Imaginární příběh…Inspirováno životem mým, mých kamarádů, akcí ve škole, školou, okolím, pohledem… Ale je v něm kousek každého z nás…Myslím…
Sedím si na okně, v rukou držím svůj žlutý hrníček plný sladké horké čokolády a sním. Sním o světě, kde není bezpráví, lež, nenávist, hlad, bolest, slzy… Takový svět není. Vracím se zpět na zem. Napiju se a dál si zahřívám ruce o teplý hrníček. Opírám si hlavu o zeď, vyměním své zkřížené nohy a zapřu je o druhou zeď. Zavřu oči a přilepím tvář na chladné sklo, je totiž podzim. Můj dlouhý teplý svetr mě dokonale zahřívá.
Sedím si na okně a sním. Už nesním o dokonalém světě, to je příliš krásné. Sním, co bude dál. Sním o své rodině. Až já budu velká a budu mít svou rodinu, budu se pyšnit lesklým kroužkem na levém prsteníčku, ukazovat fotky svých dětí. Budu zatížená starostmi, jestli je správně vychovám, dám jim správný základ do života a ulehčím start. Přesto všechno je musím naučit samostatnosti. Budou aspoň trošku jako já nebo budou úplně odlišné? A zvládnu to všechno? Je to najednou moc starostí naráz.
Mé oči se zklamaně otevřou. To je moc daleká budoucnost, která se tolikrát změní. Těším se na rodinu a při tom… Chybí článek před vysněnou rodinou. Může vůbec člověk v mém věku snít? A o čem vůbec? Co já můžu dělat kromě každodenního chození do školy, které mi zabírá už celý den kvůli přípravy? Pak člověk nemá náladu snít ani nic…Ale, že by přece?
Mé oči se opět zavřou a tvář se rozjasní. Ano, škola zabírá čím dál více času. Proto potřebuju něco, čím se vybít. Někteří si myslí, že máme spoustu volného času, nudíme se, a proto se má generace fláká po klubech, diskotékách a hledá zapomnění v alkoholu, drogách… Vážně je to nudou? Moc lidí v mém věku neznám, kteří by měli čas se nudit. Spíše se chtějí "odvázat", uvolnit se, zapomenout. Sport, na to je veliká únava a je to fádní. Knihy? Ne každý má četbu rád. Chaty, FB, ICQ? Ano, začátek cesty - začátek informovanosti, kde se jak vybít. Tanec? Možná trochu. Každý je jiný. Hudba? Vlastní kapela? Všechno to jsou žrouti času, ale přesto se najdou lidi, které to baví a je to dobře. Tak co je to pravé ořechové, v čem se vybít? Lidé asi hledají to, k čemu tíhnou a budou k tomu tíhnout i nadále. Někdo má rád mikroskopy, hrabání se v hlíně a pozorování přírody. Proč ne? Někdo miluje pohyb, sporty, rychlost. Proč ne? Někdo miluje adrenalin, skoky po střechách. Proč ne? Někdo chce svému pohybu dodat eleganci - dává přednost tanci a to jakékoli formě. Proč ne? Ale čím se vybiju já? Čím načerpám energii, abych mohla vůbec snít?
Otevírám oči a pozoruju tmavé nebe v kontrastu s pomalu se rozsvěcujícími lampami. O čem že to sním? Vždyť já vlastně ani nevím. Jsem tak unavená, že jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách. Je to teda pořádek. Dívám se do tmy s pár světýlky, bloudím očima, hledám a nevím co. Hrníček mě nehřeje, čokoláda dávno vystydla. Ztrácím se, padám, motám…
Slyším zvonit budík.To strašně pípání nejde přeslechnout. Překulím se, natáhnu ruku a vypínám budík. Otevírám oči a pozoruju strop ve svém pokoji. Tak dokonale bílý. Že by to byl jen sen a já vážně nemám čas ani snít?


Nemám co říct .. Prostě si to napsala dokonale, tak vystiženě. Jsem ráda, že si použila něco jiného než já, nějaký jiná kousek
Já jsem vlastně tři roky hrála badminton, ale teď mi došlo, že to není, to co jsem chtěla ... Tento rok s tím končím a zkusím něco jiného.
Krásný článek.
Musíme se nad tím zamyslet a zkusit to, co by se k nám hodilo. Zkusit ty všechny možnosti .. Jak říkáš .. Kdo se chce vybít, najde zálibu v tanci, v počítači. Kdo rád zkoumá, v přírodě .. Je toho dost na výběr