Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Září 2011

Společnost je všude kolem nás

29. září 2011 v 14:54 | Elisis |  Témata
Bylo púl osmé ráno a já jsem s kámoškou vešla do třídy maniaků. Samozřejmě nechci říct, že občas mezi ně taky nepatřím, to ne. Učitelé nás znají spíše pod názvem "nejhorší třída na škole". To víte, jak který učitel ... Z některých nemáme respekt, i kdyby chtěli ... U některých je to zase přesný opak. Všichni mluví přes sebe a smějí se ,,No toto je vážně vrchol nejvyššího stupně! Asi začnu rozdávat pětky!" rozdíl ,,Vy jste ale tak hodná a šikovná třída, a přitom jsem slyšela, že jste prý skoro nejhorší na škole. Teď máte aspoň možnost vylepšit si tu špatnou reputaci." (to byla jen taková perlička). I když je fakt, že u těch bez respektu se většinou nejvíce nasmějeme. Jako nedávno v hudebce. Smáli jsme se ještě o přestávce, smíchem se váleli po schodech a učitel se jen divil ale potom se i zasmál s náma :D

Stromy

26. září 2011 v 21:12 | Elisis |  Básničky
Poskytujeme stín,
i ochranu.
Jen při dešti nás chytá splín,
že jeden z nás může dostat velkou ránu.

Většina je obklopena zelení,
pichlavým jehličím až po listy.
Až na výjimky jarní,
růžovým kvítím posety.

Vítr nás často navštěvuje,
říkáme mu trenér našich těl.
Protože každý z nás,
do rytmu se pohupuje
a korunu svou rád měl.

Děti si s námi často hrají,
jsme pro ně dobrým útočištěm.
Nebo z nás lehkou schovku mají.
Je to pěkné, udělat radost dětem.

V létě či na podzim,
jsme zdobeni ovocem šťavnatým.
Až na ty jehličňáky,
kterými si já cestu razím
a nestanu se sladkým.

V zimě shodíme naše obleky,
až na mně a ostatní.
Hodíme na sebe bílé slušivé převleky,
které navrhla královna zimní.

To byla ta dobrá stránka věci.
Co způsobují lidé jsem vynechal.
Ale jsem rád, že jsme tady přeci.
Stromy jsou součást přírody,
kterou bychom měli zanechat.

Můj výtvor, který jsem poskládala včera. Chtěla jsem, aby to bylo něco jiného. Když jsem skládala o podzimu, o jaru, proč by to nemohly být stromy? Napadalo mě k nim tolik přirovnání, veršů, a tak jsem se do toho dala. A vidíte, co z toho vzniklo. Možná je taková trošku dětinská, ale snažila jsem se ... po dlouhé době aspoň nějaká básnička :)

Elisis

PS: I love you ..

24. září 2011 v 23:44 | Elisis |  Ukecanost
Možná, že tento článek nebude dává smysl .. Ale chci se s vámi podělit se svými pocity, říct vám, jak krásný je tento film, protože stojí za to, se na něj podívat.
Vlastně jsem ho viděla už po druhé. Ale nevím proč, mi to přišlo krásnější. Možná krásnější, jako jejich druhý polibek. Poprvé to bylo jen o filmu, o hezkém filmu. Po druhé to bylo o krásných pocitech, o životě, že existuje i kousek spravedlnosti. To je jen málo z toho, co jsem si uvědomila.

Skoro od začátku do konce jsem byla dojatá a plakala. Jako by se ve mě uvolnila jakási zábrana. Mám smíšené pocity. Možná to je tím, že doufám, že jednoho dne taky někoho tak skvělého potkám. Ale na konci jsem se usmála. Možná mě k tomu přiměla Patricie a její smích, možná tím, že mi došla celá pointa filmu. Byl to konec, ale pro Holly vlastně začátek. Možná si říkáte, proč si to tak beru, je to jen film. Ale když se na něj podíváte, všechno vám dojde. To je nejspíš moc možná najednou ... Asi tím, že už je po půl dvanácté večer, a já napůl spím. Ale pořád vím, o čem mluvím, a píšu.

Bylo mi líto toho, že ty dva šťastlivce potkal tak smutný konec ... Ale, jak řekl Jerry, byla to jen jedna kapitola v jejím životě. A ta tečka na závěr ... I will always love you ...

Elisis

Něco, čemu se jen zdáli dá říkat colorka

24. září 2011 v 18:20 | Elisis |  Colorky
Tak jsem si pomalu uvědomovala, že už víc jak rok jsem nepřidala žádnou colorku :D To je mi teda pokrok ... Rozhodla jsem se to tedy napravit. Takhle si hledám obrázky a napadlo mně, že bych ji vlastně mohla zkusit v photoshopu. Abych se taky něco přiučila. Řeknu vám, photoshop má tolik možností. Ale co mě na tom štve, je to, že zpátky se můžete vrátit jen jednou nebo prostě smazat celou vrstvu. Nevím, možná jsou na to nějaké finty, ale ty jsem zatím neobjevila. Mrkla jsem na nějaký návod, který mi celkem pomohl a dala se do toho. A co z toho vzniklo? No, název mluví za vše, ale tak, snažila jsem se :)


(Pro větší zobrazení klikněte)
Není to žádná sláva, moje první dílo z Photoshopu, které zdáli za něco stojí .. Aspoň trochu.
Možná vám tento obrázek něco říká, ale já jsem ho ořezala, aby bylo vidět jen očko. Proč? Protože vlasy jsem po colorizaci měla hrozně světlé, a mohla jsem ztmavovat a ztmavovat, a pořád byly takové neslané nemastné. A trpělivost s gumou, to už se mi nechtělo. Jsem lenoch, a jsem si toho vědoma :)
Každopádně chci vědět váš názor, ať už pozitivní či kritiku ;)

PS: Teď čtu, že jsem už colorku (minulou) v PS zkoušela, a nešlo mi to, tak jsem se na to vykašlala. Teď jsem ale naštěstí měla kapku trpělivosti :D

Elisis

Kapky po dešti .. největší podíl v mém archívu

21. září 2011 v 21:03 | Elisis |  Nafoceno
Včera hned po škole jsem využila toho, že poprchává a přírodu zdobí ty známe kapky drahokamy. Název mluví za vše. Příroda s dešťem mají v mém archívu snad největší podíl. Líbí se mi moc, je to taková má malá úchylka :)

Pavouček si zachytí, ty krásné perly na síti *snaží se rýmovat*


Já vím samochvála smrdí ale, za tuto fotku se vážně musím pochválit :D


Ticho, paní učitelka chce mluvit!

19. září 2011 v 15:14 | Elisis |  Témata
Tuhle větu slýchávám ve škole dost často. Víte, naše třída nepatří mezi ty klidné, mezi ty, kde jsou všichni normální, hodní, nejsou drzí, nekřičí ... Jsme přesný opak. Naše třída patří mezi ty nejhorší na škole. Nechci říct, že i my, holky, občas nenaštveme. Ale, na naší škole jsou takoví učitelé, ze kterých nemá nikdo ani za mák respekt. To si potom dělá každý co chce, a učitel se může snažit a snažit, ale k ničemu to nevede. Samozřejmě nechci říct, že si úplně dovolujeme, ale někdy se až sama divím, proč zrovna je nepřesadí, že by to pomohlo, proč jim nevezme žákovskou, jak by jim sklaplo. Ale nemůžu vám říct, proč to neudělají ... Sama to nevím, možná ze strachu.

Ale nepřišla jsem tady přece jen mluvit o naší třídě. To někdy jindy .. Jen jsem chtěla říct, že slovem ticho u nás ve třídě nezabodujete.

Ticho .. Řeknu vám, ráda poslouchám hudbu, zvuky přírody, ale někdy je hezké, jen tak poslouchat ticho.. Například, když příjdete z diskotéky, bylo to tam skvělé, ale přece jen, je to balzám na duši, když si na chvilku poslechnete "jen" ticho. Nebo když přijdu ze školy domů. To je něco. Úleva, klid, ticho.

Mám moc ráda hudbu, je mou součástí. K tomu patří i tanec, miluju, když si můžu zatancovat některé z těch mých bláznivých cviků a na chvíli se uvolnit a na nic se nevázat. Jenže, ticho člověk potřebuje, nemusí ho být hodně, stačí jen na chvilku. Můžeme si uspořádat naše myšlenky, pocity .. Ale mě samotné, se jen zřídka kdy stane, že jsem opravdu v úplně tichu. Teď jsem tady, hudba mi nehraje, ale počítač drnčí.

Na nebe je pozdě, na peklo snad brzy,

18. září 2011 v 12:38 | Elisis |  Poslouchárna
po stěnách čmárám, že mě to mrzí. Prý už jsem v cíli, přitom chci na start zpátky, ze všedních dnů přes noc udělat pátky!


A být zase cestou, po které stoupáš výš!
Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš!

A víš, že kousky z nás jsou, jak střepy ..

Zamilovala jsem si tuhle píseň. Mám ráda Kryštofy, jako takové. Ten text, melodie, a co víc, je to česká skupina, a to je dneska vzácné. Když jsem je viděla na živo, obnovila jsem si texty, a takhle píseň se mi líbila ze všech nejvíce. Na živo je to úplně jiný zážitek, jsem ráda, že jsem si to mohla zažít :)

Elisis

Hodnocení blogu- Eternally

14. září 2011 v 19:22 | Elisis |  Hodnocení blogů
Autorka blogu: Alex


Máš sourozence? Ano, ségru ..

10. září 2011 v 12:20 | Elisis |  Témata
..a jsem za to ráda. Víte, někdy si říkám, jaké by to bylo, kdybych byla jedináček. Měli bychom jiný dům, o domácí práce bych se nedělila, a navíc, určitě bych přemýšlela nad tím, co kdybych měla sourozence.
Jsem ráda, že mám ségru. Se spoustou věcí mi pomáhá, navzájem si něco půjčujeme a máme se rády. Nejsme takové ty tipy, které se perou a v jednom kuse hádají. I když občas se trošku poškádlíme, a většinou má ségra pravdu :D Ale to k tomu patří, protože i když jsme ségry, navzájem se lišíme. Jak názory, tak vzhledem. Ona je spíše na taťku, hnědé oči, bruneta. A já jsem spíše na mamku, teda, někteří říkají, že jsem na prababičku. Modro-zelené oči a tmavé blond vlasy. I vlastnostmi je to podobně :D

Navíc, je skoro jako moje nejlepší kámoška, i když to je jiné. Hodně se jí svěřuju, poradí mi, řekne svůj názor. Mám jí prostě ráda a moc :) Nevím, jaké to bude, až se odstěhuje. Na jednu stranu, budu mít její lepší pokoj (to jsem ale škodolibec :D) ale nebude tady. S tím se asi smířím až za dlouhou dobu ...

Ale dost smutnění ... Občas se s ní vážně hodně nasměju :D Třeba to, jakým stylem s přítelem tancují, nebo když jednou měla mastné vlasy a sundala si sponku ... Pankáč :D Já vím, asi je to těžko pochopitelné, ale já se někdy směju úplným blbinám, ale co. Smích je zdravý, veselý a nic nestojí :)

Někdy ani nechápu, že mě z jejího pokoje nevyhodí (protože tam trávím více času, než ve svém :D). Má se mnou svatou trpělivost. Navíc, občas tak myslím na to, jaké by to bylo, dělat někomu starší sestru. Ale starší sestřenice být můžu Nevinný

Zkrátka, mám ji moc ráda, a jsem vděčná za to, že jí mám. Je prostě moje velká sestra, co se o mě stará.

Elisis

Okamžik, který se cení

7. září 2011 v 19:55 | Elisis |  Nafoceno
Objeví se, aby nás potěšila, ale rychle zmizí. Nejspíš proto, abychom si toho okamžiku vážili či proto aby se zase znovu objevit mohla. Je to zvláštní jev přírody ... Kapky vody, sluneční paprsky a vznikne z toho něco tak krásného, jako je obraz duhy..



VFS- 4.kolo

3. září 2011 v 15:00 | Elisis
Po půl roce je tady 3. kolo VFS. Proč po půl roce? Nejspíš pro to, že někdo z vás poslal fota až někdy teď, takže to jde potom těžko... Někdo zase neposlal vůbec, takže jste teď jen čtyři. Nevím, jestli to má cenu, pokračovat. Ještě uvidíme.

Seznam soutěžících:
Domi°° (neposlala)

Téma: PROBOUZENÍ JARA

Eliščin příběh

2. září 2011 v 18:55 | Elisis |  Témata
Téma týdne se mi moc líbí, mám pro vás svůj příběh .. Možná vám to nebude připadat originální, ale podle mě každý příběh je něčím jiný, přece všechny příběhy jsou něčím jiné a výjimečné :)

Můj příběh začal 26.11. 1998, za deset sedm hodin ráno. Vlastně začal o devět měsíců dříve, ale to se vracím moc zpátky.. Ale jak jsem přišla na svět a ty první měsíce a dny si vůbec nepamatuju, ale myslím si, že to každý. Takové ty vzpomínk mám až kolem těch tří ročků. Byla jsem hodně živé dítě. A taky hodně uvztekané. Slyšíte správně :D Když se mi něco nelíbilo, dokázala jsem to projevit. Ale brzo mě to přešlo, protože rodiče mě dokázali uklidnit, a jsem za to ráda. Kdyby mi totiž všechno dovolili, kdo ví, co by ze mě dneska bylo ... Byla jsem takový blonďatý ďáblík :) Ani nevíte, jak ráda na ty časy vzpomínám, klidně bych se tam vrátila .. to víte, bez problému, školy ... Ale jen na chvilku :) Měla jsem zkrátká krásné dětství. S Klaris jsme si toho hodně prožily (i když jsme se na čas odloučily ...), ty naše hry na čarodějky, s panenkami a převážně barbí :D Když jsem spala v na polštáří s kočkou, když jsem si polštář obložila plyšáky, abych se nebála. Co si pamatuju hodně je to, když jsem vždycky běhala kolem kožešiny v obýváku, na songy Michala Davida, nebo na freestylera :D Pyžamo na hlavě, nohavice jako krásné vlásky a jelo se :D Prostě, kdyby jste mě viděli, asi by jste se váleli po zemi. Mám haldu vzpomínek, ale to bychom tady mohli být do rána ;)


(Obrázek od Zelená Vzteky, který mi vytvořila :))
Potom přišla první třída, a začala jsem se seznamovat s novými kamarády. Byla jsem dost stydlivá, to víte, mezi novými dětmi. Ze zečátku mi hodně mamka pomáhala se školou, ale postupem času jsem začala být samostatná. Hodně ráda jsem jsem kreslila, byla venku a hrála si. S rodinou jsme hodně grilovali, opékali a tak jsme spolu trávili hodně času :) Ráda jsem hrávala na klavírek, který měl ale jen 19 kláves :D Ještě teď umím pár jednoduchým skladeb ... :D Taky jsem hrávala sims ... Jedničku :D Měla jsem tu hru vážně ráda, a mám na ní vzpomínky a to pokračoalo až ke sims 2 .. ale na to jsem se vám už vyjádřila :)
Zkrátka, k dětství mám moc hezké vzpomínky :)
A teď jsem tady, v sedmé třídě, která se pomalu rozjíždí a já se na to vůbec netěším.. Na matiku máme tu nejhorší učitelku, a mě matika moc nejde, takže vážně nevím ... Ale budu se snažit.
Chtěla bych vystudovat, mít rodinu, dobrou práci, pěkný domeček ... Samo to nepřijde, ale budu se snažit .)

Je tu blog, který mě přivedl ke psaní, focení, básničkám, přátelům, skvělým blogům (mnoho dalšího) a jsem za to ráda :) Proto chci ještě jednou všem poděkovat, protože vy všichni mi pomáháte rozvíjet se a zlepšovat se. A zároveň děkuju, za vaše návštěvy a komentáře ;)

Je tu rok 2011 za chvíli (ani se nenadějeme) a bude tu rok 2012 .. za ten rok jsem toho zažila tolik, že to ani nestíhám chápat :)

Můj příběh bude ještě pokračovat, a doufám že dlouho. Možná sem někdy přijdete a budete číst moje pokračování :)

PS: Každý má svůj příběh, který je něčím výjimečný :)

Elisis

Portrét segroš

1. září 2011 v 13:19 | Elisis |  Nakresleno
Tak trochu s opožděním sem dávám portrét ségry, který jsem jí nakreslila na svátek (Petra) :) Vypadá tam sice trochu dětinsky, a vím, že jsem se dost odvážila (přece jen, portrét je těžká věc), ale snažila jsem se. Kreslila jsem, stínovala, a gumovala podle fotky. Dala bych vám jí sem, aby jste měli podle čeho porovnávat, ale nevím, jestli by segroš souhlasila ;)
Snad vám to bude stačit takto.


Na obrázek klikněte, aby se zvětšil :)

Jsem hódně zvědavá na váš názor. Portrét jsem v počítači trochu upravila, protože byl hodně světlý, ale jinak je stejný ;) Co říkáte na oči? :D

PS: Co váš první den ve škole? My jsme šli po hodině domů :D Jenže je to takové zvláštní, po dlouhé době ve škole. Ale zanedlouho se to zase vrátí do normálu. Jeden kluk odešel na sportovní školu, a jedna dívčina přišla, znám jí z první třídy, ale potom odešla. Bly jsme celkem dobré kamarádky, ale nevím, jestli to bude, tak, jako dřív.
Zítra si dáváme knížky, a možná dostaneme i rozvrh. *Slováci se mají, jdou až v pondělí! :D*

Elisis