na Blog.cz

Autor: Jack London
Název knihy: Bílý tesák

Obsah: Bílý tesák, kříženec psa a vlka, se celý život potýká se svým nelehkým osudem. Už odmala přežil jako jediný z mláďat období hladu. Divočina ho lákala, ale jeho matka jej střežila jako oko v hlavě a nedovolila, aby se mu něco stalo. Bílý tesák se často toulal a to ho navedlo na další etapu jeho života. Narazil totiž na indiánský tábor, kde poprvé poznal, jak nesnáší výsměch a jak chutná lidská rána cílená na jeho mladé tělo. Matka byla ochočená a tak zůstal i s ní ve společnosti lidí. Smečka ostatních psů jej nesnášela, proto místo dovádění se štěňaty se musel naučit bránit ostrým psím zubům. Poznal zákon masa a tím si také hodně získal svého majitele Šedého bobra. Zjistil, že lidé jsou bohové, kterým se musel podřídit.

V Brně jsem byla snad poprvé v životě a moc se mi tam líbilo (soudím podle centra). Výlet byl zorganizován na poslední chvíli, cestou z chaty na Velikonoce.

Fotila jsem co se dalo, sice sluníčko trochu bránilo, ale aspoň bylo příjemně teplo. Fotky jsou kvůli tomu užší, kryt proti slunci na foťáku zabral hodně místa.

Naše první zastávka se uskutečnila u Mohenova divadla, jež dominuje centru Brna. A to bychom nebyly my, abychom necvakli společnou fotku (té Vás ušetřím ).

(Kliknutím na fotku ji zvětšíte).

Určitě všichni znáte text známé Svěrákovy písně :) Teď bych spíše řekla, že je léto- podle počasí. Teploměr je z toho taky očividně v šoku. Výhoda je, že už se aspoň můžeme koupat. Myslím tím v bazénu.

Sára je méně hyperaktivní, sluníčko ji unavuje. Ale přitom stihla už asi čtyřikrát utéct- sice se většinou vrátila, ale i tak ji musíme hlídat. Navíc do toho hárá, kolem pobíhá opovážlivý krysářík, který nám bloudí po pozemku a když si představím, že by Sára porodila štěnata... vůbec nevím, co bychom s nimi dělali. K tomu už stihla pohryzat lavičku, venkovní stůl, rozdrápat polštář na houpačce, zahrabat si pískací hračku, se kterou se vždycky zabavila minimálně na hodinu. Zvláštní to psí instinkty.

Víte, že každý kdo má psa, musí mít ze zákonu cedulku, pozor pes či nějaký nápis, který na psa upozorní? (Nějakou jsem se pokusila vytvořit). Protože když pes poškodí cizího člověka, může Vás i zažalovat. Co nám má kdo lézt na pozemek?

Už dlouho jsme se chystali

na výlet plánovaný,

před dveřmi jsme stáli, čekali.

Jsi připravený?

Batohy se usadily na zádech,

kráčeli jsme statečně.

Po pár bolavých pádech,

vdáli objevil se les, konečně!

Hlásím se po dlouhé době Jak jste si užili Velikonoce? K některým blogerům jsem ještě nezavítala a budu to muset co nejrychleji napravit, abych jste neřekli, co se ptám, když si to můžu u Vás přečíst, že.

Na chatě bylo skvěle. Legrace u večerních her, jako Activity a Černé historky. Některé hlášky se nezapomenou Počasí se docela vydařilo, sice hodně foukalo, ale přece jen bylo tepleji než u nás. A že to kvetlo na každém kroku! A to bych samozřejmě nebyla já, abych Vám nepřichystala palbu rozvektlých fotek, posypanou kouskami duhy a sluncem.

Spoustu květin se mi podařilo vyfotit poprvé v životě, tím je to pro mě víc výjimečné

(Stačí kliknout na fotky a objeví se Vám v plné velikosti- vyskytly se t otiž jisté problémy u minulého importu obrázků. Nevadí, takto aspoň nehrozí, že se fotka nezobrazí vůbec- jak se někdy stávalo.)

Všem přeji Veselé Velikonoce a tady máte přáníčko, s fotkami z Jižní Moravy, kterých bude ještě větší nášup, nebojte se Konečně se mi podařilo vyfotit květinky, spoustu a spoustu a hyří barvami jako malířova paleta.

A ještě chci moc moc poděkovat Vendy! Bez ní by nebyl tak skvělý rámeček z picniku jako je, protože já hlava dubová jsem na to bez pomoci nepřišla (Tulipány i karafiát také přidány, aby přáníčko bylo více jarní a svěží )

Ta kvalita mě docela štve ... ale snad to přežijete

Elisis

Měl to být obyčejný den (to je ale otřepaná fráze), šli jsme na groble, už jsme byli skoro u konce, všichni na pokraji sil .. A ejhle, tam si běhá nějaký pes! Vžďyť mu jdou vidět žebra jak na rentgenu! Na tu máš křupky ... koláč, tatranku, vodu, rohlík, sušenky ... Běž za páníčkem! Ne? Ptám se kámošky: Nechcete si ho vzít?
Mě to bohužel nedovolili .... Tak s ním asi zajdeme do útulku. No, první půjdeme pro diplomy, na guláš, a zkusíme se poptat, jestli o něm někdo neví. Jí! Je to fena! No jó ..

Ty jsi krásná! Nechcete ji? My už psy máme .. já taky ... vy taky? ... Mamí, nemůžeme si ji nechat? A kde ji dáme? Koukej na ní, jak je hodná. Tati? Jo, jo, můžeme si ji nechat.

A od té doby máme Sáru (ne, že by mě naši nepřekvapili tím, že mi to dovolili). Zatím spí v šopě, kde má kožešiny, misky. Má docela velký výběh, ale jelikož hlídá, spí co nejblíže hlavnímu vchodu. Akorát je hrozně zvědavá a snaží se utéct, teda, když je co nejblíž mezerám mezi stromy, kde není plot. Třeba dneska jsme ji dalí žrát, ségra nesla maso, a najednou Sára nikde. Naštěstí utekla k jednomu známému, kousek od nás, ale přes cestu ..

Je poslušná, ale taky se ji někdy nechce. Štěká jen když je sama, jinak ne, nevím proč, asi je tak zkrátka naučená. Je 3 a půl roku stará, ale hrozně hravá, což mě osobně nevadí. Patřila nějakému pánovi, který se o ni nestaral a kolem toho místa, kde jsme ji našli prý pobíhala už hodně dlouho. Byl jen pěstoun, takže mu ji mohli kdykoli vzít a navíc do 24 hodin nezavolal, že se mu ztratila.

No, snažila jsem se to shrnout. Teď se můžete podívat na fotky z nedělního slunečného odpoledne.

Nevím, jak často se Vám naskytne pohled na sněženky, ale mě zatím jen dvakrát. Možná jen jednou, ale zatím poprvé s foťákem v ruce. No, jak se to vezme. Je mobil foťák? V něm sice je, ale na kvalitu se podívejte sami a snažte se mi to moc nezazlívat

S mamkou jsme totiž jely na výlet na kolech, zrovna druhý jarní den. A ejhle (fíha, tohle slovo jsem už dlouho nepoužila) narazíme na sněženky. A že jich bylo. Podařilo se mi něco vyfotit, ale jen jedna fotka je docela dobře nacvícená a není rozmazaná. Nu což, do archívu sedí

Úprava: picnik. Stín vpravo dole: mobil.

Jelikož picnik v dubnu končí, ještě jsem se ho rozhodla trošičku využít. Nějak se mi zalíbil ten efekt rámečku. A co vám?

Tvé zelené oči na mě upíráš,
když na parapetu hovíš si.

Černou srst lesklou máš,

a přitom na slunci nejsi.

Náhle malé rány uslyším,

to jen ocasem boucháš lehce.

Že by si dala přednost myším?

To ty bys neudělala přece.

Nervózně díváš se na mne,

myslíš si, že chápu tvé touhy.

Najednou venku se zableskne,
na nebeské tabuli objeví se šedé šmouhy.

Slunce popohání přírodu k tomu, aby se zazelenala, ve vzduchu je cítit jaro, ač popupata zaspaly. Tohoto ráje jsem si užívala celý víkend, krása. Dneska jsme si mamkou vyjeli na kole kolem řeky a nakonec se z té "malé" projížďky vyklubalo asi 25 km, což je na první projížďku na kole v tomto roce docela dost, taky že se to projevilo na části, kde končí záda, abych to řekla slušně :D Ale přišla jsem mluvit, teda fotit nebo spíše Vám ukázat fotky.

Nejsou to zrovna umělecká díla, protože foťák stávkoval, ale jsou to první jarní fotky, tak snad oceníte aspoň to.