Poskytujeme stín,
i ochranu.
Jen při dešti nás chytá splín,
že jeden z nás může dostat velkou ránu.
Většina je obklopena zelení,
pichlavým jehličím až po listy.
Až na výjimky jarní,
růžovým kvítím posety.
Vítr nás často navštěvuje,
říkáme mu trenér našich těl.
Protože každý z nás,
do rytmu se pohupuje
a korunu svou rád měl.
Děti si s námi často hrají,
jsme pro ně dobrým útočištěm.
Nebo z nás lehkou schovku mají.
Je to pěkné, udělat radost dětem.
V létě či na podzim,
jsme zdobeni ovocem šťavnatým.
Až na ty jehličňáky,
kterými si já cestu razím
a nestanu se sladkým.
V zimě shodíme naše obleky,
až na mně a ostatní.
Hodíme na sebe bílé slušivé převleky,
které navrhla královna zimní.
To byla ta dobrá stránka věci.
Co způsobují lidé jsem vynechal.
Ale jsem rád, že jsme tady přeci.
Stromy jsou součást přírody,
kterou bychom měli zanechat.
Můj výtvor, který jsem poskládala včera. Chtěla jsem, aby to bylo něco jiného. Když jsem skládala o podzimu, o jaru, proč by to nemohly být stromy? Napadalo mě k nim tolik přirovnání, veršů, a tak jsem se do toho dala. A vidíte, co z toho vzniklo. Možná je taková trošku dětinská, ale snažila jsem se ... po dlouhé době aspoň nějaká básnička :)
Elisis


já jsem se taky pokoušela o básničku a to i několikrát.. =) Nakonec jsem se vždycky naštvala a hodila papír s básničkou do koše - nestály za nic! :) Ale ta tvoje je pěkná.. :)