Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Leden 2012

Blogy, jenž si získaly mou přízeň

31. ledna 2012 v 19:30 | Elisis
Možná jste už někteří slyšeli o ocenění "Beautiful blog" (beautiful- v překladu krásný, nádherný, pokud se nemýlím), které koluje blogovým světem. Chtěla bych poděkovat holkám Ebolin a Vendy, od kterých jsem ocenění dostala. Ještě jednou vám děkuji mnohokrát, hodně to pro mě znamená :)

Proto se ho taky rozhoduju předat dál. Myslím si, že je to dobrý způsob, jak ukázat vašim oblíbeným blogerům, co pro vás znamenají :)

Zima na horách .... jak neobvyklé

28. ledna 2012 v 13:05 | Elisis |  Nafoceno
Když jsme si na lyžáku udělali takový "malý" výšlap .. no, on byl malý, ale ty kopce, navíc chodit ve sněhu a pak poslední metry ve skoro stejně vysokém jako vy, není zrovna jednoduché. A ještě kdyby to na těch lopatách jelo. No, k věci. Vyfotila jsem pár fotek na památku, ale hlavně protože tam bylo krásně. Výhled na zasněžené stromy, čerstvý vzduch, zkrátka kouzelná krajina. Berte prosím ohled na to, že jsou focené mobilem, takže kvalita není zrovna dvakrát dobrá. Taky jsem je musela trochu odbarvit, protože můj mobil má tendenci dělat fotky hrozně modré, když jde o sníh.



Proč ve středu musí být mezinárodní den, kdy se nemá lyžovat (protože je prý velká pravděpodobnost úrazu), zrovna když se skvěle jelo ... No jo, zákon schválnosti ;)


Lyžák, zažije si snad každý žák

23. ledna 2012 v 17:06 | Elisis |  Ukecanost
Zdravím vás po dlouhé době :) Celý víkend jsem tak nějak odpočívala a vůbec se mi nic nechtělo, akorát tak koukat na činžák (sims seriál, u kterého se vždycky zasměju), číst Harryho nebo hrát sims (ségra sice nainstalovala Hrátky osudu, ale dvojka stejně je a bude lepší :)). To je zase zážitků. Máme dokonce i své stránky a videa. Taky u toho hlavní fotograf a programátor proseděl hodně času. Ale dobrovolně!
Trošku mě zarazilo, že šlo hlavně o to, aby nás bylo na pokoji málo, protože tam, kde se jezdilo minule, bylo prý hodně lidí na pokoji, takže si moc nemohli odpočinout. A nakonec se naše třída rozdělila jen po tři pokoje. Ale nestěžuju si.
První den jsme vyšli půlku svahu nahoru, s lyžáky na nohou a lyže v rukou, takže docela fuška. Pak následovaly základní lekce, jako stromeček, šlapání do kopečka, sjezd po jedné lyži ("koloběžka"), pak po obou. Uteklo to rychle. Každý večer jsme měli naplánovaný program, takže jsme se (většinou :D) nenudili.


Druhý den jsme skoro všichni, až na některé zkušené a nezkušené (naše skupina byla takový průměr), zařezeni do skupiny. Učili jsme se obloučky, přenášet váhu na druhou lyži, abychom nemuseli plužit a další a další. Konečně třetí den jsme už jeli na vleku a sjížděli svah, sice společně, ale přece. Jelikož jsem uměla v zatáčkách jen plužit, jsem ráda, že už umím přenášet tlak na dolní lyži. A ano, padala jsem, asi třikrát na konci vleku a jednou uprostřed, tím jsem byla pověstná :D Taky občas na sjezdu (z většího kopce a pak než jsem si zvykla na sjezdovku), ale spíše jsem ztratila rovnováhu, když jsme stáli nebo jsem si stoupla na lyži. Taky se mi jednou odepla lyže, když jsme jeli jinou cestou, nikdo tam nejezdil, ale pak se tam najednou všichni slezli, tak jsme jezdili normálně. Ale byly tam fajn skokánky :D
Jídlo bylo dobré, akorát na menší komplikace s žaludkem u některých ... To se nám snad nikdy nevyhne.
S holkama byla na pokoji legrace, je dobře, že jsme nemusely jít spát přesně po večerce, to by nás stejně nedonutili :D A co se tam všechno řešilo, ty školní lásky, a rozhádáné holky, no, nejspíš to znáte.

Ale byla krásná příroda :) Když jsme jeli jednou na lopatách (ano, jednou, vyšlapali jsme kopce a pak si sjeli sjezdovku) a zabořili jsme se do 1,40 cm sněhu, byl nádherný výhled. Mám pár fotek na mobilu, uvidím, jaká bude kvalita a můžu je vám sem dát. Pořád sněžilo, takže všechno bylo pokryté sněhem, ale v den odjezdu sníh začal tát, takže by asi nestálo za to tam zůstat, protože by byla pořádná ledovka.

Ještě bych tam zůstala a zalyžovala bych si, hrozně to uteklo. Navíc to byl můj poslední lyžák s kámoškou, než se bude stěhovat .... nebezpečně se to blíží.A jak jste se měli vy? ;)

PS: Moc nevím co si mám myslet o minulé povídce. Jelikož jsem ji psala pozdě večer, tak možná některé části (nebo celek) jsou trochu pomotaný nebo to nedává smysl .. Protože jsem se nedočkala moc názorů, tak netuším. (Obrázek od Denie* za účast v soutěži). Frčím na zumbu.


Elisis

Rajská hudba

18. ledna 2012 v 15:00 | Elisis
Oči se mi líně podívaly na hodiny. Zazářil jsem, protože už za půl hodiny se můžu vydat domů. Do ruky se mi přikutálelo pero, proč ne, podepíšu poslední smlouvu a můžu odejít. Odpracoval jsem si dost hodin a tak mi snad neuškodí občas odejít dříve. Vzal jsem kufřík, který vypadal, jako by se už nemohl dočkat na cestu domů. S cvaknutím se otevřel. Vlastně jsem do něj ani neměl pomalu co uložit. Test z angličtiny z kurzu, krabičku od svačiny .. Očima hledám něco, co bych ještě potřeboval .. Doufám, že už nic .. Kufřík znovu zaklapnu, obléknu si kabát a vyrazím úzkou chodbou. Cestou se se všemi rozloučím. Kupodivu jsem v práci celkem oblíbený, a to mě samozřejmě těší, ale raději bych byl doma a čekal na malý zázrak. Z kapsy kabátu jsem vylovil klíče. Stříbrný passat v mžiku zapípal. Nejspíš se už taky nemůže dočkat do své garáže. Objema rukama jsem se dotkl volantu. Projel mi jimi mráz, až jsem se zatřásl. Rukavice, to jsem zapomněl.
Otočil jsem klíčem a motor rychle nastartoval. Pouliční lampy mi osvěcovaly tváře a za chvíli byly zase pryč .. Míjel jsem ulice s domy, které mi jsou tak známé, že bych je projel i poslepu. Konečně jsem v dáli zahlédl známý činžák. Auto zastavilo, já jsem vystoupil a odemknul garáž. Zima mě práskla do tváře. Tohle autotopení se sice hodí, ale komu by se chtělo vystoupit? Mě rozhodně. Najel jsem do garáže a opustil passata. U vchodových dveří jsem naťukal kód. Při každém cvaknutí se ozval krátký zvuk, chvilkami vynecháváný. Dveře mě vyzvaly dovnitř a já jim to oplatil úsměvem. Ani nevím proč, ale už jsem si zvyknul. Vyběhl jsem tři patra a do dveří číslo 12 jsem pomalu zasunul klíč a otočil jím. Při tom jsem pozdravil souseda, milý pán. Tentokrát se nenastartoval motor, ale vešel jsem do tepla domova, do nosu se mi linula vůně koláče. Z nohou jsem si sundal boty. Pomalu jsem kráčel do kuchyně. Nechtěl jsem ji vylekat, jen překvapit. Polibkem jsme se pozdravili a poté objali. Není nad milující manželku. Oznámila mi skvělou zprávu, už kope! Lehce jsem si sáhnul na její rostoucí bříško a naslouchal. Najednou jsem ucítil ránu. Byl to zvláštní, ale krásný pocit. Celá zářila, usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Políbili jsme se znovu, a než jsem se nadál, do pusy mi vložila kousek borůvkového koláče. Ta chuť se rozplývala na jazyku. Miluju tě.

_____

Nebe se začalo barvit na tmavou šeď. Včely se pomalu navracely do svých úlů a jejich bzukot utichal. Ve tmě jsem přestával rozeznávat barvy jejich dřevěných domovů. Rozhlédl jsem se po malé zahrádce. Všechno se chystá ke spánku. Borůvky, ostružiny, maliny, všechno jsem měl ve svých bednách. Taky pár jablek a ořechů. Chyběly květiny ... ale .. no tak, mysli, na podzim je přece nemůžu nikde čekat. Větve stromů na mě pomalu zamávaly, nejspíš mě pobízely k odchodu. Je čas jít. Všechny bedny s ovocem a ořechy jsem lehce naložil do auta. Pomalu jsem zavřel kufr, bojím se, že při velkém bouchnutí by se autíčko mohlo rozpadnout. Zamknul jsem zchátralou chaloupku s nářadím a vydal se k autu. Rozloučil jsem se se zahrádkou. Jel jsem neprve klidnou ulicí, ale doprava postupně houstla. Všichni spěchali domů a kdo by taky ne. Světla aut se mi rychle mihotaly před očima. Za odbočkou jsem zastavil a auto uložil do garáže, vytáhl bedny s lesním ovocem (jablkům a ořechům se snad nic nestane). Teď tam asi nějakou chvilku zůstane .. Tedy do velkých nákupů. Zadíval jsem se na panelák ... při pomyšlení, kolik pater mě čeká, mi přeběhl mráz po zádech. Ale co, projdu se, to mi prospěje. Do tabulky jsem naťukoval několik čísel .. Kdo ví, jak dlouho ještě potrvá, než si je nebudu moct pamatovat. Při téhle myšlence jsem se zasmál. Tohoto období si ještě musím užít. Dveře se s bzukotem otevřely a nohami jsem do nich vrazil, abych se do nich s bednami vůbec vešel. Bude se mi stýskat po mé zahrádce, ale celý rok v kuse bych ji asi nezvládl. Ani jsem se nenadál, a byl jsem zase u bytu č. 13. Pozdravil jsem souseda, nedávno jsem mu daroval borůvky. Jeho žena čeká miminko, pokud se nepletu. Zavzpomínal jsem na staré časy, kdy i moje žena čekala syna a poté i dceru. Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale než jsem to stihl udělat, dveře se rychle otevřely a vrhly se po mě vnoučata. Se smíchem jsem je objal. Příšel jsem akorát na večeři. Vnoučata jsem odehnal od sladkých malin, a řekl jim, že je najdou zítra při snídani, ale teď aby snědli večeři, co jim babička navařila. Při myšlence, že k palačinkám dostanou i sladké ovoce, si rychle sedly ke stolu. Asi se už těšily na ráno. Pozdravil jsem ženu, políbil ji na tvář a obaj ji. Oznámil jsem ji, že zahrádka už je uložená ke spaní a pochválila mě. Od ní mě to potěší vždycky. Společně jsme si sedli ke stolu. Rád slyším rajskou hudbu života. ..


Chtěla jsem podotknout, že tyto příběhy jsou v něčem jiné a v něčem zase stejné :) Nechtěla jsem do nich zavádět nějaký smutek nebo něco závažného. Ale říct tím, že bychom si měli vážit, toho, co máme, že i láska může mít šťastný konec a že stáří není to nejhorší, co nás čeká :)

Elisis

LK

14. ledna 2012 v 17:55 | Elisis |  Ukecanost
Konečně mám za sebou všechno to školní šílenství ... Zítra totiž odjíždím na LK (lyžářšký kurz), což znamená, že tento týden nám, jakožto třídě, uzavřeli známky. Ještě si nejsem moc jistá, co budu mít za známky. Jestli budou samé jedničky, to nevím. Ale jsem tak neskutečně ráda, že jsem dostala jedničku z testu z matiky! Já totiž z velkých testů mám obvykle dvojku, jen z celých čísel byla jednička a to jsme to psali po druhé ... Ale nejlepší ze třídy?! To se mi snad nikdy nestalo! Celkem jsem měla 54b. myslím, že z 56b. nebo tak nějak. Akorát jsem se zase divila, co byla v opravě .. Kámošce neuznala dobrý příklad, a spolužačce zase uznala špatný ..(ne, že bych se bála, že tu jedničku nemám zaslouženě, psala jsem totiž příklady na tabuli, když tam byl náš matikář z šesté třídy a ten by si toho všiml ;) Možná je fajn, že každému z nás dá lepší známku, protože potom musela řešit nějakou důležitou věc, ale horší je, že na konci roku, když budeme mít na rozmezí, dá nám horší známku .. Spravedlnost? Kdo ví ..
Z fyziky jsem měla taky na rozmezí, takže jsem psala test, ze kterého mám 1-, ale prý ještě neví, co mi dá na vysvědčení. Jsem se známkami docela spokojená, ale nechci to zakřiknout ;)

Jak já se těším na lyžák! Strašně moc. Možná je to můj jediný. Budu totiž v začátečnicích, a ti, co byly v začátečnicích minulý rok, nejeli. Jede jen naše třída a pár lidí z vyšších tříd. A asi šest lidí z naší třídy jde do pokročilých :D Aspoň bude větší legrace v začátečnicích .. Jen doufám, že nebudu moc padat, na lyžích už jsem sice stála, ale před třemi roky, a chci si to zopakovat, určitě nechci do pokročilých. Navíc nemám své lyže, ale půjčuju si je tam. Mám jen helmu, červenou, se žlutými ohníčky, znáte to: "rychle a zběsile" :D a modré brýle.

Vůbec nevím, jak to bude s aktivitou. Poslední dobou nemám nápady ... I když mám námět na jednu povídku, v ději by nebyl žádný zvrat. Ale nic víc, už jte si snad všimli, že já a aktivita nejsme kamarádi.

Tak se mějte krásně, skládejte básně, a držte nám palce, ať nebude žádná zlomenina, ani náraz do stromu ;)

Elisis

Bedna pro tchýni

9. ledna 2012 v 21:34 | Elisis |  Básničky
Básnička inspirovaná článkem u Berry, naprosto mě to nadchlo a ihned jsem začala něco skládat. Číslovky měly jít postupně, takže to mělo vypadat asi takto:

Bedna- jedna
tvar- dva
psí- tří
tchýni- čtvrtými
lpět- pět
trest- šest
sekt- sedm
moc- osm
nelpět- devět
přece- deset

(teda jestli tuším správně) A tady je dílko .. trošku kostrbaté a bláznivé, pro pobavení. Snad, Jak to vidí muži s tchýní (jak to vidím já)?

Byla jednou jedna bedna.
A proč byla ta bedna, jenom jedna?
Vyráběli je páni dva,
proto měly zvláštní tvar.
Někdo by řekl: ,,Je to bedna psí",
koukne pořádně: ,,Jenže ona je ze stěn tří!"
Snad originální dárek pro tchýni?
Když projde dveřmi čtvrtými,
manželka s vážným výrazem mě kárá: ,,Na tom dárku musíš si lpět?"
Odpovím: ,,No tak, stála jen korun pět."
Tchyně chce mi dát trest,
,,Kde je těch stěn šest?"
Nechce mi nalít do sklenice sekt,
na hodinách teprv sedm,
Tohle už je na mě moc,
kráčím si to k domu číslo osm.
Manželka sklesle se mne ptá: "Nebylo lepší na tom dárku nelpět?
Chovej se na svůj věk, je ti dvacet devět!"
povídám: "Chlap nemůže být bez alkoholu přece!
zvlášť, když má jen procent deset!"

Jak jsem napsala u Berry: Tchýně mě nebude mít ráda :D

Elisis

Novoroční předsevzetí

5. ledna 2012 v 22:18 | Elisis |  Témata
Už delší dobu jsem nepsala článek k tématu týdne. Ale tohle se mi zalíbilo. Při přečtení "Cesta za lepším životem" mě hned napadlo novoroční předsevzetí a vůbec přání a vše, co se toho týče. Nejspíš je to touto dobou, nového roku, Vánoc.
A dokonce jsem přidala i kresbu .. původně to měl být obal na můj diář, ale pak se ta kresba nějak rozvinula, zvětšila a vzpomněla jsem si na téma týdne. Ráda si jen tak čmárám, i když vím, že to není žádná idealistická představa, žádné výplody mé fantazie (teda částečně), na tohle zkrátka nejsem. Ale k věci.

Snad každý si po odbití půlnoci v novém roce něco přeje, a jelikož je už po Vánocích, většinou jsou to nějaké nehmotné dárky (abstraktní, abych to řekla z praxe ..ehm z češtiny :D) jako zdraví, štěstí pro své blízské a rodinu, radost, více úsměvů, úspěchů. A to může být také součást novoročního předsevzetí. Někdo chce více pomáhat lidem, někdo se chce třeba vylepšit ve škole, v práci, zlepšit svou životosprávu nebo také zhubnout, rozšířit si obzory třeba nějakým zájezdem nebo zkusit nové věci, více se věnovat svým koníčkům, kamarádům, rodině, někdo se chce třeba zbavit nějakého zlozvyku .. Je toho spoustu.. Je škoda, že někteří lidé nemají pevnou vůli a své předsevzetí nedodrží. Ale to je každého člověka věc. Je z toho hned lepší pocit, když dodržíte předsevzetí a splní se vám přání .. může se stát, že lidé se vás budou více všímat, víc vás respektovat nebo vás mít více rádi, za to, co jste udělali.

Ne facebook, ale lidi ..

3. ledna 2012 v 20:19 | Elisis |  Ukecanost
..jsou závistiví, chamtiví, a kdo ví co ještě. Jsem jen naštvaná a potřebuju se vypsat, ne víte co, vyřvu se do polštáře .. Ne, ani to nepomohlo .. Asi mnoho z vás zná facebook ... Doteď jsem na něj měla docela kladný názor, ale, já vím, že to není žádným facebookem, ale lidma .. Já se jen přidám do obyčejné skupiny a aniž bych něco udělala, zveřejní mě na zdi jako "Tohle je nejhezčí člověk v naší skupině" a dají odkaz na můj profil ... Tak vám vážně móc děkuju, že teď můj profil bude kolovat facebookem, všichni se budou smát a ukazovat si a možná si říkáte, proč to tak řeším, když jsou to cizí lidi. Jenže v té skupině jsou i nějací mí známí a mezi nimi jedno děvče, které by tenhle kec v pohodě mohlo rozšířit dál a samozřejmě ji to všichni uvěří. To vypadám tak hrozně? To si tady člověk ani nemůže dát svoji fotku, aby mu ji někdo nezveřejnil, to se nemůže přidat do žádné skupiny .. Aspoň mám poučení pro příště, nepřidávat se do skupin, ve kterých jsou jen fotky na pobavení, a nejspíš i admini, kteří zneužívají přízně svých návštěvníků...

A co vy, máte facebook? Jaký na něj máte názor?

Edit: Teď jsem zjistila, že já nejsem jediná oběť, bravo!

Elisis ..

Dvě dvojky, začátek a konec

1. ledna 2012 v 22:37 | Elisis
2012! Nový rok je tady a jako vždy si říkáme, jak to všechno uběhlo :) Zdá se mi teprve před chvílí, kdy jsme s kámoškou společně slavily silvestra 2011 .. V tomto roce se toho stalo tolik. Kdybych měla spočítat všechny ty zážitky, co jsem prožila s nejlepší kámoškou, tak se nedopočítám :) Všechny chvíle sice dokonalé nebyly, ale .. Teď jsem si vzpomněla na jedno rčení: Pravé pátelství se neobejde bez ohně. Nebo pokud někdo chce, je tady i rčení ze zákonů schválnosti: Pokud jde všechno bez problémů, je něco špatně. Zdá se mi, že jsem se o tom už jednou zmínila. A tento silvestr se nám to stalo taky. Foťák selhal, tedy respektive se vybila baterka ještě před půlnocí. Nu, pár fotek máme a vzpomínky taky ;)

A konečně přání, všem vám přeji Šťastný nový rok 2012, ať je lepší než rok 2011, skvělé zážitky, vzpomínky, pohodové chvilky se svými nejbližšími, HLAVNĚ ZDRAVÍ a snad jste nezapomněli vkročit pravou nohou :)