Nemám Vánoce ráda, takže si ani nepřeju hmotné dárky. A když si přeju, tak si je splním dřív než zrovna o Vánocích. Aktuálně jsem si přála jednu sukni, kterou nemůžu nikde sehnat a až ji seženu, budu ji mít. Nějaké Vánoce mi klobouk nerozhodí.
A co že si to vůbec přeju? Jiné věci. A když to musí být k Vánocům, tak teda…
Přála bych si sníh. Pořádnou kupu sněhu. Skákala bych do něj z okna jako do trampolíny. S brášky postavila obrovské iglú, ještě většího sněhuláka a utekla do lesa. Pozorovala krásné stromy spící pod kupou sněhu, které trpělivě čekají, na rozdíl ode mě, až přijde jaro a oni se probudí spolu s novou mízou. Hladila ojíněné větvičky, malé rampouchy, krápníky v přírodě. Užívala si své zrudlé tváře a poskakovala křupavým sněhem.
Přála bych si zdraví. Bylo by na světě nádherně, kdyby lidé neměli alzheimera, chřipku, angínu, záněty a spoustu jiného… Jenže kdyby byli všichni zdraví, vážili bychom si ho vůbec ještě? Uvědomovali bychom si, že to není samozřejmost? Asi ne tak docela. Jak říká jeden chytrý citát - nejvíce si uvědomíme cenu věcí až tehdy, když je ztratíme.
Přála bych si, aby lidé byli šťastnější a měli se více rádi. Neříkám, abyste teď vyběhli z domu a křičeli já mám ale radost a začali se hned se všema objímat. To je strašná představa. Jenže lidé si mnohdy neuvědomují, co mají. A zjistí to, až to ztratí. Vždyť na světě je tolik maličkostí, díky kterým bychom se mohli více usmívat. Že ráno vyjde sluníčko, za okny nám zpívá ptáček, z nebe se snáší k zemi vločky, malá holčička lízající lízátko. Stačí otevřít oči, alespoň mně.
Přála bych si, aby rodiny byly více pospolu. Rodina je základ, který nám přátelé nenahradí. Ti jsou pro život také nesmírně důležití, ale v rodině se většina z nás narodila a potřebuje ji. Proč se potom manželé rozvádí, nenávidí a navádí k tomu i své ratolesti, které si chápání světa formují? A pak se můžu divit, proč tolik lidí považuje svatbu za zbytečnou, když rozvod by byl jen další ztrátou peněz. Lepší se je nevázat, nestojí to peníze a můžeme si říct pouhé ahoj. Já jsem taková stará duše v novém světě a myslím si, že tradice a hlavně rodina je základ života. O kolik lépe se cítím, když jdu domů ze školy a vím, že v ledničce najdu oběd a zlobivého, ale usměvavého malého brášku. Starostlivého a ochotného velkého brášku tam sice nenajdu, přesto vím, že mu mohu kdykoli zavolat a on mi ochotně pomůže. Že tam najdu rodiče, kterým nejsem lhostejná a chtějí, aby ze mě vyrostl rozumný člověk, který je slušný a používá selský rozum. Chápu, že se člověk dostává do věku, kdy chce bydlet sám a postavit se na vlastní nohy, ale někdy je to příliš brzy a neznamená to, že rodinu musíme naprosto vymazat.
Přála bych si dokonalý svět, o kterém mohu pouze snít. Svět bez lži, přetvářky, ubližování, zloby, vzteku, násilí… Svět, ve kterém se nemusím bát říct svůj názor a mohu si za ním stát. Svět, ve kterém jsou lidé ochotni přiznat své chyby, když o nich ví, a jsou otevření novým perspektivám. Svět, ve kterém se neumírá kvůli lidské hlouposti.
A co si přejete k Vánocům vy?


Ahoj :) Chtěla bych tě o něco požádat, ale předem ti chci říct, že na oplátku jsem ochotna udělat na oplátku všechno co bude v mých silách :)
Takže, kdyby si byla tak hodná a hlasovala tady: http://coffeebreaks.sk/starter/hlasovani/6
pro The Paranoid, byla bych ti opravdu moc vděčná moc... A kluci určitě taky :) Děkuji moc