close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Štěstí v plamenech- 3. díl

26. srpna 2011 v 19:20 | Elisis |  Štěstí v plamenech
Tento díl bude ze začátku možná trochu nudný, ale poté se to rázem změní ... :)

Unaveně padla na postel, a začala přemýšlet. Co se to stalo s Lindou? Proč je najednou úplným opakem Lili, když byly tak skvělé kamarádky? Neumí si vážit života? Asi ne ..
Pomalu, ač si to neuvědomovala, ztrácí kamarádku. Takhle to dál nejde, musím to vyřešit. S pevným rozhodnutím vstala a vydala se do kuchyně pro něco na zub.



(Lili) Když jsem si připravila špagety alá syrové, pořád jsem nepřestávala přemýšlet nad Lindou. Mrzelo mě, že ji ztrácím. Aniž bych si to uvědomovala, úplně se mi mění před očima. Navíc si o tom nemám ani s kým promluvit ... Máma dělá nebezpečnou práci, zachraňuje životy, hasí velké požáry, dostává ocenění. Myslí si, že už jsem velká holka, a dokážu se o sebe postarat sama, jenže .. já jí teď potřebuju víc než kdy předtím.
Jakoby mi snad četla myšlenky, v tu chvíli se objevila ve dveřích. ,,Ahoj Lil, už jsi doma? Fů, co to tu voní?" ,,Ahoj mami!" Vrhla jsem se jí kolem krku. Připadala jsem si jako nějaká malá holka, co potřebuje pochovat. ,,Pomalu, pomalu, zlato." Máma mi věnovala svůj andělský pohled a pevně mě stiskla. Tyhle chvíle miluju.
,,Dělala jsem špagety. Dáš si se mnou?" ,,Že váháš. Už začínáš být pomalu lepší kuchařka než já. Já jsem lepší spíše na to, hasit sporáky nezkušených kuchařům." Zasmála jsem se. Sedly jsme si naproti sobě a daly se do jídla. Následoval náš rozhovor, co bylo v práci, ve škole, co nového ... Je něco nového? Vlastně je. Spousta věcí. ,,Mami, já pomalu ztrácím Lindu. Ani jsem si to doteď neuvědomovala, jak jsem byla slepá. Já nevím proč se tak stalo ... Mohla jsem tomu zabránit. Promluvit si s ní. Ale já jsem se zajímala jenom o mé portréty.... Místo abych se starala o reálný svět." Všechno jsem to mámě řekla. Možná by se mi mělo ulevit, ale ten problém tady pořád je a sám se nevyřeší. ,,Lil, já vůbec nevím, jak to mezi vámi probíhá. Ale podle toho co mi tady říkáš, si asi měla zakročit. Linda tě teď hodně potřebuje, zkus si s ní promluvit. Jste přece kamarádky." Jsem ráda, že mi mám řekla svůj názor. Kdyby ne, kochala bych se tím, že to je všechno Lindina chyba, ale tak to přece vůbec není. ,,Díky mami. Potřebovala jsem to od někoho potvrdit." Usmála se na mě. Snědla jsem zbytek špaget. Chtěla jsem se pustit do mytí, ale máma mě zarazila. ,,Ty jsi vařila, já umyju. Teď tě potřebuje někdo jiný." Poděkovala jsem jí, a vyrazila směrem do pokoje. Mám snad tu nejlepší mámu na světě. Podívala jsem se na plátno. Nedodělaný obraz pokoje jedné staré ženy. Tmavá prkna na stěnách by mohla tolik vyprávět. Dřevěná vrzavá podlaha, kterou z části zakrývá bledě modrý koberec. Z krbu ze vzorkovaných kachlí sálá teplý oheň. Na malém stolku se tyčí malá váza s čerstvými květinami. Před krbem sedí na houpací židličce stará žena. Její rovné šedé vlasy jí splývají po ramena. Její vrásky dokazují, že toho má hodně zažito, a prožila si krásný život .. Je zabalená do barevné deky, která ji zahřívá. V rukou drží malou knihu. Knihy jsou jediná radost, která ji zbyla. A samozřejmě je tady ještě zahrada.
Okno s malými záclonami propouštěly ven měsíční paprsky. Dnes je zrovna úplněk...Ale ne! Stop! Musím přestat. Každý obraz má sice svůj příběh, jenže dneska ne. Dneska mám jiné starosti ..

Mobil to potrvdil. Začal bláznivé zvonit, až jem myslela, že snad spadne ze stolku. Vzala jsem do rukou tu drnčící krabičku. Zadívala jsem se na jméno volajícího. Byla to Linda. Bez váhání jsem zmáčkla zelené tlačítko přijmout. Z druhé strany slyším roztřesený hlas. ,,Lil ... já, já, nevím co se životem. Jsem sama, máma šla pryč, nej ... nejspíš jsem jí jedno...já...nevím. pořád vidím špatné věci. Jsi úplný opak mě. Nechci tě ztratit Lili ... prosím, nenechávej mě samotnou."

Tento díl byl trochu kratší, ale příště už to začne. Jsem zvědavá na názory :)

Elisis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Passion Passion | Web | 28. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

Bol to skvelý diel, taký akurát :-)A preboha! Ten koniec ma strašne poľakal! Čo plánuješ?! Takto to predsa nemôžeš ukončiť! Ach.. som v depresii.. Zvládne to Linda? Že to zvládne?
Dobre, upokojujem sa.. niekedy ťažko nesiem dej, pretože sa do toho príliš vžívam, ale toto bolo kruté..

2 Berry Berry | Web | 29. srpna 2011 v 19:47 | Reagovat

Po delší době, ale aspoň, že je ;-). Pěkný díl, těším se na další. Moc se mi líbil propracovaný popis obrazu. A ten závěr, už napsala Passion, dokonalý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama