Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Říjen 2011

Ostudo jedna, vždyť jsou 2. narozeniny blogu!

29. října 2011 v 17:31 | Elisis |  Oznámení

Už si zase o rok starší,
přeju ti všechno nejlepší.
Můj milý blogu,
radost moje,
ušetřím tě dlouhého monologu,
a věnuju jen tobě
tohle přání,
tenhle vzkaz,
jako prominutí za mé zapomění.
Chci tu zůstat další roky,
a udělat velké kroky,
ke zlepšení,
které pramení,
díky tobě, blogu!

Příběh rodiny Priscilla /1/

28. října 2011 v 22:23 | Elisis |  Příběh rodiny Priscilla
Tak, konečně první část příběhu rodiny Priscilla. Chci vás upozornit, že nepůjde o žádný komiks, na kterém závisí určitý děj. Zkrátka příběh obyčejné rodiny, která prožívá neobyčejné události všedního života. Tato část bude spíše takové seznamování. Bude to v takzvané "ich" formě psaní (1.osoba). Jedna blogerka se rozhodla ... (pro zvětšení obrázku klikněte na něj)

Dýňová sobota

26. října 2011 v 19:56 | Elisis
Nevěděla, jsem, do které rubriky by se tento článek hodil, možná do rad? I když vydlabat dýni není nic těžkého. Dobře, jdu k věci.

Minulou sobotu jsme já a kámoška oslavovaly naše narozky. Další den jsme měly jet spolu do planetária, ale až kolem 4 odpoledne (už začínám "deníčkovat"), a jelikož bych jela domů a pak zase přijela, zůstala jsem u ní. Jelikož jsem z domu přinesla dýni ze zahrádky a kámoška měla darované dýně, šly jsme dlabat.

Víte, o no to ve skutečnosti vypadá jednoduše, ale přitom to je takové posilování na ruce. Nejprve umýt dýni, či aspoň hadříkem utřít. Já jsem i odřezávala kousky jakéhosi čehosi, co vypadalo jako malá dýňová nemoc-Elisis se snaží přirovnávat. Pak odříznout vršek, (který se nám málokdy podařilo uříznout rovně :D), pak si načnout vnitřek nožem, poté vydlabat lžící. Ten čas vám přitom docela uběhne. Třídily jsme semínka, odkládaly dužinu na kompot. Sice jí moc nebylo, ale něco se našlo .. Ty první dvě šly lehce. Ale pak ty nejedlé, ty byly hodně tvrdé. Já jsem ještě takový nedomýšlivý ťuňťa. Dřu se tam s tím a ono pořád nic. Kámoška si to vezme na starost, a má polovinu během chvilky .. :D

Nejlepší na tom jsou asi ty obličeje .. ale když jsem se pokoušela udělat takový složitější, nakonec se mi to zase nepovedlo. Příště aspoň budu vědět. Chybami se člověk učí, ale já jich poslední dobou dělám nějak moc :D

A pár fotek z dýňové zabijačky .. (aneb, jdeme se zasmát)




Smažené nudle

25. října 2011 v 15:00 | Elisis |  Recepty
Přemýšlím, že bych udělala rubriku na recepty. Uvidíme, jestli jich bude více :) Teď bych totiž ráda začala něco vařit, protože skoro nic neumím .. Oproti některým kámoškám, které by mohli hostit 10 lidí :D

Ve čtvrtek nebyl ve škole nic moc oběd. Knedlíky, s tou jejich zeleninovou omáčkou .. Takže jsem po škole (po svém obvyklém odpočinku) pustila do vaření smažených nudlí. Toto jídlo mi vždycky vařil taťka, a ségra taky umí. Mamka to často nevaří, takže já jsem nějak zaostávala.

Tudíž jsem vzala potřebné ingerience a to:

Bezvaječné nudle (vzadu je napsáno, např.: jako příloha místo špaget či ke smažení, podobají se čínským, nevím, jestli jsou ještě nějaké jiné, ale my požíváme tyto),
olivový olej,
sojovou omáčku,
mísu
a pánvičku

Postup (aneb jak to dělám já): Nejdříve dáme vařit vodu. Nudle vložíme do mísy (snad nemusím připomínat, že přidáme tolik, kolik potřebujeme). Důkladně čtěte obal nudlí, někdy se mají dát vařit do hrnce, někdy je stačí zalít. Já mám tu druhou možnost. V horké vodě jsem je nechala kolem dvou minut. Raději je zkuste, aby nebyly rozvařené. Můžeme si už dát pánvičku na sporák, bez oleje! Poté nudle scedíme a znovu vložíme do mísy. Přidáme olej, aby se nudle nelepily, a sojovku, aby se dochutily. Pomalu vložíme na pánvičku a smažíme. Já jsem smažila asi kolem 15-20 minut. Každé nudle jsou jiné, musíte zkoušet. A také ochucovat. Sojovku jsem postupně přidávala, až mi konečně vyšla ta správná chuť. Můžete si osmažit i cibulku. Mě se moc nepovedla, trochu se připálila, i když jsem ji dělala na malém ohni. No, příště budu vědět. Poté zase vložíme do mísy (jak uznáte, jestli chcete do čisté, ale já jsem hostila jen sebe, a poté jsem nechala na zkoušku rodičům a ségře). Píšu vám tady nedůležité věci, já vím, to jsem prostě já :D
Myslím, že se mi to na porpvé docela povedlo (až na cibulku), i našim chutnalo. Nudle byly dobře dochucené, navíc i místy křupavé, takže jsem byla spokojená :)

Tento recept možná už mnoho lidí zná, ale podělit se s vámi přeci můžu ;)

A fotka:


Dobrou chuť

Elisis



Druhý svět

23. října 2011 v 10:18 | Elisis |  Témata
Každý má nějaký svůj druhý svět. Ať už je to počítač, knížka ... ale co to vlastně je, ta špatná stránka našeho žvota, chování? Je to také druhý svět? První možnosti jsou spíše myšleny jako útěk z reality .. Jenže co to, když se občas přestaneme ovládat, nechápeme situaci, proč to vlastně děláme, a slůvko promiň to tak lehce nenapraví. Náš druhý svět. Naše špatné vlastnosti .. Někdy se z nich člověk ani nenapraví. Ale očividně jsou tady proto, abychom se učili z chyb. Jasně, někteří lidé jsou nepoučitelní, a věřte že si to dokážu představit. Ale jsou tady i ti lidé, kteří svůj druhý svět chtějí zlepšit. A myslím, že je hodně těžké to změnit. Bohužel, to spoustu lidí nedokže ocenit, nepodají mu pomocnou ruku, spíše jí odvrátí zpátky.

...

A co ten druhý svět, o kterém nikdo nevíme, jen my. Nikomu o něm neřekeme. Je to naše tajemství, nechceme se s ním nikde chlubit a ukazovat. V takových lidech se někdo těžko vyzná. Jsou možná tajemní a zvláštní, ale lidé s druhým světem mohou být i obyčejní lidé, se kterými se vídáme každý všední den. Člověk je zvláštní bytost. Známe někoho, o kterém víme, že by nám nic netajil, nelhal nám. Pak ale zjistíme krutou pravdu. Je to jako rána do zad. Věřte mi, že vím jaké to je, zažila jsem si to. Myslela jsem, že je to kamarádka, ale bohužel nebyla ... A už nejspíš ani nebude. Bylo to jen ze závisti. Jsem ráda, že teď mám někoho, kdo mi rozumí, a vím, žr mě nikdy nezradí.

Zkrátka, někteří lidé jsou tajemní, ale většinou to ani nepoznáme. Dokáží se až moc dobře skrýt. Někdy se nám to nelíbí, ale nemůžou bez toho žít. .. Někteří nám skrývají pravdu, lžou, šíří pomluvy, zjistíme to a pak máme ze života peklo.
Druhý svět je rozšířené téma, ale když jsem viděla ty dvě slova, hned mě napadli lidé a jejich životy. Nejspíš nikdy člověka nemáme úplně přečteného. Občas se nevznáme ani sami v sobě.

PS: Přidala bych tohle k téma týdne, ale na blogu ani na adminu se mi to nezobrazuje, nevím proč. Zřejmě kvůli té renovaci.
PSS: Fotky ze hry už mám, ještě to dopíšu :)

Elisis

Podzimní neděle

19. října 2011 v 17:16 | Elisis |  Nafoceno
Kdo ví, jestli takových slunných neděl bude víc. Byly to sice takové slabé podzimní paprsky, vál chladný vítr a ve vzduchu už cítím ten vzdálený vzduch podzimu. Jenže i tak mám z toho radost. Tráva se pořád zelená, slunce se třpytí a i částečně zahřívá, takže si nemám na co stěžovat.
A to bych nebyla já, abych tu aspoň trochu nezdokumentovala :) (Nejsou to nějak umělecké fotky, ale nejvíc se mi stejně líbí paví očko, protože je v mém archívu nový ;)

Naše "malá" lovkyně




Krasavec. Díky, že si mi tak hezky zapózoval.



Moje první pastelky

14. října 2011 v 20:27 | Elisis |  Témata

Všechny jsme se tísnily v malé krabičce, jako sardinky v konzervě. Ale za to, kolik je tady místa, se nás sem vejde dost. Od základních barviček, jako jsem já- žlutá, s červenou, zelenou, modrou, hnědou a černou až po šedou, bílou, oranžovou, růžovou a fialovou. Každá z nás měla na starost něco jiného. Bílá stále básnila o tom, jak je ráda, že je zde s námi, dělila se o rady, jak zesvětlit každou věc, co se chystáme namalovat. Zároveň k nám ale byla upřímná a nebála se říct svůj názor. Červená stále mluvila o lásce, vždycky byla kamarádská, ale zároveň jsme veděli, na co si dávat pozor. Já s oranžovou jsme byly nerozlučná dvojka. Často si povídáme o teple, exotice, sluníčku. Hodně nás to spojuje. Mám ji ráda, protože to není taková ta oranžová, bijící do očí, ale jemná, s nádechem meruňky. Dokáže mě uklidnit. Má kolem sebe jakousi auru energie. Ke mě se spousta kamarádů přijde povzbudit, svěřit se, rozveselit či potěšit. Zkrátka jsme takové teplé barvy, které mají hodně společného. Stejně jako zelená. Je to barva přírody. Umí být hodně chápavá, a úsměvů má na rozdávání. Ale občas ji varuju, ať se s tím nepřežene. S modrou jsou nerozlučné kamarádky. Barva vody. Občas se trochu uzavírá do sebe, ale naštěstí jsme tak bezva parta, že jí brzy dokážeme rozveselit.

Únava je jako nemoc. Jen se jí nikdy nezbavíme.

9. října 2011 v 18:24 | Elisis |  Ukecanost
Tyto věty mě napadly při prvním pohledu na sebe, pomyšlení na své oči, hlavu.. Kde se poděly ty časy, kdy jsem na blog měla každou volnou chvíli. Prázdniny ... jsou pryč. Ale nechci si stěžovat, tohle si snad říká každý. Má to taky své výhody, samozřejmě. Jen mě občas nebaví cpát si do hlavy nepotřebné informace, které mi v životě k ničemu nebudou, a po několika týdnech je tam cpát znovu.

Brooke Frase- Something in the water


Tento týden byl hodně nabitý. To víte, škola, koníčky. Nechci ale říct, že by blog nebyl můj koníček. Blog není moje povinnost, ale radost, zdroj mých pocitů, kousky mě. Přece si nebudu říkat, dneska jsem nic nepřidala, co si návštěvníci pomyslí ..... Ještě nedávno jsem si myslela, že když nebudu často přidávat, ztratím návštěvníky. Ale pochopila jsem, že ta srdečná hrstka co jich mám, mi jsou věrni a nezáleží jim na tom, že pět dní nic nepřidám. Jsem jim vděčná za to, že to chápou a i přesto se obtěžují ke mě přijít a napsat komentář, svůj názor :) Proto díky všem, kteří mají tak svatou trpělivost.

Hodnocení blogu ange

1. října 2011 v 16:23 | Elisis |  Hodnocení blogů
Autorka blogu: Blonde

Adresa blogu: http://ange.blog.cz/

Ikonka: