18. ledna 2012 v 15:00 | Elisis
Oči se mi líně podívaly na hodiny. Zazářil jsem, protože už za půl hodiny se můžu vydat domů. Do ruky se mi přikutálelo pero, proč ne, podepíšu poslední smlouvu a můžu odejít. Odpracoval jsem si dost hodin a tak mi snad neuškodí občas odejít dříve. Vzal jsem kufřík, který vypadal, jako by se už nemohl dočkat na cestu domů. S cvaknutím se otevřel. Vlastně jsem do něj ani neměl pomalu co uložit. Test z angličtiny z kurzu, krabičku od svačiny .. Očima hledám něco, co bych ještě potřeboval .. Doufám, že už nic .. Kufřík znovu zaklapnu, obléknu si kabát a vyrazím úzkou chodbou. Cestou se se všemi rozloučím. Kupodivu jsem v práci celkem oblíbený, a to mě samozřejmě těší, ale raději bych byl doma a čekal na malý zázrak. Z kapsy kabátu jsem vylovil klíče. Stříbrný passat v mžiku zapípal. Nejspíš se už taky nemůže dočkat do své garáže. Objema rukama jsem se dotkl volantu. Projel mi jimi mráz, až jsem se zatřásl. Rukavice, to jsem zapomněl.
Otočil jsem klíčem a motor rychle nastartoval. Pouliční lampy mi osvěcovaly tváře a za chvíli byly zase pryč .. Míjel jsem ulice s domy, které mi jsou tak známé, že bych je projel i poslepu. Konečně jsem v dáli zahlédl známý činžák. Auto zastavilo, já jsem vystoupil a odemknul garáž. Zima mě práskla do tváře. Tohle autotopení se sice hodí, ale komu by se chtělo vystoupit? Mě rozhodně. Najel jsem do garáže a opustil passata. U vchodových dveří jsem naťukal kód. Při každém cvaknutí se ozval krátký zvuk, chvilkami vynecháváný. Dveře mě vyzvaly dovnitř a já jim to oplatil úsměvem. Ani nevím proč, ale už jsem si zvyknul. Vyběhl jsem tři patra a do dveří číslo 12 jsem pomalu zasunul klíč a otočil jím. Při tom jsem pozdravil souseda, milý pán. Tentokrát se nenastartoval motor, ale vešel jsem do tepla domova, do nosu se mi linula vůně koláče. Z nohou jsem si sundal boty. Pomalu jsem kráčel do kuchyně. Nechtěl jsem ji vylekat, jen překvapit. Polibkem jsme se pozdravili a poté objali. Není nad milující manželku. Oznámila mi skvělou zprávu, už kope! Lehce jsem si sáhnul na její rostoucí bříško a naslouchal. Najednou jsem ucítil ránu. Byl to zvláštní, ale krásný pocit. Celá zářila, usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Políbili jsme se znovu, a než jsem se nadál, do pusy mi vložila kousek borůvkového koláče. Ta chuť se rozplývala na jazyku. Miluju tě.
_____
Nebe se začalo barvit na tmavou šeď. Včely se pomalu navracely do svých úlů a jejich bzukot utichal. Ve tmě jsem přestával rozeznávat barvy jejich dřevěných domovů. Rozhlédl jsem se po malé zahrádce. Všechno se chystá ke spánku. Borůvky, ostružiny, maliny, všechno jsem měl ve svých bednách. Taky pár jablek a ořechů. Chyběly květiny ... ale .. no tak, mysli, na podzim je přece nemůžu nikde čekat. Větve stromů na mě pomalu zamávaly, nejspíš mě pobízely k odchodu. Je čas jít. Všechny bedny s ovocem a ořechy jsem lehce naložil do auta. Pomalu jsem zavřel kufr, bojím se, že při velkém bouchnutí by se autíčko mohlo rozpadnout. Zamknul jsem zchátralou chaloupku s nářadím a vydal se k autu. Rozloučil jsem se se zahrádkou. Jel jsem neprve klidnou ulicí, ale doprava postupně houstla. Všichni spěchali domů a kdo by taky ne. Světla aut se mi rychle mihotaly před očima. Za odbočkou jsem zastavil a auto uložil do garáže, vytáhl bedny s lesním ovocem (jablkům a ořechům se snad nic nestane). Teď tam asi nějakou chvilku zůstane .. Tedy do velkých nákupů. Zadíval jsem se na panelák ... při pomyšlení, kolik pater mě čeká, mi přeběhl mráz po zádech. Ale co, projdu se, to mi prospěje. Do tabulky jsem naťukoval několik čísel .. Kdo ví, jak dlouho ještě potrvá, než si je nebudu moct pamatovat. Při téhle myšlence jsem se zasmál. Tohoto období si ještě musím užít. Dveře se s bzukotem otevřely a nohami jsem do nich vrazil, abych se do nich s bednami vůbec vešel. Bude se mi stýskat po mé zahrádce, ale celý rok v kuse bych ji asi nezvládl. Ani jsem se nenadál, a byl jsem zase u bytu č. 13. Pozdravil jsem souseda, nedávno jsem mu daroval borůvky. Jeho žena čeká miminko, pokud se nepletu. Zavzpomínal jsem na staré časy, kdy i moje žena čekala syna a poté i dceru. Chtěl jsem zaklepat na dveře, ale než jsem to stihl udělat, dveře se rychle otevřely a vrhly se po mě vnoučata. Se smíchem jsem je objal. Příšel jsem akorát na večeři. Vnoučata jsem odehnal od sladkých malin, a řekl jim, že je najdou zítra při snídani, ale teď aby snědli večeři, co jim babička navařila. Při myšlence, že k palačinkám dostanou i sladké ovoce, si rychle sedly ke stolu. Asi se už těšily na ráno. Pozdravil jsem ženu, políbil ji na tvář a obaj ji. Oznámil jsem ji, že zahrádka už je uložená ke spaní a pochválila mě. Od ní mě to potěší vždycky. Společně jsme si sedli ke stolu. Rád slyším rajskou hudbu života. ..
Chtěla jsem podotknout, že tyto příběhy jsou v něčem jiné a v něčem zase stejné :) Nechtěla jsem do nich zavádět nějaký smutek nebo něco závažného. Ale říct tím, že bychom si měli vážit, toho, co máme, že i láska může mít šťastný konec a že stáří není to nejhorší, co nás čeká :)
Elisis
Jak už jsi podotkla, řekla bych to nějak tak...
Jsou jiné, každý má svou myšlenku, svou originalitu...
Ale oba dva jsou si něčím podobné, jen si netroufám tvrdit čím
Ty si určitě užíváš na horách, měkkého, bílého sněhu a nablýskaných lyží
Tak nám o tom pak budeš vyprávět 