Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Únor 2011

Lávová lampa

28. února 2011 v 17:58 | Elisis |  Nafoceno
Mám novou zálibu. Koukání se na lávovou lampu, kterou sestra dostala včera od přítele. Ach jo, to je prostě nádhera! Sice to trvá asi tak dvě hodiny, než se tenhle zázrak zahřeje, ale ten výsledek. Nemám slov, je to prostě nádhera.
Ale tahle nádhera není moc fotogenická vám řeknu. Sice krásně pózovala, ale ty barvičky moc nevynikly. Takže jsem se snažila fotit spíše když se šeřilo.

Takhle fotka se mi dost líbí. Asi proto, jak tam ty barvy přecházejí.


No a ty další, netřeba se vyjařovast, prostě jsem tou lampou unesená. Škoda, že na ní spotřebujete tolik elektřiny.



The sims-Ztracená Bella 1.část

26. února 2011 v 17:14 | Elisis |  Fotky ze hry The sims 3
Ano, i mě to nedá spát. Jsem jedna z těch, co řeší záhadu ztracené Belly. Maxis má ale dobrý nápad, kdo ví, jestli tu záhadu někdy někdo vyřeší.

Abych vám to připomněla, (tuším) Bella byla naposledy spatřena na balkóně Don Jauana (TS2, který jí svedl), kde se dívala do dalekohledu, ale unesli ji marťani. Od té doby není k nalezení, ale můžeme jí spatřit na některých krabicích od mléka (většinou vše TS2), v létajících balóně či na některých obrazech. Někdo si ji přivolala pomocí teleportovací kytky, ale je jich víc než si myslíte, v TS2 jsou myslím 4 nebo tři, a kdoví, která je ta správná.

A když jsem chtěla tuhle záhadu vyřešit taky, prostě jsem se do toho dala s pomocí některými nápovědami, jako je: Bella je v rodině Bakalářových (Sunset Valley TS3), kde je jako malá holčička a Belle se také podobá, kdo ví, jestli je to vážně ona. Tady se na ní podívejte, fotila jsem.



Vlastnosti: Statečná, má štěstí, hodná.

Tak jsem se do této rodinky podívala. A věřte nebo ne, Bella měla za nejlepšího kamaráda MORTIMERA GOTHA! Což, jak víte, byl její manžel (TS,TS2). Měli spolu hodně rozlehlé kamarádství. A tak mě napadlo, že v budoucnu bych je mohla dát dohromady a uvidíme, jestli se jim opravdu narodí Kasandra a ten malý kluk, už netuším jméno. Ale zajímavé je, že tady jsou teprve malí, když v TS2 a TS2 byli dospělí a Mortimer dokonce už starý .. Snad to jsou vážně oni, a Maxis si ze mě nedělá legraci.




Nový vzhled blogu.cz

25. února 2011 v 17:37 | Elisis |  Témata
•Takže nejprve bych se zaměřila na to, čeho si snad každý blogger všimne. A to je nový vzhled pči psaní článku. Styl písma se mi moc líbí. Vlastně už ani nevím, jestli ten minulý, byl podobný, skleróza no ..
Také se mi líbí zmodernizované ikony. Ale ještě se v tom budu muset trochu rozientovat, protože koukám, že je tu něco nového.
Taky se dívám, že je tady nová možnost-
Odstavec (myslím že i Formát, ale to mi hned po psaní zmizí)
Předformátováno

Nadpis

Také jsem si všimla zmodernizovaných okýnek, když si rozevřete Vložit obrázek, či Emotikony. Možná tady toho je ještě víc, to si prozkoumejte.
____________
•Také se mi zamlouvá větší přehlednost v článcích. Máte tam napsáno dokonce v kolik hodin. A ještě něco, konečně se vám něco fakt povedlo, a to je přehlednost článku, které jsou z jiných let (2009, 2010). Máte u něj dokonce i napsáno, kolik jste přidali za celý rok článků.
___________________
Nemáte tady všechny měsíce, ale články jsou zařazeny do "rubrik". Škoda jen, že jste komentáře zkrátili jen na čas a jméno (přezdívku).
_________________
○Teď jsem si všimla ještě něčeho, to možná některým z vás pomůže (ale myslím, že jste chytří, ale stejně to tady napíšu), když chcete vložit odkaz, nejprve napíete název, označíte a pak klikněte ne tuto ikonu:
__________
►Co mě ale trochu štve, že když si obrázek vložím vlevo na začátek článku, objeví se mi někde jinde, ale po zveřejnění je tam. A čeho jsem si taky všimla je to, že když mačkám Enter, v článku to tak je, ale na blogu je to bez mezer ... To je docela zásadní chyba, doufám že to vylepšíte (proto se vám omlouvám za nepřehlednost).
_______________
Taky jsem si všimla, že když najedete na blog.cz vpravo už není možnost Založit nový blog!, myslím, že tam byla, ne? Teď už tam není. Ale myslím, že brzo bude, jen se možná dělá nějaká nová, či nové informace a video. Nejspíš, protože když je celý vzhled nový, nováčci by v tom asi měli trochu guláš.
_______________
Také si můžete všimnout nových tabulek, když chcete někomu smazat komentář, zakázat přístup na blog.
Ale co mi připadá úplně skvělé, je kalendář, když chcete článek dát na jiný den (přednastavit). No prostě super.
Taky u Nastavení je nový vzhled.
Možná je tady toho mnohem víc, ale každopádně se mi to hodně líbí. Co mi ale moc nevyhovuje, jsou rubriky a ankety podle abecedy. Mám to prostě uložené v hlavě, jak to bylo předtím, ale jen detail. U anket je to něco jiného, protože když přidáte novou, měli jste ji první, ale teď ne. No někomu to vyhovuje, někomu ne.
___________
PS: A ti, co si toho neváží, kašlou na nový vzhled, je jim úplně jedno, že na tomhle pracovali třeba rok a oni to pomluví a vykašlou se na to. Lidi, vzpamatujte se už! Komentáře typu: "Tak to spravte! My nebudeme čekat, dělejte!" vám fakt nepomůžou. Maximálně zvýrazníte svoji, pardon, blbost .. Ale opak je to, že vám fakt nějdou třeba přidávát články. Tvůrci blogu neměli zveřenit článek s novým zvhledem, protože ještě není hotov. Přikláním se spíše k těm, kteří svůj názor napíší normálně, i když je záporný, ale někteří by se nad slovy co píší měli vážně zamyslet.
____________
Každopádně nový zhled se mi líbí, ale ještě zapracujte na chybách ..

Elisis

Téma týdne ..

24. února 2011 v 21:57 | Elisis |  Ukecanost
..ne. Nebudu na téma týdne nic psát. Nemyslím, že je to zrovna pro mě, v mém věku dobré. Už jsem se těšila, na nějaké téma, na které se budu moct rozepsat a vyjádřit se, pořádně, a ono nic. No, vybrali jste si to, a teď pište, pište. Sice se divím, že jsou tady hlavně "děcka" v mém věku, kteří ani pořádně nevědí co to je, a mají o tomhle určitě představy, a dělají si z toho legraci. Ať je po jejich, vybrali si to, tak ať pokračují .. Jsem teda zvědavá.
Vlastně jsem vám chtěla převážně sdělit, ať ode mě na tohle téma nic neočekáváte.
___________
Jinak se vám omlouvám za moji sníženou aktivitu. Sestra si rozjíždí zumbu a tak ji pomáhám s vymýšlením sestav, a taky mám teď školu, navíc v dramaťáku cvičíme scény pro představení (už jsem se zmiňovala). A jak říkám, že vymýšlíme sestavy, tak něco i natočíme, aby ségra měla co dát na stránky (http://zumba-style.webnode.cz/, ještě není nic moc přidané, ale můžete mrknout na vzhled a když tak se později mrknout ), tak bych popřípadě přidala video, ale to nebude jen tak hned.
A jak se jinak máte vy? :)

PS: Ještě přemýšlím o napsaní článku o novém vzhledu blogu ;)
Taková rychlovka, pro info, nemám moc času, navíc jsem pod vlivem polospánku, tak promiňte za některé žvásty ..
Elisis

Změna v životě baletky (4)

21. února 2011 v 9:40 | Berry |  Povídky
Vyndávala Štefana z postýlky a už byla myšlenkami trochu v reálném čase. Přece jen, její malý bratříček se na ni usmíval jako to zářící sluníčko venku. Oblékla mu kraťásky a vydali se ven. Oba dva měli rádi čerstvý vzduch a byli rádi, že žijí na tom klidnějším okraji města, přestože v panelákové čtvrti. Její bráška s ní měl určité plány a už ji za ruku táhl na její oblíbený plácek za parkem. Když procitla z dalšího vodopádu myšlenek a spatřila, kam ji Štefan táhne, začala vzdorovat. Nechtěla tam. Začala by moc myslet na Robina, ale to Štefan samozřejmě nevěděl a ocitli se na betonovém plácku. Štefan nasedl na svůj odrážecí prostředek, který vypadal jako polámaná motorka, a začal jezdit okolo. Amélie poraženě dosedla na zem a prohlížela si to. Všude viděla toho proklatého Robina.

Srdce na dlani

20. února 2011 v 21:39 | Elisis |  Animace
Animace tady už dlouho, předlouho nebyla. Tak a teď vám ji sem dávám, našla jsem totiž super program jménem PhotoScape, který obrázek nechá tak, jaký je, a nemáte problém udělat animaci.
Vždycky jsem tohle chtěla udělat. Ale není to úplně propracované, jak bych chtěla. Bohužel, baterie foťáku byla vybitá, tak jsem neměla moc času fotit a ještě dávat do PC, ale udělala jsem to pro vás, tak to snad oceníte.

Opovažte se někdo zkopírovat, moji ruku si nikdo brát nebude!

Přemýšlela jsem, jestli to mám dát v černobílé, tak se podívejte.

Knížky

18. února 2011 v 21:04 | Elisis
elisis-diary.blog.cz
Jsem ráda, že něco takového existuje. Kniha je lepší než film, jsou v ní popsány do puntíku všechny pocity a příběhy, což divák z herce někdy poznat nemůže. Spisovatel se nám snaží všechno vylíčit, tak, abychom si to mohli představit.

Do teď jsem byla úplně slepá a na knížky jsem si neudělala čas. Ale oči se mi rozsvítily, a i když jsem slupla jako malinu knížku Bronzový poklad od E. Štorcha, a to nejenom proto, že jsem to měla za úkol, mám chuť číst další a další. Vždycky jsem chtěla přečíst: Rychlé šípy a záhada velkého Vonta. A konečně čtu. Sice jsem jenom na začátku, ale už teď mě to baví.

Knížky jsou úžasná věc. Hodně vám v životě pomohou, ani nevíte jak. V knihách by se mělo psát spisovně, to mnoho lidem pomůže, jsou tam detailně popsané všechny věci, a děj by se měl po lehounku rozvinout, až ji jedním dechem přečtete. To vám samozřejmě pomůže k psaní povídek nebo také k inspiraci. A co víc? V životě. Knížky vám přiblíží osud některých lidí, a vám se otevřou oči, co si vlastně prožívají, a že do teď jste se tomu smáli. Jsou i knihy, ve kterých autoři radí, když čekáte miminko, co s poličkou, jak si poradit s předmětem. Je to mnohem chytrá věc, a věřte, že když si některou z nich přečtete, budete si určitě pamatovat více, než z nějakého filmu.

Já mám třeba ráda detektivky a dobrodružné. Od té doby, co jsme ji měli za povinnou četbu, mě začala hodně bavit. Ale knížky od J. Wilson mě baví pořád, jsou to prostě příběhy o dětech a jejich osudech, které si prožívají. Mám prostě ráda knihy, u kterých jsem napnutá, a o něco jde. Stejně tak seriály, jako např.: Dexter, Médium, Zápisník smrti (animované) a různé krimi seriály, zvláště Odložené případy. Takové ty sladké telenovely, na ty já nejsem. Ale nikomu to samozřejmě neberu.

Taky si chci přečíst jednu knihu, a ta se jmenuje Kiki Strike ve Stínovém městě. Chtěla jsem se poptat v knihovně, ale já husa zapomněla ten název. Jinak jsem si pujčila ještě knížku o dětech, to máme totiž další povinnou četbu od jedné české spisovatelky.

Na závěr: Nezahazujte knihy za hlavu, naučí vás ví, než si myslíte. Nenechte si zatemnit hlavu počítačem. Je rozdíl, jestli prosedíte tři hodiny na facebooku, šílenými aktualizacemi a kontrolováním příspěvků nebo prosedíte tři hodiny nad knížkou, a hltáte každé slovo.

Ještě perlička na konec: Já přečtu zhruba za půl hodiny 15 stran, což znamená že zhruba 30 stran přečtu za hodinu. A 30 minut je co? Polovina z hodiny :D No, taková zajímavost :D :D

PS: Omlouvám se, že článek není úplně super, protože když jsem psala, samozřejmě jsem nevěděla, že nejede internet a článek se mi tudíž ani automaticky neuložil.

Elisis

Život dvou dospěláků

16. února 2011 v 21:46 | Elisis |  Fotky ze hry The sims 3
Tak jsem fotila sims u dvou dospělých. Možná si myslíte, že bych měla říct u rodinky, ale to rodinka není. Jsou to prostě dva spolubydlící a každý má trochu jiný život, i když se spojuje společným domem a mejdany. 

elisis-diary.blog.cz
Tak seznamte se s touhle sympatickou dvojící Kristen Stoune a Michaelem Dellen. Ne, že by si spolu nějak extra rozuměli, ale jelikož jsou spolubydlící, spojuje je hodně společných chvílí. Snaží se užívat si život naplno, hlavně Kristen. 
Vlastní spolu krásný dům se zahradou. Ale myslíte si, že o zahradu se starala Kristen? V žádném případě, tyhle holčičí serepetičky jí vůbec nezajímají. Prostě to tady koupili, a občas se o keře postará Michael. 

O jejich povaze také vypovídá jejich zaměstání .. 


Zajímavý týden

14. února 2011 v 17:48 | Elisis |  Ukecanost

elisis-diary.blog.cz(Strašně se mi ten obrázek líbí, tak mi promiňte za opakování :) Tak už jsem se dlouho nevypovídala, že? Nu, ale co, založila jsem si tenhle blog i proto, abych s vámi sdílela moje historky ... Takže, jelikož jsme měli prázdniny celý týden (chřipkové), tak jsem si užívala. Už jsem sem asi psala, že jsem vyráběla věci na Velikonoce (budeme totiž prodávat), vím že trochu předčasně, ale když mě chytne chuť, tak se jí chytím, dokud je. Jelikož s tím byla strašná piplačka, tak jsem se raději dala do kreslení s barvami na sklo. Asi se opakuju, že? 
V úterý tady byla babička. Užila jsem si, to  babičkou jsme si povídaly, vařili oběd, a jelikož spolu moc nejsme tak jsem byla za to ráda. Bylo to totiž tak, že na půdě bude opravená místnost s koupelnou a saunou, takže jsem s těmi chlapi (navíc každý jak hora) nechtěla moc být sama. 
Ve středu jsme se ségrou byly na zumbě. Chtěla se tam jít podívat, protože ta cvičitelka segře pomáhá si rozjet tu branži. Protože ségra to chce mít tady v obci, akorát že ji ohrožuje jedna, co už tady cvičí. Sice tam jsou záchody přes hospodu, žádné šatny, ale to jí asi nevadí, protože to vypadá, že to neměla vůbec promyšlené. Navíc tam i cítíte ten kouř.
Ségra má dvě možnosti, buď být v tělocvičně ve škole nebo v sokolovně. Ještě se uvidí, ale už se těším, až ji budu pomáhat vymýšlet sestavy. 
Ve čtvrtek jsem byla s kámoškou v dramaťáku. Nacvičovali jsme scénky, protože budeme hrát pro důchodce. Jedna se jmenuje Malá noční hudba, druhá Rozhovor o štěstí a třetí Rozhovor o smrti. A ten rozhovor o smrti jsme zrovna s kámoškou vychytali. Nu co, byla jsem ráda, že jsem s ní. I když ona je nejlepší, a já nejsem moc dobrá, takže to bylo celkem těžké. Navíc já jsem taková ta unuděná matka, co se jí nechce vyprávět malé dcerce o smrti, která by to asi stejně nepochopila. Ale aspoň, že tam jsou i nějaké legrační věty, jako např.: ,,A mamí, můžu sedět vedle šoféra až umřu?" či ,,Ale ty umřeš dřív než já, že jo mami?!" Takže takové zajímavé. Škoda jen, že to máme nejkratší. 

V pátek ke mě přišla kámoška. No, bylo to takové zajímavě, protože jsem jí očekávala o hodinu později a tak jsem ještě neměla nic nachystané. Ale nakonec byla ráda, že mi může pomoct (myslím, aspoň to říkala :D). Udělali jsme si mojito, popcorn, zalezly do postele a dívali se na Harryho. Poté jsme šli dělat večeři. Zajímavé to bylo, protože jsem málem dala vařit špatnou omáčku, s porcí asi tak na dvě lžičky :D Nakonec mě ale ségra opravila a podařilo se nám to. 
Udělaly jsme si i takový punč a koktejl, i když jsme se z toho potom málem pokakaly. Chtěly jsme jít i ven, ale bohužel nám nevyšlo počasí, ani dneska. Tak doufejme, že v sobotu bude pěkně. 

No o víkendu pro vás mám dvě historky. Pokud jste došli až sem, tak jsem ráda, nebo se podívejte aspoň na tohle, jak si Eli žije :D

V sobotu jsem zjistila, že nemám přečtenou dobrodružnou četbu (povinnou). Hlavně, že si čtu knížku, co s tím nesouvisí, ale že by mě napadlo přečíst si dobrodružnou, to ne. Takže jsem začala číst Bronzový poklad od Eduarda Štorcha. Pěkná knížka, možná vám dám zápis :) Jsem na 122 straně a ještě mi zbývá 50, ale to do zítřka i se zápisem nějak zvládnu (odevzdání je totiž 15.2.).
Večer jsme jeli na večeři do hotelu. Rodiče oslavit Valentýna (tuším) a já s nimi. Akorát jsem si tam připadal trochu navíc. No večeře byla dobrá, poprvé jsem jedla modrý sýr, žlutý meloun s tak dobrou šunkou a smaženou zmrzlinu. Všechno tam bylo do červena, srdíčka. A mě ze začalo chtít na záchod. No tak jsem šla, chodbou a viděla toalety. Tak jsem ta prostě vešla, bez ohledu na nějakého panáčka. A teď tam vidím pisoáry a jednu kabinku. Tak si říkám, to tu snad mají společné záchody? Tak jsem šla do kabinky. A potom ke stolu ... Říkám mamce: ,,Mami, to tu snad mají společné záchody?" a mamka že ne, že jsem šla asi špatně. Já jsem samozřejmě nevěděla, ale říkám, že tam byly pisoáry a záchod. ,,To si určitě byla na pánských" řekla a mamka, jasně že jo! Mám takové štěstí, že tam nikdo nepřišel. Navíc tam nebyl ani klíč, takže bych neměla jak udržet dveře. Zážitek :D

Potom se doma koupu, kocour se zase vesele prochází po vaně, a potom uklouzne, a drží se mi za kůži. Bolelo to a jak, tak jsem ho taky brzo dala dolů! Klouzal si po vaně, a chtěl se dostat ven, celé mokré nohy, zadek a pořád klouzal. Ani nevíte, jaký to byl legrační pohled :D Potom vyskočil a ja splašený běhal po tom zážitku po domě, a já potom musela utírat tu vodu všude kolem. Potom si mi lehl k polštáři, naštěstí už suchý. Jak se ráno vzbudím a převlékám, jenom koukám na ty čtyři tečky na zádech :D No, to byl den ;)

Ještě bych chtěla říct, že jsem udělala kapičku pořádek v rozcestí. Možná si toho všimnete teď, možná později, ale určitě na to časem přijdete. Teda aspoň ti, co tady chodí už déle.

Řeknu vám, že mě už bolí zápěstí, navíc knížka čeká. Tak se mějte :) 
Dopracovali jste se až sem? Gratuluju! ;)

Elisis

Západ slunce

13. února 2011 v 18:03 | Elisis |  Nakresleno
Tak vám sem přidávám něco ze staršího archívu. Tenhle obrázek jsem kreslila asi tak v 10. Ale pořád se mi líbí. Neříkám, že je to kdoví jaká práce, ale myslím, že v v těch letech se mi to celkem povedlo. No posuďte sami.



Dám vám sem dvě varianty. Jedna je tak, jak je vyfocená pod světlem a druhá je trošičku odbarvená. Řekněte sami, která se vám líbí více. 


Otevřen se vyjádřete. Přijmu i kritiku, samozřejmě ;) Bylo mi teprve deset, ale jsem ráda, že už jsem se snažila tak brzo.

Elisis

Jarní jednoduchý kožíšek

12. února 2011 v 21:48 | Elisis |  Designy blogu
elisis-diary.blog.cz
Pokud jste sem zavítali, asi jste se trochu podivili. ,,Co to ta Elisis zase blbne s těma designama?" Nu, ani bych se vám nedivila. Ale ten zimní design byl pro mě takový chladný, navíc nedodělaný a neupravený. Jasně, líbil se mi, to si přiznávám, dala jsem si s ním práci, ale moc to nešlo vidět. Tak jsem se rozhodla pro naprosto jednoduchou variantu, fotografka má můj obdiv, která by mohla trochu uspět. Ten obrázek..no protože je to nádhera. Vím, že je to velká změna. Navíc, okraje prázdné a to vás asi nudí. Ale s okraji mi už přetekl pohár trpělivosti, takže po deseti minutách jsem tady prostě dala barvu a bylo to. Původně jsem měla pozadí s dvěmi nebo třemi bublinkami, ale vážně jsem se s tím moc nechtěla ročilovat. Co se mi ale vážně nejvíce líbí, je barva. Moje oblíbená, brosková s oranžovou. Teď cítím na blogu takové teplo. Vážně už se těším na jaro. Sníh mám sice ráda, ale ne tu zimu. Na jaře všechno kvete, probouzí se, voní a svět je veselejší. Líbí semi zasněžené stromy, všechno bílé, ale co se mi nelíbí je holé stromy, špinavý sníh, struska, deprese a zamračené tváře, které se lidé snaží ukrýt za šálu.

Navíc jedna změna je tady taky s menu. ,,Konečně se stačí podívat do leva, ještě že si to ta Eli uvědomila!" :D


Tak co říkáte na design?

autorka obrázku: valse-des-ombres

PS: Dneska jsme s mamkou dělaly takovou jednoduchou nepečenou buchtu, tak mě napadlo, pokud budete chtít recept? Samozřejmě dodám i foto :)

Elisis

Smysl života

10. února 2011 v 20:03 | Elisis |  Témata
elisis-diary.blog.cz/
Smysl života. Co to vlastně je a je na výběr více možností? Smysl života má každý člověk jiný a je jen a jen na něm, jakou cestu si zvolí. 

Někdo chce být bohatý až na půdu.
Někdo zase mít velkou rodinu se skvělým zaměstnáním.
Pro někoho je to zase stát se tou neslavnější zpěvačkou (zpěvákem), hercem .. 

Je na člověku, jaký smysl života si zvolí. Samozřejmě jsou tady další možností, další a další. Pro někoho to není jen světlá cesta, ale i depresivní, plná strachu a konce .. Ale o tom radši nic. 
Podle mě ten svůj smysl života poznáte až dospějete a máte jasno, jak vaše budoucnost bude vypadat. Samozřejmě jsou tady i vyjímky, a ti smysl života poznají třeba už od dětství. Ale věřte, že já co jsem si zažila, vždycky někdo chtěl být v jeden den doktroka, v druhý herečka a v třetí bezdětný právník. Takže si myslím, že ten pravý smysl života poznáte ve starších letech (15,20 ...). 
Abych řekla pravdu, ani já v tom nemám jasno. Samozřejmě mám takovou představu, ale ta není úplně 100%. To je spíš budoucnost. Ale to, pro co tady jsem, je mít rodinu, dům, dobré zaměstání, kamarády .. Nebo chcete vědět, jak bych si to detailně představovala? Nemusíte si to číst, nenutím vás. 
_____________

Chtěla bych vystudovat vysokou školu, a poté se usadit v nějakém hezkém bytečku se spoustou květin, obrazů (které si třeba sama nafotím, namaluju) a svíček. Je mi jasné, že asi nebudu mít moc pěněz, a tak si vystačím se starším nábytkem, které si třeba obnovím nějakým hezkým přehozem. Určitě chci mít broskvovou ložnici a klavír. Také bych chtěla mít hezkou kuchyň (třeba i maličkou), kde se budu učit něco nového navařit, a budu si zvát kamarádky na kávu. Taky bych si chtěla udělat čas na zapisování do blogu :) Abych si zatím něco vydělala, nejspíš budu v kavárně nebo tak. Ale (pokud se to nezmění), chtěla bych hrát v divadle nebo být návrhářkou módních doplňků. V divadle proto, že chodím do dramatického kroužku a strašně se mi tam líbí. A návrhářka doplňků proto, že jsme jednou vymýšleli ve výtvarce a dá to sice práci, ale zalíbilo se mi to. Nebo možná něco se žurnalistikou. A samozřejmě s rodinou a domem to nechám osudu, o tom moc rozhodovat nemůžu :)

Tak teď jste si přečetli takovou představu budoucnosti. Je to takový malý smysl života, taková představa, jak bych chtěla, aby vypadala. Ale myslím, že se to celé překope a změní ;)

_____________

Ale že bych už už chtěla být v mé představě to zase ne. Chci si užít ty roky života, to dětství (co mi pomalu utíká), protože vím, že jednou budu říkat:,,Co bych dala za to, abych nemusela pracovat, chodila do školy, a mohla být znova dítě (jako ty) .. "

Určitě víme, co přijde úplně na konec-smrt. Tak to je s každým cílem života. Ale nebylo by to fajn, kdyby jste něco dokázali, a i po vaší smrti můžete zůstat živ ve vzpomínkách druhých? Člověk může být nesmrtelný-svými činy. 
Zkrátka a dobře, smysl života má každý člověk jiný. Někdo chce opravdu zůstat v paměti lidí a něco dokázat, někdo se nechce nikde ukazovat, mít rodinu se skvělým zaměstáním a to jim i tak stačí k tomu, aby byli štťastní :)

PS: Vzala jsem si to po svém a to je tak vše co bych k tématu řekla. 

Elisis

Kočka na procházce zimou

8. února 2011 v 21:17 | Elisis |  Nafoceno
Už dávno jsem vytvořila s barev na sklo kočku a samozřejmě jsem si jí přilepila na okno. A když jsem tak jednou byla nemocná a nudila jsem se, prostě mě napadlo ji vyfotit s pozadím zimy :) 

Tady vidíte, že jsem zaostřila na kočku. Ale podařilo se mi to jen jednou..


A to když jsem číču vybarvila, protože ztratila za ty tři (možná víc) roky barvu. 



Nevím proč, možná se to líp zaostřilo, když to bylo průhledné, netuším. 

Sad se vám líbí. Připadalo mi to jako docela originální nápad, snad to oceníte i vy ;) Hlavně se mi líbí, že kočka je v zimním, a pozadí je zasněžená krajina :) 

edit: Článek tady mohl být i v šest, ale v zhledem k našemu internetu..No, abych to řekla ve zkratce, oproti němu je hlemýžď formule jedna, a čekala jsem zhruba hodinu, než se obrázek nahrál. 

Elisis

Počítač ze mě dělá někoho jiného

6. února 2011 v 17:20 | Elisis |  Ukecanost
elisis-diary.blog.cz
Zdravím. Asi všichni zítra budete dřepět ve škole a nudit se, ale já budu doma! Nechci se tady vychloubat, ale vzhledem k tomu, že nás je vážně polovina, tak nám dal ředitel ředitelské volno na 5 dní (celkem 10 dní). Ha, máme chřipkové prázdniny. No, ale zase se doma budu nudit. I když zase tak ne. Vyrábím věci na velikonoční prodej a do třídy. Tak zase taková nuda nebude :) A v pátek určitě ne, protože přijde kámoška, a na to se těším. 

Tak jsem dneska vyráběla velikonoční ozdoby do květináče. Jedna mi dala práci asi tak dvě hodiny, skoro tři. Ale mezitím jsem obědvala, a že bych si nějak dávala na čas, to taky ne. Ale něco jsem si uvědomila. Když jsem jela od kámošky, a vezla mě mamka, stavovaly jsme se nakoupit. Vzhledem k tomu, že s mamkou nemáme moc příležitostí si něco říct, tak aspoň tam jsme měli společnou chvilku :) Nakoupila jsem něco na ten páteční večer a až jsme přijeli, vybalila jsem si věci a dala se do vyrábění. Když si k tomu pustíte ještě muziku, hned vám to jde líp, ale v mém případě trochu pomaleji. Nu co, práce kvapná, málo platná. Mamka mě volala, jestli už chci polívku. Z hladu jsem samozřejmě bleskově odpověděla, že ano a pokračovala v práci. Když jsem se najedla, a výrobek byl skoro dokončený, dala jsem se do dalšího chodu. Po obědě jsem měla chuť udělat nepečenou buchtu s receptem od kámošky. Ale neměli jsme piškoty. Mamku napadlo, že bych tu nepečenou buchtu mohla udělat na oslavy. Vrátila jsem se do pokoje, ale uvědomila jsem si, že po obědě určitě mamka bude chtít pomoct s nádobím. Tak jsem ho automaticky šla utřít. Když mi mamka poděkovala a já jsem si šla lehnout, uvědomila jsem si, že jsem vlastně dneska ani nepláchla k počítači. A vůbec mi to nevadilo. Taky jsem si řekla, že když po mě mamka něco chtěla, a já seděla u počítače, vůbec se mi nechtělo, kroutila jsem očima, ale nakonec s pocitem, že se k tomu stejně vrátím, jsem šla tu práci udělat. Ale když u té věci nesedím, je to něco jiného. Nikde na mě žádná hra nečeká, nic nemusím dodělávat, a potom se mi do jiné práce taky více chce. Prostě si myslím, že počítač z nás dělá něco jiného. Asi proto, že je prostě těžké, se od toho odtrhnout a mít pocit, že se mi něco pokazí. Mohla bych tady mluvit o počítači ještě déle, ale možná bude někdy téma týdne ... 

Tím ale nechci říct, že bych si počítač zakázala to ne. Ale uvědomila jsem si, že se k tomu radši nebudu tak svazovat, jsou to jenom hry, písmenka .. Je to jen virtuální svět a ten na mě tu chvíli počká ;) (Taky tím nechci říct, že počítač je absolutně na nic. Má taky své výhody. Třeba blog, články, komunikace. No jak říkám, vymluvím se někdy jindy :)

Elisis

Vtipy 3.00

4. února 2011 v 19:10 | Elisis |  Vtipy
1. Stojí blondýnka před zrcadlem a ptá se: "Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je na světě nejkrásnější?"
Zrcadlo zařve: "Uhni, nevidím!"

2.Povídá holčička z nóbl rodiny: "Mami, co je to anděl?"
"To je takové děťátko, jako ty, jenže má křidýlka a může lítat."
"Tak proč teda táta říkal mé slečně vychovatelce, že je anděl? Copak lítá?"
"Zatím ne, ale brzo poletí."

3. A ještě něco z poznámek: 

Češe se vůbec?

Prokousal spolužákovi díru do bundy. 


-první vtip možná znáte, já už dlouho. Druhý zdroj, a třetí z poznámek, sice jsou jen dvě, ale to jsou jediné, které si děda pamatuje. To jsou totiž jeho poznámky ze školy. Strašně jsem se jim smála, tak snad i vás trochu pobavily :D 

Elisis

Noční obloha

2. února 2011 v 20:31 | Elisis |  Témata
Noční obloha. Toto téma mě docela zaujalo. Sice nemám moc, co bych k tomu napsala, ale aspoň vám řeknu, co si myslím. 
Abych řekla pravdu, když se řekne noční obloha, představím si tisíce hvězd, krásný měsíc a budoucnost. Ve hvězdách je přece
budoucnost, ne? Aspoň si myslím, že existují lidé, kteří umí z hvězd číst. Vidí v nich další dny, roky, události co se stanou. 
Nebo také existuj astrologové, kteří se o hvězdy nebo spíše nebe, pohyb hvězd, planet zajímají. Myslím, že je to něco úžasného, že někdo něco takového dělá. Ale musí to být určitě těžké. 
deviantart.com
Noční obloha je nádherná. Hlavně v létě. Když často sedíme u ohně, zakloníme hlavu a pozorujeme tu krásu. Abych vám řekla pravdu, jediné co na obloze najdu je velký vůz, a letadlo. Teda aspoň z toho co poznám. Dokonce ani nevidím malý vůz. Ale je nádhera, když se jen tak dívám a obdivuju je. Nějak mi nevadí, že neznám od každé jméno. Ale každá je vyjímečná a okouzlující.

Někdy, když chodím v zimě domů, někdy je ještě světlo. Je to světlo měsíce. Krásně ozařuje všechny domy, cesty, vyrábí stíny. Dokonce jsem jednou šla domů ze cvičení, a jak měsíc svítil, cesta se celá blýskala. Jako by hvězdy byly na chodníku. Svit sem, svit tam. Nevím proč se to stalo, ale byla to nádhera. Jako bych kráčela po mléčné dráze. Ještě než jsem vešla domů, podívala jsem se nahoru a usmála se. Jaké to asi je, tam z měsíce? 

Ještě taková perlička nakonec. Víte, když měsíc couvá, a dorůstá. Když jsem byla malá, a couval, vždycky jsem si říkala, ,,jé rohlík je na obloze!", vím že to zní bláznivě, ale byla jsem malá, a měla jsem ty noci ráda :)

Vlastně nemám, co bych k tomu více řekla. Jen chci, abyste věděli, že všichni ti, co umějí z hvězd číst budoucnost, co ví jejich jména, že mají můj obdiv. A že jsem ráda, že existuje něco tak krásného, jako je noční obloha. 

autor obrázku: xalatarierx

Elisis