14. října 2011 v 20:27 | Elisis
|
Všechny jsme se tísnily v malé krabičce, jako sardinky v konzervě. Ale za to, kolik je tady místa, se nás sem vejde dost. Od základních barviček, jako jsem já- žlutá, s červenou, zelenou, modrou, hnědou a černou až po šedou, bílou, oranžovou, růžovou a fialovou. Každá z nás měla na starost něco jiného. Bílá stále básnila o tom, jak je ráda, že je zde s námi, dělila se o rady, jak zesvětlit každou věc, co se chystáme namalovat. Zároveň k nám ale byla upřímná a nebála se říct svůj názor. Červená stále mluvila o lásce, vždycky byla kamarádská, ale zároveň jsme veděli, na co si dávat pozor. Já s oranžovou jsme byly nerozlučná dvojka. Často si povídáme o teple, exotice, sluníčku. Hodně nás to spojuje. Mám ji ráda, protože to není taková ta oranžová, bijící do očí, ale jemná, s nádechem meruňky. Dokáže mě uklidnit. Má kolem sebe jakousi auru energie. Ke mě se spousta kamarádů přijde povzbudit, svěřit se, rozveselit či potěšit. Zkrátka jsme takové teplé barvy, které mají hodně společného. Stejně jako zelená. Je to barva přírody. Umí být hodně chápavá, a úsměvů má na rozdávání. Ale občas ji varuju, ať se s tím nepřežene. S modrou jsou nerozlučné kamarádky. Barva vody. Občas se trochu uzavírá do sebe, ale naštěstí jsme tak bezva parta, že jí brzy dokážeme rozveselit.
A co fialová s růžovou? Fialová se nebojí říct svůj vlastní názor, často nás překvapuje svými originálními nápady. S růžovou si mají hodně so povídat. Jsou si neskutečně podobné. Růžová hledá svého vysněného prince, jen se s oranžovou občas bojíme, že ho nenajde. Jenže fialová tady je, a myslíme, že ty dvě se nakonec najdou.
Šedá, černá a hnědá. Ty se hodně doplňují. No, hlavně černá šedou. Černá s námi umí dobře vycházet, navíc dokáže i neskutečně překvapit. Šedá je tak trochu uzavřená, bojí se prosadit. Hnědou skoro nic nerozruší. Je milá, a nikdy nám nelhala a ani nás nezradila.
Jako celek jsme dobrá parta, a doufáme, že si nás najde dítě, které se bude starat o naše hlavičky, bude nás využívat, a nenechá nás ležet v koutě.
______________
S maminkou jsme se vydaly do obchodu. Přeci jen se blíží můj první školní rok. Těším se, ale mám i trochu strach. Jenže vím, že rodiče při mě budou stát, a věřit mi.
Chybí mi ještě pár věcí. Maminka říká, že se mi bude líbit hlavně výtvarná výchova. Hrozně ráda totiž kreslím a maluju. Sice hodně věcí ušpiním, ale rodiče ze mě mají radost. Mé obrázky visí skoro po celém domečku.
Došly jsme k věšákům, kde viselo plno různých věcí. Pastelky, fixy, vodové barvičky. Očka mi celá zářila. Stačil mi první pohled, a věděla jsem, které si vybrat. Šťěstím jsem je vzala do ručiček. Pohladila jsem jejich krásný obal. Už jsem se nemohla dočkat, až s nimi budu kreslit. Vybrala jsem i nějaké vodové barvy, skicáky, bločky, pera a tušky. Ale nejvíc se mi stejně líbily pastelky.
Když jsme přijely domů, vzala jsem nákupní tašku a hledala je. Byly až vespod. Rozbalila jsem je, ale snažila jsem se neroztrhnout ten krásný obal. Zdálo se mi, jakoby se na mě usmívaly. Možná to pro ně bylo vysvobození. Úsměv jsem jim oplatila. Vzala jsem si je do pokojíčku. Sáhla jsem po prvním papíru, co byl na stole a začala kreslit. Tak pěkné pastelky jsem snad nikdy neměla.
Běžela jsem do kuchyně a objala maminku. Vděčím za to i jí.
_____
Dočkaly jsme se. Koupila si nás holčička s krásnými copánky. Po dlouhé cestě v nákupní tašce, nás konečně vyndala z té stísněné krabičky. Všichni jsme se usmály svobodou, i tím, že nás konečně někdo využije. Holčička s námi začala kreslit. Její teplé prstíky vystřídaly každou z nás. Všechny jsme se zároveň usmály. Já, po dokreslení sluníčka, oranžová ležela na paprscích, modrá zrovna dodělala mráčky. Červená střechu, šedá s bílou dům, fialová okna a dveře, růžová závěsy, hnědá záhonek a plot, a zelená zahradu, která ještě nebyla hotová. Byly jsme si jisté, že tato holčička nás ležet v koutě nenechá.
Konec.
____
Fů, dalo mi to docela zabrat. Něco takového jsem chtěla. Příběh o pastelkách, jejich život, vysvobození, které putovalo do správných rukou. Tak, co na to říkáte? ;)
Elisis
Super článok
:)