Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Červen 2010

Nová práce (9)

30. června 2010 v 11:00 | Berry |  Povídky
Na oslavu konce školního roku a začátku prázdnin.
U večeře jsme si povídali, přece jen jsme se delší dobu neviděli. Franco povídal o své práci, děti se předháněly ve svých říkankách a Linda přizvukovala. Všichni pochvalovali večeři - přece jen česká klasika chutná jinak než francouzská vybraná jídla. To je taky jeden z důvodů, proč se na mé návštěvy tak těší. Když jsme dojedli, všichni pomáhali uklízet. Vždy, když jsem tady, mám pravý pocit rodiny. Soudružnost, ochota, láska a všechno, co k tomu patří jde úplně cítit ve vzduchu. Franco popadl Nicolase do náruče a šel ho vykoupat, aby ho mohl uložit. Bea si žádala mě, takže za chvíli jsem s ní udělala to samé. Před spaním jsem jim zazpívala nějakou českou písničku, u toho usnou vždy zaručeně.
Šla jsem se osprchovat po náročném dni, převlékla se do něčeho pohodlného a šla dolů. Linda zatím s Francem nachystala nějaké dobroty a pití, všechno jsme to popadli a odnesli na verandu. Měli jsme krásný výhled na zapadající slunce, povídali si a smáli se. Pak se setmělo a my se rozhodli, že půjdeme spát. Přece jen byl ten den trochu náročnější.
Ráno jsem se vzbudila brzy. Jen škoda, že začínal víkend. Převlékla jsem se do svých oblíbených letních šatů, popadla svetr a šla na zahradu. U mě doma sice začínalo jaro, ale tady už přecházelo v léto. Jiný kraj, jiný mrav. Bosky jsem se procházela po zahradě, bylo mi to příjemné. Cítila jsme chladnou ranní rosu, až jsem si do ní lehla pod rozkvétající třešeň. Sice to není moc obvyklý strom tady, ale Linda tu má některé věci schválně netradiční. Mimo jiné i proto, aby nezapomněla na své rodiště. Ležela jsem, dokud mě sluníčko nezačalo šimrat po tvářích. Snažila jsem se přemýšlet a při tom nemyslet. Chtěla jsem nemyslet, abych si užila pobyt u své rodiny. A přemýšlet, protože si potřebuji vyřešit, co budu dělat po návratu domů. Budu se pak muset vrátit. Těším se na Lukáše a na jeho rodinu - je to moje druhá rodina, když Linda s Francem bydlí tak daleko. Ale až se vrátím, co Richard? Nevyhnu se mu, když je mým nadřízeným. Měnit práce se mi taky nechce. Nevím, co budu dělat.
Z myšlenek mě vytrhla Bea, která se potichu přikradla a lehla si vedle mě. Moje jediná, a proto možná nejoblíbenější neteř. Lukáš má dva kluky, takže si Beu pořádně užívám. Začaly jsme si povídat. Jsou jí sice čerstvé čtyři, ale dokáže mluvit hodně vážně. Povídala mi o svých včerejších a dnešních snech a vlastně o všem možném, co ji napadlo. Pomalu jsme vstaly a šouraly se zpátky k domu. Bylo sice ještě brzy, ale začala jsem chystat snídani. Beu jsem zatím poslala se převléknout. Zase jsem začala přemýšlet. Po chvilce jsem leknutím zvedla hlavu, slyšela jsem hluk na schodech. Byla to Bea, ale nevracela se sama. Šla s Nicolasem, který byl taky poslušně převlečený a Bea si v ruce nesla s odhodlaným výrazem hřeben a nějaké gumičky. Nicolas mi s pozdravem ohlásil, že rodiče už vzbudil a že má velikánský hlad, takže se těší na snídani. Bea po mě chtěla, abych ji učesala. Dochystala jsem jídlo, dala ho na stůl a učesala Beu. Při česání jsem se rozhodla. Tento víkend si prostě užiji a nebudu přemýšlet. Budu se věnovat své rodině, hrát si s dětmi a relaxovat. V pondělí jedu na tu výpomoc do laboratoře, tam bude času na přemýšlení dost a nikomu to vadit nebude. Na tváři se mi vyloudil úsměv, dodělala jsem poslední úpravy s Beinými vlasy a ta šla uklidit česací pomůcky. Nicolas mi ukazoval, jak přes noc určitě vyrostl a ze schodů mě už hlasitě vítali Franco a Linda, která vedla zpátky dolů Beu.
Ano, rozhodla jsem se správně. Svou rodinu si tento víkend prostě užiji. Vidíme se jednou za delší čas, zaslouží si mě vidět veselou a ne utrápenou. Společně jsme posnídali, poklidili a odebrali se strávit příjemné dopoledne na zahradu, kde už krásně svítilo sluníčko.

Výhody tlačítka CTRL

28. června 2010 v 17:41 | Elisis
Ctrl + N - Otevře se vám nové okno

Ctrl + A - Označí všechno na stránce

Ctrl  + R - Aktualizuje stránku

Ctrl  + W - Zavře se záložka (okno), se kterou pracujete

Ctrl + U - Podtrhne text, který označíte (při dalším podtržení zmizí)

Ctrl + I - Při označení, text- kurzíva

Ctrl + D - Přidat oblíbenou stránku

Ctrl + H - Historie stránek, které jste navštívili

Ctrl + B
 - Uspořádat oblíbené položky (při psaní článku vybere tučné písmo)

Ctrl + F - Otevře se tabulka (konkrétně najít určené písmeno v textu)

Ctrl + T - Otevře se vám další záložka 

Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla. Dozvěděli jste se něco nového? 

Elisis

Voda je živel ...

26. června 2010 v 21:14 | Elisis |  Avatary
Voda je živel, to je známá věc. A když jsem před chvílí narazila na skvělé autorky fotek, nemohla jsem odolat:

elisis-diary.blog.cz
elisis-diary.blog.cz









Ovoce a voda. No není to nádhera? 

autor fotky č. 1: valyeszter
autor fotky č. 2: BloodPromiser
___________________________

elisis-diary.blog.cz
elisis-diary.blog.cz









A co teprve květiny. Poklona pro autory všech fotek!

autor fotky č. 1: mlhplt
autor fotky č. 2: simoendli

___________________________

Jaký máte názor na výtvory? Upřímně :) 

Na avatary jsem se nepodpisovala, protože už s tím mám zkušenosti (jak to na výtvoru vadí, hlavně na avataru). Takže prosím kopírovat jen s mým zdrojem:


Test bystrosti

24. června 2010 v 16:00 | Elisis |  Vtipy
Tak si tak brouzdám po netu a narazím na tento zvláštní obrázek. Ona je to vlastně taková hádanka až test.


Diplomek od Dendy

24. června 2010 v 15:12 | Berry |  Diplomy
Vyplnila jsem bleskovku u Dendy a ona vyrobila nádherný diplom, tak se s ním níže pochlubím. Léto je tu!
Diplom

Červený oblek

23. června 2010 v 15:00 | Elisis |  Nafoceno
Nebudu sem dávat to, jak se mamka poprvé oblékla do práce, to ne.
Červená- spočívá v tom, jaký na sobě mají rybíz a jahody oblek..

Rybíz- první ovoce, které u nás na zahrádce začíná nabírat barvu.

Nová práce (8)

22. června 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
"Děkuji. Večer ti zavolám. Pozdravuj děti a manželku. Ahoj." Když jsem vystupovala, myslela jsem, že se rozbrečím. Ani jsem nevěděla proč. Snažila jsem se uklidnit a za chvíli se mi to téměř povedlo. Začala jsem se usmívat a zamávala Idě. Pokračovala jsem do své laboratoře. Když jsem tam přišla, odložila jsem si batoh, oblékla plášť a pokračovala ve své práci. Ale na mém stole něco leželo. Pomalu jsem k tomu přišla a zjistila, že to je bonboniéra. Byl u ní vložený lístek - "Promiň za včerejšek, asi je to na Tebe moc rychlé. Omlouvám se. R."
Zmačkala jsem to a hodila do koše. Když jsem vše udělala a byl čas jít domů, poklidila jsem a vydala se. Jen mi přišlo divné, že jsem celou dobu Richarda neviděla, ale stejně jsem nevěděla, jak bych zareagovala. Bonboniéru jsem předala Idě, jestli ji chce. Pochopila, že zrovna nemám náladu na otázky, tak se jen usmála, poděkovala a já šla. Šla jsem pěšky. Protože mě vezl ráno Lukáš, neměla jsem auto a ve špičce jet hromadnou dopravou se mi taky dvakrát nechtělo.
Vzala jsem to oklikou přes parky. Byl krásný jarní den a všechno tak kvetlo. Nemyslela jsem, jen jsem šla a dívala se, jak všechny cestičky obsadily děti a hrály kuličky. Vzpomněla jsem si na své dětství. Je to tak dávno a přece, jakoby před chvílí. Se sestrou jsme byly jako kluci - lozily po stromech, stavěly bunkry, hrály s auty… Pak jsme dorostly do puberty a věci se změnily. Ze sestry se stala taková ta třídní hvězda. Najednou začala kluky střídat jako ponožky, neměla na nic čas a se mnou se přestávala bavit. Byla jsem sice o dva roky starší, ale to nic neznamenalo. Zastavila jsem proud myšlenek - proč vzpomínat na to špatné, co bylo? Vždyť teď je to úplně jiné. Všechno je v pořádku a jsme super sestry i do nepohody. Sedla jsem si na lavičku pod rozkvetlou třešeň, vytáhla mobil a zavolala jí. Nevoláme si moc často, vdala se do Francie a má už i dvě děti. Asi hodinu jsme spolu mluvily a stihly všechno probrat od A po Z. Pomalu jsem pokračovala v cestě, stavila se ve svém oblíbeném obchodě, nakoupila a za chvíli jsem byla doma.
Uklidila jsem nákup, převlékla se a šla si chystat večeři. Ani se mi nezdálo, že ten den tak rychle uběhl. Najedla jsem se a přemýšlela, jak strávím večer. Můžu háčkovat, dívat se na televizi, číst si… Uvařila jsem si čaj a sedla si s ním na balkon. Mám z něho krásný výhled, bydlím na kraji města a dívám se přímo do hor. Je to něco skvělého. Donesla jsem si deku, pustila hudbu a popíjela. Teď nebudu přemýšlet, teď budu jen odpočívat. Začala jsem být unavená, tak jsem šla spát.
Ráno jsem vstala brzy, tak jsem aspoň všechno stihla. V noci jsem přemýšlela a asi na nějakou dobu poletím k sestře. Pár týdnů, možná měsíc. Už mě zve dlouho, ani nevím, kdy jsme se naposledy viděly. Děti se na mě taky těší, ty musely vyrůst. Starší Bea má už 4 a mladší Nicolas 2. Srovnám si tam myšlení a budu vědět, co chci. Zavolala jsem Lukášovi a domluvila se s ním, že mi po tu dobu bude hlídat byt. Zabukovala jsem si letenku, ozvala se ještě sestře a zavolala do práce. Naštěstí jsem si to domlouvala přes Idu. Pár kilometrů od místa, kde bydlí sestra, je naše výzkumné pracoviště a potřebují tam na pár týdnů posilu, tak to můžu spojit. Ida to všechno domluvila a já se sbalila. Na letiště mě odvezl Lukáš. Rozloučili jsme se a letěla jsem.
Když jsem přiletěla do Francie, čekala už na mě sestra Linda s dětmi, švagr Franco byl ještě v práci. Popadli jsme věci a jeli jsme. Tohle máme společné - taky bydlí na kraji města. Sice velkoměsta, ale na kraji, aby to měli blízko do přírody. Ví, že ráda vařím, tak jsem začala dělat večeři. Děti jenom běhaly a nemohly se na mě vynadívat. Díky jejich ustavičnému žvatlání jsem se na francouzštinu rychle přeorientovala. Bea pomáhala Lindě nachystat stůl a když jsme to všechno dodělali, zrovna přišel Franco. Společně jsme zasedli ke slavnostnějšímu stolu.

Kabátek •6•

21. června 2010 v 16:21 | Elisis |  Designy blogu
www.elisis-diary.blog.cz
Tak a je tu nový design. Nebudete tomu věřit, ale je ode , a už jste se s ním jednou setkali. Dávala jsem ho sem a říkala, že jej možná dám na blog. Nebylo to jisté, ale teď je zde. Ode vytvořený a potom nastavený od Lussi a tak, abyse stránka nesvazovala s písmem (nevím jak jinak to nazvat) od Lowisky. Holkám moc děkujem :) Možná tomu nevěříte, ale je to opravdu tak. První můj design, na tomhle blogu. Řekněte sami, svůj názor. Nechci slyšet žádné: Docela se mi líbí, ale proč jen docela? (Nechci být zlá, ale chci slyšet váš čistý názor, neskrývejte ho). Nebudu vám za to nic říkat, nebojte. Chybami se člověk učí, ne? ;) 

Ty s počítačem se možná nezobrazuje půlka okrajů (měla jsem udělat delší) a to jsem já, ale doufám, že vám to nějak extra vadit nebude.
Znova moc děkuji holkám :)

Elisis

Pampeliška

20. června 2010 v 16:56 | Berry |  Nafoceno
Před asi dvěma týdny jsme byla na exkurzi a hrála jsem si s foťákem. Spolužačka mi posloužila jako modelka, tak koukněte, co jsme dokázaly s pampeliškou.
A prosím, zkuste se vyslovit, i negativně ;-).

Nová práce (7)

17. června 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
"Ahoj. Chtěl jsme ti přinést růže, vím, že je máš ráda. Jenže už měli zavřeno, tak aspoň kytička od nás ze zahrady. A koukám, že jsem udělal dobře. Jedny růže tu už máš - dokonce rudé. Nebudu se ptát, vím že mi to pak stejně řekneš sama." Byla jsem k němu schoulená. Jen jsem se usmála a držela se ho. Až za chvíli jsem se rozhodla, že dokážu mluvit.
"Ahoj. Jsem ráda, že jsi přišel. Včera jsem nastoupila do nové práce - do té laboratoře jak jsem ti říkala před tím. No a mým šéfem je Richard. Byl psychicky špatný z toho, že jeho švagr měl autonehodu a byl v kómatu. Teď je to už dobrý. Tak jsem ho pozvala na večeři a nakonec u mě přespal. Dneska mě pozval na večeři do restaurace a donesl mi tady ty růže. Strašně mi děkoval za včerejšek a chce se mnou chodit."
"A ty ho máš ráda? Asi jo, jinak bys mi tady nezačala plakat. Ty sis vzpomněla na Adama viď?" Neodpověděla jsem, jen jsem přikývla a poddala se pláči. Jen si vzdychl a hladil mě. "Proč nechceš od té doby nikomu dovolit, aby vstoupil do tvého života víc než já?"
"Protože se toho bojím. Podruhé bych to nemusela zvládnout. Hodně věcí se od té doby změnilo. Obzvlášť ty bys to mohl vědět. Poznal si mě krátce potom, co mě pustili. Víš, jak jsem se od té doby změnila. Hlavně jak jsi mě musel piplat, abych věřila aspoň tobě. Podruhé bych to už nezvládla, to víme oba. Asi ho mám taky ráda, ale nic o sobě nevíme. Známe se den. A úplně největší překážka, vždyť je to můj nadřízený. Musela bych z té práce odejít. Víš, jak dlouho jsem na ni čekala."
"Najednou dáváš přednost kariéře před city? Val, co se s tebou děje? To snad ani nejsi ty. Kde je ta stará Val, která ráda hlídá naše děti, když chceme jít s manželkou někam pryč? Která se neustále těší, až bude mít vlastní rodinu? Co se s tebou děje?"
"Já nevím, přijde mi, že to nejde. Nemůže to být přece tolik pohádkový. První den v mojí nové, vysněné práci a já se hned musím zamilovat do šéfa a on do mě? Vždyť to snad ani není možný." Rozbrečela jsem se ještě víc.
"Ale Val. Ty seš naše kytička. Rozkveteš a pak zvadneš. A proč by pohádky nemohly fungovat. Dneska u tebe přespím, potřebuješ to."
Ještě víc jsem se k němu schoulila a brečela. On mi ve všem pomáhá a chápe jak se cítím, takže mě vždycky nechá, abych mu to všechno řekla sama. Někdy spolu jen mlčíme, nenajdeme ty správná slova. Jenže časem jsem pochopila, že i to mlčení mi něco dává. Vím, že je se mnou a chce mi pomoct, i když zrovna neví jak. Začala mě klepat zima, ale já to necítila. Pomalu mě pustil, uklidil trochu kuchyň a já donesla deku. Sedl si zpátky za mnou, zachumlal mě a seděli jsme. Nevím, jak dlouho to trvalo, občas mi něco pošeptal a já jsem u něho začala usínat. Když jsem skoro spala, cítila jsem jen, že mě nese ke mně do postele.
Ráno mě vzbudila příjemná vůně. Pomalu jsem vstala, provedla ranní hygienu a přišla do kuchyně. Sedla jsem si a začala ohrnovat rukávy od košile. Přemýšlela jsem. Začal chystat na stůl snídani. Vstala jsem a přišla k němu. Objal mě, políbil a usmál se. Společně jsme se nasnídali a on mi pak řekl, že mě odveze do práce. Nachystala jsem se a jeli jsme. Než jsem u práce vystoupila, cítila jsem, že mu musím něco říct. Jen jsem nenašla ty slova.

Mám jizvu na rtu...

16. června 2010 v 9:18 | Berry |  Témata
Přihlásila jsem se na blog.cz, abych napsala krátkou zprávu o tom, že mě tu pár dnů až týdnů neuvidíte. Stihla jsem to napsat Elis na ICQ i s malým důvodem, aspoň doufám. Říkám si, napíšu to dvěma větama na blog. Jenže když se mi otevře naše stránka, vidím téma týdne - smrt. Praští do očí a... Musím napsat pár vět.

Kniha plná citátů ..

14. června 2010 v 16:01 | Elisis

elisis-diary.blog.czDlouho jsem se rozhodovala kam tento článek přiřadit. Jestli do rubriky Ukecanost nebo Rady. Nakonec sem si to ale přebrala v hlavě a zjistila, že by bylo nejlepší dát to do rady .. Proč? Přece jen vám tak trochu radím, jak ze sebe vybrat emoce a přitom lehce, jen stačí trochu zapojit hlavu. 
Možná jsem už podobný článek přidávala, ale dneska jsem si začala zakládat takovou knihu. Jmenuje se Moje kniha citátů. A jde vlastně o to, že když v sobě něco držím, ale nechci to nikomu říct, napíšu z toho takový menší citát. 
Třeba když mám chuť se smát: Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla.
Nebo když chci poslouchat hudbu ale nemám jak: Kdyby nebyla hudbu, v tom tichu bychom se cítili sami.
Něco jsem už znala, něco jsem si vymyslela sama. Jak mě to napadne. Když mám po ruce nějaký papír a city napíšu si citát..

Co tím chci říct? Vlastně to, že by vám to možná pomohlo také. Neříkám, že váš to musí bavit a že to musíte mít, ale možná vám to pomůže. Jak komu, mě to třeba pomáhá a zároveň mě to baví. Třeba k tomu můžete i něco přikreslit, jako já :D 
Asi to moc prožívám, že? No, ale aspoň si procvičím rýmování (není úplně všude) a hlavně city.
Nedávám si tam přibližně jen svoje city, ale i to, co vidím na druhých. Jako např.: Nevinnosti není nikdy dosti. 
Nejsem v tom nějaký odborník a ještě musím zapracovat a pořádně zapnout mozek do zásuvky a ne jen tak nasouvávat a flákat se (to je mi věta).

Tak si to teda zkuste, možná, že vás to opravdu bude bavit a pomůže to k vyjádření citů. Třeba už někdo něco podobného má, pochlubte se ;)

Elisis

The Beatles

12. června 2010 v 19:59 | Elisis |  Témata
elisis-diary.blog.cz/beatles
The Beatles... Tento fenomén zná snad každý člověk a určitě jste už slyšeli o některých jejich písničkách.
Jedna, podle mě nejslavnější se jmenuje yesterday a aby jste někteří byli v obraze:
Tento styl není zrovna můj šálek čaje, ale přece jen o Beatles něco málo vím. Pro každého to znamená něco jiného .. Brouci, slavná skupina.
Možná jste někteří už slyšeli o filmu Forest Gump (můj nejoblíbenější): Forest se setkal s Johnem Lennonem a zmínil se, že Johna někdo postřelil a nepřežil to. Vím zcela jistě, že z 4 členů jsou dnes naživu pouze dva, kteří jak tuším, spolu moc dobře nevychází. Jeden z nich je Paul McCartney.
Tuto skupinu bych určitě zařadila mezi bohy rocku (rock´n´roll). Jsou hodně známí. Když zpíval Elvis Presley, všichni si hráli na frajery. Když zpívali Beatles, všichni byli slušňáci. Ale tak i tak, jak říkal John: ,,Kdyby nebyl Elvis, nebyli by Beatles".
S Beatles jsou také filmy, jako třeba: Perný den, Žlutá ponorka, atd.

Někdo Beatles poslouchal už jako malý na magnetofonu. To už naše konkurence tak dobře nezná, ale myslím, že určití lidé si jejich hudbu rádi poslechnou. Nedávno jsme si o nich ve škole povídali v angličtině. V některých školách dokonce zpívají jejich songy (myslím, že je to opravdu milé a kdyby byli všichni na živu, potěšilo by je to).
Perlička na závěr: Kulatým brýlím, které nosil John Lennon se dodnes říká lennonky. 
Doufám, že se na ně nezapomnělo a nezapomene.



Diplomy- za bublinu a výběrovku

9. června 2010 v 15:03 | Elisis |  Diplomy
Za prvé se vám omlouvám, že jsem se tady dva dny neukázala. Ale v poslední době toho je na mě kapke moc. Navíc dneska jsem nebyla ve škole, protože mi bylo dost špatně z toho horka, takže je na mě písemka z matiky, kterou jsem nepsala a nevím jak to napíšu, protože kdo ví, jestli s někým budu sedět. To víte, nejsem zrovna v matice dobrá .. 
A za druhé jsem získala dva moc pěkné diplomy za účast: 

První diplom je od Dendy :) za výběrovku. Díky, moc se mi líbí. Veselý obrázek a vybrala si správné písmo. Mám ráda vyběrovky. Sice tam o nic moc nejde, ale baví mě jenom takové jednoduché ,,kvízy". Znovu díky moc :)

elisis-diary.blog.cz/diplom od dendaj.blog

Druhý diplom je od Lowisky, za účast v bublině. Myslím, že se ti diplom moc povedl. Obrázek vypadá fakt moc hezky. Takový ,,středověký" a to písmo je k tomu dokonalé ;) Díky moc :)

elisis-diary.blog.cz/diplom od sims-2-site.blog
Díky moc holky.

Elisis

Nová práce (6)

8. června 2010 v 14:44 | Berry |  Povídky
Za dveřmi stál on a v ruce měl kytici růží. Překvapeně jsem na něho zírala.
"Chci tě pozvat do jedné restaurace na večeři a něco s tebou probrat. Tohle ti pak vysvětlím."
Radši jsem se neptala, růže dala do vázy a jeli jsme. Dojeli jsme do jedné restaurace. Objednal nám něco k jídlu a povídali jsme. S jeho švagrem už bylo všechno v podstatě v pořádku. Pokud to půjde dobře, zanedlouho ho pustí domů. Pak mi děkoval za včerejšek, že jsem se ho tak ujala. Nevěděla jsem, co říct. Jen jsem se usmívala, ale pak jsem mu říkala několik věcí ke včerejšku. Třeba si nemyslím, že jsem udělala něco, co by neudělal kdokoli jiný. Nevím, možná některé věci vidím trochu jinak. Ale to je na pohledu každého. Najednou to přerušil.
"Víš, hodně pro mě znamená, co jsi pro mě včera udělala. A vím, že je to moc brzo, ale cítím k tobě něco víc než přátelství. Nechtěla bys to se mnou zkusit? Neříkám, že bychom spolu měli začít chodit hned, ale třeba časem, až se trochu poznáme. Rozmysli si to prosím."
"Já. Promiň, půjdu už domů. Zítra v práci." Rychle jsem vstala a tak trochu utekla. Když jsem přišla, můj první pohled byl věnován růžím. Sedla jsem si na místo, kde v noci spal, dívala se na růže a přemýšlela.
Jde to vůbec? Ne, to není možné, je to jen sen. Nebo snad? Pomalu jsem vstala a váhavě přišla k růžím. Dívala jsem se na ně jako očarovaná. Dotkla jsem se jich a byly skutečné. Takže to není sen. Ale proč? Známe se ani ne den a už chce se mnou chodit? Skoro nic o sobě nevíme, neznáme se a já ještě nejsem schopná si k sobě pustit někoho tak blízko. Vytáhla jsem z kabelky mobil a napsala SMS kamarádovi, jestli by mohl přijít. Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího, uvařila si čaj a schoulila se na sedačku. Přemýšlela jsem s hrnkem v ruce a popíjela. Pak jsem slyšela rachotit klíče v zámku. To byl můj nejlepší kamarád Lukáš. Má klíče od mého bytu a když ho potřebuju, hned přijede. Má svou rodinu, ale jeho žena mě zná, občas se sejdeme a už je s tím srovnaná, že jí Lukáše občas vezmu. Zvedla jsem oči od hrnku a uviděla ho. V ruce měl kytičku sedmikrásek. Našel vázičku a dal je vedle růží. Usmál se a sedl si vedle mě, objal mě a promluvil.

Lakomec

7. června 2010 v 14:00 | Berry |  Mé přečtené
Název knihy: Lakomec, Misantrop, Tartuffe
Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin)
Překlad:E. A. Saudek, J. Z. Novák, František Vrba
Nakladatelství: Mladá fronta, nakladatelství ČSM, edice Máj
Rok vydání:1966 (Praha)
Obsah: Ze tří divadelních her jsem si vybrala první - Lakomce.

Vtipy 2.03

6. června 2010 v 14:59 | Elisis |  Vtipy
1. Potkají se dva chlapi v parku při venčení psů, jeden z nich má na vodítku dva přerostlé pittbully, sotva je udrží, a druhý pískově žlutého, divně vypadajícího psa. Začnou se spolu bavit a nakonec se dohodnou, že je na sebe pustí, aby zjistili, kdo má doma lepší rasu. Oba zavelí svým miláčkům: Trhej! a pak už jen sledují kouli šedivých a žlutých nohou a ocasů. Po chvilce se mela utiší a v kaluži krve a hromadě chlupů stojí lehce poškrábaný žlutý pes. Bývalý majitel pittbullů se chytne za hlavu a lamentuje:
Sakra práce, šedesát papírů a dva roky piplání v čoudu. Chlape, co to je za rasu? Kde jste to koupil?
Víte, já ani nevím, co je to za rasu. Já ho dostal od známých, když to bylo ještě štěňátko. Akorát mu pořád stříhám ty divný dlouhý chlupy, co mu rostou kolem krku.

2. Přijde zajíček do obchodu a ptá se paní prodavačky: Máte 20 kg hrášku? Prodavačka: Ne, nemáme. Zajíček přijde druhý den a znova se ptá: Máte 20 kg hrášku? Prodavačka: Ne, nemáme. Už jsem ti to zajíčku říkala. Zajíček přijde třetí a den a znova se ptá: Máte 20 kg hrášku? Prodavačka: Ne, nemáme. Když zajíček odejde, prodavačka začne přemýšlet a říká si: Tak když to ten zajíček tak moc chce, tak mu těch 20 kg hrášku koupím. Zajíček přijde znovu a ptá se: Máte 20 kg hrášku? Prodavačka: Ano, máme! A zajíček odpoví: To je ale kuliček, co? :D 

3. Jede medvěd v lese na motorce, potká zajíce a ptá se ho: Chceš se svést se mnou? A zajíc kývne. Jedou 50 a medvěd se ptá zajíce: Bojíš se? Ne, odpoví zajíc. Jedou 100, medvěd se ptá zajíce: Bojíš se? Ne. odpoví zajíc. Jedou 120 a zajíc se pořád nebojí. Tak víš co, říká medvěd, když se nebojíš, tak budeš řídit ty. Zajíc tedy řídí. Jedou 50. Bojíš se?, ptá se zajíc medvěda: Ne. Jedou 100, 120, a medvěd se pořád nebojí. Jedou 150 a zajíc se ptá medvěda: Bojíš se? Ne, odpoví medvěd. Zajíc: Ale měl bys, já totiž nedosáhnu na brzdu. :D 

Líbí? 

Elisis

Hodnocení blogu: All4sims od Hattie (Hanka)

3. června 2010 v 17:19 | Elisis |  Hodnocení blogů
Autor blogu:
~Hattie~ (bývalá Hanka) 
Ikonka blogu: -

Komunismus

2. června 2010 v 20:06 | Berry |  Témata
Další téma týdne. Říkám si, co tak asi můžu říkat, já malé pískle, capart, který o tom nemá ani páru. Natož o tom nějak psát, vyjadřovat se, hodnotit. Upřímně, "miluju" lidi, co posuzují komunismus a prakticky nic o něm neví. Mnoho lidí říká, že dnes je to lepší, ale skutečně všechno?
Když tak nad tím trochu přemýšlím a shrnuju si, co jsme si říkali ve škole, novodobé dějiny se téměř neučí. Není na ně čas. Takže moc toho nevím. Ale pár věcí, co jsem slyšela tak porůznu. Pokud se mýlím, prosím, opravte mě, budu ráda.

1. kolo VFS

1. června 2010 v 13:27 | Elisis a Berry
Tak už to začalo. Myslím, že jsme čekali všichni dost dlouho, a ti co neposlali a ještě k tomu se neomluvili, mají prostě smůlu. Téma 1. kola byly KVĚTINY.
Nezapomeňte, že tady nejde o nejvíce bodů, ale o známky, jako ve škole. 

Seznam soutěžících:
Domi°° (bývala DoOmíínka)
welis

A můžeme začít: