30. srpna 2012 v 13:22 | Elisis
|
Ahooj! Jsem tu po pěti dnech a zase toho musím spoustu dohnat. Ale to nevadí, protože ten týden za to stál. Přijela kamarádka a skvěle jsme spolu zakončily prázdniny. A ještě mě čekají tři dny na chatě a jelikož přijedeme až v neděli, doufám, že stihnu vše nachystat, nabalit atd.. Prázdniny se zkrátka chýlí ke konci a hurá, škola volá! Sice tenhle výrok opravdu nemám ráda, ale celkem mě vyděsilo, když mi na začátku sprna přišel do srchánky letáček s tímto názvem. Jen po polovině prázdnin! Jasně, že se těším na ty fajn lidi a zážitky s nimi, ale čeho se strachuji, to je ta hora učení, nového a těžšího. Ale tak to bohužel chodí, kdybychom byli stále na jedné koleji, nebavilo by nás to

Tak jsem se krásně rozpovídala a už jdu k věci.
Přichystala jsem pro Vás poslední ochutnávku mé dovolené na Korsice a dokonce v tom máte i kousek Itálie (i když, jak mi bylo řečeno, Korsika je kouskem Francie a kouskem Itálie), lépe řečeno Pisy (pizzy bohužel ne, tu jsem nefotila). Je tady kolem třiceti fotek, jelikož jsem se rozhodla, že když už to rozloučení s Korsikou, tak i s prázdninami a se vším všudy, takže Vám snad nevadí, že je cvaků trochu víc, než obvykle

__________________________
Cíl našeho dalšího výletu byl jasný. Nemohli bychom přece odjet bez obhlídky Bastie (taťka ji říkal bestie, ani nevím proč- možná kvůli těm obrovským trajektům?

), velkého města na východním pobřeží. Jen tak mimochodem- rozhodovali jsme se, jestli si sehnat ubytování v Bastii nebo Saint- Florent, a myslím si, že jsme nakonec zvolili dobře.
Cestou do Bastie se před námi klenul nádherný chrám (opravdu nevím název), kde zrovna probíhaly archeologické vykopávky. Sice tam neměli nic zvláštního na obdiv, ale i tak bylo zajímavé vidět, jak to vůbec probíhá.
Zkrátka nás asi netáhne ten vír velkoměsta, jako klid maloměsta, ve kterém se neztratíte a kde to v noci pohodově ožívá.
Jen písek, slunečníky, nikde žádná zeleň, pod kterou bychom mohli zchladit Své pískem rozpálené tělo.
Náměstí Bastie
To souznění blankytného nebe s tyčícím se kostelíkem a zelenajících se palem je tak přenádherné, že jsem se rozhodla fotku nijak neupravovat (krom rámečku a podpisu samozřejmě).
Milujeme ♥ děti (pokud jsou má zjištění správná, les bébés znamená skutečně děti).
Zalíbila se mi skromnost korsického obyvatelstva a jejich idea- umístit kostely a chrámy do ulic a lidičky, hledejte!
Pro všímavé- nebe se změnilo, jelikož třetí fotka je pořízena z čekání na zpáteční trajekt, ale líbila se mi ze všech těch "náměstičkových" fotek nejvíc.
Toužila jsem po tom, vyfotit něco takového, jako je prádlo vlající nad hlavami procházejících lidí. Konečně se mi to splnilo!
Jen musí být nepříjemné, když se náhodou nějaký ten kus oblečení vymaní z náručí kolíku a odvlaje si kdo ví kam nebo kdo ví komu. Ale to se nejspíš v těchto čtvrtích nestává. To víte, má bujná fantazie.
Pohled na část Bastie z přístavu.
Kousek odtud jsme nasytili žaludky a pokračovali v našem putování.
Cittadela je jistě chloubou města.
A komu by se vlastně nelíbilo probudit se a mít z okna výhled na promenádu, přístav a cittadellu (teda jestli Vás nevzbudí zvon, to už asi není tak příjemné).
Oranžovoá radnice (tedy nejspíš) se jen tak nevidí.
Kolem bylo k vidění i několik hradeb. Třeba nebyly potřeba, jelikož ta křiklavá oranžová (soudě podle toho, že barva je již vybledlá) jistě některé bojovníky odradila ještě před útokem.
Pobřeží Bastie z hradeb radnice.
Škoda té viditelnosti, kdyby se sluníčko usmálo, více by vynikla krása města.
Zpátky do Saint- Florent jsme si razili cestu napříč vesničkou Patrimonio, která je sice malá ale velkou ji dělá kostelík se zvláštními dírami.
Snad pro ptáčky?
Jako další směr cesty jsme se rozhodli pro Bonifaccio. Bylo
trochu z ruky, ale můžu Vám říct, že za tu "štreku" to vážně stálo. Magický výhled na moře, Sardínii, město postavené na útesu, tedy, spíše na vápenci, ale obyvatelé se vůbec nestrachují, že by se jejich milované město mohlo zřítit do moře. Proč taky, na Korsice žijí všichni v klidu a pohodě, nikdo se nestresuje, tak jakou nás, nikdo není netrpělivý. Dědula si bez starostí přejde cestu svým tempem a je mu jedno, že je tam sedmdesátka

Vyhlídka ne širé moře, chráněná hradbami, jenž opevňovaly půlku města.
Foceno z parkoviště.
Autíčka se mohla kochat
Edit: Lidičky už toho více nestihnu, jedeme na chatu, takže, snad Vám to nevadí, ale Korsiku ještě rozdělím na jeden článek.
Mějte se, smějte se!
Elisis
Korsika je opravdu krásná, na další článek se těším
Jsem ráda, že to všechno nenarveš do jednoho, máš opravdu spoustu zážitků a fotek
S kamarádkou jste si to jistě užily, to věřím. Nám (mně a mojí nejlepší kamarádce) se bohužel nepodařilo se setkat, ale napravíme to ve škole