close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Štěstí v plamenech- 1.díl (úvod)

16. ledna 2011 v 16:18 | Elisis |  Štěstí v plamenech
Jen tak na úvod, někdy budu psát v roli hrdinky a někdy budu jako vypravěč (to většinou. Teď jsem zrovna vypravěč, aby jste se aspoň částečně seznámili s povídkou :) 

elisis-diary.blog.cz

Štěstí v plamenech
Bylo ráno. Ptáci cvrlikali a slunce se pomalu probouzelo. Jeho paprsky vnikly do oken, aby povzbudily ke vstávání. Po chvíli se ozvalo zazvonění budíka a zpod peřiny se vynořila zrzavá hlava. "To už je zase ráno?" ozvalo se chraptivě. Věděla, že se jí odpovědi nedostane, snad by jen stačilo, aby se na chvíli vrátil čas a ona mohla ještě spát. Paprsky ji pošimraly na tváři a to jí donutilo vstát. Otevírala rozespalé oči a před sebou viděla svůj obrázek, který malovala v osmi.
Chlupatá, růžová potvůrka. Zasmála se a šouravým krokem došla na záchod.
I když nemá ráda ranní vstávání, miluje, když se slunce probouzí. Ty barvy, ptáci ze sebe vydávají podivuhodné melodie. Stejně tak miluje podvečer. Město se brodí do tmy, vycházejí hvězdy, všude samá světýlka. Fantazie byla vždycky její, a proto také maluje. Škoda, že nemůže jen malovat a malovat. Bohužel, škola je povinností. Opláchla si obličej, a ucítila chuť do života. Ach, voda, nádherný živel. Je v něm tolik inspirace, a krásy. Rozzářila se jí tvář. Po chvíli ucítila, jak jí kručí v břiše. Včera zapomněla na večeři, pohlcena tou nádherou a kouzlem štětce a plátna. Než se nadála, máma volala z kuchyně: "Lili, pojď se najíst! Jsou vafle!" Osušila se a rychlejším krokem se vydala směr kuchyně. Miluje vafle, neví, co by mohlo být lepšího. Ta nádherná jahodová chuť se tak krásně rozplývá na jazyku.


Škoda, že se znova máma vymluvila na vaflovač v opravně. Ale vánočka s marmeládou se přece taky dá sníst. S chutí se dala do jídla a než se nadála, vánočka zmizela. Vzala si ji více na svačinu, a poděkovala mamce za snídani. "Moc ti to sluší v tom hasičském oblečku" pochválila Lili mámu. Kšandy obpínaly její štíhlou postavu, spolu s žluto černými kalhotami a tričkem. To naznačovalo, že už je v hasičském oboru hodně vysoko. Gabrielin sen byl zachraňovat životy lidí, a to se jí také splnilo. S úsměvem poděkovala dceři a začala se připravovat do práce. Lili asi nikdy nepochopí, jak mohl někdo, jako je její otec, mlátit a zničit polovinu života tak milé a krásné ženě. Vzdychla si a pomalu se vydala do pokoje. Otevřela šatník a vzala si svoje nejoblíbenější tričko, které si sama navrhla. Byl na něm svět podle ní, bez temnoty, samá radost, spokojenost. Učesala si své vlnité vlasy a na řasy si nanesla slabou vrstvu řasenky. Nepotřebuje, aby její oči byla zaplácená vrstvou černé linky s fialovými stíny. To lidi jen mění na úplně jiné. Takový hřeben dokáže divy .. Ale ne na mě. Stáhla si své neposedné vlasy do copu a pár pramínku nechala vstříc obličeji.



Podívala se na hodiny a řekla si: "Je čas jít do školy. To to ráno zase uteklo" Ještě než vyšla ven, objala mámu, dala ji pusu na tvář a spěchala do školy.
Každý den si snaží užívat, jako by to byl její poslední. Nadechla s osvěžujícího čerstvého vzduchu a pozorovala svět kolem sebe. Příběhy lidí, které tak dobře znala, a každý den probíhal stejně. Ale každý má jiný svůj svět. Sousedka vybíhá teprve v županu, jako vždy. Pan Bernard vychází ven pyšný na svůj oblek a krásně naleštěné auto. Radši se vydala do školy, s rozzářenýma očima a úsměvem na rtech. Cestou potkala Lindu, svou kamarádku. Neví ale, co se to s ní stalo. Jednoho dne prostě byla úplně jiná. Dívala se na svět černě, a ztratila zájem skoro o všechny. Pořád Lili říká, že pro ní je jen ona, a stěžuje si, jak je ten život hrozný. Lili jí to může zazlívat pořád, ale nikdy se nepoučí. Možná slíbí, že už to neudělá, ale zanedlouho na to zapomene. "Ahoj Lili!" skočila Linda Lili po krku, div ji neudusila. "Vidíš ty dva, co se pořád objímají? Mají v sobě tolik lásky, nenávidím je!" Lili si jen vzdychla na Lindinou větou a řekla: "Víš co, trochu se provětráme, ať nám ta cesta uběhne rychleji!" Lili se pomalu rozbíhávala, ale Linda jen nechápavě stála a odpověděla: "To sotva, sejdeme se ve třídě." Lili vůbec nevadilo, že s ní kamarádka neběží. Ona si to užívala. Svět byl najednou rychlejší. Vítr ji rozcuchával vlasy a tenisky jí tlačily do kotníků. Ale to jí vůbec nevadilo, protože je to krása. Užívá si to. V tom si vůbec neuvědomila, že běží naproti spolužákovi. 

Co říkáte na povídku, má cenu psát dál? 
Co myslíte, že se stane s Lindou.

Elisis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 16. ledna 2011 v 17:46 | Reagovat

Říkám tomu,že to je super :D To ranní vstávání jako by vypadlo z mé denní rutiny :D No, co by se mohlo stát s Lindou? Nevím, možná jí zajede auto - né, to ne nechci bejt až zas tak negativní :D

2 Kiwi Kiwi | Web | 17. ledna 2011 v 21:00 | Reagovat

Je to skvělé.. těším se na další díl ;).
Co se stane s Lindou? Nevím :D nechci ti radit..

3 Berry Berry | Web | 18. ledna 2011 v 16:58 | Reagovat

Pokud chceš psát dál, má to cenu, to nikdo jiný neovlivní...
S Lindou? Do někoho se po cestě zakouká ;-).

4 Denie* Denie* | Web | 18. ledna 2011 v 18:09 | Reagovat

Krásne píšeš, Elisis :) Určite má cenu pokračovať! :)) A netuším, čo by sa mohlo stať s Lindou ..
Inak, ďakujem :))

5 Merryl :) Merryl :) | Web | 18. ledna 2011 v 18:42 | Reagovat

Ahoj :) Máš fakt super blog :)
Spriatelíš?
Prosím ak áno budem rada a ozvy sa ak nie to nevadí.

PS. Prepáš za reklamu.. :)

6 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 14:30 | Reagovat

Prvá otázka: Prečo ju volala jesť vafle, keď napokon mala iba vianočku s marmeládou? Nejako to nechápem.

7 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 14:34 | Reagovat

Bolo by to zaujímavejšie (je to iba môj tip), keby si uviedla akému spolužiakovi. Ak je to obyčajný spolužiak, tak to nemá zmysel. Síce predpokladám, že nie je obyčajný, ale malo by to tam aj tak byť :).

A či to má cenu? Práve preto som si pozrela prvú kapitolu, aby som sa dostala do obrazu :). Nerada si čítam iba zlomok príbehu :).

8 Elisis Elisis | Web | 4. srpna 2012 v 15:01 | Reagovat

[6]: Protože vaflovačka byla v opravně, a nějak ji do kuchyně nalákat musela ;-) Možná to nedává smysl, ale v té době jsem tomu ještě tak nevěnovala pozornost.

[7]: Je o něm napsáno něco víc v dalším díle.
Tak jsem zvědavá, co budeš říkat na další díly :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama