
Vím, že jsem tady něco podobného před dvěma roky psala, ale to jsem si na tom článku nedala vůbec záležet. Měla jsem tam jeden odstavec a dost. Taky jsem si přečetla asi dva články, které jsem psala, když jsem začínala s blogem. Asi jsem si tenkrát mylslela, že jsem kdoví jaká frajerka, ale teď se tomu prostě musím smát .. ,,Včera párty Halloweenská. Povídaly jsme si ve tmě BUBUBU! Holky děkujukujukuju moc =)
No já prostě nemůžu :D (hlavně z toho bububu a kukujuku, nebo jak) Nu co, začínala jsem a bylo mi teprve 10..:D
Ale k článku. Četla jsem článek v mojí psychologii o deníku. A donutilo mě to k zamyšlení. Proč si vlastně píšeme deník? Z nudy, z toho že se chceme svěřit či chceme zaznamenávat svoje zážitky a dny?
Proč si píšeme deník
Každý si najde jinou odpověď. Já si píšu deník, protože se chci svěřit, chci zaznamenávat hlavní události co se staly.
Někdy je deník také dobrý k tomu, že si napíšeme svůj problém, ale kvůli všem těm zmatkům ho nejsme schopni tak dobře vyřešit, jako když si stránku přečteme za pár dní. Už tolik nezmatkujeme, jsme v klidu a poté jsme schopni problém vyřešit.
Já jsem si začala do deníku lepit i nálepky, kreslit jednoduché kresby a zvýrazňovat si některé údaje. Možná si po letech na ty věci lépe vzpomenu.
Hodně lidí si píše deník proto, že by určité věci nikomu svěřit nemohli. Ví, že deník jim nějak neporadí, ale aspoň se někomu svěří a nemusí to v sobě dusit, až to nakonec řeknou někomu nesprávnému. y
Někdo si dokonce píše deník na internetu. To mi ale nepřijde moc bezpečné ani rozumné. Může se ti tam kdykoli kdokoli podívat, a papír můžete vytrhnout, přepsat. Tak můžete za pár let vidět, a přemýšlet, co špatného či překlep jste tam napsali. Jde to sice pomaleji, ale přece vás nezabije, ta chvilka na deník. Nebo vás může navštívit nějaký vir, který odešle vaše dokumenty všem přátelům. A máte po srandě. Nevím, jestli se dá na počítači složka nějak uzamknout a radši jsem to ani nezkoušela. Přece jen si myslím, že tužka a papír jsou mnohem spolehlivější a mají lepší ohlas. Nemůžete přece vaši složku s deníkem vzít schovat pod postel.
Někteří si do deníku lepí pohlednice z míst (třeba moje ségra), kde byli. Přijde mi to jako dobrý nápad, protože si vzpomenete na to krásné místo, kde jste byli, co jste tam dělali..
Já si pohlednice pověsím nad stůl, protože deník mám spíš deníček, a tak by se mi tam nic nevlezlo.
Píšete si deník obden nebo jen když si stane něco zajímavého?
Když jsem si psala deník obden, brzo jsem na to zapomínala a nechtělo se mi. Nakonec jsem deník zahodila, a řekla si, že je to stejně zbytečné. Takhle jsem to udělala několikrát. Nakonec jsem si ale uvědomila, proč to dělám. Když deník je tak užitečná věc. Kamarádka mi dala na 11. narozeniny malý deníček s tvrdými deskami, s motivem podzimu. Ze začátku jsem nevěděla co s ním. Od 9.7. 2010 jsem si začala psát deník. Ze začátku to bylo takové seznámení, potom už jsem se rozepisovala a píšu si doteď. Ale to jsem asi trošku odběhla z tématu.
Deník si nepíšu obden. Někdy nemám čas, nebo se mi nechce. Ale napíšu si aspoň tak třikrát za měsíc. Shrnu věci co se staly třeba na tři stránky. A tak to jde vždycky. Jak jsem říkala, kdybych si psala obden, prostě by mě to přestalo bavit.
Na další narozeniny mi kámoška dala další deník, stejný ale s beruškou. Už se těším, až si tento deník dopíšu a budu si psát další. Také si vzpomínám, že jsem měla deníček na klíč a dokonce i na kód, ten první pořád mám, to mi bylo tak sedm, osm. Od té doby jsem si psala, ale jak jsem říkala, přestala jsem, teď si píšu pořád :)
Strach z prozrazení
Někdo si deník nepíše, protože nechce říct své vlastní myšlenky nebo se bojí, že bude prozrazen. Pokud někdo respektuje vaše soukromí, nebude deník ani hledat. Ale pokud na něj náhodou narazí, potom je to hned. Já mám napsáno na hlavní stránce deníku: Pokud vaše zvědavé oči zaletí na moje popsané stránky, nebude to moje vina, že tady bude něco o vás. Měli jste si nechat oči na uzdě. Není to rým, ale to mi nějak nevadí. Jednou už mi deník určitá osoba našla, ale měla jsem ho na poličce. Od té doby si píšu deník v tajnosti, a schovávám si jej na místo, kde by se nikdo neměl co koukat. Když ségra nedávno vytáhla svoje deníky z puberty, psala si dva, jeden, ze kterého mi četla a druhý, v tom měla věci, které mi ukázat nechtěla, protože to je tajemství a jsou osobní. To je docela dobrý nápad, psát si deník, ve kterém nejsou tak osobní věci, ale obyčejné dny, a ty hlavní a osobní věci si dát do deníku, který si opravdu dobře schovám.
Jak jsem četla v článku, někdo si zážitky zapisuje do toho, co má po ruce, a pak si to všechno dá do jedné složky.
Jako inspirace mi posloužil článek z nového vydání Moje psychologie.
PS: Budu ráda, když napíšete názor (pokud jste článek vůbec četli), protože jsem se s ním celkem nadřela, a dvě hodiny vám určitě nebude trvat si to přečíst a vymýšlet.
Elisis


Já si píšu deník an netu. Je to rozhodně rychlejší a zároveň na to můžou ostatní napsat názor. A já na to nepíšu žádný tajnosti (ať si to čte kdo chce) - s touto disfunkcí.. jsem s ní vědoma. Nemyslím si, že je to špatné...
Píšu jen když je ěnco zajímavého...