Byla jsem tak šťastná, když jsem viděla venku poprvé padat sníh, a ještě více, když padal podruhé. Stále víc a víc zakrýval zelený koberec, až se nakonec změnil na bílý jako poleva na dortu. Stromy zdobilo několik těžkých vloček, pod kterými se větve jehličnanů prohýbaly. Když jsem kráčela cestou domů, pod nohama mi to křupalo, díky prvním šlápotám kozaček. Samozřejmě jsem ani nepřekročila práh předsíně a chopila se foťáku. Nechtěla jsem, aby foťák navlhnul, a tak jsem se narychlo snažila blýsknout pár "uměleckých" fotek, a když jsem měla tváře jako jablíčka, vrátila jsem se domů. Několik mnut jsem strávila pozorováním lehkého padání vloček mezi ostatní a snila o bílých Vánocích. Budeme jen rádi, když tento snížek vydrží :)
Poprvé, už napůl proměněný v led a půlka zas roztála.
Nejvíc mě fascinuje ta jiskřička v zamrzlé kapce.
Připomíná mi to velký diamant klenoucí na vrcholu květiny.
Sníh podruhé ... a že ho bylo :)
Naše dokonalo-nedokonalá lavička :)
V zajetí řetězu
První fotky jsou barevnější, ale to taky díky tomu, že svítilo slunce, a sníh odkrýval vše zelelné. Teď je to jiné a kouzelnější :)
PS: Konečně prázdniny! Mám z toho takové smíšené pocity. Pořád nedokážu věřit, že už za dva dny jsou Vánoce :) Aspoň, že už máme vánočí výzdobu, a snáz tomu uvěřím, když budeme mít nazdobený stromek ;)
Elisis












Teda,to jsou krásné fotky!
Ten sníh!
Já chci taky! Proč?! Proč jinde napadne a u nás ne?!
Ale alespoň někdo si Vánoce opravdu užije
Děkuji moc za komentářem, pochvaly i otázky