Téma týdne je dost zajímavé. Abych se ,,neopakovala" řeknu, že ke krvi mám smíšené pocity.
Je to vlastně součást života, co bychom bez ní dělali..nežili. Je všude po našem těle, a měli bychom si ji vážit. Díky ni, žijeme. Někteří boužel nedrží úctu k tělu a třeba se řežou, ale do toho mi nic není. Je to jejich věc, a když je to uklidňuje-je to jejich život. Nám zrovna ve škole na tohle zkolabovala holka, měla málo krve, protože se řezala, díky tomu všechno to svinstvo-cigarety, drogy a ještě hubla pro nějakou agenturu na focení. To je pak hned.
Otázkou je, proč máme s krví spojené mdloby, je nám zle? Zřejmě pro to, že jsme s ní měli nějaký nepříjemný zážitek. Já sama ne, ale taťka si jednou udělal dost hlubokou ránu do prstu když sekal dřevo (byla jsem ještě malá), a krev byla na poleně, v šopě, v kuchyni, když ho mamka ošetřovala.
Taky bych mohla počítat do nekonečna, kdybych počítala všechny chvíle, kdy jsem jako malá spadla, odřela se, a tekla krev. Bylo toho hodně. Ale jeden zážitek si budu pamatovat snad napořád. Jednou v Chorvatsku jsem spadla na beton, takový ten se zoubky a odřela se o koleno. Hodně to bolelo, ale už si nepamatuji, jestli tam bylo hodně krve, myslím že ne. Ale tu skrvnku mám pořád, a je to už asi 5 let zpátky. Sice říkali, že do svatby zmizí, ale kdo ví ;)
Možná, že nemáme rádi krev, protože je z člověka, či proto že má červenou barvu, a když její hodně, bije do očí. Přikláním se k první možnosti. Ale to už nezměníme. Osobně nemám ráda seriály, kde je hodně krve, sice se na jeden dívám, ale vždycky si zakryju oči. Myslím tím spíše to násilí, než krev.
Můj taťka má hodně nepřijemných zážítků. Už jsem jeden řekla a povím vám i druhý. Věřte, že naživo to bylo o hodně horší. Taťka dělal železárnách, jiných než teď a bohužel se tam stál nějaký malý výbuch a jeden muž byl hned u toho a místa..a...utrhlo mu to hlavu a taťka to bohužel viděl a když nám to doma líčil říkal, že se málem pozvracel a že bylo hodně krve. Věřím tomu. Já bych to asi neustála, vidět to ve filmu a na vlastní oči je velký rozdíl.
No, to jsem trochu odbočila. Ještě mě napadla jedna věc, a to je darování krve, nebo odběr krve. Já osobně jsem ještě nebyla, asi mě to ještě čeká, ale vůbec se na to netěším. Všichni říkají, jak je to nepříjemný pocit, a určitě je. Někdo vám vsune trubičku do těla a pak vám bere to, co je vaše. Ale prověřit vás musí, a když darujete, uděláte dobrou věc.
Krev je prostě součástí našeho života, a to už neovlivníme. Pokud se někdo řeže, to je jeho věc, jeho život a jeho tělo. Měli bychom si života vážit, být ostražitý a přemýšlet o tom co děláme, ať to neskončí jinak, než jsme si mysleli.
Elisis


Pekne si vystihla tú časť s filmami . Mne tiež prekáža skôr násilie ako tá samotná krv .
No ale inak s ňou nemám až taký problém . Mne zostávajú po odbere modriny, takže sa tomu radšej vyhýbam . Ale videla som už všeto možné aj nemožné, takže ma len tak z niečoho nenapne .