20. března 2011 v 15:01 | Elisis
|
Už dlouho jsem sem nepřidala nějaké ty zážitky. A stalo se jich za tu dobu celkem dost a nejen těch dobrých, bohužel .. Jelikož jsem byla minulý týden nemocná, sháněla jsem učivo, ale nikdo nebyl tak ochotný, aby mi s něčím pomohl. A co mě štve nejvíc, že já jsem jim vždycky dobrá. Jelikož jsem nic nesehnala, tak do ještě půjdu do hlavy nasypat fyziku, matiku ("už se opravdu těším, na moje "nejmilejší" předměty.."), dějepis a přírodopis.
Sice mě občas pořád dráždí kašel, ale přece mi nezabrání v tom, abych si aspoň trochu užila jarní prázdniny. Jelikož bylo v pondělí 21 stupňů, pořádné teplo, s kámoškou jsme šly ven. Tak různě jsme se poprocházely po naši "nevelké" vesnici, kterou to určitě moc potěšilo. Neviděly jsme se skoro 14 dní, takže jsme probíraly všechno, co se za tu dobu stalo. Cestu jsme zakončily u kámoščiny babičky, která byla tak ochotná a nachystala nám svačinu. Byla jsem ráda, že po takové tůře, je konečně něco na zub. A protože na nás čekali kluci, tak jsem si říkala, jó, aspoň bude legrace. Jasně že byla! Teda, aspoň pro ně. Hráli jsme na třetího, ale když nám pořád padal balón, a na třetí přehození jsme mohli čekat do nekonečna, brzo mě to přestalo bavit. A co k tomu ještě dopomohlo byly jejich nadávky a posměvačné poznámky .. Tak jsem přemýšlela, že je vážně skvělé, jak si dneska některé děcka hrajou stylem, že po sobě pokřikují nadávky a urážejí se. Kdybych nahlédla o 40 let zpět, děti byli rádi, že můžou jít s kamarády ven, a poohlídnou se po dobrodružství. A teď? Někdo je rád, že dostal novou "spešl" hru, a prosedí u ní celé hodiny, a je mu jedno, že život nestojí, ale že má nožičky, a pak ve stáří si řeknou, že za celý život viděli obrazovku počítače a nic zajímavějšího .. Litují toho. Tak proč s tím nic nedělají? Proto chci chodit na jaře ven, chci něco zažít, a to jsem taky zažila, ve čtvrtek, kdy jsem s kámoškou jela na jejich chatu, která se zrekonstruuje a později se tam nastěhují. Celkem mě to mrzí, protože je to hodina cesty od nás. Ale ještě na to nemyslím a užívám si s ní zbytek šestky..
Jelikož nám zrovna nevyšlo počasí, pršelo, a tak jsme hrály Activity, u kterých jsme se jak jinak hodně nasmály. Po pár hodinách přestalo pršet a snesla se mlha, tak jsme se šly projít. Vskutku zajímavá takhle vesnička. Všude pusto, ale dobrodruštví na váš číhá všude. Jako první jsme se šly podívat ke starému kostelu. Kámoška zaklepala na obě dveře, a protože mám zkušenosti, kdy z říceniny vylezl starý děda, a křikl na nás, že tohle je soukromý pozemek, a ať sem nelezeme, přemlouvala jsem ji, ať to radši nedělá. Nedala si říct, ale naštěstí kostel byl zřejmě prázdný. Pokračovaly jsme nahoru k Břidlicovému dolu. Dál jsme nešli, protož přece jen, nikdo nikde, tak jsme to radši nechaly na jindy, určitě tam nejsem naposled.
Potom za námi začala běhat černá kočka, snažily jsme se jí utéct a to se nám podařilo až u starého kostela. Potom vyskočila zpoza rohu a kámoška zařvala, protože se lekla, já ne, mám asi dobré svědomí.
Pak jsme pokračovali dolů, kde byl konec vesnice, k nedostavěnému domu. Začalo to být docela strašidelné, a slyšely jsme nějaké podivné zvuky. U domu byl nějaký kámem na trubce, a když jsme se k němu přiblížily pře s mlhu, vypadalo to jako vytřeštěný obličej s vyvalenýma očima. Na něm byla ještě trubka, jako by to říkalo: "radši sem nechoďte, jinak dopadnete takhle!". Začaly jsme utíkat zpátky k chatě.
Ale přece jenom nás to nutilo se tam vrátit. Ale vzaly jsme i psa. Když jsme byly zase u nedostavěného domu a u té "kamenné masky", nakonec jsme jí překročily. Později jsme slyšely nějaké burácivé zvuky, takže jsme se otočily a rychlým krokem šly zpět. Řeknu vám, to byl teda zážitek.
Další den jsme měli namířeno do zoo, ale počasí bylo zase nic moc. Cestou mi bylo špatně, až jsem se z toho nakonec...však víte. Ale nebojte se, nebylo to v autě. Ulevilo se mi, ale nakonec jsme jeli do shoping parku. Strašně mě to mrzelo, že kvůli mě museli měnit plány..No kámoška si nakonec koupila boty, a potom ještě nakupovaly věci domů.
Styděla jsem se za sebe, a pořád mě to mrzelo, že jsem jim pokazila plány. Ale když nakonec sestra potkala mamku od kámošky, řekla jí, že by ta zoo stejně nevyšla, protože nevycházelo počasí, a že bychom z toho nic neměli. No snad na mě kámoška ve škole nebude naštvaná .. Ale pořád mě to mrzí..
V sobotu jsme jeli na badmintonový turnaj. Byl to pro mě trochu šok, hlavně na svaly, protože beďas jsem už dlouho nehrála. Hrála jsem s mamkou, a obě jsme už dávno vyšly ze cviku, tak jsme byli bohužel ne posledním místě. Nejsem z toho zklamaná, protože někteří vážně hráli nefér. Byla to rodinná kategorie, rodič a dítě, a protože mi je jenom 12 všichni hráli jenom na mě, protože jsem "slabá a neumím běhat" a tak si mysleli, že když mi prostě naplí smeč do břicha, tak to bude fajn, a budou první.. Někteří dokonce postavili dceru dopředu a hráli si sami za sebe vzadu, jako by to nebyla rodinná kategorie.
Ale co bylo na tom dni asi nejlepší, tak to, že jsme si všichni zašli do čísnké restaurace a dali jsme si výborné jídlo. A jelikož nemáme moc příležitost, kdy jsme pohromadě, tak aspoň teď jsme byli, a užívali jsme si to.
Další ráno jsem byla ráda, že vstanu z postele. Jelikož to bylo 7 zápasů po 2 setech, vážně uff, bolí mě celý člověk. A věřte nebo ne, i když píšu tento článek, moje svaly na rukách trpí, takže brzo budu končit *hurá*..?
Co mě ale dneska zamrzelo nejvíc, tak to byl dramaťák. Učitelka nám totiž dneska poslala rozpis, kdy je generálka na vystoupení, kdy samotné vystoupení, a že dramaťák bude tři hodiny, abychom to všechno doladili, protože nebyl čas.
Jenže generálka vycházela na pátek a vystoupení na neděli.. A to já nemůžu. Jedeme totiž do prahy..Takže zase si v ničem nezahraju, minule to byla malinká role, a teď když už mám pořádnou, tak zase nemůžu. A nevím, jestli zase na mě holky nebudou naštvané. Ale myslím, že kámoška bude ráda, že si to zahraje za mě, protože když přišla jako nová, neměla moc velkou roli, jako "můj manžel". Takže asi ani nemá cenu, abych do dramaťáku vůbec tento týden (úterý a čtvrtek šla), protože stejně bych jenom seděla, a koukala jak hrajou, a to mě teda minule vážně nebavilo. Možná, že bych s našima nemusela jet, ale přece jenom, dvě hodiny hledali ubytování, taťka už dvakrát měnil plány, a teď nám p. učitelka týden předtím napíše, kdy a kde, v kolik. Vím, že nám to říkala už v únoru, ale myslela jsem, že to bude až ten další týden, ale jak se dívám, tak teda ne, a zase učitelka nebude vědět, v jakých rolích se mnou má počítat..
Ještě jedna informace, zrovna u nás nasněžilo, ale nevím jestli u vás. Tak mi řekněte, jestli máte fotky do 3. kola VFS, nechci aby to bylo zase jako předtím!
Ještě něco. Držím palce všem lidem v postižené oblasti Japonska, ať mají dostatek jídla, jsou už napořád v bezpečí, a doufám, že jim peníze, které jim darovaly různé nadace, nebo Lady Gagam, postačí na znovuzrození... Je to katastrofa, která byla zřejmě způsobena přiblížením měsíce.
A co říkám na válku mezi Libyí a Francií? Nevím. K Francii se přidala ještě Amerika, která se musí plést do všeho a dokonce i britové. Takže kdo ví, jak to bude s Anglií, možná nevyjde plánovaný výlet v květnu.
A POSLEDNÍ, DOUFÁM,ŽE OBVINÍ TU ZRŮDU, CO ZABIL ANIČKU, A ŽE HO NECHAJÍ AŤ SI TEN SVŮJ TREST HEZKY VYTRPÍ! SVINĚ! (jasně, takhle tvrdě to řeknu, protože je to pravda pravdoucí!)
Elisis
To s tou Aničkou je strašný!!!