Píšu další povídku o umělectví.Tak mě to napadlo,když jsem jela autobusem.Je to trochu kratší,doufám že vám to nevadí,píšu jak umím :)
Seděl tam a nudil se.Jeho oči náhle strnuly na malířském podstavci.Podíval se bokem na plátno a rámy.Už to zkoušel hodně krát,ale nikdy se mu to nelíbilo.Jeho matka má umělecké oči,a pozná, co je špatné a co dobré.
Je pro ní těžké,říct mu to do očí,ale on to pozná z výrazu.Chápe to,nenarodil se jako umělec,ale chce jim být.Jeho matka ho drží naděje,aby si věřil a měl vysoké sebevědomí.Je to asi jediná osoba,která si s ním dokáže otevřeně promluvit o životě.
Sice je to máma,pro některé ostatní kluky terč trapnosti.Dělá jim chvíle,při kterých by se nejraději propadli do země.Ale jeho máma je jiná.Je jako nejlepší kamarádka,kterou kdy měl.
Nechtěl jí zklamat.Podíval se z okna a viděl páry krásných motýlů.Mají nejpěknější zahradu z města,a tak se na ní často snímá hodně různých zvířat.Ale tyto motýly tady ještě neviděl.Byli obzvlášť krásní.
Jeho oči se míhali postupně na motýly a na malířský stojan.Rozhodl se je nakreslit pastelovými barvami.Přece jenom ještě není takový zkušený,jako máma.
U tohoto koníčku se pozastavil teprve před rokem.Na stojan postavil plátno a dal se do tvoření.Stále se díval na ty úžasné tvory.Snažil se to co nejvíc vystihnout,i když už nebyli v původní poloze a postupně odlétali.Aby mu lidé aspoň trochu věřili,že takoví motýli vážně existují,rozhodl se je vyfotit.Nastavil si jej na správný obraz a teď už jen zamířit.Na neštěstí se ho motýli polekali a uletěli.
Trochu ho to mrzelo,ale co,může to být i z vlastní fantazie.Pokračoval v obrazu.
Zaslechl zaklepání na dveře.Byla to jeho máma.Přinesla mu něco na svačinu.Nemohla uvěřit svým očím,co to vidí za krásu.Moc jí nevěřil,ale vypadala překvapeně a nadšeně.Pomalu byl u konce,při čemž ho celou dobu máma pozorovala.
Myslím,že to je krásný obraz,mohl by si ho poslat na výstavu,zrovna jedna je ve městě,trvá týden! Zvolala nadšeně,a objala syna.
Nemyslel si,že je to už na výstavu.Někteří umí malovat ještě pěkněji než on a na výstavu nejdou.Ale jeho matka je umělkyně,a tak jí poslechl.Spolu šli obraz odevzdat na schválení.Doufal.Doufal,že se jeho obraz dostane do tak slavné výstavy.
Vešli.Oči návštěvníků strnuly na obrazu.Začali si něco šeptat a dokonce i fotit.Někteří zvedali palce nahoru.Vrátili jim úsměvy a šli k vedoucímu výstavy.
Položil obraz na stůl.Vedoucí se otočil a podíval se na obraz.Je to sice opravdu krásné,ale my vedeme moderní umění.
Zbledl,doufal,že se jeho obraz dostane sem. Návštěvníci se lekli,začali si dávat ruce k ústům.Ale nejspíš jen na vyhlídku.
Nemáte vkus! Naštvala se jeho máma,chytla syna za loket a táhla ho pryč.Tady si můžou říkat co chtějí,tvůj obraz je prostě krásný! Mami,ty se v umění vyznáš,tak proč to říkáš?Myslel si v duchu,ale nic neřekl.
Zavřely se za nimi dveře,ale postupně začali odcházet i ostatní.Nemohli uvěřit,že se obraz nevystavil.
Elegantní lidé si i stěžovali.Moderní umění není všechno..Od té doby moc v umění nevěřil.Věděl,že když se pokusí o další výtvor,skončí to tak,jak nyní ..
Elisis


wooooooooooooooooooooooooooooooow moc pěkné