Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Červenec 2010

Nová práce (13)

27. července 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
Eli, tak manželka od Lukáše má jméno. Nevím, jestli bylo v předchozích dílech, ale tady se zmíní :-).
Nevím, co se dělo během toho, co jsem mluvila. Nedokázala jsem se na něho ani podívat. Sledovala jsem své prsty a až jsem skončila, lekla jsem se, kolik a co jsem vlastně řekla. Cítila jsem, jak se mi po tváři začíná koulet slza. Ale v zápětí jsem ucítila něčí prsty, jak ji stírají. Cukla jsem hlavou a podívala se směrem, kterým jsem ho tušila. Stál tam, vedle mě, ale jeho oči zase říkaly něco jiného. Leskly se, jenže teď v nich byla cítit síla, vyrovnanost a něco, co jsem nedokázala rozpoznat. Opatrně mě postavil a já se na něj stále nechápavě dívala. Usmál se a jediné, co řekl, spíše zašeptal, bylo: "To je ten nejkrásnější dárek, který jsi mi mohla z té Francie přivést." Usmála jsem se na něho a on mě chtěl obejmout, ale přerušilo nás vyzvánění mého mobilu. Zašklíbla jsem se, ale on jen řekl: "Běž, když jsem to vydržel do teď, tak těch pár minut taky zvládnu." Neochotně jsem se vydala do kuchyně k mobilu, kde zůstal. Zvedla jsem ho a na druhé straně se ozval příjemný hlas Lukáše.
"Ahoj. Tak co, jak ses rozhodla?"
"Máš na mysli Richarda?"
"Ne asi. Koho jiného?"Chtěla jsem si z něho udělat trochu legraci, tak jsem začala hrát do telefonu smutnou.
"No, úplně jsi to pokazil."
"To mě mrzí. Copak se děje?"
Už jsem to nevydržela a propukla v zadržovaný smích. "Všechno blázínku. Je u mě a právě jsme se dali dohromady." Nejdříve pár sekund ticha, jak mu to v hlavě šrotovalo a pak se jen ozvalo.
"To nemůžeš říct hned? No tak to ho určitě moc pozdravuj a že se těším, až ho poznám osobně. Tak už za ním utíkej ne? Jo a ještě něco - myslím, že ses rozhodla správně."
"Rozkaz. Měj se a děkuju. Pozdravuj Míšu a kluky." Rozloučili jsme se a já se vydala zpátky za Richardem. Seděl na pohovce, já si k němu přisedla a on mě objal zdravou rukou. Já chytla tu druhou a začala si hrát s prsty, které vykukovaly ze sádry. "Volal mi ten kamarád, jak jsem se o něm párkrát zmiňovala. Když jsem prožívala to po Adamovi, strašně mi pomohl a od té doby jsme dost dobří přátelé. No a teď jsem k němu párkrát utekla a on věděl, že se rozhoduju. Takže tě pozdravuje a prý se těší, až tě pozná osobně. "
"Tak to se na něho taky těším. Doufám, že poznám nejen ho, ale i tebe a všechno, co s tebou souvisí." Jen jsem otočila hlavu k jeho obličeji a usmála se.
"To je samozřejmé. Snad to spolu zvládneme. Pořád mám trochu strach. Vím, že jsem udělala dobře, ale přece jen něco ve mně je."
"Nemusíš se bát. Přizpůsobím se a budu se vše snažit udělat tak, aby to pro tebe bylo co nejjednodušší."
"Moc si toho vážím." Opřela jsem se o něho a povídali jsme si - přesněji poznávali. Zjišťovali jsme, že toho máme strašně moc společného. Od koníčků přes zájmy až po plány do budoucna. "Vzpomínáš, jak jsi tu seděl minule?"
"Jak bych mohl zapomenout. Navíc, bylo to poprvé, co jsem tu byl a první den, kdy jsem tě uviděl." Dál jsme už jen mlčeli, ale pak jsem ho přerušila.
"Jak se ti vlastně stalo tohle?" Poklepala jsem na jeho ruku v sádře. "Ida jen říkala něco o bouračce."
"Já ani pořádně nevím. Mám pocit, že jsem jel z práce a vyčítal si plno věcí. A myslel na tebe, takže jsem se nějak zapomněl dívat na silnici." Jen jsem vzdychla a více se k němu přitiskla. "Neboj se, teď jsme spolu. Teď mám oči pro změnu jen pro tebe."
"Nádherné oči.", doplnila jsem ho. Posunul si mě blíže k sobě, takže jsem na něm takřka ležela, drželi jsme se, povídali a mlčeli. Začaly se mi klížit oči, byla jsem asi unavená.
"Nemám tě přenést do tvého království?" Rychle jsem otevřela oči, posadila se a pohrozila mu.
"To ať tě ani nenapadne. S tou rukou? Seš blázen?" Udělal na mě ty takzvané psí oči a já se o něho zpátky opřela. "Jak to bude, přespíš tu dneska? Nebo tě mám hodit domů? Možná bych byla radši, kdybys zůstal."
"Jak si přeješ. Mně to vadit nebude. Navíc, upřímně - líbí se mi tu i víc a máš krásný výhled."
"Kvůli toho tady bydlím ne?" Usmála jsem se, chytla zase jeho ruku. "Asi si vážně půjdu lehnout. Včera jsem šla spát pozdě, vstávala brzo a jsem nějaká nevyspaná."
"Běž, nemusíme všechno zvládnout během prvního večera."Vstala jsem, nachystala mu gauč na spaní a šla se převléknout. Pak jsem se vrátila.
"Tak dobrou noc, doufám, že tě ráno nevzbudím. Z práce budu spěchat a celé odpoledne můžeme být spolu." Objali jsme se a on mě políbil do vlasů. "Ne." Už už se mi chtěl začít omlouvat, ale já ho umlčela dlouhým polibkem. "Takhle je to lepší."
"Tak to jsem nečekal."
"Hmm, já taky ne." Usmáli jsme se, naposledy mě políbil a já si šla lehnout.

Diplomy za test bystrosti

25. července 2010 v 18:35 | Elisis |  Diplomy
Vzpomínáte si na ten test bystrosti? Pro obnovení, je tady.

Na 1. místě se umístila : Denie* (bývalá Denda:) Gratulujeme! Máš slíbenou 1. cenu. Diplom a reklamu na blogu. Máš zasloužené místo se všemi správnými odpovědmi.


elisis-diary.blog.cz

A pro účastníky (je mi trochu líto, že jich bylo tak málo) máme diplom:
Jully
a Vendy. Všem gratuluju a zkuste štěstí příště :) 
Prozradím vám, kde jste se sekly: u poslední odpovědi ;) 

elisis-diary.blog.cz


Nová práce (12)

20. července 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
Trochu se mi rozklepaly ruce, ale během chvilky se vše vrátilo do normálu. Uvařila jsem si čaj a mezitím, co chladl, jsem rozčesala své ještě trochu vlhké dlouhé kudrnaté blond vlasy. Na první pohled musím asi vypadat jako nějaká barbie. Líbí se mi i takové barvy - růžová, červená, fialová. Ale rozhodně taková nejsem. Například bych si nedokázala vzít kozačky a krátkou jeansovou sukni. Takže to mě tak trochu utěšuje. Raději jsem přerušila bezúčelné myšlení a soustředila se na rozčesání vlasů. Pak jsem si šla pro košili a cestou zpátky ohrnovala rukávy. To je taky jedna z věcí, které mě dost charakterizují. Mám ráda styl tričko a košile.
Došla jsem do kuchyně, dva hrnky odnesla na stoleček ke křeslu a douklidila. Jako na vteřiny, zazvonil zvonek. Šla jsem ke dveřím a chystala se na dlouhý rozhovor. Otevřela jsem dveře, za kterými stál on - Richard. Pokusila jsem se usmát a pozvala ho dál. Opětoval mi úsměv a vešel. Následoval mě do obýváku a posadil se. Posadila jsem se, jak jinak, do svého křesla na turka. Podívala jsem se na něho - na chvíli se mi zatajil dech. Opět mě zaujaly jeho oči - tentokrát ne to, co jsem v nich viděla poprvé. Teď jsem uviděla bolest, zmatek.
Pustila jsem se do rozhovoru, ze začátku monologu. "Jsem ráda, že jsi přišel. Dlouho jsme se neviděli. Chtěla bych se ti omluvit za své ze začátku zbrklé chování. Víš, bylo to na mě dost rychlé. Možná si vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěla o svém prvním a zatím posledním vztahu. Mám od té doby strach a pořádně nevím z čeho. Moje důvěra je velmi křehká a nevnímám city, jen rozumem. Spíše, vnímala jsem jen rozumem. S tebou se to všechno změnilo, ale nechtěla jsem si to přiznat. Moje celá důvěra patřila jen jednomu člověku - spíše skupince. Lidem, kteří mi tenkrát strašně pomohli. Postupně jsem za nimi utekla. Pomohli mi pochopit, že se tomu neubráním. Jsem extrém - buď věci řeším moc nebo vůbec. Tohle byl zrovna případ, kdy vůbec. A pak moc. Takže spíš moc. Chtěla jsem se ti co nejvíce vyhýbat, protože jsem nevěděla, co bych ti měla říct. Když jsem si byla jistá, že k tobě cítím víc než nějaké přátelství, nedokázala jsem to přijmout. Rozum mi to nedovoloval řešit už jen z principu - že jsi můj nařízený. Tahle práce pro mě dost znamená, celkem jsem o ni bojovala a dost o ni stála. Takže mi bylo jasné, že bych se jí musela vzdát. Ale jeden můj dobrý kamarád mi pomohl pochopit, co chci. Chtěla jsem vždycky velkou rodinu a teď jsem se začala chovat jako kariéristka, což mi není úplně podobné. Ano, chtěla jsem něčeho dosáhnout, ale také už vím, že ne bez tebe. Takže asi takhle. Pozvala jsem tě proto, abych ti to řekla. Už je to dlouho, co jsme se neviděli a ani spolu nemluvili, takže nevím, zdali tvá nabídka společného vztahu pořád platí. Pokud ne, pochopím to, moje hloupost."

Soustředění (+rozpis neaktivity)

14. července 2010 v 10:07 | Elisis |  Oznámení
www.elisis-diary.blog.cz
Zdravím lidičky. Tak jak si užíváte prázdniny? 
Já už jsem tedy byla na dovolené, užila jsem si to až až a teď mě čeká trochu sportu. No trochu. Zítra jedu na letní badmintonové soustředění, do 25.7., takže tady do té doby nejspíš ode mě nic nebude. Možná ještě něco stihnu přednastavit, ale ni neslibuju, protože ještě ani nejsem nabalená a nasportovaná. Já vím, den před tím ještě chci cvičit, když jsem na to zapomněla a nejspíš mě tam převálcujou, ale co, vždycky to tak bylo, je a bude. 
A co vy? Pojedete na nějaký tábor? Tam je vždycky největší sranda. Docela se těším, i když mě asi budou bolet všechny svaly. Nu co, to k tomu patří.

Chci se omluvit všem, co se zúčastnili testu bystrosti, diplomy asi v průběhu těchto deset dní nebudou. Nevím co je s Berry, jinak bych jí to přenechala. Nejspíš si užívá prázdnin. Nebo tomu, komu bych to jinak přenechala, je pryč, takže chvilku strpení prosím, pak je tady budete mít naservírované jedna radost. (Je to taky v tom, že za 1. místo je tři dny reklama na blogu, jenže kdybych to tady nechala teď, bylo by to tu deset dní, a to asi není moc fér, že ano? Diplomy už jsou hotové, snad počkáte.

Nová práce (11)

13. července 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
Seděla jsem v letadle. Dva dny utekly jako voda a já si jen snažila v hlavě srovnat, co udělám. Radši jsem to vzdala a vytáhla knížku. Zanedlouho jsme dosedli na přistávací dráhu, byli odbaveni a já se vydala za vítající skupinkou hochů. Lukáš a jeho dva uličníci. Jsou to raraši, ale moc hodní. Přivítali mě, kluci si mě vzali mezi sebe a Lukáš mi vzal kufr. Lukáš moc nemluvil, věděla jsem, že si popovídáme až doma, ale kluci na mě hrnuli jednu novinku za druhou. Zdárně jsme se po vyčerpávající cestě autem dostali domů k Lukášovi a Míše.
Míša mě vítala s otevřenou náručí a oznámením, že pro tento večer se jich nezbavím, protože tam budu spát. Vděčně jsem ji objala a vrhla se do koupelny, abych se trochu probrala po únavné cestě. Společně jsme se navečeřeli, Míša šla uložit kluky a já se uvelebila na pohovku, abych pak mohla klidně usnout. Ale ještě předtím jsem si s nimi potřebovala popovídat a oni to věděli.
Probírali jsme to celé. Řekla jsem Míši vše o Richardovi. Sice něco věděla od Lukáše, ale opět mi to pomohlo si to nějakým způsobem urovnat v hlavě. K ničemu více či méně významnému jsme nedospěli. Jen mi na to řekli své názory, které se shodovali a které jsem vnitřně cítila i já. Jen jsem je nechtěla moc poslouchat. Dost se mi začaly klížit oči a hovor už byl stejně skončen, proto mě opustili a já usínala. Jen jsem zaslechla Lukáše, jak mi sděloval, že mě ráno do práce odveze a věci mi zaveze do bytu, který mi připraví. Míša mě ještě stihla pohladit po vlasech a pak jsem už nic nevnímala.
Ráno jsem se probudila nádherně vyspinkaná, plná energie a překvapivě i dobré nálady. Rychle jsem se nachystala a jela jsem s Lukášem. Celou cestu jsme nepromluvili a já začínala být čím dál tím víc zaraženější. Než jsem vystoupila, objali jsme se s Lukášem. Přišla jsem do práce a první jsem uviděla Idu. Nejdřív se mi začala nesmyslně omlouvat, že mi přerušila dovolenou. Utla jsem ji při nádechu s tím, že se nemá za co omlouvat, protože se přece nevybourala ona a není to kvůli ní. Udiveně se na mě podívala a já ji místo toho objala. Pak jsem pokračovala do laboratoře.
Když jsem vše udělala, vydala jsem se už oblíbenou zkratkou přes parky domů. Doma jsem našla vše nádherně uklizené a na svém místě. V kuchyni mě čekal vzkaz: Zavolej mu. Udělej to, i když se toho bojíš, aspoň budeš mít dobrý pocit, že jsi udělala vše. L.
Snažila jsem se vyloudit úsměv, ale moc to nešlo. Tak jsem to vzdala, vytáhla mobil a napsala smsku Richardovi, jestli by nemohl přijít. Že bych s ním potřebovala něco probrat a nechce se mi to psát přes smsky nebo telefonovat. Pokud souhlasí, ať mě prozvoní. Šla jsem si do koupelny rozčesat vlasy a osprchovat se. Když jsem se vrátila do kuchyně, abych si uvařila čaj, začal mi zvonit mobil. Ano, byl to Richard.

Snad první nakreslená celebrita

12. července 2010 v 11:35 | Elisis |  Nakresleno
Včera jsem se (podle předlohy na PC) pustila do kreslení jedné celebrity .. 
Nebudu vám prozrazovat, kdo je to, protože to by potom bylo moc jednoduché. 
Zkuste se zadívat na obličej, jestli poznáte, kdo to je. 
Dám vám nápovědu: Zatím poslední vydané album se jmenuje: Mi plan. 

elisis-diary.blog.cz




Výtvor





Tak už asi víte o koho se jedná?

Lodní deník

8. července 2010 v 10:45 | Elisis |  Povídky
Moře večer .. Malinké vlnky narážejí o kameny a břeh. Sem tam z vody vyskočí nějaká rybka.
Slunce pomalu zapadá a poslední paprsky se dotýkají jemných vln. 
Seděla na špičce parníku a užívala si klidu. Pomalu ale jistě psala do popraskaného sešitu. Byl to bývalý lodní deník jejího otce. 
Vzpomínala na každé slovo, které zapisovala.
Už jen slabé paprsky se dotýkaly její tváře.
Vítr jí lehce načechrával vlasy. Dodávalo jí to pocit štěstí a klidu. 
Klid, který tak potřebovala.
Všichni v hale slavili šťastnou plavbu. Ale tohle není pro ní. Žádné večírky ani oslavy.
Plno cizích opilých lidí, smějící se na celé kolo. Každý se baví o něčem jiném a ona neví, které téma by bylo pro ní věrohodnější.
Proto zůstane radši tady.
Bedlivě kontrolovala každé své slovo.


Nová práce (10)

6. července 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
Probudila jsem se do zasmušilého pondělního rána. Víkend byl skvělý, plný zážitků. Vrátila jsem se do svých dětských let, s celou rodinou jsme se pořádně vyblbli. Rychle jsem vylezla z postele, otevřela okno dokořán a sedla si k němu. Když jsem měla pocit, že brzo nastydnu, přivřela jsem ho, spáchala ranní hygienu a převlékla se. Franco pracuje kousek od místa, kam mám nastoupit, takže jsme byli domluvení, že mě odveze. Scházela jsem potichu do kuchyně, právě včas. Nasnídali jsme se a vydali se na cestu. Franco mě vysadil asi dva bloky od místa, kde byla laboratoř. Rozloučili jsme se, domluvili se na odpoledním srazu a já se vydala. Našla jsem to rychle, vstoupila a zařadila se do provozu. Vše bylo předem domluvené,takže žádné komplikace nenastaly.
Ponořila jsem se, pro mě, do dost jednoduchého úkolu a oddala se tolik oddalovanému přemýšlení. Takže teď tu budu jak dlouho bude potřeba. Pak se vrátím do Česka, strávím ještě den s Lukášem a jeho rodinou a pak se budu muset vydat do práce. A co bude tam, jak to bude pokračovat? Já nevím. S kým se poradit? Vždyť v tomhle mi nikdo nemůže pomoct, tohle si musím vyřešit sama. Vyrušila mě smska. Nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Seznámila jsem se s několika novými lidmi, dopracovala a vydala se na sraz s Francem.
Když jsem čekala na smluveném místě s kelímkem kávy, vzpomněla jsem si na smsku. Právě dojel Franco, usmála jsem se a nastoupila. Vytáhla jsem mobil, že si přečtu tu smsku. Byla od Idy. Podivila jsem se, proč mi píše zrovna Ida, proč nezavolá. Začínala jsem mít zlé tušení, které se mi v zápětí potvrdilo. Ida psala, že už stihla domluvit v této laboratoři, kde vypomáhám, že ve středu už nepřijdu, protože odlétám zpátky. Rychle jsem četla dál, proč bych se měla vracet tak brzo. Prý je v práci něco v nepořádku a urgentně mě tam potřebují. To bylo vše, víc nenapsala. Švihla jsem mobil do batohu a snažila se dívat po krajině, ale byla jsem moc rozrušená. Franco to poznal a ptal se, co se děje. Jen jsem mu odvětila, že si budu muset doma znovu zavolat a pak to řeknu jemu i Lindě. Hned, jak jsme přijeli, vyndala jsem zase mobil a vytočila Idino číslo. Zároveň jsem šla ke třešni. Ida to zvedla v zápětí a následoval dlouhý rozhovor. Nejprve jsem byla naštvaná, pak jsem začala kopat do kmene stromu a nakonec jsem podlehla panice. Jakmile jsem domluvila s Idou, ihned jsem volala Lukášovi. Tím, jak jsem mu vše vysvětlovala, jsem si to i rovnala v hlavě. Richard měl nějakou bouračku. Už je prý v pořádku a doma, má jen nějak komplikovaně zlomenou ruku. Proto se musím vrátit, protože minimálně týden nebude moct přijít do laboratoře. Teda mohl by, ale nic by s tou rukou nezvládl udělat. Takže by to bylo tak akorát zbytečné. A laboratoř nemůže vysadit provoz. Jak jsem přemítala, v důsledku toho jsem ztichla. Najednou se ozvalo: "Nejsi ještě připravená, že? I když jsi to přímo neřekla, přece jen tě trochu znám. Pochopil jsem, že si potřebuješ uspořádat myšlení a rozhodnout se, co dál." Zmateně jsem mlčela. Ví to až moc dobře.
"Jo. Nejsem vůbec připravená. Mimo to, ani jsem si je pořádně neužila a mám se vracet? Do nervákova?"
"Uklidni se. Běž teď za Lindou a dětmi. Nemysli na to, užij si to. Ve středu tě budu čekat na letišti i s kluky a pak pojedeme k nám domů. Probereme to i s Míšou, ta určitě něco vymyslí. Tak co ty na to?"
"Dobře. Tak se měj a pozdravuj doma. Ve středu se uvidíme." Zavěsila jsem. Sedla jsem si do trávy, zavřela oči. Pak jsem si rychle stoupla a šla za svou rodinou. Bylo vidět, že už čekají. Sedla jsem si k nim a začala vysvětlovat, proč se musím tak rychle vrátit. Linda mě místo toho jen objala a Franco dodal, že to chápou. Šla jsem se k sobě převléknout a získat čas na uklidnění. Za chvíli už bylo vše v pořádku a já šla za dětmi, abych splnila slib Lukášovi. Abych si to s nimi ještě užila.

20. díl I´m like a bird

5. července 2010 v 15:00 | Elisis |  Poslouchárna
Docela jsem si oblíbila songy od Nelly Furtado. A tahle písnička mě zaujala asi nejvíc. Je taková rytmická ( podle mě asi všechny ;) a je už stará víc jak deset let. Hodně se mi líbí, nevím jak to přesně popsat .. 
I klip je krásný, přesně k tomu, srší z něj síla a teplo.




Vtipy 2.04

4. července 2010 v 17:00 | Elisis |  Vtipy
1. Manžel odjede na služební cestu a když je pryč, manželka se rozhodne, že mu na přivítanou udělá nějakou dobrou večeři. Tak si otevře kuchařku, a protože nemá strouhanku, začne strouhat vlastní. Po dvou dnech se manžel vrátí, a když vejde do kuchyně, uvidí jí plnou strouhanky. Podívá se na ženu nechápavým pohledem a ta povídá: ,,Koukala jsem se do kuchařky a tam bylo napsáno: strouhejte dva dny staré rohlíky." 

2. ,,Můžu být potrestán za něco, co jsem neuděl? " ptá se Pepíček paní učitelky: ,,Samozřejmě, že ne." odpoví ,,Tak to je dobře, já jsem totiž neudělal domácí úkol".

3. Blondýnka rozbije v muzeu vázu. Přiběhne k ní rozzuřený hlídač a křičí: ,,Co jste to udělala, ženská bláznivá! Vždyť to byla váza z 15. století! " a blondýnka odpoví: ,,Tak to jsem si oddychla. Já už myslela, že je nová".

Elisis

Z pohledu kopretin a pampelišek

3. července 2010 v 16:00 | Elisis |  Nafoceno
Jedny z mála fotek, které jsou tak na stejné téma. U jiných mám jen jednu fotku a ta by byla pro jeden celý článek málo.
Vzpomínka na takové malé pole, které jsme s těmito kytičkami měli. Jenže nedávno se posekaly.




U pampelišek není podobné pozadí a omlouvám se za tu kapku na fotce, snad vám to nevadí.

Která fotka se vám líbí víc a proč? 

Přiznám se, že tentokrát sem fotky vůbec neupravovala, jen přidala rámeček a podpis ;)

Elisis

Prázdniny

1. července 2010 v 17:51 | Elisis |  Ukecanost
elisis-diary.blog.cz
Ano, už je to tady. Na to jsme všichni čekali. Vytoužené prázdniny! Konečně si většina z nás pořádně odpočine, a vydovádí se. Každý rok se na ně těším. Chvála Bohu se taky dočkám ;) Tak se pochlubte, kam o prázdninách vyrazíte
Já pojedu už zítra na loď, a potom dva dny v Heřmanicích. Poté na soustředění z beďasu a dovolená. Nejspíš v Chorvatsku, jako minulý rok.
Ani jsem nečekala, že se už v první den prázdnin opálím. 
Jenže zrovna moc dobře nezačaly .. Nechce se mi to tu nějak rozebírat .. Prostě láska pryč, tečka ..
Nechce se mi věřit, že je ta školapryč. Já vím, jsem možná divná, ale zdá se mi, jako by to prázdniny nebyly. Možná kvůli těch změn a zvratů, zklamání, co se v poslední době staly. Jenže nebudu si přece kazit prázdniny ;) 
Máme na to jen dva měsíce, takže si užívejte každý den naplno ;)! 
No jasně, málem bych zapomněla! Jaké jste měli vysvědčení? :) Já jsem naštěstí proklouzla s dvěma dvojkama, z matiky a z češtiny.
Jelikož jsem v půlce základky, někteří z naší třídy odchází na gympl ... a nezapomenu na deváťáky. Ty lidi jsem měla fakt ráda, a nyní se rozutečou, každý svou vlastní životní cestou, vstříc osudu :) 

Tak vám přeju krásné prázdniny a pořádně si je užijte!

autor obrázku: MellyBaldin, výroba: Elisis

PS: Možná (ale žádné sliby), něco přednastavím na příštích pět dní, když jedu pryč, tak se s vámi loučím :) 

Elisis