Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Květen 2011

Letní design aneb slunečnice vedou

30. května 2011 v 19:32 | Elisis |  Designy blogu


Tak, konečně ale konečně je tady něco nového, a to letní design se slunečnicovou tváří. Já vím, vím, že jsem si na tom nedala moc záležet, ale v jednoduchosti je snad krása, no ne? A promiňte, že jsem neposlechla, ale nu co, okraje jsou na mě moc těžké. Jsem hold líná :))
Moc se líbí záhlaví. Fotograf je šikovný, že zachytil zrovna takový okamžik, ale jeho jméno bohužel neznám, jen vám můžu dát stránku, kde jsem obrázek našla (zde).
Plácám vám sem sice samé mé oblíbené barvy, ale to si budete muset zvyknout milí zlatí :) Myslím ale, že žlutá je taková typická pro léto, barva slunce.
A něco vám řeknu, s tím nápisem Sunshine a další bulbůstky na obrázku, to je moje práce. Dalo mi to ale zabrat, to koukáte, co? :D No jo, asi kapánek nevím o čem mluvím, ale budu ráda, když mi řeknete váš názor. Samozřejmě čekám i komentáře typu: Nu, mohla jsi toho udělat více. Tu lenost přece přemůže každý... Nepřekvapilo by mě to :D Ale i tak vám za názory děkuji, a vím, že poslední dobou tady moc nejsem, ale období písemek známe každý, a já teď musím zabrat, hlavně v matice.

Takže díky za pochopení a za názory, a pro ty, kdo se ještě nepodívali :D :


Elisis

34. HelenaMaria

27. května 2011 v 16:00 | Elisis |  Poslouchárna
Sice nemám ráda, když někdo někoho napodobuje, ale tyhle holky (myslím, že dvojčata) to pravdu umí. Hlas mají nádherný, jsou opravdu talentované a k tomu ještě umí hrát na klavír, kytaru i bubny. Tomu se říká vážně velký talent. Jsou to sice dvojčata ale každá má o trochu jiný hlas, jestli to poznáte :)


Ty tóny, a změna hlasu, nádhera. Nemám co dál dodat.

P.S:Doporučuju podívat se na jejich stránky helenamaria.com, kde můžete slyšet další skvělé songy :)

Elisis

Budoucnost

23. května 2011 v 21:34 | Elisis |  Témata
Zdravím po týdnu. Omlouvám se, ale teď to nebude jen tak, jelikož začíná období zkoušek a testů, však to určitě znáte. A na počítač nemám náladu. Ale na vás si vždycky kus svého času najdu :)
Nové téma týdne se mi opravdu zamlouvá. Sice jsem něco podobného už psala, ale připomenout vám to klidně můžu.

Budoucnost. Co se nám před tímto slovem vybaví? Čas za dvacet let, kdy už budeme dospělí, mít rodinu, práci, starat se o spousty věcí.
Každý si svou budoucnost představuje jinak, a dělá všechno proto, aby se mu sen splnil. Ale dá to opravdu práci, i když se to nezdá. Vystudovat, najít si toho pravého (pravou), s ní/m založit rodinu, najít si práci, která vás bude bavit, vydělat peníze na nový dům, kde se můžete spolu s dětmi usadit. Ano, lehce se to říká, ale těžce vykonává. Abychom měli budoucnost podle svých představ musíme pro to zkrátka něco udělat, ale výsledek stojí za to. Povinnosti a problémy se najdou vždy, ale to hlavní už budeme mít, a musí to být skvělý pocit.
Kdo ví ale, jestli budoucnost bude taková, jaká je teď. Určitě se toho spoustu změní hlavně v technice. Když vidím některé ty technické vymoženosti za dvacet let, dělá se mi špatně. Nechci aby obchody a nemocnice ovládaly počítače. Co když je napadne nějaký vir? Co bude listvo dělat? Jenže to se přece nemůže stát, všechno je chráněno...
Chtěla bych aby všechno zůstalo tak, jak je. Nechci ráno stanout, a robot nechť mi donese župan a nachystá snídani. Nechci mluvit s ledničkou ani se sporákem. Zkrátka, nechtěla bych tak dopadnout. Lenost ovládá už dnes spousty lidí, ale co bude potom? Stačí když si sednou k televizi a nechají se obsluhovat roboty a večer se jen přesunou do postele? Co to má být. No řekněte, jak by se vám to líbilo? Mě tedy ne.
Chtějí snad přírodu úplně vypudit? Je to přece naše matička. I přesto, jak se k ní chováme, se o nás stále stará.
____________
Něco takového o budoucnosti jsme dělali v dramaťáku. Nasadili jsme si (pomyslně) brýle, které viděly do budoucnosti. A do papíru jsme měli přenést, jak to vlastně bude vypadat. Každý to viděl jinak. Někdo chtěl bydlet v Kanadě, někdo v USA. Někdo chtěl mít tři děti, někdo žádné. Profese byly různé, někteří dokonce věděli, jaké bude jejich jméno, až se vdají a ožení. Většina příjmení byly zrovna od našich hokejistů :D

Moji představu možná někteří znáte. Moc ráda bych měla rodinu s obsahem dvou dětí, a milujícího manžela. Žili bychom v rodiném domečku se zahrádkou v klidné ulici. S rodinou a přátely bych měla stálý kontakt, a pracovala bych někde v divadle, nebo jako návrhářka módních doplňků. Ve volném čase si zahraju na klavír a neuškodí trochu městské kultury. Nejsem si ale jistá, jestli sestru budu mít blízko, Anglie se ji moc líbí, a tak bych se nedivila, kdyby se tam rozhodla bydlet. A já nad tím taky přemýšlím, ale jen se bojím té agličtiny.
To by mi stačilo k úplnému štěstí, hlavně zdravá a šťastná rodina.

Budoucnost je zkrátka pro každého jiná a každý ji vidí jinak. Ale za budoucnost můžeme považovat klidně příštích pět minut, zní to divně ale je to tak i příštích deset vteřin.
Budoucnost je a bude tady vždycky a všude.

Elisis

Zdraví blondýna z Londýna

18. května 2011 v 19:07 | Elisis |  Témata
Zdraví vás blodnýna z Londýna! :) Sice jsme se už zdravili, ale nevadí. S tímto článkem (hlavně a fotkami), jsem si dala celkem práci, tak bych byla ráda, kdybych se dočkala nějakých názorů.

Bylo tam vážně nádherně. Je tam úplně jiný život. Nikdo se neohlíží na to jak vypadá, v pohodě můžete vyjít v domácím ven a nikdo vás nepomlouvá. Ulice tady jsou mnohem čistší. Ale to je jen opravdu cetrum Londýna. Tam kde jsme bydleli bylo zrovna sídlo černochů, Indů a hlavně cigánů, takže si to dokážete představit.
Stýskalo se mi, ale jelikož jsme nestihli všechno vidět, a je tam pěkně, klidně bych zůstala.
Ale co se mi nelíbilo bylo kouření. Kouřili tam skoro všichni. Cítíte to všude a časem mi to začínalo lézt na nervy. Ale za ty památky to stojí.

Na fotce můžete vidět londýnský double decker-originál, ve kterém jsme jeli. Nebylo lehké vyfotit ho v celé kráse, ale podařilo se mi to aspoň zepředu.
Je to zajímavé sedět nahoře, hlavně úplně vepředu.

Ráno jsme vyletěli, a jelikož jsem neletěla už dva-tři roky, už jsem zapomněla jaké to je, a měla jsem docela strach. Ale bylo to docela v pohodě, takový zvláštní pocit. Při přistání byly nějaké turbulence, ale když jsme už byli konečně na zemi, oddychla jsem si. Jeli jsme autobusem a vlakem do apartmánu, a potom jsme čekali asi hodinu, než přijel pán a otevřel. Konečně. Chvilku jsme odpočívali, a spali asi do šesté. Bylo toho hodně a všichni jsme byli unavení.
Poté jsme se byli trochu podívat po naší ulici.

Druhý den jsme jeli vlakem na London Victoria (House of Parlament, Westmister Abbey atd.). Šli jsme se podívat, a je to nádhera. Nejdříve na Westmister Abbey (kde se mimochodem konala svatba Williama a Kate). Je to zvláštní když to vidíte a konala se tam královská svatba.


Provoz byl opravdu velký, takže jsem v tu chvíli byla ráda, že nemáme auto. Ale jeden taxík se mi tam zalíbil, a vyfotila jsem ho:

Třetí místo s bronzem

15. května 2011 v 21:31 | Elisis |  Ukecanost
Tak jsem doma. Klidně bych ještě v Londýně chvíli zůstala, je to něco jiného než tady. Ten styl života, a další různé věci. No, o Londýně tady bude článek zvlášť (i s fotkami :) ), takže si to nechám na potom.

O čem jsem vlastně chtěla původně mluvit, to je hokej. Vůbec mi nevadí, že naši vyhráli třetí místo a krásný bronz. Jen mi vadí ti lidi, kteří začli hned nadávat, a vůbec se neohlíželi, jaké by to bylo pro ně. Naši se vážně snažili, a neopustili své síly do poslední chvíle. Ale to jsou většinou takoví lidi, kteří nic nedokázali a asi ani nechtějí. Je mi z nich zle, jenom tak přemýšlím, že se nestydí. Asi jim je to jedno, a mě by to vlastně mělo být taky fuk, protože to nemají v hlavě v pořádku.

Abych to shrnula, našim hrozně moc gratuluju, protože třetí místo je moc hezké. A gratuluju taky všem ostatním, snažili se všichni. Někteří do toho šli spíše silou (jako např.: Arťuchin z Ruska, který způsobil velký úraz na hlavě, a další věci .. ), ale co naděláme, vyhrát chtějí všichni.
Bohužel to nevyšlo se Švédskem, jsou lepší. Třeba příště. Ale myslím, že se i tak održeli. Minulý rok to bylo zlato-první místo v MS. A dneska to je místo třetí. Vážně super :)
Sledovala jsem dnešní zápas, a faulovalo se o stošest, ale i tak to dopadlo dobře a máme bronz :)

Ještě jednou, všem gratuluju, snažili se všichni, každý jinak, a vyhráli jsme bronz také díky skvěle sehranému týmu, trénérovi Aloisovi Hadamczikovi a všem ostatním hráčům (však víte koho myslím).
Jen mě mrzí že nám nejspíš příští rok odejde skvělý hrýč Jaromír Jágr, který v tomto týmu udělal opravdu hodně.

Elisis

Vtipy 3.01

13. května 2011 v 16:00 | Elisis |  Vtipy
1. Blondýnka jede po silnici a poslouchá rádio. Hlasatel vypráví jeden za druhým vtipy o blondýnkách, až to tuhle vytočilo a rádio vypnula. O chvilku později jela kolem kukuřičného pole a viděla tam blondýnku, jak vesluje v člunu. Zastavila, vyklonila se z okýnka a křičí: "Ty slepice! Přesně takové jako ty způsobují, že se nám lidi smějí. Kdybych uměla plavat, dala bych ti co proto!"

2. Co je vrcholem obezity?




Když spadnete ze všech čtyř stran postele najednou!

3. K zubaři přijde pacient s bolavým zubem. Doktor ho prohlédne a říká: "Nedá se nic dělat, musím vrtat hodně hluboko, až na nerv."
"Tak to se, pane doktore, zapotíte! Já mám totiž nervy v prdeli!"

Ten první mi připadá asi nejlepší, a promiňte, za to poslední slovo v třetím vtipu, ale dost mě pobavil, a bez něj by to nešlo.


Elisis

Masky

11. května 2011 v 14:00 | Elisis
Možná někdo na toto už přišel, možná ne. Ale přijde mi to, jako dobrá věcička, co se PF týká. Myslím, že by se to mohlo někomu hodit (doufám, že jsem se s tím nepracovala nadarmo) :D

Tak jestli neznáte tuhle ikonku, doporučuji mrknout.


A poté už jen stačí si vybrat. Na výběr máte opravdu hodně masek a různých rámečků. Můžete si obrázek otočit, měnit barvy, a různě je poté upravit. Je to jen a jen na vás a na vaší fantazii.


A výsledek může vypadat třeba takto:




Takový příklad, co by z toho mohlo být. Můžete si vybrat i třeba rozbité sklo, rozmazaný obraz, je toho opravdu hodně. Tak snad jsem vám aspoň kapičku pomohla.

Elisis

Avatary ,,Zamilovaný čas" a důležité info

9. května 2011 v 15:00 | Elisis

Zdravím :) Mám pro vás po dlouhé době nějakou grafiku. A to jsou avatary. Našla jsem totiž na DA jeden krásný obrázek, a hodně mě oslovil, je originální a má nápad. Pojmenovala jsem to jako Zamilovaný čas. Napadlo mě to hned, co jsem se podívala na fotku. Je vidět, že autor si umí hrát :) A teď už k avatarům.

Je to asi takto. Od největšího, po nejmenší. Promiňte, ale ne vždycky mi ta velikost vyjde a na každý obrázek to někdy nevyjde či to je moc. Nejvíc se mi zalíbil první avatar, takový tajemný a kouzelný, takový je čas. Poslední je můj nápad, takový zvláštní, já vím, no uvidím, co řeknete, jsem zvědavá :)

autor: MamaBakasi

Důležité info: V tuhle dobu jsem v Praze, a další den opuštím ČR a letím do Londýna ;) Možná vás překvapím, a za tu dobu do neděle se tady objeví něco přednastaveného. Už vidím, jak jste rádi Napsali bych toho více, ale skřípla jsem si prst, a dost špatně se mi píše, jelikož při jediném doteku naskočí takové jehlinky, co nejsou příjemné. Tak se s vámí (možná zatím) loučím, mějte se :)

Elisis

33. Time of my life

8. května 2011 v 20:15 | Elisis
Říkejte si kdo chce, co chce, ale podle mě je tohle ta nejlepší zamilovaná písnička. Samozřejmě, že jsem ji znala už dřív, ale znovu jsem na ni narazila při filmu Hříšný tanec. A vzpomínla na Patrica ... Je ho velká škoda..


Poslední scénu jsem se dala, ale bohužel požadované video není dostupné. Tak se na to mrkněte sami :)

Elisis

Nevěra

6. května 2011 v 22:01 | Elisis |  Témata
Proč to vlastně lidi dělají? Proč se podvádějí? Otázek je tolik, a odpovědí zrovna tak.
Může to být spousta důvodů. Vztah už není, to, co býval. Vzájemně se nemilují. Mezi nimi to hodně skřípe. Či chtějí, aby ten druhý žárlil, chtějí se pomstít? Důvodů je tolik, ale všechny rozepisovat, to by bylo na dlouho.

Některé prostě baví ten pocit utajení. Není na nich znát, že spolu mají utajený poměr, to je baví, a těší je to. Ale na druhou stranu, není lepší, když se můžete ukázat spolu na veřejnosti, aniž by jste dělali, že se ,,neznáte"? Určitě vás to dříve nebo později přestane bavit a praskne to. Většinou to tak je, a pak to neskončí podle vašich představ.
Ten pocit musí být hrozný ... Vidět blízkého člověka, ke kterému jste měli vybudovaný vztah, a věřili jste mu, s někým jiným a zjistit, že vám vlastně celou dobu lhal. Není lepší se rozejít dřív, než mu budeme opravdu lhát? Uznávám, že každý člověk by měl být s tím, koho miluje, ale ne toho druhého trápit. Dát mu volnost, promluvit si, a říct mu, že ten vztah není to co býval, a že mlujete někoho jiného? Já vím, mluví se to lehce, ale přece nemůžete nechat druhého člověka, aby si dělal naděje, a myslel si, že je u vás vše v pořádku a ono vlastně není.

Obdivuju ty, kteří dokázali nevěru odpustit. Jenže jsou tak bezhlavě zamilovaní, že si toho naslibují hodně a nepřemýšlí nad tím, že vlastně nevěra může pokračovat dál. Neuvědomí si to, protože toho druhého tak milují, že mu to odpustí.
Já bych asi nic takové odpustit opravdu nedokázala. Už z těch důvodů, co jsem tady právě řekla. Přece nmůžu pokračovat vztah s někým, kdo mě vlastně nechce. Budu muset bohužel hledat dál. Možná byla chyba ve mně, možná v něm, ale příště budu vědět, že napravit se to má co nejdřív ..

Možná si říkáte, že mám ještě dost času na takové články, ale já jsem vám jen chtěla říct svůj názor, co si o tom myslím. Mimochodem, to co vidíte ve filmech není vůbec to, co se děje v životě doopravdy. Filmy vás toho nenaučí, vím to z vlastní zkušenosti. Nejvíc vás toho naučí sám život, a chyby, kterých se proviníte.

Nemůžu tady říct, že muži jsou více nevěrnější než ženy. Je to pravda? Kdo ví. Muži mají možná více touhu po zákazech.
Každopádně bolest a žal vám způsobí tak i tak. Takový je život. Nemůže být všechno růžové a dokonalé. Nevěru bych opravdu neodpustila. A i kdybych chtěla, musel by mi v tom někdo zabránit, protože to není jen tak nějaká věc, která se může jen tak nechat plavat a pokračovat dál. Myslím, že v důsledku nevěry končí většina vztahů obecně, ale to už neovlivníme...

Elisis

Toplist 25.4.-1.5. 2011

5. května 2011 v 22:09 | Elisis |  Toplist
Nemůžu uvěřit, že mám tak skvělou návštěvnost i přes mou neaktivitu. Jsem za to ráda, a velice vám děkuji, moc jste mě potěšili. I když mě mrzí, že tady zanechali komentář jen 2 lidi z 50.



Pondělí: 54
Úterý: 52
Středa: 91
Čtvrtek: 84
Pátek: 75
Sobota: 82
Neděle: 97

CELKEM: 535

Opravdu krásné číslo :) Tuším, snad největší z návštěvnosti blogu. Znovu moc děkuji, ale byla bych možná radši, kdyby jste zanechali svůj názor.

PS: Ptám se vás, jestli by jste zde chtěli článek o nevěře. Přemýšlím ..

Elisis

Déšť

2. května 2011 v 15:07 | Elisis |  Témata

Děšť. Toto téma mě napadlo hned když začlo pršet. Máme jej rádi či ne? Každý by odpověděl zřejmě jinak. Má to své pro a proti. Mám ráda, když je po dešti a kapky ozdobí traviny a květiny do drahokamů. Pastva pro oči a pro fotografy. Tak ráda bych něco vyfotila, protože je zrovna po dešti, ale kabel pořád není ... Celkem mě to mrzí, protože fotek pro vás mám dost. No, ale to jsem odbočila.

Mám ráda ty dny, když si nebe na chvilku odpočine a je tak příjemně šero. Sednu si na okno, poslouchám, jak kapky narážejí o parapet a o střechu a čtu si. Je to takový příjemný pocit, když si uděláte chvilku pro sebe, odpočinete si, uvaříte si kávu nebo čaj a čtete. Čtete a posloucháte to ticho. To by mě mohlo uspat, ale nechci takovou hezkou chvilku propásnout.
Někdy bych taky nejraději zmokla. Jenže není to tak lehké. Do školy přece nemůžu přijít jako zmoklá slepice, a sušit si vlasy, to taky zabere delší dobu. Ale jednou, když jsem šla domů po vysvědčení ze čtvrté třídy jsem neměla deštník, a cítila jsem se tak nějak příjěmně, jak se mi kapky dotýkaly kůže. To bych si nechala líbit.

A co je ještě lepší, když vyjdete ven po dešti a cítíte ten svěží, pročištěný, čerstvý vzduch a zhlukoka se nadehnete. Ach. To je prostě nepopsatelný pocit.

Ale co je horší, když je deště moc, to pak mohou vzniknout i povodně, já bych mohla vyprávět... Voda je živel, a to už neovlivníme. Dokáže nás osvěžit, nasytit, dokáže uhasit, ale také dokáže zničit. Příroda nám to oplácí, a neptejte se co, vidíte to všude.
Déšť je prostě podle mě kouzelný, ale umí být taky hodně drsný. Příroda je nádherná, a dělá divy, proto bychom si ji měli vážit.

Příběh:

Vyšla jsem z domu, namířeno do školy. Vůbec mi nedošlo, že jsem zapomněla deštník. Udělala jsem možná chybu, když cestou domu začlo pršet. Ale přestala jsem na to myslet. Bylo takové zvláštní teplo, a kapičky dešťě běhaly po mé kůži. Zvedla jsem obličej k nebi. Kapky poskakovaly po líčkách, po čelu. Byl to příjemný pocit. Vzpomněla jsem si na film Rebelové a v duchu si prozpěvovala tu píseň. Oblečení se mi přilepovalok tělu a vlasy pomalu zplihly. Možná na mě nebyl hezký pohled, ale ten pocit byl nepopsatelný. Bylo to, jako by na mě padaly drahokamy. Aniž by jsem si to uvědomila, došla jsem domů. Rodiče na mé zírali, copak to jdu tak pozdě, a ještě zmoklá. Jen jsem se smála, převlékla se do suchého oblečení a vlasům jsem dopřála ručník. Kapky přešly na kroupy. Byla to zajímavá podívaná. Celý orchestr nám hrál na střechu a parapety. Uvařila jsem si horký čaj, abych se zahřála, sedla si na okno a pozorovala bilé hromádky kuliček. Byly to perly, daly se navléknout na šňůrku. Všechno to divadlo mě unavilo, v té poloze nevím jak, jsem usnula. Zdál se mi sen o dešťové víle, která nesnášela deštníky, nosila kapky rosy na krku, a jako narámek měla perly od své sestry kroupov víle.

autor fotky: Elisis

Elisis

Kouzelné prázdniny

1. května 2011 v 13:37 | Elisis
Název knihy: Kouzelné prázdniny
Autor: Jo Pestum
Ilustrace: Bärbel Skarabel

Popis: Julii mrzí, že na prázdniny zůstala sama, protože kamarádi odjeli na dovolenou. Jelikož si její rodina nemohla dovolit žádný zájezd, napadlo maminku Julie, že by mohla jet vlakemm do čarodějnického domu za tetou Stinou. Zní to zajímavě, a tak se další den Julie vydá vlakem k tetě. Vystoupí o tři zastávky dál, ale nikde nevidí žádnou stařenku, tak jak si představovala. Vidí tam jen šedovlasou usměvavou paní, v žlutých kšandách, co zrovna přijela na kole. Nemohla tomu uvěřit, ale to opravdu byla teta Stina. Julie se posadí na kolo, a společně odjedou k tetě. A to ještě Julie nevěděla, co ji čeká. Stina měla chaloupku s nízkým stropem, se spousty obrazů, bylinek a jídla. Vonělo to tam jako Vánoce. Chaloupku obklopovala velikánská zahrada s květinami, ovocem a zeleninou. A konečně teta ukázala Julii její zvířata. Měla osmibarevnou kočku Minku, velkého psa-křížence pana Grabowského, kachnu Euálii, která tetě hlídá dům, slepice Hildegardy, kohouta Cassiuse, osla Sokrata, kozly Pošťáka a Hasiče, netopýry na půdě a také nějaké ty myšky. Julii si zvířata hned oblíbila, jako ona je. Moc se jí u tety líbilo. Dokonce zjistila, že Stina má svůj vlastní čarodějnický klobouk a ušila i Julii. A tak z nich byly dvě čarodějnice, které dopadly sousedovic darebáky, vymýšlely nové pochutiny, které ještě nikdo neobjevil, a se vším si pomáhaly. Ve dvou to šlo mnohem lépe. Julie si u tety užila své nejlepší léto. Bylo pro ni těžké se od všech odločit a odjet domů. Ale přece tetu může kdykoli návštívit, a to, že jsou čarodějnice zůstane tajemstvím.

Hodnocení: Knížka se mi moc líbila, i když byla tenká. Autor se dokázal vžít do role malé holky, která si dokáže náramně tajemně užít prázdniny. Možná vám připadá trochu dětinská, ale mě zas tak nepřipadala. Bylo tam napětí, legrace, prostě všechno co má ve správné knížce být. Obdivuju autora, že to všechno napsal do tak malé knížky.

Elisis