Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Srpen 2012

Pápá Korsiko!

30. srpna 2012 v 13:22 | Elisis |  Nafoceno
Ahooj! Jsem tu po pěti dnech a zase toho musím spoustu dohnat. Ale to nevadí, protože ten týden za to stál. Přijela kamarádka a skvěle jsme spolu zakončily prázdniny. A ještě mě čekají tři dny na chatě a jelikož přijedeme až v neděli, doufám, že stihnu vše nachystat, nabalit atd.. Prázdniny se zkrátka chýlí ke konci a hurá, škola volá! Sice tenhle výrok opravdu nemám ráda, ale celkem mě vyděsilo, když mi na začátku sprna přišel do srchánky letáček s tímto názvem. Jen po polovině prázdnin! Jasně, že se těším na ty fajn lidi a zážitky s nimi, ale čeho se strachuji, to je ta hora učení, nového a těžšího. Ale tak to bohužel chodí, kdybychom byli stále na jedné koleji, nebavilo by nás to Mrkající Tak jsem se krásně rozpovídala a už jdu k věci.

Sok či kos? aneb příběh jednoslabičný- Vaše výtvory

20. srpna 2012 v 14:38 | Elisis
Červenec a půlka srpna utekli jako voda (a prázdniny vzali s sebou) a spolu s nimi také termín soutěže Sok či kos? aneb příběh jednoslabičný, jež byla na blogu k vidění v průběhu prázdnin. Opravdu jsem moc ráda, že se zapojili tři lidé, kteří zároveň slíbili, že se o něco pokusí a jsem jim za to skutečně moc vděčná! Přece jenom sepsat něco jen jednoslabičnými slovy není žádná procházka růžovým sadem- to jste si také mohli vyzkoušet. Jen mě mrzí nevyhnutelné potíže s blogem, ale díky e-mailu jsme to vše napravili. Svůj proslov pomalu ukončím a konečně se můžete podívat na všechny výtvory dovedných blogerů Mrkající

Černobílý sen

14. srpna 2012 v 11:00 | Elisis |  Básničky
K tématu týdne: Černá


Víčka se mi pomalu klíží,
přede mnou se otvírá brána světa snů,
ocitám se za železnou mříží
obvyklých všedních dnů.

Lehce mne zahalil jemný šátek,
hladil mou tvář znavenou,
byl černý, jako noci plátek,
a šeptal: Připrav se na říši snovou.

Slunéčko

9. srpna 2012 v 11:00 | Elisis |  Nafoceno
Jednoho krásného dopoledne jsem si hrála se Sárou na zahradě, když v tu se mé oči setkají se slunéčkem sedmitečným, jak si tak hoví na maliní a pyšní se svými krásnými krovkami. A to bych nebyla já, abych nedoběhla pro fotáček a něco necvakla Úžasný

Pozoruji to dítko Slunce


Potěšením červená se na sluníčko,
úsměv naň spatříš velmi brzičko...


Moje první archivní beruška Usmívající se Jsem na ni pyšná.

PS: Nezlobte se, ale od pondělí do neděle nebudu aktivní na Vašich blozích, jako doposud, jelikož mě v úterý navštívila sestřenice a hodlá tady zůstat do konce týdne Mrkající Zatím se mějte krásně.

PS2: Také se Vám tak líbí nové téma týdne? Já vážně nevím, kde všechny ty články budu spřádat. Mám jich tolik vymyšlených dopředu Smějící se

Elisis


Abeceda

6. srpna 2012 v 14:28 | Elisis |  Básničky
Díky Akčnímu blogu jsem narazila na jednu opravdu skvělou "soutěž", která nabízí šanci projevit se každému kreativnímu člověku, malíři či básníkovi s názvem: "Zvířata světa, které můžete potkat v ZOO!" aneb Staňte se spoluautorem nové eknihy. Už jsem dávno chtěla něco zveršovat a tenhle článek mě k tomu dokopal a dokonce jsem se přitom i pobavila. Některé mé výplody se můžou očekávat vážně jenom ode mě Smějící se
Poskládala jsem krátké básničky na tyto zvířata: hroch, ježek, pštros a žížala. U některých to šlo samo a u jiných jsem musela kapku popřemýšlet. A doufám, že to nejsou první ani poslední básničky, které jsem na tohle téma sepsala.

Štěstí v plamenech 4.díl

3. srpna 2012 v 20:24 | Elisis |  Štěstí v plamenech
A po dlouhé době (jako by tu bylo u mně překvapivé) je tady další díl povídky Štěstí v plamenech. Původně jsem chtěla, aby v příběhu proběhlo ještě několik zvratů, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude mít už jen pár dílů a poté vymyslím třeba nějakou jinou povídku a už možná vím, o čem bude. Nevím, jestli si ještě někteří z Vás pamatují děj a kolik z Vás je vlastně pravidelným čtenářem, ale možná to některé zaujme a za to budu moc ráda.


Úryvek z minulého dílu:
Mobil to potrvdil. Začal bláznivé zvonit, až jsem myslela, že spadne ze stolku. Vzala jsem do rukou tu drnčící krabičku. Zadívala jsem se na jméno volajícího. Byla to Linda. Bez váhání jsem zmáčkla zelené tlačítko přijmout. Z druhé strany slyším roztřesený hlas. ,,Lil ... já, já, nevím co se životem. Jsem sama, máma šla pryč, nej ... nejspíš jsem jí jedno...já...nevím. pořád vidím špatné věci. Jsi úplný opak mě. Nechci tě ztratit Lili ... prosím, nenechávej mě samotnou."
_______________
Linda se beze mě opravdu neobejde. Nepřemýšlela jsem nad tím, proč zmizela její máma. To se jistě brzy dozvím. "Jasně, že Tě nechci nechat samotnou! Jsi moje nejlepší kámoška!", rychle jsem ji odvětila, "Vydrž, hned jsem tam." Samozřejmě jsem se ihned vypravila na cestu. V hlavě se mi honilo plno nezodpovězených otázek, na které mi, doufám, Linda najde odpověď. Jak to, že je její máma pryč? Co se stalo?