Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Duben 2011

VFS-změna téma

30. dubna 2011 v 19:50 | Elisis


Aktivita je omezená já vím, ale mám toho teď hodně. internet stávkuje, a k tomu ještě rodinné problémy...

Nikdo, opakuji nikdo, neposlal fotky do VFS, po čtyřech měsících, zase ... Souhlasím s Berry, že nedokážete něco sami vymyslet. Udělám kopec ze šlehačky a do toho posázím pár papírových domečků, stromečků a lyžarů. To snad stačí ne? A co papírové kapesníčky, na ty jste taky zapomněli? No, bohužel.
Sice jsem se nedomlouvala s Berry, ale myslím, že bude souhlasit s tím, že změníme téma. Protože posílat fotky se zimou by se už teď opravdu nehodilo.

Tak jsem rozhodla s novým tématem a to je: PROBUZENÍ JARA.
Je mi jedno, jaké fotky si zvolíte, je to na vás. Teď je na to zrovna vhodná doba, a doufám, že pošlete ve ve správný čas, protože prodlužovat to budu jen na požádání. Do kdy: 21.5. 2011.

Účastníci:
(NiQi nebude hrát dál, protože skončila s blogem).

Fotky jako vždy posílejte do toho článku, jako odkaz na img.janforman. Díky.

P.S.: Měla jsem pro vás v plánu přidat několik fotek ze ZOO a s květinami, ale promiňte, přidám je, až najdu kabel ..

Díky za pochopení
Elisis

Krev

27. dubna 2011 v 21:23 | Elisis |  Témata
Téma týdne je dost zajímavé. Abych se ,,neopakovala" řeknu, že ke krvi mám smíšené pocity.

Je to vlastně součást života, co bychom bez ní dělali..nežili. Je všude po našem těle, a měli bychom si ji vážit. Díky ni, žijeme. Někteří boužel nedrží úctu k tělu a třeba se řežou, ale do toho mi nic není. Je to jejich věc, a když je to uklidňuje-je to jejich život. Nám zrovna ve škole na tohle zkolabovala holka, měla málo krve, protože se řezala, díky tomu všechno to svinstvo-cigarety, drogy a ještě hubla pro nějakou agenturu na focení. To je pak hned.

Otázkou je, proč máme s krví spojené mdloby, je nám zle? Zřejmě pro to, že jsme s ní měli nějaký nepříjemný zážitek. Já sama ne, ale taťka si jednou udělal dost hlubokou ránu do prstu když sekal dřevo (byla jsem ještě malá), a krev byla na poleně, v šopě, v kuchyni, když ho mamka ošetřovala.
Taky bych mohla počítat do nekonečna, kdybych počítala všechny chvíle, kdy jsem jako malá spadla, odřela se, a tekla krev. Bylo toho hodně. Ale jeden zážitek si budu pamatovat snad napořád. Jednou v Chorvatsku jsem spadla na beton, takový ten se zoubky a odřela se o koleno. Hodně to bolelo, ale už si nepamatuji, jestli tam bylo hodně krve, myslím že ne. Ale tu skrvnku mám pořád, a je to už asi 5 let zpátky. Sice říkali, že do svatby zmizí, ale kdo ví ;)

Možná, že nemáme rádi krev, protože je z člověka, či proto že má červenou barvu, a když její hodně, bije do očí. Přikláním se k první možnosti. Ale to už nezměníme. Osobně nemám ráda seriály, kde je hodně krve, sice se na jeden dívám, ale vždycky si zakryju oči. Myslím tím spíše to násilí, než krev.
Můj taťka má hodně nepřijemných zážítků. Už jsem jeden řekla a povím vám i druhý. Věřte, že naživo to bylo o hodně horší. Taťka dělal železárnách, jiných než teď a bohužel se tam stál nějaký malý výbuch a jeden muž byl hned u toho a místa..a...utrhlo mu to hlavu a taťka to bohužel viděl a když nám to doma líčil říkal, že se málem pozvracel a že bylo hodně krve. Věřím tomu. Já bych to asi neustála, vidět to ve filmu a na vlastní oči je velký rozdíl.

No, to jsem trochu odbočila. Ještě mě napadla jedna věc, a to je darování krve, nebo odběr krve. Já osobně jsem ještě nebyla, asi mě to ještě čeká, ale vůbec se na to netěším. Všichni říkají, jak je to nepříjemný pocit, a určitě je. Někdo vám vsune trubičku do těla a pak vám bere to, co je vaše. Ale prověřit vás musí, a když darujete, uděláte dobrou věc.

Krev je prostě součástí našeho života, a to už neovlivníme. Pokud se někdo řeže, to je jeho věc, jeho život a jeho tělo. Měli bychom si života vážit, být ostražitý a přemýšlet o tom co děláme, ať to neskončí jinak, než jsme si mysleli.

Elisis

Nic

22. dubna 2011 v 7:34 | Elisis |  Témata

Nové téma týdne mě trochu zarazilo. Pod názvem "nic", se skrývá tolik věcí. Já se teď trochu zaměřím na tajemství v pocitech. Často se setkávám s tím, že se mě někdo zeptá: "Co ti je? Co je s tebou?", protože jsem dost naládová. Většinou odpovím, právě to slovo ,,nic"... Ale nepřemýšlím nad tím, na co vlastně myslím a co mám za pocity, prostě je to rychlá odpověď. Nikdo mi poté nevěří, a já přemýšlím, co se vlastně skrývá za tím slovem nic...Spousta věcí. Třeba jsem zrovna byla rozrušená, ze špatné známky, smutná, naštvaná na někoho. Může toho být spousta, ale proč vlastně říkáme, že nám nic není? Možná proto, že chceme skrýt ty pravé pocity, že o nich nechceme mluvit. Někdy se setkám s případy, kdy mi někdo odpoví nic. A jelikož to nechci dál rozebírat, neptám se znovu. Ale když jsme sami, řekne mi to, protože se možná che svěřit, ale nechtěl to rozebírat přede všemi. U mě se to ale tak nestává. Když vím, že by to někdo nechtěl slyšet, udusím to v sobě.

Pak je tady další případ, jako "nic nedělání". Většinou tak odpovídáme na otázku: ,,Co zrovna děláš?". Ano zajímavé, že? Ale mi přece vždycky něco děláme. Sedíme na posteli, a pozorujeme zvířata venku nebo se válíme po podlaze s domněním, že se zabavíme. Konverzace pak bleskově skončí, když je otázka, dpověď, otázka odpověď. A potom se divíme, že nebylo o čem mluvit. Kdybychom odpověděli pravdivě, byla by z toho konverzace a třeba by mohlo vznikknout i: ,,Co děláš?" ,,No, mluvím s tebou, houpu se na houpačce, a předtím jsem se i docela nudila." ,,Tak si k tomu třeba vem knížku, nebo něco napiš, přece ti chybí díly do příběhu." ,,To je dobrý nápad, tak já jdu pro sešit, a budu asi končit, ahoj." ,,Ráda jsem poradila :D, ahoj." Někdo vám třeba může poradit, čím se můžete zabavit. Takže odpověď nic, není vždycky jasná.

Pamatuju se, že když jsem četla Nekonečný příběh, byla tam Nicota. Nebylo to ani černo, ani nějaká díra, ale bylo to prostě nic, Nicota. Něvěděla jsem, co si pod tím názvem představit, když to nemělo ani žádnou barvu.
To byla taková malá odbočka.

P.S.: Ani nevím, jestli tento článek dával smysl, snad trochu ano, díky za přečtení. A jinak nebudu tady do pondělí, jedeme na chatu na velikonce jako každý rok. Mějte se :)¨

Elisis

Comptine d'un autre été-Život ..

21. dubna 2011 v 9:02 | Elisis |  Poslouchárna
Konečně vím, ja se jmenuje tenhle nádherný song a jsem jím unešená. Obdivuju klavíristy. Sepsala jsem pro vás k tomu příběh o životě, nevím, jestli to pro někoho nebude moc drastické, ale to je život.

Pomalu objevuji svět. Jsem bez starostí, bez povinností. Mám skvělé rodiče, kteří se o mě starají. Celý den si hraji. A pak usínám..A postupuji dál. Začínám být zodpovědná. Problémů je čím dál víc, a já nevím čím začít. Všechno je to začarovaný kolotoč. Našla jsem si oporu, někoho kdo mi pomůže. Díky němu se vše pomalu uklidňuje a vyřeší. A já se můžu v klidu posunout do další fáze života. Pozoruji děti, mizí mi před očima, jsem na ně pyšná, ale....přichází stárnutí, bolesti...a já je musím opustit.

Sami by jste měli rozpoznat, jaká věta je k čemu .. :)

Elisis

Báseň jaro

18. dubna 2011 v 19:10 | Elisis |  Básničky
Ze zimního spánku,
všechno se probouzí.
Cítím teplý dotek vánku,
květiny, otevírající se s nouzí.

Přiroda nás překvapí
svou zelení přenádhernou,
sluníčko už pospíchá, kvapí
na oblohu líbeznou.

Pozoruji jaro, to děvčátko spanilé,
jak jediným mávnutím prstu
umí být pěkně umíněné.
Není pro ní problém, udělat svěží zelenou vrstvu.

Ráno mě na tváři
paprsky sluníčka probudí,
a svou teploučkou září,
do krásného dne mě povzbudí.

Zahradu zdobí květiny různých druhů,
vůně se line po celém domě,
jejich barvy jsou rozděleny do vzorných pruhů,
jaro se začíná projevovat i tady, ve mně.

Čekali jsme na tebe dlouho,
konečně jsi tu,
a za chvíli pouhou,
předáš svůj šat létu,
sestře tvé, milované.

P.S.: Není to nic moc, ale celkem jsem se snažila, tak snad to oceníte. V básničkách se nevyžívám, ale měla jsem takový pocit, že po dlouhé době, bych pro vás něco složit mohla :)

P.S.2: S básničkou podzim jsem byla v literární soutěži, a vyhrála jsem 1.místo. Nedávno jsem zase byla v recitační soutěži, a vyhrála druhé místo (J. Seifert-Než přijde jaro). Díky za gratulace :)

Elisis

Obraz Belly

15. dubna 2011 v 22:26 | Elisis
Když jsem hrála sims a zabloudila do jednoho ochůdku, v rámci zabývání se připádu ztracené Belly, jsem objevila tento obraz, nakreslený na stavebním plánu-zajímavé. Nevím, jestli nám tím chtěli něco naznačit, že se Bella objeví na tomto místě, či že tam zmizí, kdo ví. Víme, že Bella Bakalářová, je ta, se kterou zrovna hraju. Už jsem s ní oslavila narozeniny, ale myslela jsem, že možná bude mít nějaké zvláštní oblečení, vlasy, podobné jako Bella, ale měla modrý svetřík se sukní .. No, uvidíme, každopádně ji musím dát dohromady s Mortimerem.



Zrovna přes oči je položené pravítko, což mě docela mrzí, možná to není Bella .. Nemá totiž náhrdelník. Otázek tady je spousta, ale odpověď jen jedna, budu muset hledat dál. Co říkáte vy?

A tady je pár obrázku z narozenin, Bella slaví a poté jako teen:

(Za ní Mortimer).




(Otevřete si obrázky v novém okně)

Elisis

Barvy

14. dubna 2011 v 20:38 | Elisis |  Témata
Téma týdne je super. Mám sice toho tolik co říct na téma barvy, ale pokusím se vám to nějak dát do kupy.
Barvy, nádherná věc. Díky tomu svět žije a je mnohem krásnější, než černobílý svět. Sice černá a bílá jsou taky barvy, ale řekněte, není lepší, když se ožije zelenou, žlutou, či červenou? Na svět se pak díváme mnohem lépe. Teď na jaře všechno září barvami a ožívá ze zimního spánku. Květiny nás oslní svou nádherou a ohromí svou vůní. Pastva pro oči a fotografy. A do toho sluníčko, které všechno ještě více oživí.

Barev je na světě nespočetno, stačí si vybrat. Každému člověku se líbí nějaká jiná barva, a někdy, i když o tom nevíte, o vás vaše barvička řekne více než dost. Už jsem o něčem podobném dělala článek, ale jelikož se na to všichni vykašlali, teď nevím, jestli má vůbec cenu dělat pro vás něco originálního.
Tady máte pár barev, co si o nich myslím já, taky podle pozorování okolí:
Bílá-barva otevřenosti, upřímnosti
Žlutá-barva veselosti, usměvavého a optimistického člověka
Červená-barva ďábla, lásky, vášně, odvážněho člověka
Zelená-barva jemnosti, klidu a přemýšlivého člověka
Modrá-barva rozvážného člověka, s opatrnou myslí
Fialová-člověk, který si prosazuje své názory, liší se od jiných, barva rozvážnosti
Černá-barva temného a tajemného člověka

Moje nejoblíbenější barva je broskvová až meruňková. Dřív to byla žlutá, pak oranžová, ale nakonec jsem dospěla k meruňkové, která se mi líbí nejvíc, a možná mě i trochu vystihuje :) V této barvě jsem i udělala vzhled blogu.

Pro každého člověka má barva jiný význam, někomu se jen líbí, někdo ji má rád podle toho, jak se vyznačuje. Bez barev by bylo na světe smutno a temno. Škoda, že pomalu zanikají díky tomuto prostředí a některým lidem. Je mi líto lidí, kteří jsou barvoslepí nebo vůbec nevidí, neví, jak vypadá červená, fialová, jak vypadá jaro, a prostě, jak celkově vypadá svět s barvami.
Tím bych tuto kapitolu chtěla ukončit. A ještě jedna pastva pro oči:



(obrázky z počítače, wallpapers)

Elisis

Retouch Angeliny Jolie

8. dubna 2011 v 15:54 | Elisis |  Retouchy
Jelikož jste chtěli také trochu grafiky, včera jsem pohledala nějaké ty obrázky na retouch. Jelikož jich moc není, zadala jsem: Angelina Jolie, a mezi hromadou krásných fotek jsem přece jen našla jednu, která se mi hodila.

(Pro větší velikost si popřípadě obrázek rozklikněte v nové stránce.)Tak snad jsem ji trochu omladila. Nechtěla jsem vyhladit úplně všechno, aby to nebylo zas tak umělé. Není to jako v Photoshopu, ale to mi nevadí. Myslím, že přes tu mou dlouhou pauzu se to celkem povedlo. Co říkáte vy?

Elisis

Práce nad hlavu

7. dubna 2011 v 17:28 | Elisis |  Ukecanost


Zdravím vás, zase po dlouhatánské době. Pořád se vám omlouvám za neaktivitu, a už je mi z toho trapně, ale vážně, teď jsem hodně v časovém zkluzu. Mám na počítač málo času, a když už, vyřídit si některé věci, trochu se uklidnit a konec. Škola, do toho velikončoní výroba na prodávání, ještě jsem teď poslední dobou pořád unavená. Mrzí mě, že se vám nemůžu věnovat, tak jak chci. Snad tím neodlákám mé milované návštěvníky.
Dneska to vypadalo jako krásný den. Sice jsem dost unavená, z tělocviku, kdy jsme venku uběhali skoro 8 velkých kol+štafeta+sportovní hry, a když jsem přišla domů, byla jsem opravdu ráda, že si můžu odpočinout. Než jsem se dozvěděla zprávu, že mamka měla nehodu s autem .. Hodně mě to vyděsilo, ale naštěstí se jí nic nestalo. Teda, aspoň to říká. Určitě je v šoku a to ji věřím.. Auta je prý úplně na šrot, ale v kabině se nic nastelo, a tak mamka byla chráněná. Nedokážu si představit, kdyby se jí něco stalo. Hlavně, že je v pořádku ..

Jsem ráda, že byl takový ohlas na minulé téma týdne, a moc vám děkuji za názory, jsem za ně vděčná, protože mě posunují dále. Nové téma týdne, nevím co si pod slovem "peklo" mám představit. Peklo pod námi, peklo během dne, pohádku Peklo s princeznou nebo velké horko. Je toho hodně, stačí si vybrat, ale já jsem dost vybíravá, takže kdo ví.
Dneska jsme ve slohu poslouchali různé zvuky, a bylo to vlastně takové pracovní ráno (spláchnutí záchodu, srkání kávy, atd.), a napadlo mě, že bych něco podobného mohla zpracovat pro vás, ale nahrála bych vlastní zvuky, které by se odehrávaly v nějakém příběhu, který bych pak sepsala. Co na to říkáte? Klidně by jste v komentářích mohli vymyslet vlastní vyprávění.
Když už o tom mluvím, můžete se stále zapojit do soutěže: Dokonči příběh

Asi si říkáte, zase ty mé ukecávky, ale já jsem se vám chtěla svěřit, omluvit se, a sdělit pár informací. Budu se snažit i přes málo času se vám věnovat, protože jsem vás dost zanedbávala. Díky moc za vaše pochopení,

Elisis

Internetové seznamování

3. dubna 2011 v 16:23 | Elisis |  Témata
Ani u tohoto tématu si nejsem 100 % jistá, jestli souhlasím, nebo ne. V této době si ale takové seznamování hodně lidí vyhledává. Někdo dává přednost internetu, a někdo zase ne.
Já si myslím, že hledat vztah přes internet není nejistější. Samozřejmě jsou případy, u kterých toto uspělo, ale nikdy nevíte, jestli ten, s kým si píšete, je opravdu ten, za koho se vydává. A že takových případů bylo a je pořád dost. Řeknu vám, že já bych si musela aspoň 1000x ověřit, jestli si opravdu píšu se správným člověkem. Ale i v tomto se může leckdo zmýlit. Jsou takové svině, které vám nakukají, že nemají skype, nebo si hlas nahrají a upraví na 15ti letého mladíka ... Internet je zrádný. Nechci znít jako paní učitelka, jen vás chci před tímto varovat a říct vám, ať si vážně dáváte pozor.

Přece jenom zřejmě více upřednostňuju vztah "na vlastní oči". Vidíte, jak se dotyčný chová, jak vypadá, máte prostě jistotu aspoň z 90 %.
Když jsem se dívala na Den D (pořad na TV 1), jeden muž měl takový nápad na projekt, kde se domluví akce, třeba bowling, sejde se tam asi tak 6-8 lidí, ženy i muži, a společně se můžou poznat, a pak třeba vztah rozvíjet dál. Což mi připadá jako dobrý nápad. A dokonce dostal dostatečné peníze, a projekt se rozvíji s podnikatelkami. Vidíte, jak se ten člověk zachová v různých situacích.
To byla sice trochu odbočka, ale jen jsem se chtěla zmínit, že mi to přijde super.

Shrnutí: Internetové seznamování je dobrá věc, ale většinou vám nedá jistotu, kdo to vlastně sedí naproti vám. Připadá mi lepší spíš pro hledaní kamarádu, než vztahů.

Elisis

Jaro

2. dubna 2011 v 13:23 | Elisis |  Nafoceno
Zdravím, po dlouhé době. Omlouvám se vám, že jsem nepřidávala články, ale až dneska jede konečně rychle internet, ne jako předtím, kdy nejel vůbec, ani elektřina. Zrovna jsem došla domů, a nejspíš si půjdu brzo odpočinout. Musím nabrat síly na dvouhodinovou zumbu, kdy budu pomáhat sestře.

To jaro je tak krásné, a jsem hrozně ráda, že už je tady. Ptáci zpívají, květiny se rozevírají a ohromují nás svou krásou a vůní. Všechno se probouzí, zelená se, prostě nádhera. Ta zima si tady poseděla hezky dlouho, a bylo na čase, vyměnit si roli.
Když jsme byli v praze, všechno kvetlo. A to bych nebyla já, abych to samozřejmě nezdokumentovala, že? Našli jsme louku plnou květin, stromy osypané květy. Můžete jít s námi: