close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Černý obelisk

17. prosince 2010 v 12:11 | Berry |  Mé přečtené
Název knihy: Černý obelisk
Autor: Erich Maria Remarque
Nakladatelství: Svoboda - Libertas
Rok vydání: 1993



Obsah: Hlavní hrdina Ludvík Bodmer pracuje v pohřebním ústavu a kniha vychází z jeho popisu meziválečného Německa. Hledá svou pravou lásku, píše básně a chodí do psychiatrické léčebny za Isabelou, se kterou se snaží bavit. Jeho popis není nijak uhlazený, společně i s vulgarismy a problémy, které se váží k neustálé inflaci. Inflace neustále stoupá, takže lidé nemají na základní potřeby, prodají vše, co mají a otráví se plynem. Těchto případů přibývá a kurz je jiný vždy ráno i večer. Jednoho dne však nastane obrat, změní se měna a vše je opačně a lidé mají alespoň trochu peněz. Ludvík tuší, že práce v pohřebním ústavu není to pravé pro něj a hledá něco nového. Nakonec najde místo v novinách v Berlíně, kam odjíždí. Isabela se totiž uzdravila a absolutně si jej nepamatuje, takže zde nic nedrží. Přichází 2. světová válka a když se chce Ludvík vrátit zpět do rodného místa, najde jen rozvaliny. A proč Černý obelisk? Je to náhrobek, který nemohl prodat už zakladatel firmy a Ludvík ho prodá jako poslední věc při odchodu z firmy.

Ukázka:
 "Chtěl bys vidět něco, co tě chytí za srdce skoro tak jako Rembrandt?" ptá se Jiří.
"Tak ukaž!"
Vybalí cosi z kapesníku a cinkne tím o stůl. Teprve po chvíli to poznávám. Hledíme na to s dojetím. Je to zlatá dvacetimarka. Naposledy jsem ji viděl před válkou. "To byly časy!" povídám. "Panoval mír, vládla jistota, urážky Veličenstva se odpykávaly na pevnosti, nikdo nevěděl, co je to Stahlhelm, naše matky nosily korzety a blůzy s vysokými límci vyztuženými kosticemi, platily se úroky, marka byla stejně nedotknutelná jako Bůh a každé čtvrtletí člověk klidně odstřihl kupóny státních půjček, které mu vyplatili ve zlatě. Dovol, ať tě políbím, třpytivý symbole zapadlé doby!"

Vlastní názor:
Kniha se mi velice líbila a dojala mě. Je sice psychologická, ale vše mi něco dalo. Rozhovory s Isabelou v léčebně, která je schizofrenička, bez obalu popsané Německo, kdy všichni s válkou nesouhlasí, ale nemohou nic dělat. Přiblížilo mi to tehdejší dobu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 18. prosince 2010 v 16:34 | Reagovat

Nečetla jsem... zajímavá kniha :)

2 Elisis Elisis | Web | 18. prosince 2010 v 18:55 | Reagovat

Tak takovou knihu jsem ještě neviděla. Pro mě to ale asi není ten správný oříšek ;-)

3 Berry Berry | Web | 19. prosince 2010 v 11:31 | Reagovat

[1]: Zajímavá, jojo.
[2]: No, ty seš na to ještě asi celkem malá :-). Počkej pár let, ale pak si ji někdy přečti, dost zajímavá. Psychologická.

4 Jully Jully | Web | 20. prosince 2010 v 11:51 | Reagovat

Nepoznám to, ale úprimne, asi by som si ju neprečítala, mám radšej novšie knižky, do tých starých sa tak neviem vžiť ;-) Ale môže byť dobrá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama