Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Prosinec 2011

/2/ Vánoce v Sims City

30. prosince 2011 v 18:27 | Elisis |  Příběh rodiny Priscilla
Po dlouhé době vás vítám u nás :) Autorka se rozhodla vám trochu ukázat, jak tady, v Sims City, konkrétně v Šafránové zátoce (ale to je vedlejší) slavíme Vánoce. No, ono je to vlastně podobné jako v Americe, 24. prosince je Štědrý den, k večeři máme vepřové kotlety (v USA je to často krocan), tedy aspoň u nás v domácnosti a u většiny simíků. Jako dezert ... to je volba každé rodiny, ale my s tátou máme buď cukroví, želé nebo něco jednoduchého, ale budeme muset zkusit i něco jiného. Po večeři, pokud je sníh, jdeme s tátou ven a užíváme si společné chvíle. Což znamená stavení sněhuláka, koulovačka .. Táta prostě není lenoch, který jde po večeři hned spát :) Poté přes noc nosí dárky Santa Claus, kterého dokonce můžete vidět. Důležité je dát po večeři na stůl cukroví, protože pokud na to zapomenete, Santa bude mít hlad a nedá vám žádný dárek. Také by nebylo špatné vyzdobit dům nebo byt vánočními dekoracemi, Santu to jen potěší. Stejně, jako se před půlnocí objeví, tak před svítáním zmizí. Ráno 25.prosince si dáváme dárky a neuškodí pusa pod jmelím pro štěstí ;)
Ale váž Ježíšek mi přijde stejně lepší, takové to kouzlo, kdy děti neví, jak vypadá a každý si ho představuje jinak ... (Klikněte na obrázek, zvětší se.)

Akademie Evernight

27. prosince 2011 v 13:23 | Elisis
Název knihy: Akademie Evernight (1. díl)
Autor: Claudia Gray (nejsem zasáncem přípon -ová, když jsou to američtí spisovatelé .. )

Obsah: Kniha vás vtáhne do děje, a až do konce můžete jen čekat, co vás ještě překvapí. Bianca se narodila jako vyvolená upírka. Ale protože se její rodiče učitelé, mimochodem také upíří, kteří žijí už několik století, rozhodli přestěhovat na akademii Evernight, Bianca si brzo ráno sbalí pár věcí a uteče. Akademie je plná bohatých a snobských lidí, mezi které ona nezapadne. Jenže netuší, koho na své cestě potká. Kouzelného Lucase, který změní její názor na útěk. Jako ona je na akademii také poprvé. Protože Bianca nikoho nezná, je ráda, že nebude až tak sama. Navíc Lucas, stejně jako ona, neuznává zdejší snoby .. Vznikne mezi nimi pouto a touha, která se nedá odvrátit. Jednou na plese ale nad sebou Bianca ztratí kontrolu a kousne Lucase. Ten si z té noci nic nepamatuje, a tak Bianca mu, ať chce či ne, musí lhát.
Bianca se ve škole skamarádí se zvláštní dívkou Raquel, která přes noc stále slýchává podivné zvuky na střeše, jenž ji vždy vystraší k srmti. Navíc ji po delší dobu pronásleduje spolužák Erich, upír, který se chce Raquel, lidské bytosti zmocnit. Bianca chce chránit svou kamarádku, a tak se vydá na průzkum po střeše. A potká Ericha, který schválně Raquel děsí. Jenže na střeše se stalo ještě něco .. Bianca Ericha kousne. V jeho krvi je děs, zlost .. Na střeše byl ale ještě někdo, a to Lucas, který náhle zjistil pravdu. Po jeho odjezdu domů mu Bianca napíše pravdu. Nečeká, že se vrátí, ale je zpět, i přesto, že ví, co Bianca doopravdy je. Táhne je to k sobě tak, jako ještě nikdy k nikomu jinému. Lucas dokonce chce, aby ho Bianca znovu kousla ... A později se malým nedopatřením zjistí proč. Lucas je totiž členem Černého kříže-lovci upírů a chtěl získat imunitu proti upířímu kousknutí. Dá se na útěk, ale upíří v čele s ředitelkou akademie, rodiči Biancy, profesory a jejím kamarádem se vydávají za ním. Bianca i přes zradu, kterou ji Lucas způsobil, mu jde na pomoc a společně utíkají.

Názor: Nejsem zastánce upířího žánru, ale tato kniha je dobře napsaná, a určitě budu číst i další díl. Navíc všechny ty zvraty, někdy jsem se nestačila divit, co spisovatelka ještě dokázala přichystat pro čtenáře.

Úryvek: Lucas mě sevřel v náručí. Když se mi opřel o rameno, uvědomila jsem si, jak se vyčepraný a vyděšený. Projížděla jsem mu prsty mokré vlasy, abych ho ukonejšila. Později budeme mít spoustu času promluvit si o Evernigtu, Černém kříži a o všem, co nás dělilo. V tu chvíli bylo nejdůležitější, že jsme byli v bezpečí.

PS: Chci se vás zeptat, jestli byste také chtěli recenzi na knihu "Kočičí holka" od Breziny? Už ji mám přečtenou delší dobu, ale záleží taky na vás ;)

Elisis

Vánoční čas

25. prosince 2011 v 14:53 | Elisis |  Básničky
Za okny sníh očima hledám,
když ztěžkhlé rolety zvedám.
Zbylo už jen pár zmrzlých vloček,
jak ona okně mourovatých koček.

Modré zvonečky na zácloně,
cinkají tiše ale vědomě,
že Vánoce nastaly,
a koledy nám zahrály.

V domě voní cukroví,
též oříšek lískový.
Salámek si jistě odepřeme,
a zlaté prasátko večer uvidíme.

Odpoledne procházka nás čeká,
a štědrovečerní večere nás láká.
Kapr, ten je smažený,
a bramborový salát míchaný.

Když zvoneček zazvoní,
je to pro nás znamení,
že pod stromečkem dárky máme,
a společně si je rozdáváme.

Čekají nás krásné svátky,
v televizi pohádky,
s blízkými se sejdeme
a vánoční čas spolu strávíme.

Venku padá, padá sníh, začneme o bílých Vánocích snít

22. prosince 2011 v 22:50 | Elisis |  Nafoceno
Byla jsem tak šťastná, když jsem viděla venku poprvé padat sníh, a ještě více, když padal podruhé. Stále víc a víc zakrýval zelený koberec, až se nakonec změnil na bílý jako poleva na dortu. Stromy zdobilo několik těžkých vloček, pod kterými se větve jehličnanů prohýbaly. Když jsem kráčela cestou domů, pod nohama mi to křupalo, díky prvním šlápotám kozaček. Samozřejmě jsem ani nepřekročila práh předsíně a chopila se foťáku. Nechtěla jsem, aby foťák navlhnul, a tak jsem se narychlo snažila blýsknout pár "uměleckých" fotek, a když jsem měla tváře jako jablíčka, vrátila jsem se domů. Několik mnut jsem strávila pozorováním lehkého padání vloček mezi ostatní a snila o bílých Vánocích. Budeme jen rádi, když tento snížek vydrží :)

Poprvé, už napůl proměněný v led a půlka zas roztála.



Nejvíc mě fascinuje ta jiskřička v zamrzlé kapce.


Jak je to s city ..

17. prosince 2011 v 20:10 | Elisis |  Ukecanost
Poslední dobou bych pořád jen přemýšlela a přemýšlela. Psala úvahy a vylévala vám tady srdíčko. Jenže já se zkrátka musím svěřit. Sdělit vám něco slovy, protože tak mi to jde nejlépe.
Proč je to všechno najednou tak složité. Znáte takový ten pocit, když se v druhém člověku nevyznáte, ale máte na výběr jen dvě možnosti? Nevíte jestli k vám něco cítí nebo se před druhými jenom předvádí? Proč mi tohle dělá. Proč zrovna mě, mě která v sobě všechno drží a jednoho dne to vyklopí. Právě kvůli toho si dělám další škody, teda spíše někomu jinému.
Není jediný večer, kdybych o tom nepřemýšlela. Jenže já nechci, chci se jen zaspolouchat do písně, protože jen ta mě přesně vystihuje.
Coldplay- Paradise



37. díl Somebody To Love Me

10. prosince 2011 v 11:49 | Elisis |  Poslouchárna
Na tenhle song jsem přišla díky Lidl reklamě. Tak si říkám, že aspoň k něčemu jsou ty reklamy dobré, tato se vážně povedla, měli dobrý nápad :) Hned jsem si ji oblíbila, pořád a pořád mi zněl v hlavě ten refrén, takže vám ji sem hodím, třeba se zalíbí taky :)



Elisis

Dneska je všechno těžší

6. prosince 2011 v 17:15 | Elisis |  Témata

Kráčím si cestou domů. V hlavě mi zní píseň Adele, Someone like you. Zamyslím se nad textem.. Jde z něj smutek, zrada, ale zároveň optimismus k tomu, jít dál. Nevadí, najdu si někoho jako jsi ty. Někdy láska trvá, někdy bolí. Slova, která tvoří velkou část života, a zapadají do něj jako kousek skládačky do obrázku. Ale kolik těch příčin může být, to se neodvážím říct.
Když se podíváme do tváří kolemjdoucích, nikdy nemůžeme přesně odhadnout, co v nich je. Smutek, bolest? Jenže zrovna tyto věci k životu patří, ať chceme nebo ne. Pokud jdou věci bez problémů, je něco špatně.
Každý z nich má masku. Alespoň před širokou veřejností. Milujete zpěv, ale kdo se dneska odváží vyjít na ulici a jen tak zazpívat.

Někdy si ani neuvědomíme ..

1. prosince 2011 v 21:07 | Elisis |  Ukecanost
Kolik toho vlastně máme ...

Myslela jsem, že to bude den, jako každý jiný. Ale jak jsem se mýlila. Co vás nečekaného během všedního dne může potkat, a zasáhne vás to tak, že si to nedokážete představit... Možná to znáte, možná ne. Ale já jsem to poznala. Má mě to těšit, nebo nemá, nevím. Uvědomila jsem si, jak si vlastně někteří nevážíme toho, co máme. Spoustu věcí bereme za samozřejmost. Ano, já vím, že takových myšlenek tady bylo už spousta, ale jen málo z nich si to zažilo. Nerada vidím, když jeda z mých dobrých kamarádek trpí. A prosím, nehádejte, co se stalo. Protože já sliby držím..
Nevím, co bych dělala na jejím místě. A jsem ráda, že je tak silná a zvládá to. Víte, ona není ten typ člověka, který chce, aby ho někdo litoval. V tom ji chápu. Proto jsem se snažila co nerozebírat a vidět ji co nejvíce úsměv na tváři. Horší ale je, že to, co se stalo se může maximálně zhoršit, ale pevně doufám, že to tak nebude. Nevím, jak psát dál. Vy nevíte, o čem mluvím, ale jen jsem vám chtěla trochu přiblížit, co se vlastně dneska stalo. Některé věci zkrátka přijdou tak náhle, že máme chuť se probudit z té noční můry...


Jenže je to ještě jedna věc. Znám takový ten pocit, když projdete kolem chudého člověka, a uvědomíte si, že mu vlastně nemáte co dát, protože aspoň já u sebe věčně peníze nenosím.. A přejde vámi takový pocit úzkosti. Jenže jedna věc je to, když tu pomoc člověk vážně potřebuje nebo když toho jen využívá.
Dneska se totiž v naší vesnici takový člověk objevil. Šlo vidět, že neví co má dělat, že neměla peníze. Ale s holkama jsme si to neuvědomily, a zašly do obchodu koupit si něco dobrého... Kdyby nás to trklo, mohli jsme vzít aspoň rohlíky nebo něco podobného. A tak, když kolem nás prošla, holky ji nabídli, jestli si nechce vzít ten zbytek, že už nechceme, ať si klidně vezme. Sice jsme věděly, že ji z toho bude maximálně sušit, ale vážně vypadal bezmocná, navíc jsme ji tady nikdy neviděly. Potom jsme ještě přelily pití a daly jí ho, ať má aspoň něco. Byla taková sympatická, vypadala jako herečka navíc měla i příjemný hlas. Potom odjela autobusem potom, co jí nějaká paní dala peníze. Měly jsme z toho takový dobrý pocit, že jsme někomu pomohly.. Sice jsme toho neudělaly moc, ale pokusily jsme se aspoň o něco.

autor oddělovače: Denie* odměna v soutěži

Elisis