close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Společnost je všude kolem nás

29. září 2011 v 14:54 | Elisis |  Témata
Bylo púl osmé ráno a já jsem s kámoškou vešla do třídy maniaků. Samozřejmě nechci říct, že občas mezi ně taky nepatřím, to ne. Učitelé nás znají spíše pod názvem "nejhorší třída na škole". To víte, jak který učitel ... Z některých nemáme respekt, i kdyby chtěli ... U některých je to zase přesný opak. Všichni mluví přes sebe a smějí se ,,No toto je vážně vrchol nejvyššího stupně! Asi začnu rozdávat pětky!" rozdíl ,,Vy jste ale tak hodná a šikovná třída, a přitom jsem slyšela, že jste prý skoro nejhorší na škole. Teď máte aspoň možnost vylepšit si tu špatnou reputaci." (to byla jen taková perlička). I když je fakt, že u těch bez respektu se většinou nejvíce nasmějeme. Jako nedávno v hudebce. Smáli jsme se ještě o přestávce, smíchem se váleli po schodech a učitel se jen divil ale potom se i zasmál s náma :D


Začal probíhat normální školní den. Před testy jsme se mrkli na učivo, o přestávkách houba na stěně, mokré ubrousky po třídě, holky kradou stixy, a víte co, už mě to ani nepřekvapuje. Je se tomu směju. A vlastně smějeme se všichni. Probíráme různé novinky, v těch našich malých holčičicíh světech (to by bylo na dlouho no, to víte sedmička) ;D
Odcházíme z angličtiny a Katce se povede sklouznout na schodech zrovna před učitelem. Chudák, nechtěla bych být v její kůži. ,,Víte, to tak bývá u mě často, že přede mnou ženy padají." :D

Pomalu se chýlí k šesté hodině. Všichni už jsou rozjívení, a chtějí jít co nejrychleji domů.
Dojdeme do jídelny. No, řeknu vám, ne, že by se jejich jídlo nedalo jíst, ale někdy to za ty peníze vážně vůbec nestojí. Ale co, stejně se více nasmějeme než najíme :D
Jdu odprovodit kámošky. Cestou řešíme různé perličky ze školy a zase nás od samého smíchu skoro bolí břicho.
U vchodových dveří do domu si ještě vzpomenu na momentku ze školy v angličtině: ,,Michale, už mě vážně štveš, myslíš, že zavolám tvé matce!" ,,Paní učitelko, já mám vysílačku!" ,,Prosím tě, a co já s tím mám jako dělat?" ,,No, mamka má tu druhou." Zasmála jsem se a vkročila.
Najednou se rozhostilo ticho. Rodiče jsou nejspíš pořád v práci, sestra je na dovolené. Asi budu chvilku sama. Baťoch jsem položila na zem do pokoje, popadla knížku a lehla si na postel. Je to příjemné, jen tak si na chvíli odpočinout. Jenže pořád víte, že na vás ten baťoch stále čeká, až si vytáhnete sešity, učebnice a dáte se do přípravy a učení.
Ani jsem si to neuvědomovala a hodina byla pryč ... Založila jsem knížku do poličky a do rukou vzala těžký batoch, který už se nejspíš celý třepal blahem, až se začnu učit. Děják, přiroďák, čeština (promiňte, ale ten studentský slang si nejspíš neodpustím) ... A dál a dál. Je sice fajn mít na učení ticho. Ale občas se cítím tak sama, že si začnu různé věci namlouvat. Možná to znáte, po půdě něco přeběhne, vrzne podlaha ...
Konečně jsem kolem šesté slyšela přijíždět auta. Byli to rodiče. Běžela jsem jim naproti otevřít dveře a pomoct s nákupem (uhodla jsem to podle hodiny, a podle toho, že lednička byla s jídlem na bodu mrazu. To víte, známe svoje lidi ;)). Nevím proč, ale cítila jsem takový dobrý pocit, že už tady nejsem sama.

_____________________

Snad chápete, co jsem tím chtěla říct. Že lidé by se bez společnosti neobešli. Nejspíš by se zbláznili. Kdyby nás oddělili už na počátku života, nejspíš by nám to divné nepřipadalo. Ale byli bychom bytosti bez citů. A kdyby nás odsekli teď (respektive po různých zážitcích, přátelích, lásce, rodině), vážně bychom se zbláznili .. Společnost je pro lidstvo zkrátka důležitá.

Samota je občas užitečná, fajn, ale nesmí jí být moc. Jak jsem zmínila, občas je mi vážně smutno nebo dělám z komára velblouda (různé zvuky si moc beru). Například teď když jsem slyšela ohňostroj, lekla jsem se. Zapípalo mi icq, a už jsem začala přemýšlet co to bylo a málem jsem zamrzla. Někdy mám vážně hodně špatné svědomí. Nesmějte se mi! :D

PS: Jedu do neděle do maďarska (juchů), tak si to tu užijte, držím palce se školou. Teď už tam vlastně den jsem, a možná tam bude internet, takže můžu napsat a třeba přidat fota, ale nic neslibuju ;) Mějte se, smějte se :)

Elisis
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jully Jully | Web | 30. září 2011 v 13:45 | Reagovat

My sme tiež strašná trieda, akurát, že ja súhlasím s učiteľi, dá sa na veciach zamsiať, ale čo je veľa to ej evľa a toľko zbytočných trapošín ... :-?
Myslím, že máte vtipných učiteľov a množnosto zážitkov, inač aj u nás v škole sú staršné obedy, blee ... Ja mám samotu celkom rada, ale ako je ten film, čo ostal sám na pustom ostrove a rozprával sa s loptou, ktorej nakreslil tvár, no o nieočm to a to o tom, že bez spoločnoti, po dlhú dobu, by sme sa skutočne zbláznili ...

2 Beth Beth | Web | 2. října 2011 v 11:18 | Reagovat

Já když byla na základce, tak to bylo hrozný....teď když na to vzpomínám zpětně tak lituju učitele.... na gymplu to už bylo jiný. Taky jsme sice zlobili, ale už ne tolik. Byli tam prostě lidi, co se učit chtěli...teda ne že by je bavilo vždycky a všechno, ale tak celkově se o tu školu trochu zajímali....Měj se hezky v Maďarsku :)

3 restless-girl restless-girl | Web | 2. října 2011 v 16:31 | Reagovat

I přes to, jak byl tenhle článek dlouhej, se mi líbil. Nepřemejšlela jsi někdy nad psaním povídek z tvýho života? Protože tady máš svýho prvního fanouška, píšeš fakt pěkně. :-) To, jak dlouho člověk vydrží bez společnosti, ale záleží na jeho charakteru, vlastnostech a na tom, jak často je bez společnosti ponechaný. Jinak ale pěknej článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama