co mě to jen napadlo,
když jsem ti nevěřila,
a úsměv vykouzlit jsem nechtěla.
Však ten je zdrojem štěstí a radosti,
ukázala jsem tvář mých starostí.
Ne, že bych najevo dala své pravé já,
to jen ono mě tak dobře zná.
Prý, že vrásky budu z něj mít,
že až moc šťastná chci být.
Co to jen jsou za řeči?
Vždyť úsměv každému sluší.
Nedůvěra dělila mě od tebe,
byly jsme daleko od sebe.
Však ty se nebojíš říct mi upřímnou odpověď,
tobě jsem vždy pověděla svou srdcovou zpověď.
Ty mě vidíš šťastnou, smutnou,
když se na mě problémy utnou.
Můj šatník znáš nazpaměť,
a nenecháš mě osamět.
a všechnu minulost si prohlédnout.
Třeba se to jednou stane
a vzpomínka z mých myšlenek vstane.
už dávno nejsem ta duše zbloudilá.
Na tebe se teď a tady usmívám,
na mé nové já se dívám
a píseň nového života si zpívám.


tak na tohle nemuri rict nic jineho nez jen wow...
to je nadhrne