Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Červen 2011

Dobrý den a nashledanou

30. června 2011 v 21:34 | Elisis |  Ukecanost


Zdravím vás :) Tak jsem se vrátila ze slunného Chorvatska a přijela jsem do aprílového počasí. Super. Proč? Protože zrovna zítra nastupuju na další autobus, směr: tábor Krásná. Já vím, asi si myslíte, že si teda žiju v blahobytu, ale bohužel, všechno to přišlo tak narychlo a poté už bude klid, domov, sladký domov :)

V Chorvatsku bylo super, nádhera. Teplé počasí, na člunu jsme jezdili na krásné pláže, vítr krásně vál. No, nemám, na co bych sdi stěžovala. Jen postele byly trošku tvrdé. A vlny nás kapku zlobily.



A ani jsem se nenadála a už se z mé měkké postýlky přenesu do spacáku. Ale už se těším :) S mojí ztřeštěnou dvojnicí bude aspoň lerace :D Podle toho, co se událo dneska. Ještě jsme se vyřádili na diskotéce, a je to. Nohy mě bolí, a samozřejmě také krk, jak jinak. To mám místo zumby.
Nu, nějak jsem to tady hodně shrnula, všechno na hromadě, tak snad jste to nějak pochopili.

Jó, a vysvědčení. Samé jedničky :) Jsem za to ráda, ale trocha taháku pomohlo nu. Ale nejsem na sebe pyšná, to mi věřte. Zkrátka už to nezměním, ale příští rok se budu holt více snažit. Ale teď nemyslet na školu, ale na prázdniny!! Konečně jsou tady, těšili jsme se na ně. Vydřeli jsme si těch 10 měsíců a konečně jsou zde :)) Takže si pořádně užívejte, i když je venku počasí pod psa, čtěte, odpočívejte, zkrátka užívejte si svobody! :)

A nebojte, mám pro vás přednastavených pár článků, tak se snad budou líbit :) A co vy a vysvědčení? A zeptám se. TĚŠÍTE SE NA PRÁDZNINY?! :)

Elisis

35. Someone like you

20. června 2011 v 15:00 | Elisis |  Poslouchárna
Adele má úžasný hlas a do jejich songů jsem se zamilovala. Tady máte jeden, se skvělým hlasem. Adele umí nádherně měnist barvu hlasu a výšky. No, posuďte sami. Nevím, co víc dodat. Prostě krása.


Krása :)

Elisis

Včelky pilné blanokřídlé

19. června 2011 v 11:00 | Elisis |  Nafoceno
Asi si říkáte, co je to za název, ale zřejmě začínám blbnout z přirodopisu.
Odpoledne jsem vyrazila ven něco nafotit. Moc příležitostí se mi nenaskytlo, ale celkem se mi povedlo zachytit včelky u maliní. Sice jsem musela pochodovat pořád dokola, která je včelka zrovna opiluje, a sluníčko si hrálo na schovávanou, takže některé fota byly tmavé a některé až moc světlé. Takže vám snad nevadí drobná úprava :) Nu, posuďte sami:


Dovolená v Chorvatsku

18. června 2011 v 21:44 | Elisis |  Ukecanost


Tak se mě na chvíli zbavíte, a to na deset dní :) Jedu totiž do Chorvatska, sice je ještě škola, ale stejně bychom tam teď nic moc nedělali (kromě pondělí a úterý), takže o nic nepřijdu. Už se těším, na sluníčko, moře a dopočinek. Takže si dělám prázdniny o dva týdny dřív. Nezáviďte :)

Možná tady objevíte nějaké jednoduché články, jako vtipy a něco na poslech, ať máte co komentovat. Takže kdo přijde? Ano, nehlaste se všichni :D K ničemu vás nenutím, jen nechci, aby to tady strádalo deset dní prachem. Možná bude i nějaká soutěž, ale jen jednoduchá, a až přijedu bude vyhodnocení :)

Takže se s vámi loučím, a nezlobte tady, mějte se :)

Stroj času

17. června 2011 v 17:51 | Elisis |  Témata
Zdravím :) Já vím, že jsem asi trochu pozadu s tématem týdne, ale minulý týden jsem na to jaksi zapomněla a potom koukám na vesmír, takže se vrátíme tím strojem času o týden zpět ;)

Minulost

Každý by se chtěl jednou vrátit, a napravit nějakou chybu, kterou způsobil. Jak ve škole, tak na něčí duši. Vrátil by se zpět a napravil ji, jenže co by se stalo? Dostali by jsme to, co bychom si nezasloužili. Kdybychom se nenaučili na test, a poté ho celý zpackali, bylo by podle vás spravedlivé, kdybychom se vrátili zpět a tu chybu napravili, tak, že to od někoho opíšeme? Podle mě ne. Dostalo by se nám chvály. Ale když jsem se nepoučila, tak bych za to mě být potrestána (ovšem ne fyzicky), abych věděla, že přístě se mám učit. To je lepší verze, nemyslíte? Ovšem vím, že někteří lidé jsou nepoučitelní (třeba naši kluci ze třídy), neučí se a potom doufají, že to prostě dopadne nějak na 4 a oni z toho vyváznou. No, ale to jsem odbočila.

Chci prostě říct, že chybami se člověk učí, a jak myslíte, že by to vypadalo na světě, kdyby jsme se stále vraceli do minulolsti a všechny chybi napravovali. Nikomu by se nedostal trest, za to, co udělal. Lidé by byli prostě nepoučitelní.

Budoucnost

To už je jiná stránka věci. Mohli bychom se podívat, jak bude vypadat náš život za deset let. To by se mě náhodou líbilo. Vidět, kolik budu mít děti, jestli nebudu svobodná matka, kde budu bydlet atd. A navíc, věděli bychom, jestli si budeme žít v blahobytu. Kdybych měla tuhle možnost, dělala bych vše proto, aby mi tento život vyšel. A ne se přestat snažit.
Jenže kdyby mi vyšla druhá možnost, dělala bych vše proto, abych se zlepšila, nekřivdila rodině ani svému životu. Nedělala zbytečné chyby. Lidé by věděli, co se životem, a na světě by už nemuseli být bezdomovci...

Ale něco jiného je, kdyby jste viděli, že už třeba za třicet let nebudete. Já vím, nechci tady tahat pesimistické poznámky, ale mohlo by to tak být, to nikdy nevíte. Potom by jste byli smutní, a v depresi, že k čemu vám ten život bude, když si ho užijete jen na půl. Ale na druhé straně, budete si dávat pozor na to, co děláte. Hlavě na svůj život a své zdraví. Budete si život více užívat. A možná by tahle budoucnost nevyšla najevo.

S tímto bych souhlasila, ale jediné s čím ne, je to, že se někdo podívá o sto let napřed a zjistí, že bude konec světa a kdesi cosi. To by potom lidé začali zbytečně panikařit. Jenže sto let, to je dlouhá doba. Všechno se může za tu dobu změnit. Neříkám, když se podíváte, co budete dělat příští týden, ale příštích sto let? Století je vážně dlouhá doba. Ale kdyby se lidé začali snažit, a neničit tolik přírodu, nemuselo by se to přece stát, no ne?

Zkrátka a dobře, na stroj času je tisíc otázek a odpovědí, a u každé je nějaké ALE. Zkrátka má to své výhody i nevýhody. Ale pochybuji, že něco takového vážně někdo sestrojí. Musel by na tom pracovat hodně dlouho a navíc by narušil časoprostor. A co by se stalo, kdyby někdo něco provedl v minulosti? Přítomnost by pak mohla být úplně jiná ... Dobře, tuhle kapitolu už ukončím.
Ne každému se to asi bude líbit, ale jsem zvědavá na vaše názory.

Elisis

Mess Sunshine

14. června 2011 v 21:04 | Elisis |  Fotky ze hry The sims 3
Po dlouhé době jsem k vám zaskočila, abych stvořila něco pro milovníky sims. A to je takový příběh jedné neobvyklé dívčiny. Snažila jsem se její příběh udělat trochu originální, a tak se můžete pustit do čtení. Budu tady jako Mess :)

(Pro větší zobrazení si obrázky rozklikněte na nové stránce).


Zdravím. Tak, to jsem já Mess Sunshine. Ano, z prvního pohledu vám asi nepřipadám jako bych se hodila na své příjmení, ale nesuď knihu podle obalu.Nemám modré oči ani nejzářivější vlasy, za to pronikavě zelené oči s černými vlasy jako uhel.
Mám je ráda, protože to není žádná nabarvená hříva, ale přírodní barva. Už kvůli tomu mě měli mí rodiče rádi a považovali mě za výjímečnou dívenku. Máma o mé vlasy pečovala jako o vlastní.
Bohužel mou mámu ani tátu jsem už dlouho neviděla. Přestěhovali se do hlavního města Anglie, do Londýna. Milují anglický styl a vůbec všechno kolem. Líbí se jim, jak jsou tam všichni lidé klidní, a nevadí jim, když někdo vyjde v teplákách ven. Osobně nevím, co je na tom tak zaujalo, protože tady, v naší vesničce je to skoro úplně stejné. Jen při cestě do práce se nepodíváte na hodinky, ale na Big Ben.

Už na obrázku můžete vidět, že nejsem televizní typ, ale jsem zamilovaná do knížek. A to se taky podobá mému zaměstnání v žurnalistice. Mým snem je stát se slavnou moderátorkou zpráv. Ale není to jen o tom, je to také o psaní knih a článků, to mi jde nejlíp. A že je to vidět i na mém svétovém bestselleru Srdce v sevření. Moc ráda píšu články a dělám rozhovory s všelijakými lidmi a nejen slavnými, ale i něčím zajímavými. Proto mě možná mají tak rádi.... (ale no tak, nebuď pyšná..)


Tak a tady bydlí (sama). Malý domeček s hezkými keřy a rybníčkem, kde je mimochodem mé oblíbené místo. Je tady hezky a mám štěstí, že bydlím v klidné ulici. Domek mám po rodičích. Poznáte to hned, je v anglickém stylu. Ale moc se mi líbí. Je malý, útulný a mám ho ráda. Jsou v něm ukryty všechny vzpomínky. Jako malá jsem byla dost ulítlé dítě, ale i tak mě rodiče měli rádi. Častokrát jsem se houpala na lustru a schovávala pod gauč, kde jsem pak všechny vylekala. Zlobivá holčička, slýchávala jsem často. Proč nejsi jako ostatní děti? To díky mým vlasům, usmála jsem se vždy.

Zkrátka i když jsou tady oprýskané zdi a stará ložnice, stejně ho mám ráda.



Ale co mám ze všeho nejraději je mé oblíbené místo u rybníka. Tady si vždycky odpočinu po těžké práci. Přečtu si knihu nebo noviny, dozvím se co je nového nebo si jen tak zarelaxuju. Pamatuju si, když jsem sem jako malá spadla a sama se naučila plavat. To byl rybníček ještě plný rybiček a nezařasený. Teď už by se to nedalo říct.





Představuji vám mou nejlepší kamarádku Ayshu. Mám ji ráda, jsme skoro jako sestry. Ale někdy se o ní bojím, je totiž zaměstnaná jako detektiv a občas dělá nelegální práce. Jenže je to její součást práce, takže snad na to policie nepřijde a nevezme mi tuhle skvělou dívčinu (proto se také většinou scházíme večer).
Byla první, kdo se mě ujal, když se mi ve škole posmívali kvůli mým vlasům. A od té doby jsme nerozlučné kamarádky. mám ráda její obětavost a smysl pro humor. Ona zase mou přátelskost a opovážlivost. Vzájemně se hezky doplňujeme a v dětství jsme vyváděly pěkné rošťárny.





A ještě něco málo o mě. Nejsem moc vášnivá kuchařka. Často se mi něco připálí nebo pokazí, aniž bych si toho všimla. V kuchyni se tady moc ráda nepotloukám, už několikrát to skončilo zmrzlinou nebo chlebem s marmeládou. Takže jestli chcete přijít ke mě na oběd, tak bych vám to nedoporučovala.
U nás doma vařil dobře vždy táta, máma semtam něco, ale to byla spíše snídaně. Většinou něco opravila. A na to jsem zase dobrá já. Jelikož nemám doma vše nejnovější, kromě obýváku a koupelny, často něco spravím, připadá mi to jednodušší než vaření. Možná jsem jiná, ale to je účel, nebo snad ne? ;)

_____________________________________

Tak to je všechno co bych vám chtěla říct o příběhu Mess. Chystám se na pokračování, takže to zdaleka nekončí! :D

P.S.: Dalo mi to docela práci, takže díky za názory :)

Elisis

Retouch jedné neznámé

10. června 2011 v 20:03 | Elisis |  Retouchy
Tak jsem se zase pustila do retouchu. Asi mě tak baví počítačově omládnout jiné lidi, protože nevím, čím to teda je.
Tady mám retouch jedné neznámé madam, co jsem našla na googlu. Prostě měla dolíčky a znamínka na tváří, tak šup šup do našeho omlazovacího studia.
Někomu se to možná nebudel líbit, ale snažila jsem se tak, abych zvýraznila oči, aby pleť byla přirozená a ústa jemná. Tak se podívejte na ten můj výtvor.


Myslím, že je taková přirozená a že moc nejde poznat úpravu, proto se mi to tak líbí. Nevím, jestli se zlepšuju či zhoršuju, to musíte posoudit vy. Jsem zvědavá na názory, samozřejmě :)

P.S.: Omlouvám se za chybu, vlevo má být před a vpravo po, ale popleta z Popletovic to musí přeměnit, nó :D

Elisis

Dnešní Google myslí na všechno

9. června 2011 v 14:19 | Elisis |  Ukecanost
Tvůrci Google opravdu myslí na všechno. Když jsem rozklilla internet a vyjelo mi jejich logo ve zmodernizované podobě, díky 96. výročí Lese Paula , který je hlavním stvořitelem elektrické kytary, nestačila jsem se divit. Na googlu si totiž dneska můžete zabrnkat na kytaru. Sice virtuálně ale přece :) Z počátku jsem si říkala, co to má být, výročí techniky? Ale pak mi to došlo. Skvělý nápad. Tihle tvůrci musí mít bujnou fantazii, aby něco takového vymysleli. To si můžete ověřit zde, kde jsou vystaveny všechny google loga. A že výročí je skoro každý den.
Myslí i na detaily, to se mi líbí.

Chtěla jsem vám jen oznámit, ať se mrknete, možná, že vás to na nějakou dobu zabaví ;)

Jinak nevím, jestli mám čekat na další účastníky VFS? CO s váma .... Pořád čekat, čekat a čekat a to jsme teprve u 3. kola. Myslím, že tímto kolem to ukončím, a šmitec. Protože na některé se spoléhat prostě nedá. A vymýšlíme novou soutěž. Mohli by jste mi trochu pomoct, abych se vám trefila do noty a vy budete posílat bez dlouhééého prodlužování ;)

Elisis

Za devatero horami, devatero řekami, byly, nebyly

5. června 2011 v 21:11 | Elisis |  Témata
Pohádky. Na toto slovo se mi vybaví ty časy, když jsem byla malá a hltala všechny ty příběhy s dobrým koncem. Dobro vítězí nad zlem, chytrost nad hloupostí. Doprovázely naše dětsví. A i dnes se na některé ráda podívám. U čeho jsem se zasmála, a měla jsem je (a mám) ráda tak to byly animované pohádky. Jako: Krteček, Jen počkej zajíci!, Tom a Jerry, Maxipes Fík, Já Baryk ale i hrané jako je Šíleně smutná princezna, Bajaja, Princezna Večernice a spostu dalších .. Jsou a budou v našich srdcích, protože to byly pohádky, na které jsme se začali prvně dívat a prvně je poslouchat. A kdo by zapomněl na Večerníček, na který se dívá celá generace dětí?

Ale to pořád mluvíme jen o televizi ... Co kdybychom taky zavzpomínali na pohádky z knížek. Ty mi předčítala mamka, četla jsem si je sama nebo panenkám a našim kočkám. No to víte, ulítlé dítě :) V knížkách je to přece jenom o detailech, a když si vzpomenu, když mi předčítala mamka, která to mimochodem vážně uměla, klidně bych se do těch dob vrátila. Ale zase se těším až takově pohádky budu někomu předčítat, třeba mé neteři nebo synovci. Já vím, myslím na to brzo, ale mé sestře je přece jen už 21 a až dodělá výšku .. No dobře, neodbíhej od tématu :D

Nicméně většina pohádek se moc neshoduje s realitou. Vezmeme si třeba typickou Červenou Karkulku. Vlk sežere babičku, potom Karkulku, poté přijde myslivec, rozřízne vlkovo břicho, nahází do něj kameny a hodí jej do studny. Štěstí, že většina dětí nad tímto moc nepřemýšlí.
Líbí se mi spíše pohádky, které jsou o fantazii, třeba tříhlavý drak v Bajajovi mi nevadí.
Či Jeníček a Mařenka. Baba strčí Jeníčka do chlívku, kde ho vykrmí zatímco Mařenka uklízí chalupu. Pak Ježibaba chce strčit Jeníčka do pece, aby ho mohla sníst jako lidojed. Naštěstí ji přelstí a děti utečou domů.

Zkrátka pohádky mají svá pro i proti. Ale nejkrásnější vždycky budou české pohádky. Princezna se zlatou hvězdou na čele, Tři oříšky pro popelku, Tři veteráni, Jak se budí princezny, Šíleně smutný princezna, Lotrando a Zubejda a další. Pohádky, ve které je trošku fantazie a trošku pravdy a celé to do kupy udělá hezkou pohádku :)

To je asi tak všechno co bych vám o pohádkách chtěla říct. Zkrátka a dobře je vždycky v srdcích budeme mít, protože doprovázely naše dětství.

Elisis