close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Strach!

16. srpna 2010 v 21:34 | Elisis |  Témata
Zdravím ,prázdninoví maniaci" :) Tak si myslím, že ty dny s kamarády jsem už dohnala dostatečně, a moc děkuji Berry, že se o vás a taky o tento blog tak starala za dobu mé nepřítomnosti

No nic, nepřišla jsem se tady vypovídat, ale koukám, že téma týdne je strach. Tuhle věc si asi zažil každý, a já jsem se rozhodla vám o ní povyprávět něco ,,z vlastního života".

deviantart.com
Strach.. Co je to, to určitě už každý víme, a myslím, že si to i každý zažil a poznal. Takže tohle netřeba vysvětlovat. 
A proto jak jsem se zmiňovala, povím vám něco z mého života. Ale doufám, že si to někdo nebude brát tak, že mluvím jen o sobě. Jestli ano, máte možnost se vypovídat na vlastním blogu, je to pro každého ;) 

Už od malička jsem se bála spát sama ve svém pokojíku a ještě k tomu ve tmě. Dveře do ložnice mi naháněly strach. Bála jsem se, že z nich někdo vyjde. 
Ještě jsme ani neměli pořádné žaluzie, a tak mě často probouzely zvuky různých aut. Ale nejhorší byly ty obrazce, co vznikaly projetím nějakého vozidla .. 
Pomalu jsem se bála otevřít oči nebo se hnout. Jako malá jsem měla bohatou fantazii, že mě třeba někdo lapne, tak jsem dělala mrtvou. Někdy, když jsem sebrala odvahu, zašla jsem za mamkou, že nemůžu usnout. Nebo jsem si takhle naskládala všechny plyšáky z police kolem polštáře. Naši mi to pak všechno museli sundávat, než by to skončil všude možně po pokoji. 
Roky mi přibývaly, tak už jsem se tak nebála. Ale strach mi naháněla i obyčejná tma, takže jsem většinou musela mít rozsvícenou lampičku a u toho někdy poslouchat pohádky na dobrou noc. Když jsem procházel kolem ložnice, kde byla rovněž tma, ani jsem se tam nepodívala, a přeběhla uličku. 
Nebála jsem se ale jen toho. Segra mě většinou strašila tím, že si dlaněmi stáhla dolní oční víčka dolů a přibližovala se ke mě. je to možná k smíchu, ale mě to opravdu nahánělo strach a lítala jsem po celém domě. 
Pak jsem už mohla mít v pokojíku televizi, a tak jsem si jí aspoň na večer zapnula a usínala. 
Opravdu jsem neměla ráda noc, a vůbec tmu. 
Jednou, když jsem přespávala u sestřenice, mi četla strašidelné historky z časopisu a já jsem se pak celou noc převalovala, nebo se nepohnula vůbec. Měla jsem strach z těch postav, že se objeví. A když na vás ještě svítí měsíc, je to tím hroznější. Aspoň pro mě bylo.
Ve školce si některé děti povídaly o tom, jak je maminky straší, že když neusnou, bude je strašit bubák jménem ,,Nespavec". Moji rodiče naštěstí tohle nedělali a jsem jim za to vděčná. 

Takhle to bylo s mým dětstvím a strachem. Na nic dalšího si nevzpomínám.

Teď už ale mám svůj ,,nový" pokojík, který mám už asi tři nebo dva roky a už se nemusím bát. Možná proto, že na dveře do ložnice nevidím, díky skříňkám, možná proto, že jsem starší. Ale v hloubi duše mi něco říká, že bych se i tak bála.



Ještě vám povím jednu mou fóbii. Nevím, jestli je nějak obvyklá, ale zatím jsem se s žádným s člověkem, který by se toho bál nesetkala. 
Když každý rok jezdíváme k moři, mám takový divný pocit, když jsem blízko loděk, natož větších jachet, což jsem letos měla možnost, když jsme měli na dovolené člun. Bojím se, že s pod loděk někdo vyplave. Možná je to dětinské, ale u mě je to tak. Nedej Bože, když jsou slizké, to je ještě horší. Ale u moře o taková pravděpodobnost naštěstí není. 
Zrovna když jsme jeli kolem jedné, né jachty .. Ale, něco jako takový střední parník. Můžete se podívat: Loď jménem ,,Qantum od Solice" tuším. Taťka říkal něco v tom smyslu, že ta loď se objevila ve filmu, jehož název nese loď. A ověřila jsem si to na internetu. Film se tak zkutečně jmenuje a je z roku 2008.

Ale dost o filmech. 
Když jsme projeli kolem přední části lodi, měla jsem v sobě opravdu divný pocit. Není to příjemné. 
A ještě k tomu se nám asi dvakrát zastavil motor, a já už jsem měla obavy, že nás vlny hodí na loď. Naštěstí ne. 

Taky mám strach z bojek. Je to ten samý problém jako u lodí.
Asi jsem divná, si teď říkáte, jenže každý se snad bojí něčeho a já se bojím zrovna tohohle. 

Samozřejmě můj strach patří i mezi různý hmyz, atd.

Taky bych se nemůžu ani dívat na horory. Dívám se sice na jeden americký seriál: Dexter. Jsou tam scénky, které vidět nemusím, takže mi segra vždycky musí říct kdy se můžu a nemůžu koukat. 
A pro některé: Nemám na mysli Dextrovu laboratoř. 

autor obrázku: 54ka (do obrázku jsem přidala jen barvu svých očí, aby to bylo o něco barevnější)

Mám možná i strach ze strachu .. (fobofobie)

Elisis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | Web | 16. srpna 2010 v 21:47 | Reagovat

Ten strach, že někdo vypluje zpod lodi, je docela normál Pod lodí je tma a něco. A když se to spojí, no brrr. Máš pravdu, každý máme svého kostlivce ve skříni, kterého se bojíme vyvětrat. Možná to není ten pravý příměr pro strach, ale co se skříní týče, ty jsou prostě pokladnicemi strašidelných fantazií. To zase u těch druhých. ???

2 Jully Jully | Web | 17. srpna 2010 v 11:57 | Reagovat

Och, tak ja ako malá som sa bála, že neikto vylezie spod postele a tak som sa hrala, že keď mám celé telo zakryté perinou, mám to ako štít a nikto mi nemôže ublížiť, pomáhalo to ... Teraz som už z toho vyrástla, ale mám pre zmenu kopu nových fóbii ...

Strach zo smrti a choroby, napr. začne ma bolieť hlava tak si začnem namýšľať scenáre čo všetko mi môže byť, niekedy dôjdem aj ku hlúposti ako.nádor ... Áno, nie je to normálne ...
Tiež mám strach z bicyklovania, bojím si sadnúť vôbec na bicykel... Preto som sa nikdy nenaučila bicyklovať ... Hanbím sa, ale je to moja fóbia... Som divná ?? Niekedy si myslím, že asi potrebujem lieky ...
Myslím si, že neexistuje osoba, ktorá by nemala nejakú fóbiu ;-)

3 Alice Alice | Web | 17. srpna 2010 v 13:50 | Reagovat

Dobrý článek.Každý se něčeho bojí.Já osobně mám fobii z pavouků,no vlastně ze všech brouků.Jenomže, to není všechno...:-)Ještě mám chorobný strach ze smrti a nemocí.Nebojím se, že se stane něco mě...to jsem v pohodě, ale bojím se o své blízké..někdy až moc .:-)

4 Denie* Denie* | Web | 18. srpna 2010 v 12:46 | Reagovat

Úžasný článok. Ja mám strach z hadov, pavúkov. Taký menší z výšky. A tiež sa bojím, keď idem v noci na wc či niekto na mňa nevyskočí :D Alebo či neuvidím nejakého ducha. A horory pre to ani nepozerám, aby som si zas nenamýšľala .. A takisto sa bojím pred písomkou v škole.. alebo pred odpoveďou :/

5 Denie* Denie* | Web | 18. srpna 2010 v 12:48 | Reagovat

Ďakujem za krásny komentár :)) Njn škoda, že ten design nevychádza :/ Urobím asi nový :)
Sudie.. to znamená po litovsky Dovidenia alebo zbohom .. :D

6 Denie* Denie* | Web | 18. srpna 2010 v 12:48 | Reagovat

A ešte som chcela :)) U mňa je už vyhodnotenie 2. kola súťaže SSG! Tu > http://dendaj.blog.cz/1008/stan-sa-geniom-vyhodnotenie-2-kola ..

7 Denie* Denie* | Web | 20. srpna 2010 v 12:20 | Reagovat

To nevadí, že ti pomohla sestra :) Hlavne, že si sa snažila a našla si si nejakú pomoc :))

8 Berry Berry | Web | 23. srpna 2010 v 8:08 | Reagovat

Strach ze tmy je podle mě naprosto normální. Jednou jsem měla příležitost, že jsme všichni hluboko v jeskyni zhasli a to nevidíte absolutně nic. Strach jsme měli všichni a vlastně ani nevíš z čeho máš strach, to je na tom to děsivé, mi přijde.
Strach z těch bójek, to ti celkem rozumím. Malé (ten provazec) mi nevadí, ale ta velká na uvazování lodí je nepříjemná, ale je možnost se s ní skamarádit ;-).
Horory vůbec nemusím, tak na ně nekoukám ani nečtu. Třeba Kytici jsem si četla kdysi před spaním a nevadila mi. Pak jsem viděla nafilmovaných pár dílů a okamžitě konec.
Strach ze strachu, zajímavé... Hlavně že boluleš ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama