Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Listopad 2010

Tak trošku o zimě a sněhu ...

30. listopadu 2010 v 20:59 | Elisis |  Ukecanost
elisis-diary.blog.cz
Zdravím. Asi vám už leze na nervy, jak se tad ypořád vykecávám, ale jen vám chci něco oznámit.

Nevím, jak to teď bude s aktivitou. Není to proto, že nemám čas, nebo se mi nechce, ale přece jenom... venku je sníh a já si ho chci užít. Protože o Vánocích prý zase nebude. To mě naštvalo. Co budu dělat o vánočních prázdninách to nevím. Nejsou to ty pravé Vánoce (jak jsem se už zmiňovala), když není sníh..

Dneska jsem byla venku s kámoškou. ,,A máte lopatu nebo sáňky?" ,,Jo máme, o to se neboj" ,,Tak já si teda neberu svoje." .. Což se nevyplatilo. Kámoška přišla, oblíkli jsme se a chtěli jsme vyrazit. Jenže, žádné věci na ježdění po sněhu jsem neobjevila. Takže to bylo nahoře v garáži, kde se dalo dostat jen po žebříku. Následoval pokus dostat ven žebřík. ,,150 kg? Tak to ne!" ,,Tak ten dřevěný?! ,,Ale jak to chceš dát zpátky? :D" Takže to nic. Rozhodli jsme se, že se zkusíme zeptat sousedů. Jedni neměli. Šli jsme k dalším. Zvonili jsme..nic. A tak jsme se podívali do šopy, jestli nejsou tam. Ne. 

Tak jsme to zkusili dál, ale nemohli jsme. Za chvíli na nás zavolal ten soused, jestli máme nějaký problém, že jsme tam lezli. ,,Ne ... My jsme se  chtěli jenom podívat, jestli tam jste a ... My totiž nemáme sáňky, tak jsme se chtěli zeptat .." ,,Hm, tak to se zeptejte tety, jestli o tom neví .." Tety je vlastně ten dům. Ten chlap to byl její otec. Šli jsme k tetě do budky a ta nám řekla, ať se podíváme do té šopy. Tak jsme tak šli znovu. Dívali jsme se a nic .. Za chvíli přišel ten chlap. ,,Dobrý den .." ,,(ehm ehm) jsem se lek! Co tu (ehm ehm) děláte?!" ,,My jsme se ptali tety, a ona říkala, že se tady máme podívat .." ,,Aha, děcka, ale boby tady stejně nejsou!" ,,Aha..tak děkujeme" ,,A za co?" ,,No, že jste nám to řekl .." Tak jsme vyběhli ven a jezdili nakonec po sáčcích, dělaly andělíčky a povídaly si. Toho chlapa nemám ráda ... 

To teda byl den .. Ale nakonec se aspoň trošku vydařil+byla sranda u oběda, když jsme si házeli s buchtou a pak skončila v polívce a kuchařky nás seřvaly :D 

Takže to byl trošku výlev mých pocitů, a ,,úryvky" ze dne. Je mi jasné, že si to asi nikdo nepřečetl a teď mě napadlo, že jsem z toho možná mohla udělat takovou povídku :D Ale teď už je asi pozdě, a nevím jak by to s ní dopadlo .. ;)

Zítra jdu nakupovat dárky a ještě užít sněhu.

A co vy, jak se máte? ;)

Elisis

Vločky se množí ..

28. listopadu 2010 v 19:43 | Elisis |  Nafoceno
První sníh zanechal nějaké následky. Po ránu to sice úplně sníh nebyl, spíše takový led, ale stejně jsem si ho vyfotila a mám nějakou památku.

Tak jsem hledala po zahradě něco jiného, než obyčejný sníh a led, a narazila jsem na sedmikrásku, který byla ,,zadusená" ledem.





Už o rok starší :)

26. listopadu 2010 v 20:45 | Elisis |  Ukecanost
Kdo je to? No Elisis je o rok starší. Je mi 12. Nějak tomu nemůžu věřit, stejně jako minulý rok :) Ale jsem ráda, těšila jsem se. Den jsem si parádně užila:

Popřáli mi babičky a dědové+dárky a nějaké ty penízky :)
Další den mi popřála moje drahá rodinka.
Ve škole mi popřáli kámoši, a já jim to oplatila bonbóny (ano, pořád to u nás ve třídě platí :D).
Doma mě překvapil zákusek, který ségra upekla. Bylo tam napsáno: Eli 12 :). Dostala jsem ještě dárky.
Teď jsem tu, píšu vám co se stalo a popřála mi další kámoška :) 
A abych nezapomněla na některé lidi z FB.
A od rodičů ještě dostanu do pokoje zrcadlo. Dali mi toho dost (nálepky na stěnu, baťoh, MP4 a čiči :)

Moc všem děkuji! :) 

A ještě něco .. Minulou neděli se k nám zatoulalo kotě. Je strašně roztomilé, malé a černé. Je s ním práce, zlobí. Ale nevíme co to je, jestli holka nebo kluk. Prý se to většinou pozná až později :D

Co jsem dostala? ;) Sami se můžete podívat:





První vločky ve vlasech.

24. listopadu 2010 v 20:16 | Elisis |  Ukecanost
elisis-diary.blog.cz
Tak první vločky se objevily i u nás. Vím, že téma týdne už to není, ale chtěla jsem to tady napsat ;) 
Dneska bylo počasí spíše takové smíšené, chvilku pršelo a pak začalo sněžit, pršelo a zase sněžilo. Ale ten okamžik jsem  si vychutnala. Sundala si čepici a chytala si vločky do vlasů. 

S kámoškou jsme se zase nasmály v tento den, bylo fajn :) 

Nebyly to úplné vločky, jen některé, spíše takový ledík.. Byla jsem promrzlá na kost, ale skoro jsem to nevnímala. Byl to prostě okamžik, kdy jsem po dlouhé době byla venku a vychutnala si ho. A ne jen z dálky pozorovala za oknem školy a litovala, že venku nejsem .. 

Sice si nejsem jistá, jestli nesněžilo a když byla škola, ale myslím, že to byl spíše déšť.

Už jsme začaly myslet na Vánoce, na zvyky které děláváme.
Teď se sestra dívala do katalogu Oriflame a zkoušela různě parfémy a voňavky, jako dárky na Vánoce. Ale řeknu vám, takové granátové jablko a lískové ořechy voní úplně krásně.

Taky už tu vůni Vánoc cítím když loupu mandarinku. Už se těším, až budu zapalovat první adventní svíčku (která je mimochodem už tuto neděli), začnu dělat různé voňavé věci, jako že napíchám do pomeranče skořici a hřebíček, krásně to voní.

Už začíná měsíc Vánoc, a já ještě ani nevím co koupím za dárky :D Ale na to je ještě nějaký čas. 

No, povídala jsem tady o vločce a vznikla z toho debata o Vánocích :D 

Elisis

Stop zvířecích kožešin. Pomozte aspoň částečně.

24. listopadu 2010 v 16:04 | Elisis |  Oznámení
Narazila jsem na jeden blog, který je proti zvířecím kožešinám. Zaujal mě, protože se liší od těch ostatních, kde jenom píšete svá jména, ale k ničemu to nepomůže. Tohle je naopak blog, kde máte do dopisu napsat svůj názor, a potom ho odevzdat v prodejně s kožešinami. Myslím si, že je to něco jiného, než ty ostatní blogy, kde se jen podepisujete, ale že to opravdu za něco stojí. 


Podívejte se. Určitě to stojí za zkoušku. Pokud někdy pojedeme do Ostravy do Futura, možná tam ten dopis vážně někde hodím, ať si ho přečtou. Určitě ho neodevzdám prodavačce, to radši nedělejte, ale třeba ho pohoďte na zem, nebo strče do kapes kožešin. Je to risk, ale třeba váš názor vezmou za to, a začnou prodávat jen kožešiny z uměliny. 

Typickým příkladem je obchod Kara s pravými kožešinami, ale i s kožešinami umělými. Proč tak týrají zvířata? Nemůžou za to, že mají tak krásou srst a pak zemřou, protože je za živa stáhnou z kůže! 

Můžete si přečíst, co všechno tam vyrábějí .. : 

Používaný materiál

Společnost Kara používá na výrobu kvalitního oblečení převážně přírodní kožešiny, ale také syntetické kožešiny a usně. Přírodní kožešiny jsou zastoupeny převážně z
kožešin králíků - přírodní barvy, ale i obarvené. Dále z modré, stříbrné nebo červené lišky. Mezi další přírodní kožešinu spadá mýval, nutrie, korejský pes, svišť, norci apod.
Pokud neradi nosíte pravé kožichy, je pro vás připravena kolekce výrobků ze syntetické kožešiny. V této kolekci si můžete vybírat z celé řady imitovaných přírodních kožešin v různých barvách a 
. Další část sortimentu tvoří výrobky z oděvní usně.

No řekněte, není to hrůza? Taková krásná zvířata, a oni z nich dělají kožichy, které se stejně pořád mění a mění! 

Proto existuje CHILDREN STOP FUR blog, který se snaží pomoct. 

Ale myslím, že kdyby ty kožešiny byly ze psů, či z koček, lidé by se snažili víc. Nechci vás urážet, nebo něco přát, ale vážně, když to taky nemáte rádi, nestačí jen sedět a litovat..

Elisis

První vločka (na mém blogu na přání Cenzury)

22. listopadu 2010 v 9:55 | Berry |  Témata
Bylo necelý týden před vánočními prázdninami. Malá holčička, asi osmiletá, kráčela sychravou ulicí domů. Na zádech těžkou školní aktovku, červenou tlustou bundu a slušivý šedý baret na hlavě, z pod kterého se plazily dva tmavě hnědé copánky. Unavená došla domů, aktovku hodila do kouta a převlékla se do domácích tepláků a mikiny. Byla unavená ze školy, smutná z blížících se prázdnin a přemýšlela. Netrvalo dlouho a do jejího pokoje přišla návštěva v podobě maminky. "Ahoj Terezko. Jak bylo ve škole? Jsi nějaká unavená. Stalo se něco?"
"Ale nic," odpověděla Terezka zakusujíc se do sladkého barevného jablíčka. "Za chvíli budou prázdniny a venku ani známka po sněhu. Co já budu dělat? Těšila jsem se, že budu stavět sněhuláky, budeme chodit ven, sáňkovat. Asi si budu číst, ale chtěla jsem být venku."

První vločka

21. listopadu 2010 v 17:50 | Elisis |  Témata
elisis-diary.blog.cz
První vločka je začátek Vánoc. Teda podle mě. Vánoce bez sněhu prostě nejsou ty pravé Vánoce. 
Někdy lituju, že doma nemáme lupu, abych se na ty krásné vločky podívala zblízka. Ale i když je nevidím úplně, jsou krásné.

Mrzí mě, že tu první vločku nikdy neuvidím. Jen za okny. Je výjimečná, je první. První sníh (a to každý víme), dlouho nevydrží, ale přece je to zvláštní okamžik. 

Miluju, když si můžu lehnout do měkké (sice studené) peřinky, dívat se na nebe, jak z něj padají vločky, každá něčím zvláštní. Když je chytám na jazyk. Nebo když někam jdu a začne padat sníh. Doma sundám čepici, kterou mi zdobí bílé diamanty. Můžeme stavět sněhuláky, dělat sněhové andělíčky.. mluvím tady už o sněhu, ne o první vločce, ale nějak mi to k tomu patří.

První vločka je výjimečná a vždycky bude. Za ní sice padají miliardy dalších, ale tu první si všichni pamatují .. 

Elisis

Umění, které obdivuju

18. listopadu 2010 v 15:32 | Elisis |  Nakresleno
Bylo objeveno video, na kterém je Britney Spears. Skandál!

Ne, dělám si srandu. Ale opravdu jsem viděla video, kde jeden velmi šikovný pán kreslil Britney Spears. Ale není to jen tak obyčejné. Maloval to barvami, které neznám a má to v sobě. To jde poznat hned. Skoro bych ani neřekla, že je to obraz. Je to tak detailně vystínované a všechno je do puntíku. Hlavně ty oči hrají hlavní roli. Prostě: úžasné, nádherné, dokonalé .. Krásné, skvělé. podívejte se. Mě spadla pusa, opravdu jsem koukala.


Dokonalé. Opravdu. Nikdy jsem nic takového neviděla, a zatím to na žádný jiný obraz nemá.

Na xoutube si taky můžete najít spoustu dalších videí, ale ty už jsou malované tužkou. Např: Johny DeppAvril Lavigne
a další.

Představte si, jak dlouho to muselo trvat, naučit se toto. Trénování, dřina. Ale je to na nic, když vás to nebaví a nutíte se do toho. Musí se chtít. 

K mým kresbám to má ještě hodně daleko. V té dálce to ani nevidím :D Ale opravdu je budu vždycky obdivovat :) 

Elisis

Na zahradě s mazlíkem

16. listopadu 2010 v 17:00 | Elisis |  Nafoceno
V neděli bylo opravdu krásné počasí. A s Terkou jsme si tak trošku hrály :D Je to sladká fotogenická číča. První se válela na stole, pak na kamenech, v trávě a ještě zapózovala mezi rostlinami. Snad se vám fotky líbí. Jsem ráda, že máme takovou krásnou kočku :)


     




Seriál přátelé

15. listopadu 2010 v 16:04 | Elisis |  Témata

elisis-diary.blog.czNevím, jestli na tento seriál bude téma zvlášť, ale co kdyby ne, tak jsem si řekla, že na to napíšu svůj názor :) Téma tádne to už možná není, ale co :) 

•Podle mě je to jeden z nejlepších seriálů. Vybrali na to opravdu vystihující herce a i když jeto americký seriál, taky to pro nás skvěle nadabovali. 

•Doma máme na DVD všechny seriály, a rády se na to se ségrou díváme a pak si často připomínáme všechny hlášky. 
Někdy se mi stalo, že jsem zhltla na posezení celou sérii ;)

•Pamatuju si, že jsme měla hodně ráda herečku Courtney Cox (Monica). Dočetla jsem se, že jsou s Jennifer Aniston (Rachel) v reálu nejlepší kamarádky. Taky že se rozchází. Ale o tom někdy jindy.

•Vždycky se na tento seriál ráda podívám a pobaví mě. Mám ráda celou tu jejich partu, která se nikdy nerozdělila a drží při sobě. Jejich příběhy jsou zajímavě, ze života. Pokud jste se na tento seriál ještě nepodívali, tak doporučuju :)

Přehled herců: 

Courtney Cox-Monica
Jennifer Aniston-Rachel
Lisa Kundrow-Phoebe
Matt Le Blanc-Joey
Matthew Perry- Chendler
David Schwimmer- Ross


Elisis

27. díl Přátelství

14. listopadu 2010 v 9:16 | Berry |  Poslouchárna
Nebyla bych to já, kdybych nepátrala, jestli není přímo o přátelství nějaká píseň. A ona je. Je jich určitě více, ale tahle to má v názvu a její text se mi nesmírně líbí. Nenechte se odradit češtinou a černobílou obrazovkou, stojí to za to...
Petr Rezek - Přátelství

Vyměnili vlčáky z jorkšíry

13. listopadu 2010 v 15:21 | Elisis |  Ukecanost
Nevím, jestli jste tu zprávu viděli a nechci z tohohle blogu dělat novinky.cz, ale nemůžu tomu uvěřit, co udělali. Policajti vyměnili vlčáky za jorkšíry. Ty, kterých se nikdo nebojí, a ani se pořádně nezakousnou. To už je trochu moc. 
Vyměnili je jen proto, že ušetří na žrádlu a taky zabírají méně místa. Takže kvůli penězům, že? Nebudu se divit, když se nebudou nacházet mrtvoly (nechci být drastická, ale je to tak) a nebudou se chytat zloději. 

Stačí je jen pohladit a máte je ochočené .. 

Nechci urážet policisty ani jorkšíry, ale nezdá se vám to kapku ujeté? Může se stát, že se nám ostatní země budou vysmívat.

Prostě si myslím, že jorkšírci jsou domácí zvířata, roztomilé, na hraní atd. A ne, že je chudáky ochočí a dají k policii. Nevím, co budou vlčáci dělat. Ale doufám, že aspoň někde zůstanou na užitek.. 

Nevím jestli z toho nedělám moc velkou aféru, ale mají je dokonce i mašličkami označení, co je na co ..  Je mi jich fakt líto, takový malí, fajní a roztomilí a musí dělat tohle. Nemyslíte, že vlčáci jsou pro tuhle práci jako stvoření? 

Jaký na to máte názor vy? 


...

Fakt nevím, jestli je to vtip nebo co, ale doufám, že ano.

Elisis

Hodnocení blogu- Žlutí andělé

12. listopadu 2010 v 17:52 | Elisis |  Hodnocení blogů
Autor blogu: Janča

Ikonka blogu: 


Design

Celkový dojem je dobrý, modrá je krásná barva, ale jsou tam nějaké chyby. Nechci hned ze začátku kritizovat, ale musím. V jednoduchosti je sice krása, ale tohle je možná jednoduché až moc. Obrázek bych možná trochu splynula s pozadím a přidala nějaké detaily, či přidala nějaký rám a by to nebylo jen tak do prázdna. Třeba nejsi nejlepší v grafice, nebo tě to snad nebaví, ale jen říkám názor (konec konců, vždycky existují nějaké návody :).  Modrá+žlutá je hezká kombinace. Ale zkus na tom ještě trošku zapracovat. Chválím za animaci na úvod :)

Přátelé. Součást života.

10. listopadu 2010 v 19:44 | Elisis |  Témata

elisis-diary.blog.czPřátelství .. Je to něco, co opravdu potřebujeme k
životu.

Je to někdo, komu se svěřujeme, sdílíme s ním radost a plno dalších věcí, je s nimi legrace a dokážou potěšit či utěšit. I když je to třeba naše máma, je to prostě přítel. 

Ale opravdových přátel je opravdu málo. Těm, kterým opravdu svěřujeme svá tajemství a temné stránky. A ti to také pochopí .. Někdo už se setkal s ,,přáteli", kteří je zradili. Dokonce i já. A už si to znovu zažít nechci.

Já také nemám opravdových přátel moc. Jen hrstka jsou opravdoví. A vím, že ti mě nezradí a nic neprozradí .. Dokážeme si s nimi otevřeně promluvit.

Ti kteří nemají aspoň jednoho přítele, je mi jich líto. Možná, že nikoho vhodného ještě nenašli, a to může být pravda, nebo nikoho najít nechtějí. Ale kdybych si přestavila, že bych žádné přátelé neměla, hódně mých zážitků by se vymazalo, a byl by ten život nudný ..
Ale taky lituju ty, kteří jích mají sice 200, ale mezi nimi ani jednoho nejlepšího a opravdového. Někoho takového znám, a taky se na to chová. Ale když jim to takhle vyhovuje .. 

S přáteli jsem zažila spoustu veselých, šťastných a legračních zážitků. Mezi nimi jsou sice i nějaké ty pochmurné, ale přece nejde všechno do puntíku. Žádný přítel není takový, jakého by jsme opravdu chtěli. Ale nikdo není dokonalý, ani já ani ty. Bez těch chybiček by to prostě nešlo. Přece nemůžeme mít kamaráda, který je úplně stejný jako my. 

Dokážou sdílet naši radost, smutek. Nemluví o tom, co nemáme rádi, protože ví, že nám to způsobuje bolest ..
Je s námi, když potřebujeme. Obejme, potěší. I když někdy provede něco zlého, dokáže se omluvit. Jsou v našem srdci.

Mám ty svoje šílence moc ráda :) Doufám, že toho spolu ještě hodně zažijeme ;) Mám moc ráda dny, kdy jsem s vámi :*

A vás mám taky ráda, naši milý čtenáři :)

autor obrázku: gk-reiko

A ještě jeden citát, trochu smutná, ale vystihuje realitu: ,,Někdo vstoupí do našeho života a zanechá tam stopy. My už pak nikdy nejsme stejní."

Elisis

Probuzení

10. listopadu 2010 v 18:04 | Berry |  Povídky
Po nějakém čase opět zdravím. Tématem týdne je přátelství. Moje srdcovka. Pro začátek přidávám povídku, která se tohoto tématu zlehka dotkne, nějaký další den kraťoučkou úvahu o přátelství mezi klukem a holkou a pokud zbude čas, tak uvidíte :-). Upozorňuji, že to je trochu více smutné.
Slunce si dralo cestu přes lesy, louky, paseky a mýtiny. Sluneční paprsky se snažily dostat úplně všude, dodat všemu energii a pozdravit. Začínalo ráno, začínal nový den. Vše se začínalo probouzet k životu. I na jedné mýtině, kde bylo něco jinak, než obvykle. Ležely tam dvě osoby, jedna zabalená do deky a druhá, jako by ji hlídala celou noc. Obě spokojeně spaly. Teda do té doby.

Vtipy 2.08

8. listopadu 2010 v 14:45 | Elisis |  Vtipy
1. Tři bratři se po letech sejdou, a probírají, co darovali matce, než odešli. První syn říká, že jí daroval dům. Druhý syn auto a třetí syn papouška, který cituje bibli, protože matce se zhoršuje zrak. Najednou přijde dopis od matky, kde se píše prvnímu synu: ,,Děkuji za dům. Používám jen jeden pokoj, ale uklízet musím celý dům!", druhému synu: ,,Auto je sice krásné, ale už jsem moc stará na cestování!! a třetímu synu: ,,Ty jsi uhodl přesně to, co mám ráda. To kuře bylo výborné!"

2. "Víš, jak udržíš pitomce 24 hodin v nejistotě?"
"To nevím, jak?"
"Zítra ti to řeknu!"

3. Poprvé: Bůh navštíví Českou republiku: ,,Češi, jestli do roka nepřestanete krást, tak zmáčknu červené tlačítko a Česko půjde do pekla!" Uplyne rok. Bůh se dívá, a vidí, že se Češi polepšili.
Podruhé: Bůh navštíví Ameriku, povídá: ,,Jestli do roka nepřestanete kouřit, zmáčknu červené tlačítko, půjdete do pekla!" Po roce se na ně bůh dívá a vidí, že Američani přestali kouřit.
Do třetice se Bůh vypraví do Číny a říká: ,,Jestli nepřestanete do roka vyrábět nekvalitní výrobky, zmáčknu červené tlačítko a půjde Čína do pekla!" Po roce Bůh vidí, že Čína pořád vyrábí nekvalitní výrobky. Zmáčkne červené tlačítko a nic. Podívá se blíže na přístroj co se stalo a vidí tam napsáno: --Made in China!

Elisis

Něco z mého pokojíku

7. listopadu 2010 v 17:28 | Elisis |  Obrázky
Dneska jsem toho stihla docela dost. Nejprve jsme čistili akvárko a potom jsme s mamkou nalepovali nástěnné nálepky ještě četba dvou knížek.

Byla to fuška, ale nakonec se nám to úspěšné povedlo :) Zakrylo to skoro celou stěnu. 

Konečně tam mám něco pořádného, místo těch obrázku, které tam vůbec nepasovaly. Je to špatná kvalita, za to se omlouvám, foťák teď není k dispozici (tím chci říct, že se mi nechtělo tahat ho do pokoje, i s tím velkým kablem a zase ho tu zapomenout tak, že se vybije celá baterka).



Je to focené před chvílí. Teď už je v pět tma, takže obyčejná žárovka na to moc nestačí. Strašně se mi to líbí. Mám to nad postelí. Sice to bude stát čas si na to zvyknout, ale je to krása. Pro ségru mám taky nálepky na stěnu (dostane je na Vánoce), ale to je mnohem menší. Taková černá květina, ale pššt :)



A tady je akvárko. Konečně čisté. Měnili jsme ho i minulý týden, ale pořád se to nějak kalilo. 
Bohužel se mi rybky nepodařilo nějak pořádně zachytit, protože si chvilku nedají pokoj :D

Ty tři mršky, co vypadají jako sardinky jsou Saša, Simča a Sára (podle Sardinek :D, poznám je tak, že každá má na hlavě jinou skvrnku) dole je závojnatka, to je Ema (její ségra byla Eva, ale ta už bohužel zemřela). Ten bílý fešák je Ben (podle barvy) a jestli se vám podaří vidět dva kominíčky v pozadí, tak menší je Barča a větší je Bublina (podle černé- black). Celkem je jich 7.

Jak vidím dospělost ..

5. listopadu 2010 v 20:27 | Elisis |  Témata
  • Dospělost .. Pod tímto slovem si představuju více starostí, povinností, málo dostupných činností .. Už nejste dítě. Fyzicky dospějete když vám je 18, ale někteří na to nevypadají, že? Chovají se jako dospěli už v 12. Každý si to určitě zažil,nebo aspoň takového člověka poznal. Cigarety (nebo něco horšího), alkohol a tak podobně .. Znám jednoho člověka, kterému je 12 a všechno si to rád zažívá .. 
  • Ale dost k tomuto. Když jste dospělí máte sice své práva, ale přináší to více povinností. Rodinu, tu hlavně. Ale rodina je přece i zdrojem radosti a spokojenosti, rodinné pohody. Ještě, že to přináší nějaké ty plusy.
  • Něco vám povím, chtěla bych být znovu malá .. Bez starostí, to hlavně. Malá, roztomilá, bezstarostná :) Nejsem ještě sice dospělá, ale bojím se toho, až budu. Nebude to taková pohoda, jako bývala a někdy ještě je. 
  • Někdo už při dospívání má práci a povinnosti, někdo ještě přebývá u rodiny a stará se o školu :) Moje sestra, to je ten o kom mluvím. Jsem ale ráda, že u nás pořád je. Protože je to taková moje nejlepší kámoška :) 

Když jsme děti, chceme být dospělými. Když jsme dospělými, chceme být znovu děti, ale to už nejde vrátit zpět..

A tady nějaké fota, když byla Elisis malá ;) :


26. díl Dark sky

3. listopadu 2010 v 18:53 | Berry |  Poslouchárna
Asi jste si všimli, asi určitě, že jsem zastánkyně české hudby. Přesto opět udělám výjimku a podělím se o objev, který možná znáte z ČS má talent 2010. Je to úžasná skupina Mako Mako, která je živá, energická, zpěvná, hrající si...
Na youtube, zdroji těméř všechny hudby, jsem našla od nich dvě písničky, které už zazpívali na živo. Pak v horší kvalitě písničky z vystoupení, ale tato se mi líbí skoro nejvíc.
Nedokážu vám říct proč, ale je úžasná. Jak už jsem byla poučena kamarádem kytaristou, na začátku jsou úžasné flažolety *drbe se ve vlasech, jestli se to tak opravdu jmenuje*, je to melodecké, melancholické. A pak? Překvapení, které je úžasné :-).
Já už nebudu básnit, poslechněte si to (pokud chcete).

Pomoc pro povídku na pokračování ..

2. listopadu 2010 v 14:34 | Elisis |  Ukecanost
elisis-diary.blog.cz
Asi si zase říkáte, další moje kecy, ale chtěla bych se vás jenom zeptat na názor. Kterou povídku na pokračování by jste uvítali? Nemůžu se totiž rozhodnout .. Je toho víc, ale potřebuju nějaký námět, kterého se budu řídit. Vím, že lidí, kteří tady chodí, a zanechají názor není moc. Ale tak se zeptám aspoň těch, kteří tady chodí pravidelně :)

Máte toho hodně na výběr .. Nějaký román, fantasy, horor, ze života .. 

Ale nespoléhejte se, že to tady bude hned, jen tak. Víte jak to dopadlo minule, s Hadrovou panenkou. Nevěděla jsem jak dál, a tak jsem slátala nějaký ten konec, kdo ví, jestli vůbec dával smysl. A tak to potřebuju sepsat a aspoň si promyslet, jak to půjde a bude se vyvíjet. Chtěla bych psát něco, co by mě bavilo, co by bavilo vás, rádi by jste to četli a těšili se na další díly .. 

A tak prosím, pomožte ni s výběrem námětu :) Můžete přidat i něco víc. Třeba hlavní postavu, nebo něco k příběhu, jak chcete. Nenutím vás, ale pokud chcete, budu moc ráda :)

PS: Nezapomeňte, že dnes jsou Dušičky- svátek zesnulých.
Elisis