13. září 2012 v 17:45 | Elisis
|
Ahoj! Jak se všichni máte po prádzninách? Já Vám můžu akorát sdělit, že se citím hrozně unavená. Ten začátek školy mě docela zmohl a i když jsem měla na konci roku samé jedničky, budu muset pořádně zabrat, jelikož známky z osmé třídy se už započítávají do klasifikace a já chci, aby byly co nejlepší. Prázdniny byly skvělé, ale je čas nasadit pravidelný školní režim a ponořit se do knih- teda učebnic. Raději už Vám nebudu sdělovat, co všechno plánuji zveřejnit, protože opravdu nevím, kdy se mi to povede. Závidím těm, kteří nemají nemoc zvanou "lenost". Ne, že bych byla přímo líná, to vážně ne, ale někdy je opravdu těžké se donutit dokončit nějakou práci.
Ale k věci (přiznejte se, kdo tenhle můj každočlánkový ukecaný rituál přeskočil!

), už jste asi poznali, že mezi mé koníčky patří i hraní sims a také tvoření s nimi.
Vzpomínáte si ještě na Příběh rodiny Priscilla? Bohužel sims se muselo přeinstalovat a zametlo všechny stopy po mém hraní. Nevadí, žiju samozřejmě dál, ale rozhodla jsem se začít s něčím jiným, úplně od začátku. Pokračovat s rozdělaným příběhem by se mi sice taky líbilo, ale přijde mi to takové závazné a protože to bylo vyprávění alá co sims dá, doufám, že Vám to ani nebude vadit. Mischellin příběh se sice bude zakládat na stejném principu, jenže v něm bude více fotek (obrázků), tím pádem doufám, že Vás čtení bude více bavit

Nyní jsem vypravěčem a jestli někdy narazte na větu v "ich" formě, je to z pohledu mého, nikoli z pohledu Mischelle.
(Kliknutím na obrázek si jej zvětšíte).
Tímto okamžikem začíná životní příběh Mischel Lauren, dívky toužící po požitcích a dobrodružství. Dívky, která nemá ráda nudu a samotu a jejím celoživotním přáním je dosáhnout vrcholu v profesi Hry. Do nového života ji bylo přiděleno několik tisíc k slušnému začátku a jelikož miluje seznamování s novými lidmi, rozhodla se nastěhovat do městkých bytů Bella Belle, jejíchž nájem ji vyhovoval a v každém bytečku se dokonce nacházelo i druhé patro. Od pohledu je to celkem jasné, ale kdo ví, druhé patro mohlo patřit sousedovi, či za větší peníz, kdo ví, co všechno sims skrývá. Jako slovo na úvod to postačí, jdeme dál.

Mischelle zkrátka nemůže projít kolem květin, aniž by si knim nepřičila. Miluje jaro, všechno kolem kvete, voní, probouzí se a simíci jsou připraveni jít vstříc slunečným zítřkům. Tyhle městské byty budou hrát barvami i v zimě, snad proto si je Mischel vybrala a to není jediný důvod. Dýchá z nich atmosféra domova a to je pro ni hodně důležité. Ví, že tady bydlí v nájmu, ale to nic nemění na tom, že se bude snažit co nejvíce z pohodlného bytečku vytvořit příjemné místo k žití.

Jako první přišel Mischelle pozdravit domovník. Zdvořile se představil a tím na ni zapůsobil. Jenže, Mischelle ani nevěděla proč, něco ji říkalo, že tomuhle chlápkovi se nedá věřit. A přitom se choval tak mile. Proč ji jen svědomí napovídá, raději se od něj drž dál? Nicméně i přes své předsudky Mischelle nezbývalo nic jiného, než si vybrat byt, nechat si své pochybnosti pro sebe a domovníkovi důvěřovat. Vypadá to jednoduše, ale zdání klame. Pečlivě si prohlédla nabízená obydlí (další dvě byly již obsazené) a po přemýšlení se rozhodla pro modrý příbytek, jelikož ji přišel nejlépe uspořádaný.

Poté stačilo jen podepsat nájemní smlouvu a dát se do zařizování. Měla celkem dost peněz na nákup slušného vybavení. A kdo by neodolal slevám v Simkei a nekoupil by pohovku jen za pár simoleonů, plus nějaký nábytek, ten zkrátka neumí dobře investovat!

Mischelle přemýšlela hodně dlouho, co se do jejího hnízdečka bude hodit a co zase ne, kam co správně umístit a kde by to absolutně nesedělo. Po pár hodinách únavného rozhodování byla Mischelle konečně spokojená. A jelikož ji moc peněz nezbylo, rozhodla se, že si je nechá a raději se obejde bez televize a počítače. I když je hodně zvídavá a hravá a počítačové hry ji budou chybět (jejím snem je přece stát na vrcholu této kariéry!), na čas to oželí.

Po chvili někdo krátce zaklepal na dveře. Mishcelle napadlo, že by to možná mohli být noví sousedi. S nadšením otevřela a před prahem na ní koukal veliký růžový dárek, převázaný červenou mašlí. No jo, to má na svědomí jistě místní štědrý Rod Humble, který dárkem přivitá každého člověka nastěhujíciho se do Šafránové zátoky. Velmi milé gesto, pomyslela si. Bohužel mu nemohla poděkovat, nikdo ani nevěděl, kde vlastně bydlí. Ale asi mu to nevadí, když rozdává dárky cizincům a poté se už neukáže. Tak to aspoň Mischelle vyprávěl domovník.
A víte co se v krabici nacházelo? Počítač! Mischelle to hodně potěšilo, ráda se ocitala ve virtuálním světě, jenže také moc dobře tušila, kde jsou meze. Na nic nečekala a přikoupila si ještě jeden malý stoleček.
Byl ten pravý čas pro představení se sousedům. Mischelle překvapivě zjistila, že na tomto sídlišti nežije žádný penzista. Nejstarší zde byl Eduard, kterého můžete vidět na fotce. Bez váhání Mischelle pozval dál a působil, žes se také rád seznamuje, stejně jako ona. Dokonce ji nabídl, že pokud bude chtít, může ji zařídit slevu u prodeje nábytku, jelikož tam má kamaráda (škoda, že už je na to trochu pozdě). A po chvilce klábosení ji oznámil další skvělou zprávu. Prý jsou s domovníkem staří známí a že se jej pokusí přemluvit, aby mi snížil nájem. No není to skvělý člověk? Ale protože musel brzy do práce, Mischelle se rozloučila a pokračovala k dalšímu z obyvatel sídliště. Nevěděla, kdo to bude. Domovník ji toho moc nepověděl.

Mischelle dlouhou dobu klepala na dveře a poněvadž to vypadalo, že se ji nikdo nechystá zvát dovnitř, šla do risku. Dovolila si sama, ale v okamžiku toho zalitovala. Ženě se nelíbilo, že ji vkročila do bytu i přesto, že ji k tomu nikdo nepobídl. Bez váhání Mischelle vystrčila ze dveří a zabouchla za ní. Pak už bylo slyšet jen to, jak žena zamyká vchod na dva západy. Mischelle si uvědomila, co se stalo. Někdy to s tou zvědavostí a touhou poznávat nové lidi zkrátka trochu přehání.
Po příchodu do svého nově zařízeného příbytku se po incidentu se sousedkou necítila moc dobře. Tímhle způsobem si dobrou pověst neudělá, ale snad se to brzy urovná.
Rozhlédla se po bytě a byla na sebe docela pyšná. Moderní nábytek ji nikdy nepřišel na chuť a předpokládá, že ani nikdy nepřijde. Tenhle styl se jí líbí a přijde jí, že více vytváří útulnost a atmosféru domova než dnešní moderna.
Tok jejích myšlenek ji přerušil drnčící telefon.
Z druhé strany se ozvalo: Dobrý den! Chtěli bychom vás pozvat na dnešní akci "Sraz na slepo", která se bude konat v centru v budově P.A.D.R., přesně za jednu hodinu. Účelem akce je uvítání nových simíků, kteří se přištěhovali do našeho města a tak mají možnost spřátelit se s ostatními obyvately. Navíc zažijete skvělou zábavu! Zůčastníte se? Pokud ano, budeme moc rádi a upozorňuji, že nejde o rande "na slepo", které je hodně známé, ale většinou nemá valný úspěch. Možná lásku potkáme, ale nic vám nezaručujeme!
Mischelle vůbec netušila, že takové akce vůbec mohou existovat. Muž z druhé strany to všechno vyhrkl, jako by to chtěl mít rychle za sebou, ale s dávkou nadšení a vtipu.
Proč ne? Určitě to bude zajímavé, přijdu!, odpověděla Mischelle. Co by se mohlo stát? Celé Sims City je bezpečné, maximálně můžete potkat pár zvláštních simíků, pomyslela si.
Skvělé, těšíme se! Ještě poprosím vaše jméno....
Mischelle nahlásila potřebné údaje, zeptala se ještě na pár důležitých věcí a pak už stačilo si jen zavolat taxi. Do centra se moc těšila a rozhodně byla ráda, že hned první den, co se přistěhovala, má o zábavu postaráno.
Přijela do tanečního podniku s karaoke, barem a jídelnou. Sdělili ji, že se v budově nachází jen simíci ze Šafránové zátoky a že program je volný. Rozhodla se sednout si ke stolu a čekat, jestli se někdo připojí. Po chvilce si k ní přisedli dva docela sympatičtí kluci a celkem dobře si popovídali.
Podle toho, o čem mluvili, byli nejspíš spolubydlíci a dlouholetí kamarádi. Prý bydlí v sídlišti kousek od Mischelle, ale ona opravdu netušila, ve kterém, jelikož v Šafránové zátoce je jich plno. Společně se navečeřeli a když Mischelle chtěla jít předvést všem své"zpěvácké umění" u karaoke, zastavila ji jedna žena.
Pamatujete si, jak se Mischelle zmiňovala o zvláštních simících? Měla namysli upíry, čarodějnice, vlkodlaky nebo zombie (ale ty tak často nepotkáte) a právě tahleta žena byla jedním z nich. Podle tesáků asi poznáte, co je zač. Nebudeme si nalhávat, Mischelle se lekla, jelikož se zčistajasna zjevila přímo před ní. Vypadalo to, že se chce zoufale někomu svěřit a zrovna ona byla k dispozici. Po pár minutách už z ní strach neměla.
Vyprávěla ji o tom, jak ji mrzí, že z ní všichni mají strach a přitom ona sama nemůže za to, co se jí stalo. Zradila ji láska, tedy lépe řečeno jistý muž. Vůbec netušila, že je upír jelikož to uměl dokonale skrýt, stejně tak svoje tesáky. Jenže ji to poznamenalo tak, že každý simík vidí, co ve skutečnosti je, aniž by musel nahlédnot do jejího nitra. Kéž by to tak uměla ona ještě předtím, než si s tím můžem něco začala. Být upírem je prý hrozně zkličující. Skoro pořád máte žízeň a ve dne nemůžete ani vyjít ven.
Při slově žízeň hlasitě polkla. Pak se zděšeně ohlížela a najednou z ní byl netopýr, jenž brzy zmizel někde venku.
Ta její slova Mischelle nasadila brouka do hlavy, ani netušila proč. Zkrátka nad nimi musela přemýšlet. Náhle ji někdo poklepal na rameno. Byl to Liam, kluk, co s ní seděl u stolu. Prý na něj zapůsobila jako zodpovědná a ambiciózní žena, a že by pro ní měl nabídku.
Mám svůj vlastní obchod a opravdu bych ve svém týmu ocenil cyhtrého Simíka, jako jsi ty. Jak by se ti líbilo začít pracovat ve zdravotnictví pro mě hned teď? Je to skvělá příležitost, jelikož se nejedná o nástupní úroveň zařazení.
Mischelle to opravdu oslovilo a byla polichocená tím, že na někoho dobře zapůsobila. Nicméně musela nabídku odmítnout, jelikož práce v tomto oboru by ji nezaujala. ,,Nevadí, kdyby sis to rozmyslela, jsem u baru.", usmál se a pokračoval ve směru cesty.
Karaoke bylo obsazené (asi to tak bylo lepší), a tak se Mischelle rozhodla jít zkusit štěstí k herním automatům.
Ale bohužel to štěstí ji moc nepřálo a místo výhry měla na kontě jen samé porážky a taky utracené peníze. Celkem ji to znechutilo, ale nevzdávala se.
Už delší dobu ji při hře pozorovala jedna starší paní a vypadalo to, že Mischelle celkem fandí, ale po sedmi prohrách už to zkrátka nevydržela a křikla po Mischelle: ,,Hele holčičko, takhle se to hraje!" a pustila se do toho sama.
Mischelle to přišlo trochu směšné, ale po chvilce ji úsměv na tváři zamrzl. Té paní to vážně šlo! Myslím, že ani sám automat tohle nečekal. Měla i svoje zajímavé metody.
Mischelle zůstala ohromená. Nevěděla, jestli zafungovala metoda alá kopni do tý bedny, anebo to ta paní vážně uměla. ,,Už to chápeš?", položila mi řečnickou otázku a s vítězoslavným výrazem na tváři odešla.
Myslím si, že na úvod to stačí a že jste se s Mischelle celkem dobře seznámili. Budu ráda za každý váš názor.
A co vy, seznamujete se rádi?
Hlasujte v anketě

Elisis
Páni, gratuluji (jo, dost opožděně) k samým jednotkám. Já měla jednu dvojku, ze zemáku.
Slovo lenost mám ve slovníku také, nemysli si
Příběh je moc pěkný, obdivuji nejen jeho neotřelý nápad, ale i provedení
Těším se na pokračování
V anketě hlasuji pro první odpověď
Drž se ve škole
