
Chlupatá, růžová potvůrka. Zasmála se a šouravým krokem došla na záchod.
I když nemá ráda ranní vstávání, miluje, když se slunce probouzí. Ty barvy, ptáci ze sebe vydávají podivuhodné melodie. Stejně tak miluje podvečer. Město se brodí do tmy, vycházejí hvězdy, všude samá světýlka. Fantazie byla vždycky její, a proto také maluje. Škoda, že nemůže jen malovat a malovat. Bohužel, škola je povinností. Opláchla si obličej, a ucítila chuť do života. Ach, voda, nádherný živel. Je v něm tolik inspirace, a krásy. Rozzářila se jí tvář. Po chvíli ucítila, jak jí kručí v břiše. Včera zapomněla na večeři, pohlcena tou nádherou a kouzlem štětce a plátna. Než se nadála, máma volala z kuchyně: "Lili, pojď se najíst! Jsou vafle!" Osušila se a rychlejším krokem se vydala směr kuchyně. Miluje vafle, neví, co by mohlo být lepšího. Ta nádherná jahodová chuť se tak krásně rozplývá na jazyku.
Podívala se na hodiny a řekla si: "Je čas jít do školy. To to ráno zase uteklo" Ještě než vyšla ven, objala mámu, dala ji pusu na tvář a spěchala do školy.
Každý den si snaží užívat, jako by to byl její poslední. Nadechla s osvěžujícího čerstvého vzduchu a pozorovala svět kolem sebe. Příběhy lidí, které tak dobře znala, a každý den probíhal stejně. Ale každý má jiný svůj svět. Sousedka vybíhá teprve v županu, jako vždy. Pan Bernard vychází ven pyšný na svůj oblek a krásně naleštěné auto. Radši se vydala do školy, s rozzářenýma očima a úsměvem na rtech. Cestou potkala Lindu, svou kamarádku. Neví ale, co se to s ní stalo. Jednoho dne prostě byla úplně jiná. Dívala se na svět černě, a ztratila zájem skoro o všechny. Pořád Lili říká, že pro ní je jen ona, a stěžuje si, jak je ten život hrozný. Lili jí to může zazlívat pořád, ale nikdy se nepoučí. Možná slíbí, že už to neudělá, ale zanedlouho na to zapomene. "Ahoj Lili!" skočila Linda Lili po krku, div ji neudusila. "Vidíš ty dva, co se pořád objímají? Mají v sobě tolik lásky, nenávidím je!" Lili si jen vzdychla na Lindinou větou a řekla: "Víš co, trochu se provětráme, ať nám ta cesta uběhne rychleji!" Lili se pomalu rozbíhávala, ale Linda jen nechápavě stála a odpověděla: "To sotva, sejdeme se ve třídě." Lili vůbec nevadilo, že s ní kamarádka neběží. Ona si to užívala. Svět byl najednou rychlejší. Vítr ji rozcuchával vlasy a tenisky jí tlačily do kotníků. Ale to jí vůbec nevadilo, protože je to krása. Užívá si to. V tom si vůbec neuvědomila, že běží naproti spolužákovi.


Říkám tomu,že to je super
To ranní vstávání jako by vypadlo z mé denní rutiny
No, co by se mohlo stát s Lindou? Nevím, možná jí zajede auto - né, to ne nechci bejt až zas tak negativní 