Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Srpen 2010

Colorka č. 2

31. srpna 2010 v 13:09 | Elisis |  Colorky
Hledala jsem nějaký ten černobílý obrázek. Už dlouho jsem colorku nedělala a dokonce jsem jí zkoušela i v PS. Na jeden pokus se mi to povedlo (podle návodu), ale pak mi najednou nešlo ugumovat to, co přesahovalo. No, tak jsem se spolehla na starý dobrý PhotoFiltre

Udělala jsem dvě verze, každá má jinou barvu hvězdiček a rtů.

První: 

elisis-diary.blog.cz

Nějaký ten výběr po ránu...

30. srpna 2010 v 9:16 | Berry |  Témata
Slíbila jsem, že napíšu nějaké zamyšlení na hudbu, ale zatím nemám čas. S omluvou přiložím pár písniček, ale českých. Ona ta česká hudba občas není až tak špatná a je škoda, že ji strkáme do pozadí.
Zamyšlení na hudbu se dočkáte, jednoho dne... Moc se omlouvám, ale mám toho teď moc.
Takže, nějaké české songy, které mě poslední dobou zaujaly ;-).

Hodnoceni blogu- Ajinka-sims2

26. srpna 2010 v 17:37 | Elisis |  Hodnocení blogů
Tak jsem se rozhodla, že pro větší přehled sem budu dávat i screen blogu

Autor blogu: Ajinka
Ikonka blogu:



Hudba .. music

25. srpna 2010 v 18:23 | Elisis |  Témata
elisis-diary.blog.cz
Ze začátku si asi říkáte, co to tu je za holku .. No, víte, aby to mělo trochu větší efekt, tak jsem sem na téma dala svou fotku se sluchátky
Je to foceno z auta, tak se vám omlouvám za za to přesvícení, ale snad aspoň trochu oceníte že to není někde okopírované .. 

Víte, já už jsem jako malá milovala hudbu a zvláště jednu písničku jménem-
Freestyler. Byl to směšný pohled, když jsem si dala pyžamo na hlavu a začala s ním běhat kolem kožešiny v rytmu písničky. 
Taky jsme měla ráda Michala Davida. Jenže jsem ještě neuměla přepínat písničky, takže jsem s tím otravovala segru. 

Ale už dost o mém dětství. 

Strach (opožděně)

24. srpna 2010 v 15:24 | Berry |  Témata
Každý někdy trpěl nějakým strachem. A nějaký také má. Každý z nás se někdy bál. Ti slavní Nebojsové vymizeli, či jsou v pohádkách. Strach je naší součástí a kdybychom ho neměli, nemůžeme si jen tak přirozeně žít. Taky nás nesmí přímo pohltit. Proto máme víru. Kdybychom nevěřili, ani nevstaneme z postele. Musíme věřit, že ne všechny auta nás nepřejedou, věřit, že autobus jede tak, jak to je napsané v jízdním řádu. Že když si koupíme jídlo v obchodě, není to slitina jedovatých látek, ale hodnotná potrava. Bez víry bychom nebyli. Jenže také nemůžeme věřit slepě. Být naivní. Tento svět je zvláštní.

VFS- zadání 2. kola

24. srpna 2010 v 9:50 | Elisis
elisis-diary.blog.cz
Po dlouhé době vám sem dávám zadání 2. kola VFS. Ze začátku se vám omlouvám, že to dávám až tak pozdě. Ale doufám (možná i věřím), že jste něco na toto téma o prázdninách vyfotili. Pokud ne, konec konců, do školy máme ještě víc jak týden a nebude vadit, když už nebude hezky, my se na to soustředit nebudeme :) 

Možná jste to už někteří očekávali, kdo ví. Nebudu to už protahovat. Téma 2. kola jsou zvířata.


Nevím, co se vám při slově zvířata vybaví v hlavě. Ale tuším, že většina z vás si vybaví psa nebo kočku. Jsou sice ohromě roztomilí, ale co zkusit něco jiného? Zvířat je tolik, stačí si vybrat. Za dobrou fotku ale nic nedáme :) 

Vyfoťte co uznáte za vhodné. Pokud máte nějakou fotku se zvířetem, která se vám opravdu povedla, neváhejte a pošlete ji sem. Takže do tohoto článku. Komentáře jsou moderované, takže se nebojte, že by vám někdo okopíroval nápady ;) 
A zase nám nejde o úpravu v počítači, ale o to, hezké to vyfotit

ČAS: Fotky nám posílejte do 12. 9. 2010 (pokud budete potřebovat, datum prodloužíme)
a dejte je na stránku
img.janforman.com. Pokud se vyskytne nějaký problém, napište. 

Jako minule platí fotka s názvem a komentářem, ale je to jen na vás :) Fotky mohou být max. 3. 

Seznam soutěžících:


▲   ▲

Neodevzdali


▲   ▲

Odevzdali

Myslím, že je to pěkná nespravedlnost: 


Pokuste se to poslat dál .. 

Focení zdar 

PS: Pokud chcete něco zhodnotit, můžete zde.

Elisis-diary

Jak se stát skladatelem písniček ;-)

23. srpna 2010 v 19:33 | Berry |  Témata
Nové téma je hudba, na to budu psát později, ale teď jedno vhodné video, které jsem dneska viděla. Včera jsem psala, že budu psát i o strachu a to splním. Ale postupně, teda na přeskáčku. Hudba, strach, hudba.
Jednu dobu jsem říkala, že mě popová hudba nebaví, protože v tom poznávám úryvky jiných písniček. Nedokážu je pojmenovat, ale slyším je v tom. Jedna skupina si dala práci a můj názor potvrdila. Stačí vám 4 akordy a jste popová hvězda. Doporučuji skouknout toto video, našla jsem vám ho s českými titulky (ok, tatínek našel a já ho našla na youtube), takže budete všichni rozumět a opravdu, pusťte si až do konce - přehled 38 písniček.

P.S. Vsadím se, že každý z vás tam najde nějakého svého oblíbence - Lady Gaga, U2, James Blunt, Pink,  Mika, Beatles, Red Hot Chilli Peppers... I já tam našla ty své, a ne jednoho ;-).

Tak ňák

22. srpna 2010 v 21:57 | Berry |  Oznámení
Nevím, jestli oznámení nebo ukecanost. Každopádně, zdravím opět po dvou týdnech. A věřím, že moje cestování skončilo tak, jako nám končí prázdniny. Nevím, jestli si to také uvědomujete tak moc. Já se ve středu asi určitě dočtu svůj rozvrh, změny profesorů. Musím sednout, nečíst, co mě baví, ale číst knížku na SOČ, jinak to nenapíšu a to budu pěkně v hájíčku.
Ale tím vás nechci strašit. Dnes jsem už dost unavená, takže články od Elisis projedu zítra. Jen jsem stihla projet komentáře k vtipům - jsem ráda, že se líbily - a k závěru povídky. Taktéž jsem velice vděčná věrným čtenářům a mám dotaz. Psali jste ve smyslu, že si přejete něco dalšího. Tak se ptám, jestli dáváte přednost na pokračování nebo jednorázovkám. Tzn. jestli tu mám dávat jednodílovky, další na pokračování ze svého blogu (o baletce, napsaných je asi 6 dílů takže by byly větší prodlevy mezi díly než týden asi) nebo vyymslet něco úplně nového.
Chci, aby se vám tu líbilo.
Zítra napíšu zamyšlení na téma týdne, protože je mi důvěrné. Doufám, že ho vydám a nebude příliš osobní, jakože to asi sklouzne. No, nechte se překvapit, jako já.
Tož, dobrou noc ;-).

P.S. Zkuste taky napsat, co byste tak ode mě tady chtěli. Krom povídek. Jestli sem tam fotky, vtipy, zkrátka - přejte si, já budu plnit ;-).

Jak na retouch

20. srpna 2010 v 13:43 | Elisis
Zase to dělám jen pro některé, kteří se s tím ještě nesetkali. Protože více z vás se možná setkalo jen s tou první metodou. Ale já vám dám sem k dispozici obě dvě metody. Tak doufám, že to z mého článku pochopíte, ale je to jednoduché, tak myslím že jo :) 

První metoda:
elisis-diary.blog.cz

Takzvaně: Rozostrovač (kapička) a rozmazávač (prst).


1. Otevřete si nějaký obrázek nebo fotku, kterou chcete ,,zretušovat". Já jsem zvolila klasický obrázek, se kterým jste se už možná setkali.

Jako první zvolte rozmazávač, určete si množství a velikost a odstraňte všechny hodně viditelné nedostatky (znamínka, pupínky): 


Strach!

16. srpna 2010 v 21:34 | Elisis |  Témata
Zdravím ,prázdninoví maniaci" :) Tak si myslím, že ty dny s kamarády jsem už dohnala dostatečně, a moc děkuji Berry, že se o vás a taky o tento blog tak starala za dobu mé nepřítomnosti

No nic, nepřišla jsem se tady vypovídat, ale koukám, že téma týdne je strach. Tuhle věc si asi zažil každý, a já jsem se rozhodla vám o ní povyprávět něco ,,z vlastního života".

deviantart.com
Strach.. Co je to, to určitě už každý víme, a myslím, že si to i každý zažil a poznal. Takže tohle netřeba vysvětlovat. 
A proto jak jsem se zmiňovala, povím vám něco z mého života. Ale doufám, že si to někdo nebude brát tak, že mluvím jen o sobě. Jestli ano, máte možnost se vypovídat na vlastním blogu, je to pro každého ;) 

Už od malička jsem se bála spát sama ve svém pokojíku a ještě k tomu ve tmě. Dveře do ložnice mi naháněly strach. Bála jsem se, že z nich někdo vyjde. 
Ještě jsme ani neměli pořádné žaluzie, a tak mě často probouzely zvuky různých aut. Ale nejhorší byly ty obrazce, co vznikaly projetím nějakého vozidla .. 
Pomalu jsem se bála otevřít oči nebo se hnout. Jako malá jsem měla bohatou fantazii, že mě třeba někdo lapne, tak jsem dělala mrtvou. Někdy, když jsem sebrala odvahu, zašla jsem za mamkou, že nemůžu usnout. Nebo jsem si takhle naskládala všechny plyšáky z police kolem polštáře. Naši mi to pak všechno museli sundávat, než by to skončil všude možně po pokoji. 
Roky mi přibývaly, tak už jsem se tak nebála. Ale strach mi naháněla i obyčejná tma, takže jsem většinou musela mít rozsvícenou lampičku a u toho někdy poslouchat pohádky na dobrou noc. Když jsem procházel kolem ložnice, kde byla rovněž tma, ani jsem se tam nepodívala, a přeběhla uličku. 
Nebála jsem se ale jen toho. Segra mě většinou strašila tím, že si dlaněmi stáhla dolní oční víčka dolů a přibližovala se ke mě. je to možná k smíchu, ale mě to opravdu nahánělo strach a lítala jsem po celém domě. 
Pak jsem už mohla mít v pokojíku televizi, a tak jsem si jí aspoň na večer zapnula a usínala. 
Opravdu jsem neměla ráda noc, a vůbec tmu. 
Jednou, když jsem přespávala u sestřenice, mi četla strašidelné historky z časopisu a já jsem se pak celou noc převalovala, nebo se nepohnula vůbec. Měla jsem strach z těch postav, že se objeví. A když na vás ještě svítí měsíc, je to tím hroznější. Aspoň pro mě bylo.
Ve školce si některé děti povídaly o tom, jak je maminky straší, že když neusnou, bude je strašit bubák jménem ,,Nespavec". Moji rodiče naštěstí tohle nedělali a jsem jim za to vděčná. 

Takhle to bylo s mým dětstvím a strachem. Na nic dalšího si nevzpomínám.

Teď už ale mám svůj ,,nový" pokojík, který mám už asi tři nebo dva roky a už se nemusím bát. Možná proto, že na dveře do ložnice nevidím, díky skříňkám, možná proto, že jsem starší. Ale v hloubi duše mi něco říká, že bych se i tak bála.


Nová práce (15)

10. srpna 2010 v 14:00 | Berry |  Povídky
A máme tady závěr. Kritizujte, piště. Jak se vám to líbilo, nelíbilo, co byste změnili. Kritiky posledního dílu  povídky i jako celku prosím! Díky ;-).
Zavřela jsem za nimi dveře a sklouzla po nich na zem, kde jsem se posadila. Ríša si sedl vedle mě, přehodil svou zdravou ruku kolem mých ramen. Opřela jsem hlavu dozadu o dveře, zavřela oči a držela se jeho objímající ruky. "Jsi unavená?" ozvalo se mi u ucha. Otevřela jsem oči, podívala se do těch jeho a usmála se.
"Ani ne, možná trochu. Bylo toho dneska dost a jsem nevyspaná. Ale ne unavená."
"V tom případě, můžu ti uvařit čaj?"
"Aji jo, budu ráda. Tak nám uvař čaj a já nachystám nějaké dobroty." Pomalinku se postavil, pomohl mi vstát a já došla do pokoje. Vyndala jsem oříšky, hrozinky a sedla si na turka do křesla. Za chvilku jsem ho viděla, jak se snaží donést hrníčky. Rychle jsem vstala a pomohla mu. Přece jen, neměl by to přehánět s tou rukou. Omluvně se usmíval. Položila jsem hrníčky a sedla si za ním. Teda spíše lehla, na něj. On si lehl na pohovku a já na něho. Jeho ruce jsem založila na sobě, aby mě objímaly. Hlavou jsem se opřela o jeho rameno a políbila ho na tvář.
Usmál se na mě a já si na oplátku hrála s jeho prsty. "Nad čím přemýšlíš?", zeptal se mě šeptem. Trošku jsem zvážněla. Nemyslela jsem si, že to pozná. "Chceš mi to říct nebo ne?" a u toho se na mě podíval těma svýma očima.
"Víš, dneska jsem podala výpověď. Přemýšlela jsem a asi jsem vnitřně byla rozhodnutá, ale stejně je to pro mě náročný. Jak jsem ti včera říkala, seš můj nadřízený. No, uvědomila jsem si plno věcí. Jedno vím jistě - že tuhle práci chci, ale mnohem víc chci tebe. Nepotřebuji kariéru, když budu s někým, komu patřím. Sice si teď musím znovu hledat práci, ale asi mi to ani nevadí. " Ucítila jsem jeho prsty na svém obličeji.
"Tos neměla. Hlavně nemusela. Nechci, aby ses kvůli mě musela takto rozhodovat. Proč jsi mi to neřekla? Mohli jsme spolu najít nějaké řešení."
"Jaké asi? Žádné jiné není. Ne, neřeš to, prosím. Jsem rozhodnutá."
"Možná seš, ale mrzí tě to. Proč se ti jinak lesknou oči?"
Podívala jsem se mu pevně do očí, usmála se a chytla ho za ruku. "Ano, možná mě to mrzí. Ale už jsem něco zvládla pochytit, je to pro mě skvělá zkušenost. A konečně vím, že kariéru chci, ale ještě mnohem více chci tebe. Chápeš to? Nechci být na nějakém blbém vrcholu a mít obrovský plat a nervy v kýblu, chci být s tebou, protože tě miluju." Místo toho, aby cokoli řekl, mě pevně objal a něžně políbil. Já objala ho a začali jsme se líbat.
A jak to v pohádkách bývá, i téhle byl konec. Ze mě je paní Praková, mám skvělého manžela a možná budeme mít brzy i naše první děťátko. Práci jsem si pak našla poměrně rychle a baví mě dokonce mnohem více, i když na tu úplně první taky nikdy nezapomenu. Občas se vzbudím se strachem, že jdu poprvé do své nové práce, ale pak vedle sebe najdu Ríšu a mám moc skvělý pocit. Dokud nezažijete, nepochopíte.
To bylo vše, co bych vám ke své nové práci, kterou jsem měla ani ne pár týdnů, mohla říct. Poučení nakonec? Práce je důležitá, ale pro mě osobně byla důležitější rodina a city, které jsem zavrhovala...

Vtipy 2.05

8. srpna 2010 v 8:18 | Berry |  Vtipy
Téma: dovolená (když už jsou ty prázdniny, že? ;-))
1.  Jedna anglická dáma chtěla před válkou strávit letní byt v Německu a tak napsala jednomu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše i na pohodlí. Také chtěla vědět, mají-li v tom domě, kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church (kostel). a takto odepsal:
WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Jest otevřen 2x týdně v úterý a ve čtvrtek. Chápu, že je to pro vás nepříjemné, je-li to vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že je to krásný výlet. Hodně lidí si sebou bere oběd a zůstává tam přes čas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je tam 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě je tam dost míst i stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, poněvadž je v ten den varhaní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet i ty nejjemnější zvuky. opatřím vám s radostí to nejlepší místo a bude mně potěšením sedět vedle vás.

P.S. Zapomněl jsem dodat, že zpěvníky visí na dveřích.

2. Vzpomněl si manžel po příjezdu do Chorvatska: "Propána, zapomněl jsem říct sousedovi, aby se nám postaral o kanárka."
"Tak o toho se už nestarej," utěšuje ho manželka. "Právě jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla zavřít plyn!"

3. Do horského hotelu přijede pán s mladou ženou. Poslíček je uvede do pokoje a ptá se: "Mohu pro vás ještě něco udělat?"
"To je všechno," odpoví muž.
"A pro vaši ženu?"
"Jo, málem bych zapomněl, přineste mi pohlednici a známku."

Takové kruté no...:-)
1. zdroj, 2. zdroj3. zdroj (ty zdroje jsou taky od toho, abyste se mohli z těch stránek inspirovat a ne bezhlavě opisovat mé pracně vyhledané vtipy; osoba, na kterou narážím si to snad uvědomuje, vy ostatní se pobavte)



21. díl You and your heart

7. srpna 2010 v 16:00 | Elisis |  Poslouchárna
Tady je jeden takový trochu letní song. 
Tak si ještě užívejte léto, dokud můžete !


Mějte se, Elisis

Témata :-(

6. srpna 2010 v 8:08 | Berry |  Témata
Dalším tématem je anime. Nevím, jaká témata byla předtím, protože jsem tu dlouho nebyla (psala jsem o tom). K tomuto tématu nemám moc co říct a myslím si, že ani nemám právo.
Proč? Odpověď je jednoduchá, jediné, co vím je, že velkým vyznavačem tohoto směru je má kamarádka, která si přivydělává malováním těchto komixů. V Praze probíhá Anime-fest (myslím), v Brně je v květnu také nějaká taková akce. Pochází to z Japonska, anime máte strašně moc druhů podle věku, stylu... Ti, kteří to mají rádi jsou tzv. otaku = japonský šílenec do anime.
Je zbytečné to více rozepisovat. Je to zkrátka koníček, který se ale celkem rozmáhá. Víc se určitě dozvíte od bloggerů, kteří tento koníček také mají.

P.S. Včera ve mně zatrnulo, nešlo se mi přihlásit. Ale dnes už vše funguje :-).

Pozdrav ze slunného Chorvatska

4. srpna 2010 v 15:50 | Elisis |  Ukecanost
Zdravím vás se slunného Chorvatska! :) Ano, vidíte dobře, to jsme já, Elisis. Jakto? Napíchli jsme se tady na internet. Pro mnohé to je překvapení, některým je to už známo. Ale přes to je to tak. Nejlepší je to si pro mě, protože já jsem takový počítačový maniak.
Ale řeknu vám, takové Chorvatsko jsem ještě nezažila. Máme totiž vlastní člun, takže můžeme jezdit po moři, a je to opravdu zážitek :) Dneska jsme byli na opuštěné pláži sami, no prostě nádhera.
Čistá voda, sice plno ježků, ale stejně to stojí za to. Taťka se pokoušel chytat ryby, ale měl měkou návnadu, takže to vždycky rybka jen ožrala a ztratila se :D
Jsme ubytování v Pule v apartmánu a máme výhled na moře + apartmán kousek od pláže :)
elisis-diary.blog.cz
Prostě super, ani se mi nechce jet pozítří do Maďarska :)
Ale něco jiného je to ve městě, většinou je tam hlava na hlavě, takže nám to jednou stačilo. Zítra se asi pojedeme podívat do centra Puly na starou /zřejmě/ arénu. Pokud se chcete podívat, jak vypadá, můžete zde.
Akorát škoda, že jsme přišli o jeden den dovolené, kvůli jednoho děduly v agentuře, co to popletl. No co se dá dělat.

Co vy a prázdniny, vycházíte? Jak jsem si četla předchozí komentáře, tak to tak moc nevypadá .. Já jsem si je taky ze začátku moc neužívala, sice teď už jo, ale až přijedu, kámoška zase odjede .. Ale těch pár dnů to snad vydržím. Kdybych mohla, zašla bych s vámi ven a ani nevíte jak ráda ;)
Už asi budu pomalu končit, než se ještě více rozkecám :) Tak se mějte hezky a užívejte prázdnin

autor obrázku: Elisis (omlouvám se za nekvalitu obrázku, ale možnost úpravy je jen na picniku)

P.S.: Promiňte za chyby, taťka tady nemá kontrolu chyb :D

Elisis

Prázdniny

1. srpna 2010 v 7:44 | Berry |  Ukecanost
Zdravím. Normálně píšu bez pozdravu, ale na "živo" se ozívám po hooooodně dlouhé době, stydím se a kaju. Pokud někoho zajímá, kde jsem se toulala, máte možnost si to přečíst na mém blogu. Tady je zbytečné to znovu opisovat, rozepisovat.  Takže pro zájemce.
Jináč :-). Jak si užíváte prázdniny? Dnes se nám přesně půlí. Je to hrůza, jak to letí. 4 týdny prázdnin za námi, 4 a půl konkrétně. Copak jste všechno dělali, jaká místa navštívili? Tím, že začíná srpen musím začít dělat i nějaké věci do školy. Uklidit stůl, roztřídit učebnice a sešity a poslední týden v sprnu sledovat internet, abych byla připravená a tušila rozvrh. Dokoupit sešity (myslím, že jich mám dost a nebude to potřeba) a hooooodně číst ;-).
To jen pomalu plán, nechci vás strašit školou, ještě je půlka prázdnin před námi. Pesimista by řekl půlka za námi, ale to je věc názoru.
Co závěrem? Choďte hodně ven, užívejte si přírody, kamarádů a nevím, čeho všeho.
Mějte se :-).
P.S. tak teda ještě jednu písničku. Taková pohodová, našla jsem ji předevčírem. Přijde mi prázdninová, letní - sluníčko, louka. Zkrátka prostředí, jaké na prázdninách miluju.