(Strašně se mi ten obrázek líbí, tak mi promiňte za opakování :) Tak už jsem se dlouho nevypovídala, že? Nu, ale co, založila jsem si tenhle blog i proto, abych s vámi sdílela moje historky ... Takže, jelikož jsme měli prázdniny celý týden (chřipkové), tak jsem si užívala. Už jsem sem asi psala, že jsem vyráběla věci na Velikonoce (budeme totiž prodávat), vím že trochu předčasně, ale když mě chytne chuť, tak se jí chytím, dokud je. Jelikož s tím byla strašná piplačka, tak jsem se raději dala do kreslení s barvami na sklo. Asi se opakuju, že? V úterý tady byla babička. Užila jsem si, to babičkou jsme si povídaly, vařili oběd, a jelikož spolu moc nejsme tak jsem byla za to ráda. Bylo to totiž tak, že na půdě bude opravená místnost s koupelnou a saunou, takže jsem s těmi chlapi (navíc každý jak hora) nechtěla moc být sama.
Ve středu jsme se ségrou byly na zumbě. Chtěla se tam jít podívat, protože ta cvičitelka segře pomáhá si rozjet tu branži. Protože ségra to chce mít tady v obci, akorát že ji ohrožuje jedna, co už tady cvičí. Sice tam jsou záchody přes hospodu, žádné šatny, ale to jí asi nevadí, protože to vypadá, že to neměla vůbec promyšlené. Navíc tam i cítíte ten kouř.
Ségra má dvě možnosti, buď být v tělocvičně ve škole nebo v sokolovně. Ještě se uvidí, ale už se těším, až ji budu pomáhat vymýšlet sestavy.
Ve čtvrtek jsem byla s kámoškou v dramaťáku. Nacvičovali jsme scénky, protože budeme hrát pro důchodce. Jedna se jmenuje Malá noční hudba, druhá Rozhovor o štěstí a třetí Rozhovor o smrti. A ten rozhovor o smrti jsme zrovna s kámoškou vychytali. Nu co, byla jsem ráda, že jsem s ní. I když ona je nejlepší, a já nejsem moc dobrá, takže to bylo celkem těžké. Navíc já jsem taková ta unuděná matka, co se jí nechce vyprávět malé dcerce o smrti, která by to asi stejně nepochopila. Ale aspoň, že tam jsou i nějaké legrační věty, jako např.: ,,A mamí, můžu sedět vedle šoféra až umřu?" či ,,Ale ty umřeš dřív než já, že jo mami?!" Takže takové zajímavé. Škoda jen, že to máme nejkratší.
V pátek ke mě přišla kámoška. No, bylo to takové zajímavě, protože jsem jí očekávala o hodinu později a tak jsem ještě neměla nic nachystané. Ale nakonec byla ráda, že mi může pomoct (myslím, aspoň to říkala :D). Udělali jsme si mojito, popcorn, zalezly do postele a dívali se na Harryho. Poté jsme šli dělat večeři. Zajímavé to bylo, protože jsem málem dala vařit špatnou omáčku, s porcí asi tak na dvě lžičky :D Nakonec mě ale ségra opravila a podařilo se nám to.
Udělaly jsme si i takový punč a koktejl, i když jsme se z toho potom málem pokakaly. Chtěly jsme jít i ven, ale bohužel nám nevyšlo počasí, ani dneska. Tak doufejme, že v sobotu bude pěkně.
No o víkendu pro vás mám dvě historky. Pokud jste došli až sem, tak jsem ráda, nebo se podívejte aspoň na tohle, jak si Eli žije :D
V sobotu jsem zjistila, že nemám přečtenou dobrodružnou četbu (povinnou). Hlavně, že si čtu knížku, co s tím nesouvisí, ale že by mě napadlo přečíst si dobrodružnou, to ne. Takže jsem začala číst Bronzový poklad od Eduarda Štorcha. Pěkná knížka, možná vám dám zápis :) Jsem na 122 straně a ještě mi zbývá 50, ale to do zítřka i se zápisem nějak zvládnu (odevzdání je totiž 15.2.).
Večer jsme jeli na večeři do hotelu. Rodiče oslavit Valentýna (tuším) a já s nimi. Akorát jsem si tam připadal trochu navíc. No večeře byla dobrá, poprvé jsem jedla modrý sýr, žlutý meloun s tak dobrou šunkou a smaženou zmrzlinu. Všechno tam bylo do červena, srdíčka. A mě ze začalo chtít na záchod. No tak jsem šla, chodbou a viděla toalety. Tak jsem ta prostě vešla, bez ohledu na nějakého panáčka. A teď tam vidím pisoáry a jednu kabinku. Tak si říkám, to tu snad mají společné záchody? Tak jsem šla do kabinky. A potom ke stolu ... Říkám mamce: ,,Mami, to tu snad mají společné záchody?" a mamka že ne, že jsem šla asi špatně. Já jsem samozřejmě nevěděla, ale říkám, že tam byly pisoáry a záchod. ,,To si určitě byla na pánských" řekla a mamka, jasně že jo! Mám takové štěstí, že tam nikdo nepřišel. Navíc tam nebyl ani klíč, takže bych neměla jak udržet dveře. Zážitek :D
Potom se doma koupu, kocour se zase vesele prochází po vaně, a potom uklouzne, a drží se mi za kůži. Bolelo to a jak, tak jsem ho taky brzo dala dolů! Klouzal si po vaně, a chtěl se dostat ven, celé mokré nohy, zadek a pořád klouzal. Ani nevíte, jaký to byl legrační pohled :D Potom vyskočil a ja splašený běhal po tom zážitku po domě, a já potom musela utírat tu vodu všude kolem. Potom si mi lehl k polštáři, naštěstí už suchý. Jak se ráno vzbudím a převlékám, jenom koukám na ty čtyři tečky na zádech :D No, to byl den ;)
Ještě bych chtěla říct, že jsem udělala kapičku pořádek v rozcestí. Možná si toho všimnete teď, možná později, ale určitě na to časem přijdete. Teda aspoň ti, co tady chodí už déle.
Řeknu vám, že mě už bolí zápěstí, navíc knížka čeká. Tak se mějte :)
Dopracovali jste se až sem? Gratuluju! ;)
Elisis


Teda Eli, ty si žiješ. Ale ne, přeju ti to. Užívej času, dokud můžeš... A knihy jsou dobrá věc, jako kamarádi a zábava
.