Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Březen 2011

Moje město

29. března 2011 v 20:43 | Elisis |  Témata


Protože toto téma bylo také v hlasování na téma týdne, zalíbilo se mi, protože jsem hlasovala právě pro něj. Mám o svém městu celkem co říct.

Neřeknu vám přesný název svého města, na to si nejsme zase tak blízcí. Někteří ví, někteří ne, ale povím vám, že je to město, poblíž třetího největšího města ČR. Není to mé rodné město, narodila jsem se někde jinde, ale blízko. Dům tady byl rekonstruován, ale to já jsem ještě "byla na houbách". Žádná firma, ale rodiče, prarodiče, a někdo pomohl. A věřte, že se na tomto domu hodně napracovali, to by jste zjistili hned, kdyby jste se podívali na rozdíl.
Mám náš domov hodně ráda, a mám k němu spojenou haldu vzpomínek. Jeho sočástí je samozřejmě naše město, ke kterému mám také určitý vztah. Vyrůstala jsem tady, chodila do školky a do školy, našla si kamarády .. Jsem ráda, že nepatřím mezi ty, kteří se stále stěhují, to bych asi nevydržela, a ze života bych nic moc neměla.
Máte tady všechno na dosah ruky, navíc, akce se tady pořádají stále, takže nuda není. Je tadyi dostatek sportovních aktivit, za necelou chvilku i zumba, kde se bude ucházet sestra s kámoškou. Jsem ráda za to, že naše vesnička se nějak nezvýrazňuje, a díky tomu tady nejsou žádní kriminálníci. Když jsem byla v Praze, byla jsem vážně ráda, že tam nebydlím. Tolik lidí, není ani jeden roh, kde by nebylo něco posprejované, všude tlačenice, češtinu slyšíte málokdy. To není místo pro mě, ani náhodou. I když je to naše krásné město, a to nepopírám, ráda si tam zajedu, ale o budoucnosti v praze nepřemýšlím ..

Co mi ale vadí, to je ovzduší. Málokdy se stane, že je čerstvý vzduch na dosah. Většinou jsou tady, s prominutím takově svině, které pálí dokonce i v létě.. A teď, když začíná jaro, všechno kvete a voní, ale tady ten svěží jarní vzduch ucítíte pouze, když máte štěstí .. Další co je, to jsou někteří další lidé, kteří se chovají hůř jako prasata. Zrovna dneska jsem viděla, jak náš soused strkal papírek z čokolády do kanály, při tom o osm metrů dál byl koš. To je strašně dalko, víte?! (Omlouvám se za některé výrazy, ale kdyby jste to viděli..)

Mám naši vesničku ráda, i když má hodně chyb, vyrůstala jsem tady, a ten vztah je hodně blízký. I když to podle někoho zní možná divně, já si to nemyslím. Jsem vděčná za to, že bydlím zrovna tady :)

P.S: Omlouvám se za sníženou aktivitu, musím dohánět školu, ke všemu internet nechtěl vůbec najet.
Na téma týdne určitě něco přidám, chtěli jste názor, máte ho mít.

Elisis

Vyhodnocení ankety

25. března 2011 v 16:00 | Elisis |  Ankety
Uběhlo celkem dost času po anketě: "Rozmyslete si, co vlastně chcete", kde jste měli určit, co od blogu více čekáte. Každý hlasoval, pro co uznal za vhodné, a výsledky jsou takové přiměřené.



Jsem ráda, že většina z vás hlasovala pro články s názorem, které píšu opravdu ráda, baví mě to, snažím se těchto článku přidávat co nejvíce a oceňuju, že někteří se vážně nebojí napsat komentář třeba i s kritikou, která mě posune kupředu.

Další byla grafika-které je na druhém místě. Dobře, vezmu si vaši prosbu k srdci a pokusím se přidávat více grafiky. Ale berte na vědomí, že nejsem profík, a teprve tuhle cestu začínám.

Něco, do čeho se zapojíte-to vás teda nezahlasovalo moc :D Jediný člověk, ale i tak jsem pro vás přidala soutěž, která je pod tímto článkem, u které jde o to, aby jste vymysleli dokončení příběhu, který jsem začala, ale každý sám. Podívejte se sami.
Upozorňuju, že pořád pokračuje soutěž VFS, a ještě nikdo neposlal fotky! Musíte mi říct, jestli opravdu u vás není sních, abychom se s Berry domluvily (vím že skončila, a mrzí mě to, ale VFS spolu doděláme :)), jestli máme změnit téma, např.: "Začíná jaro". Jediný kdo mi napsal zprávu je Denie, a nevím jak ostatní, jestli na to vážně kašlete, či co.

Elisis

Dokonči příběh

24. března 2011 v 14:50 | Elisis


Jelikož jsem se dívala do anket (kterou vyhodnotím co nejdřív), zpozorovala jsem, že někdo zahlasoval i pro více zábavy. Tak doufám, že zapojíte svoji fantazii v této malé soutěži, která zahrnuje diplomy, a pokud se obravdu vynasnažíte, možná zapojím i hodnotnější ceny.
Myslím, že jsou tady lidé, kteří příběhy opravdu vymýšlet umí, a byla bych ráda, kdyby se vás zapojilo co nejvíc.

Samozřejmě nechci nic ve smyslu: "Pepíček šel na zahrádku, šlápl na hrábě. Měl bouli na hlavě až do pátku." Takový příběh opravdu ne. Myslím, že jste rozumní a vymyslíte něco normálního, co dává smysl.
Nechci vám to zhoršovat, každý vymyslíte příběh k tomu, co začnu já, ale každý sám. Já dám začátek, vy to dokončíte. Druhý človek si zase přečte můj příběh a sám dokončí. Nebude ho dokončovat za prvního návštěvníka!
_____________
Myslela si, že jí v tento den už nic nepotěší. Ráno se zasnila, až zaspala, na zkoušení se nepřipravila, k tomu ty depresivní tváře všech kolemjdoucích a doma jí čeká osamělý byt. Se smutnou tváří pomalu otočila klíčem a dveře se odemkly. Vklouzla do osmamělého bytu plného ticha, které se rozlévalo úplně všude. Neměl jí kdo přivítat, byla tak osamocená, že jí bylo až do pláče. Shodila ze sebe zimní oblečení, které jí bránilo v pohybu. Neslyšela nic jiného než vítr, který se snažil otevřít okenice. Až z toho začínala pomalu šílet. Baťoh položila ke skříni a její pohled zabloudil ke stereu. Promrzlými prsty zmáčla knoflík a druhým zase otočila. Náhle po celém bytě začala blouznit madam Hudba. Co se to děje? Takový pocit nikdy neměla. Rytmus jí vtáhl do písně a najednou měla chuť se na všechno smát a protancovat celý den. Bylo to něco nového a krásného ....

Tak, a dál pokračujte. Myslím, že je mnoho způsobů, jak můžete skončit, pokud máte fantazii, jistě něco vymyslíte ;) Snad se zapojí aspoň tři lidé, a doufám, že seberete odvahu a pustíte se do psaní, není to tak těžké jak to vypadá.

P.S: Možná jste si nevšimli článku téma týdne: Trest smrti, byla bych ráda za váš názor.
P.S.2: Jelikož jedu do neděle do Prahy, aktivita, bude omezená, ale počítejte s vyhodnocením ankety. Mějte se hezky, zatím ahoj :)

Elisis

Konec blogmasterky

22. března 2011 v 21:50 | Berry |  Blogmasteři
Milé blogerky, blogeři, návštěvníci. Někteří se možná zaradují, jiní možná povzdechnou, ale ráda bych vám řekla, že tady na tomto útulném místečku končím. Toto je poslední článek, který sem píšu. S Eliškou jsme to probraly. Jsem moc ráda, že jsem tu přes rok mohla být s ní, protože mě naučila spoustu věcí. Hlavně nebát se a více si věřit (možná teď kroutíš hlavou, ale je to tak). Díky ní jsem více pronikla do světa blog.cz, lépe poznala některé z vás a někteří mi pomohli udělat si obrázek o mé tvorbě. Končím hlavně z důvodů časových. Myslím, že Eliška to tady už zvládá excelentně! A já mám čím dál více jiných povinností (některé milé, jiné méně milé), které vás ale určitě nezajímají ;-).Určitě mě tu budete vídat jako návštěvníka, protože o tuhle kamarádku přijít nechci. A také společně doděláme VFS, takže o mou kritiku nepřijdete :-).
Pokud byste mě chtěli vídat nadále, sídlím na berry.commixture.com. Tady můžete najít něco málo z mých zážitků, fotek, přečtených knih, věcí, co mě oslovily a nějaké ty literární pokusy.
Další místo, kde mě můžete od neděle najít, je jazyk-naseho-srdce.blog.cz. Toto je začínající češtinářský projekt, více si můžete přečíst tam. A já jsem jedna ze spolublogerek, která se bude pokoušet to pomáhat rozjet. Tímto tomu dělám i malou reklamu, snad se Eli nezlobíš, protože tam moc lidí zatím nechodí, což je škoda.
To je myslím vše, snad jsem na nic nezapomněla.
Mějte se krásně, od teď návštěvnice
Berry

Trest smrti

22. března 2011 v 21:13 | Elisis |  Témata
Zajímavé téma týdne. Ale jelikož se o něm teď hodně mluví, a já nad tímto dost přemýšlím, rozhodla jsem se napsat svůj názor na tuto věc.

Abych řekla pravdu, s tímto tématem mám smíšené pocity. Jednou říám, že si ten trest smrti vážně zaslouží, ale na podruhé, proč by si ten svůj trest neměli vytrpět ve vězení, bez domova, bez měkké postele a bez přátel. Zaslouží si to, někteří vážně ano. Například se teď hodně mluví o zrůdě, co zabil Aničku. Mamka říká, že by takové lidi pověsila na strom za koule. Možná se smějete, ale aspoň by si to, co udělali, hezky vytrpěli, zaslouží si to.
Jenže z druhé strany, kdyby zůstali ve vězení, museli by je živit, přece jenom (tuším), ve vězení máte jídlo, většinou vlastní celu, přívod vody. A zaslouží si tohle? Za to, co udělali? Takže nevím, k čemu se mám přiklánět. Jestli k trestu smrti, nebo doživotí v cele. Co by jste řekli vy?

Možná že ty středověké tresty měli něco do sebe, trochu určitě. Ale co neměli do sebe vůbec, tak to bylo ověření opravdového vyníka. Někdy týrali nepravého. Jenže, vysvětlete to lidem ze středověku. Tam prostě stačilo udělat jen nepatrnou věc, a už jste dokázali že to byl vlastně někdo jiný. Tehdy nebyl snímač otisků, nebo laboratoř, bylo to těžké.
Nemůžu říct, jestli je lepší doživotí v cele, či trest smrti. Možná, že po smrti budou ještě trestání, kdo ví. Prostě nemůžu posoudit, co je pro ně horší.
Ale co se týče případu, kdy cigán málem zabil 10 letého chlapce a trest se mu snížil z 10 let na 5?! Tohle je už vážně směšné, zaslouží mnohem mnohem delší dobu!
Jenže když nad tím tak přemýšlím, možná ten trest smrti je pro ně horší než doživotí. Přece jen by si zažili, jaké to bylo, když oni takhle někoho týrali, až ho zabili. Otázkou je, jestli by byla řeč o elektrickém křeslu a jakém člověku, to nevím, a ani se mi o tom nějak nechce přemýšlet.

Zkrátka mám smíšené pocity..
Co si myslíte vy?

Elisis

Zážitky

20. března 2011 v 15:01 | Elisis |  Ukecanost
Už dlouho jsem sem nepřidala nějaké ty zážitky. A stalo se jich za tu dobu celkem dost a nejen těch dobrých, bohužel .. Jelikož jsem byla minulý týden nemocná, sháněla jsem učivo, ale nikdo nebyl tak ochotný, aby mi s něčím pomohl. A co mě štve nejvíc, že já jsem jim vždycky dobrá. Jelikož jsem nic nesehnala, tak do ještě půjdu do hlavy nasypat fyziku, matiku ("už se opravdu těším, na moje "nejmilejší" předměty.."), dějepis a přírodopis.
Sice mě občas pořád dráždí kašel, ale přece mi nezabrání v tom, abych si aspoň trochu užila jarní prázdniny. Jelikož bylo v pondělí 21 stupňů, pořádné teplo, s kámoškou jsme šly ven. Tak různě jsme se poprocházely po naši "nevelké" vesnici, kterou to určitě moc potěšilo. Neviděly jsme se skoro 14 dní, takže jsme probíraly všechno, co se za tu dobu stalo. Cestu jsme zakončily u kámoščiny babičky, která byla tak ochotná a nachystala nám svačinu. Byla jsem ráda, že po takové tůře, je konečně něco na zub. A protože na nás čekali kluci, tak jsem si říkala, jó, aspoň bude legrace. Jasně že byla! Teda, aspoň pro ně. Hráli jsme na třetího, ale když nám pořád padal balón, a na třetí přehození jsme mohli čekat do nekonečna, brzo mě to přestalo bavit. A co k tomu ještě dopomohlo byly jejich nadávky a posměvačné poznámky .. Tak jsem přemýšlela, že je vážně skvělé, jak si dneska některé děcka hrajou stylem, že po sobě pokřikují nadávky a urážejí se. Kdybych nahlédla o 40 let zpět, děti byli rádi, že můžou jít s kamarády ven, a poohlídnou se po dobrodružství. A teď? Někdo je rád, že dostal novou "spešl" hru, a prosedí u ní celé hodiny, a je mu jedno, že život nestojí, ale že má nožičky, a pak ve stáří si řeknou, že za celý život viděli obrazovku počítače a nic zajímavějšího .. Litují toho. Tak proč s tím nic nedělají? Proto chci chodit na jaře ven, chci něco zažít, a to jsem taky zažila, ve čtvrtek, kdy jsem s kámoškou jela na jejich chatu, která se zrekonstruuje a později se tam nastěhují. Celkem mě to mrzí, protože je to hodina cesty od nás. Ale ještě na to nemyslím a užívám si s ní zbytek šestky..
Jelikož nám zrovna nevyšlo počasí, pršelo, a tak jsme hrály Activity, u kterých jsme se jak jinak hodně nasmály. Po pár hodinách přestalo pršet a snesla se mlha, tak jsme se šly projít. Vskutku zajímavá takhle vesnička. Všude pusto, ale dobrodruštví na váš číhá všude. Jako první jsme se šly podívat ke starému kostelu. Kámoška zaklepala na obě dveře, a protože mám zkušenosti, kdy z říceniny vylezl starý děda, a křikl na nás, že tohle je soukromý pozemek, a ať sem nelezeme, přemlouvala jsem ji, ať to radši nedělá. Nedala si říct, ale naštěstí kostel byl zřejmě prázdný. Pokračovaly jsme nahoru k Břidlicovému dolu. Dál jsme nešli, protož přece jen, nikdo nikde, tak jsme to radši nechaly na jindy, určitě tam nejsem naposled.
Potom za námi začala běhat černá kočka, snažily jsme se jí utéct a to se nám podařilo až u starého kostela. Potom vyskočila zpoza rohu a kámoška zařvala, protože se lekla, já ne, mám asi dobré svědomí.
Pak jsme pokračovali dolů, kde byl konec vesnice, k nedostavěnému domu. Začalo to být docela strašidelné, a slyšely jsme nějaké podivné zvuky. U domu byl nějaký kámem na trubce, a když jsme se k němu přiblížily pře s mlhu, vypadalo to jako vytřeštěný obličej s vyvalenýma očima. Na něm byla ještě trubka, jako by to říkalo: "radši sem nechoďte, jinak dopadnete takhle!". Začaly jsme utíkat zpátky k chatě.

Hodnocení blogu-my-l-p-s

18. března 2011 v 16:45 | Elisis |  Hodnocení blogů
Autor blogu: my-l-p-s

Ikonka blogu:



Kouření

15. března 2011 v 15:11 | Elisis |  Témata
Kouření je hnus. Řeknu to takhle. Ale je to prostě závislost lidí, kteří říkali, že oni a cigareta se nikdy dohromady nedají a za rok je vidíte s cigaretou v ruce a s kašlem na krku. Takže vidíte, jaké účinky tahle "kamarádka" má. Ti co kouří si neuvěřitelně ničí plíce, a celé zdraví. Škodí tím svému okolí .. Jenže je to jejich závislost, prostě nevydrží, když si aspoň za jednu hodinu nezapálí. A když se tak stane, může to mýt neblahé následky.
Nemám ráda ty, kteří vynalezli tyhle drogy .. Akorát to kazí a zabíjí lidi, špiní to prostředí.
A co mě ještě štve nejvíc, že se tím kazí i děti. Já jich znám, a věřte nebo ne, víc než dost. Potkávám je dennodenně, a učitelé s tím nic nedělají, bohužel. Možná, že by s tím ani nic neudělali, nevím. Je mi jich líto, že si svoje zdraví kazí už tak brzo. A ne jenom oni. Všichni kuřáci.
Když má některé dítě za rodiče kuřáky, určitě se mu nežije dobře. Musí ten kouř dýchat skoro na každém kroku, a to je skoro to samé, jako by kouřil, ale pasivně. Bohužel, ty děti za to nemůžou, a co je ještě smutnější, že v pubertě můžou začít napodobovat maminku, protože je to "frajeřina" ...

Je to prostě hnus. Z kouře vám načuchnou vlasy, oblečení, máte to v puse, žloutnou vám prsty, zuby. Co nemám ráda jsou kuřácké restaurace. Co tam pořád cítíte není vůně jídla, ale kouř. Přijdu domů, samozřejmě, že si všechno musím vyprat, vlasy umýt. Nechápu, proč to tady v česku nezakážou, či proč se nezvýší počet bezkuřáckých restaurací. Cigarety jsou zakázáný skoro všude. Ve španělsku jsou zakázány na všech veřejných místech, dokonce se nemůžou ukázat ani ve filmu. Ale sem to prostě pořád nedošlo, snad někdy dojde.

Nejhorší pro kuřáky je to, když se rozhodnout přestat. Bohužel, je zase jejich věc, že si s tím vůbec začali. Jenže dneska na to, aby jste přestali kouřit jsou všelijaké prostředky od žvýkaček po náplasti za pár peněz, takže už je jen na kuřácích, aby přestali ..
Ale lidi se prostě nikdy nepoučí. Je jim jedno, že na rakovinu plic umírá každý den mnoho lidí, a že to může potkat právě je. Prostě risk je zisk, že?
A co je ještě další mínus pro ně, to jsou peníze. Jedna kabička vás vyjde asi na 60 Kč. A když si koupíte krabičku za den, za rok vás to vyjde kolem 22 000. A za dva roky? No, to si spočítejte sami, ale i tak je to dost peněz, které by ste mohli využít na něco úplně jiného, co vám prospěje. Ale je to váš život, vy si ho kazíte..

Abych to zkrátila kouření je zkrátka zlozvyk, který tady zřejmě už zůstane. Já o kouření vůbec nepřemýšlím, a nemám ani chuť o tom přemýšlet. Nechci si kazit zdraví, ani život.

Elisis

Návštěvnost za dva týdny

14. března 2011 v 10:55 | Elisis |  Toplist
Jelikož jsme měli za poslední dva týdny pěknou návštěvnost, nemohla jsem se rozhodnout, který týden sem dát. Jeden byl lepší než druhý, ale zase trochu spožděný. Tak se vám jdeme pochlubit dvěma týdny ;)



28. února-6.března 2011

Pondělí: 45
Úterý: 55
Středa: 58
Čtvrtek: 55
Pátek: 57
Sobota: 70
Neděle: 56

Celkem: 396

7. března-13. března 2011
Pondělí: 45
Úterý: 59
Středa: 37
Čtvrtek: 56
Pátek: 57
Sobota: 46
Neděle: 69

Celkem: 369

Děkujeme moc. Jediné, co mě na tom mrzí je to, že když už tady někteří přijdou, nezanechají komentář, nebo prostě zavřou okno ..

Elisis

Jaro na papíře

12. března 2011 v 16:43 | Elisis |  Nakresleno
Tak jsem byla v úterý v kroužku a dodělávala jsem dárek pro mamku. A to byl drátěný stromeček s korálky (později dodám foto) růžovo-bílý, takový jarní. Potom mi ještě zbyl čas, tak nám p. učitelka nabídla, že si můžeme pastelami obkreslit takový jarní obraz. Na jednom papíru byly nalepené obrysy květin z provázků, na něj se přiložil další papír a když jste přes něj začali obtahovat a kreslit vznikly vám takové obrysy. Já jsem se snažila zařadit do toho co nejvíc barev a doma jsem to ještě obtáhla fixkou, a výsledek:


Takovýto. Hodně se mi líbí, nechci se chválit, ale má to nějaké kouzlo, které možná vidím jenom já. Mamka má totiž zítra narozeniny, takže jí dávám obraz, stromeček z korálků, lázeň do koupele ze zeleného čaje a ozdobný květináč. Doufám, že se jí bude líbit.

PS: Dneska u nás bylo krásně, a u vás? Byla jsem venku, četla, fotila a procházela se. Konečně začíná jaro :)

Elisis

Štěstí v plamenech-2.díl

11. března 2011 v 17:58 | Elisis |  Štěstí v plamenech
A je tady další díl povídky Štěstí v plamenech. Doufám, že si povídka získala aspoň nějaké čtenáře. (V tomto díle hovoří vypravěč.)
Poslední úryvek z minulého dílu: Lili se pomalu rozbíhávala, ale Linda jen nechápavě stála a odpověděla: "To sotva, sejdeme se ve třídě." Lili vůbec nevadilo, že s ní kamarádka neběží. Ona si to užívala. Svět byl najednou rychlejší. Vítr ji rozcuchával vlasy a tenisky jí tlačily do kotníků. Ale to jí vůbec nevadilo, protože je to krása. Užívá si to. V tom si vůbec neuvědomila, že běží naproti spolužákovi.
Vrazila do něj, a v tom si uvědomila, že je čas vrátit se do reality. Byl to její blízký spolužák a kamarád. Už dávno ho Lili okouzlila svým zářícím úsměvem a optimismem, který se snažila šířit.,,Promiň, zase sním", omluvila se Lili a Michal jí s úsměvem řekl, že se vůbec nic nestalo. Řekli, že si spolu popovídají až nahoře.

Vegetariánství

9. března 2011 v 15:07 | Elisis |  Témata
Mám k tomuto tématu smíšené pocity. Bude to tady asi všechno na hromádce, protože nevím, jestli bych to dokázala nějak oddělit..

Nikomu neberu jeho odpor k masu. Je každého věc co jí, a nebudu jim do toho mluvit. Velké příčiny jsou většinou ty, že nesnášejí zabíjení zvířat. Bohužel, co je to nejhorší, že tím zabíjení nezastaví. I kdyby maso zakázali, najde se někdo, kdo by s tím nesouhlasil, a kdo ví, jak by to dopadlo ..
Ten, kdo by se na jednou chtěl stát vegetariánem, pro tělo je to velká rána. Myslím si, že byste měli postupovat pomalu a tělo na to připravit. Když jíte skoro celý život maso, a potom si řeknete STOP a sníte kýbl zeleniny, ani nevíte, jaký je to nápor pro tělo.

V mase je velký obsah bílkovin, ale ty se dají nahradit luštěninami, jogurty (bílými). Ale když už přestanete s masem, měli by jste jejich příjem zvýšit. Pokud jste vegetarián, tak by jste to měli samozřejmě vědět.
Vlastně ty lidi docela chápu. Prostě nesnesou, když se zvířata krutě zabíjejí a pak někdo sní jejich maso ... A tak to je pořád dokola. Ale maso je teď vlastně hlavní příjem potravy. Možná, kdybychom je nejedli, tak by jsme se zvířaty chodili po ulici, protože by byla přemnožená. Nu, kdo ví, jak by to bylo.
Kdybych mohla být vegetariánem, možná bych byla, ale vážně nemůžu. Nemám na to věk a nevím, jak by to moje tělo zvládlo. Přece mi není 20 a protože ještě rostu, moje tělo potřebuje bílkoviny, kdybych maso nejedla, prostě vím, že bych nebyla schopna udržet si ty správné potraviny a dobře je konzumovat.

Existují i další ldié, a ti patří do veganství. S tím moc nesouhlasím, ale je to jejich život. Nejí prostě nic, co je od zvířete, tj.: vajíčka, mléčné výrobky, někteří dokonce ani med.. Mléko, má také bílkoviny a vejce taktéž. Takže nejí ani sýr, protože ten je z mléka a ten má mimochodem také velký obsah bílkovin, hlavně eidam. Ještě že ty luštěniny nejsou se zvířete.
Ale kráva nemůže za to, že vyrábí mléko, slepice klade vajíčka, protože jim to takto určila příroda ..
Někteří nepoužívají ani kosmetiku testovanou na zvířatech, ale to se v této době už neděla tak často (tuším). Má to také nějaké své výhody, ale hlavně musí dbát na správný příjem vitamínů.

Abych to shrnula, je každého věc co jí, a řekla jsem snad jasně, že já na vegetariánství zatím nemyslím, nemám na to věk. Ale když už jste vegetariáni, doufám, že dbáte na ten správný jídelníček, je to důležité.
Zním jako nějaká učitelka, promiňte ..

PS: Ještě jedna věc. A to je pojídání psů, které je například v číně, pojídání klokanů či pštrosů. To už je vážně moc. Jenom se bojím chvíle, kdy si přečtu, že klokani a pštrosi vyhynuli, v důsledku jejich pojídání ..

Elisis

31. díl Beautiful day

8. března 2011 v 14:16 | Elisis |  Poslouchárna
Možná tady je tato písnička už podruhé, ale když já jsem se jí nechala znovu unést. Vzpomínám na ty doby, ky jsem si ji pouštěla pořád dokola, aby mě rozveselila a to pořád umí. Ten text, zpěv, klip. U2, doufám, že budete stále tak skvělá kapela :)


Krásný den není pořád, tak ho nenechte odejít a užijte si jej! ;)

Elisis

Růže ve tvářích

6. března 2011 v 15:12 | Elisis |  Nafoceno
Mamka včera dostala růže, a to bych nebyla já, abych je nezaznamenala. Poprvé jsem viděla žlutou a bílou růži. Ale s bílou růži, se mi žádná hezká fotka nepovedla. Možná, kdybych byla snědá, ale to já nejsem.
Napadla mě taková bláznivina. Růže "jako oči". Sice mi to trvalo asi čtvrt hodiny, než se konečně povedla ta správná fotka, a našlo se to správné místo, ale myslím, že se fotka docela povedla.


Jsou to nádherné květiny, ale ještě krásnější jsou slunečnice. Ty se mi ale ještě vyfotit nepovedlo, no snad se někdy podaří :)
A tady jsou už růže samotné:



Jak si představuji mého nejlepšího přítele

5. března 2011 v 17:51 | Elisis |  Nakresleno
Předevčírem jsme v dramaťáku měli takový úkol, dost těžký. Nakreslit na papír, jak si předsavujeme ideálního přítele. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá, vážně. Neměli jste nakreslit postavu, vzhled, ale vlastnosti a povahu, pomocí různých barev, tvarů. Je na vás, co si vyberete. Může vám to zabrat třeba hodinu. Představte si, že je váš kamarád ten kus papíru. Zní to bláznivě, ale pokuste se tam vmísit jeho vlastnosti. Nemusí to být váš kamarád, ale třeba takový jakého si představujete, aby byl. Já jsem se snažila, ale nakonec se mi to moc nepovedlo. Ale doma mi to šlo mnohem líp, sice v malování, ale líbí se mi ten štětec, a tak jsem se pokusila. (Aby jse se nelekli, dávám obrázek pod perex.)


"Makarony" se sýrem

4. března 2011 v 18:30 | Elisis |  Recepty
Dneska jsem prostě měla chuť něco uvařit. Ale jelikož jsem se chtěla přiučit něco nového, hledala jsem recepty na interentu a našla jsem jeden, který se mi zdál jednoduchý, a že by to mohlo být i dobré. Tak jsem se do toho s mamkou pustila (jelikož nejsem tak zkušená). Dělaly jsme to podle tohoto receptu.

Trochu jsme si jej ale upravily. Místo kondenzovaného mléka jsme daly smetanu (a taky trochu mléka, obyčejného) a do sýrové směsi jsme přidaly majoránku a směs česneku (jenom trošičku, ne celý sáček). Ale to je na každém, co si tam přidá. Když jsme měly hotovo (ještě před dáním do trouby), těstoviny jsme ještě promíchali, ale nevím, jestli jsme udělaly dobře. Protože po výsledku některé části ještě nebyly moc hotové. Peklo se asi kolem 15-20 minut, a porce vychází podle toho, jaký máte pekáč.

Ještě dodám, že těstoviny vlastně makarony nejsou, protože ty jsme zrovna po ruce něměli, tak jsem použila vrtulky.

Přidávám i obrázky:



Jeden kluk

2. března 2011 v 8:25 | Berry |  Povídky
Něco z mé staré tvorby, asi něco málo přes rok. Ale k tématu se to myslím dost hodí...
Upozornění: Inspirováno skutečnou událostí, budu ráda, pokud mi napíšete svůj názor.
Věnování: Všem těm, kteří mě podporují a dodávají sílu nevzdát se, i když ztratím své iluze o ideálním světě.
Byl jeden mladý muž, spíše kluk, který strašně rád fotil. Nefotil dlouho, nefotil ani nějak zázračně dobře nebo výjimečně. Fotil, protože ho to bavilo a přišel na to, že sem tam to i někomu udělá radost. Založil si na internetu svou galerii a tam začal přidávat své fotky. Trochu se za ně styděl, tak o své galerii nepsal mnoha lidem. Jen nejlepším kamarádům nebo těm, u kterých tušil, že se tam třeba občas podívají. Tak šel čas, možná se zlepšoval, možná zhoršoval, ale na tom nám nezáleží. Občas ho překvapilo, kdo o galerii ví a někdy se dočkal i komentářů na jeho adresu, že se fotky líbí. Byl z toho nadšený a bavilo ho to.