23. září 2012 v 12:15 | Elisis
|
Posílám vám pozdrav ze slunečné neděle! Snad je u vás také tak krásně jako tady a pokud ne, můžete si užít článek o Korsice obsahující poslední výcvaky z kouzelné dovolené a doufám, že aspoň tímto prostřednictvím na vás dýchne letní teplý vánek, který se pomalu, ale jistě vytrácí a odnáší si jej podzim.
Nezbývá mi nic, než Vám jen popřát hezkou podívanou a snad vám nevadí, že každý druhý článek skrývá mé fotografické zalíbení

(Pro zvětšení fotky stačí kliknout).
Pokračujeme v Bonifaciu..
Racek nám ochotně zapózoval
Vypadá, že to dělá často a očividně ho ta věčná sláva začíná trochu nudit
Na samých hranicích Korsiky
No řekněte, nebáli byste se bydle na okraji vápencové skály? Stačí jeden špatný krok a...
Ale naštěstí tady byly i schody, kterými se dalo projít podél skály
Záběr po zdolání několika schodů, trochu zdola (dál jsme nepokračovali, jelikož by to byla náročná cesta a nás čekaly jiné plány).
Tenhle racek má pro strach uděláno
Mít tak křídla a neznát bázeň
Na městkých hradbách
Jako by z nich sálalo: Tohle všechno my hlídáme
Z druhé strany skaliska
Stezka pro romantickou procházka jako stvořená (upozornění: váš partner může mít strach z výšek, takže si to raději předem zjistěte, aby jste pak nemuseli absolvovat záchranná opatření).
Majestátní hradby nesmí chybět
Napříč městem jsme potkali tuhle nádhernou věž tyčící se do výše
Od Bonifacia jsme očekávali i velké Aquarium, ale nakonec se nám dostalo zjištění, že se tam nacházejí jen krabi, langusty, atd. A dávalo to smysl, jelikož jsme na něj nikde neviděli žádnou reklamu a nemohli jsme si myslet (i když jsme si to mysleli), že to bude něco takového, jako v Londýně, kde procházíte obrovským tunelem a nad vámi plachtí manta obrovská. A tak jsme učinili rozhodnutí, že se vydáme k nějaké pláži poblíž Bonifacia.
Ale to jsme možná neměli dělat. Bylo tam hrozně moc lidí a než se před námi objevilo nějaké dobré místo k roztáhnutí deky, za námi už byl celý jeden kilometr pláže. Nevadí, aspoň pro příště (jestli nějaké bude) víme, že plážím s tučným placeným parkováním, se nevyplatí věřit. Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré. Aspoň, že to moře stálo za to

Po pár hodinách strávených na pláži jsme měli před sebou dlouhou cestu do Sant Florent. Pak už jsme jen odpočívali a užívali si záverečné dva dny na Korsice. A jelikož jsme ještě neprokoukli noční městečko, poslední večer jsme neváhali a vydali se na obhlídku.
Sant Florentský přístav ozářen posledními paprsky
Naskytl se nám krásný pohled na západ slunce
Ta teplá oranž smíšená s černou je opravdu neskutečná. Něco takového umí jen příroda
Ani jsme se nenadáli a nastal večer. Ale pro korsické obyvatele to znamená teprve začátek. Ne nadarmo si dávají každé odpoledne siestu, aby měli dost energie na večerní zábavu

Osvícená katedrála v Sant Florent
A pro srovnání ve dne:
Po výborné zmrzlině a večeři (a nákupu suvenýrů a ještě po večerním karbanu

) už před námi byla jen dlouhá cesta domů. Vyjeli jsme brzy ráno, asi kolem páté nebo šesté, jelikož cesta do Bastie trvá minimálně hodinu (berte v potaz, že jsme jeli skoro polovinu cesty za čoudícími autobusy a kvůli tomu jsme museli řádně zpomalit), trajekt vyplouval v osm a je dobré mít nějakou tu časovou rezervu, "kdyby něco", i když osud už nám toho s autem nadělil dost.
Au revoir Corse!
Smer: Livorno- Itálie. A protože kousek od Livorna (asi čtvrt hodinky cesty) se nachází Pisa a spolu s ní také šikmá věž, byli bychom bláhoví, kdybychom se tam nezastavili.
Hned u parkoviště se na nás usmíval jakýsi (nejspíš) chrám, ale stál za pozornost. Něco takového u nás neuvidíte.
Trochu nám trvalo než jsme ji našli, ale tady je, ta chlouba Itálie!
Před námi se tyčí, proslulá šikmá věž. Všichni ji za to vděčí a že je nakloněná? Ale kdež´!
Mou úctihodnou činnost, jak podpírám věž, si můžete prohlédnout na designu. Ale kdo by chtěl, mrkněte se zde ve větším provedení. Netvářím se tam kdo ví jak skvěle a není to podpěra originální, ale snaha byla

Kolem šikmé věže se vypínaly ještě dva chrámy. Opravdu nevím jejich názvy, ale obdiv si zasloužily také.
Mimochodem ten pán v modrém triku je můj tatínek. Póza nebyla úmyslná

Taková roztomilá kopulka
A tím končím mé Korsické-francouzko-italské dovolenkové povídání. Doufám, že se Vám výcvaky líbily a třeba jsem Vás přivedla na myšlenku, že i když je Korsika malá a nevýrazná, skýtá něco nádherného a proto stojí se na ni zajet podívat. Jen Vás upozorňuji, že cesta trajektem trvá čtyři hodiny a autem kolem dvanáct-patnácti hodin, takže se připravte. Teda pokud třeba nepoletíte, to by bylo něco jiného

Stálo to za to a bylo tam opravdu krásně.
Loučím se s vámi a těším se na váš názor ohledně článku. A, jak jsem se zmínila minule, omlouvám se, že neplním všechno to, co jsem řekla, jsem zkrátka hrozná slibotechna, ale chci se polepšit a to s okamžitou platností.
Mějte se krásně a užívejte si posledních slunečných dnů!
PS: Budu ráda, když zahlasujete v anketě a za kritiku vás neukamenuju, maximálně vám zase řeknu svůj pohled na věc

Elisis
Moc hezký článek a fotografie. Určitě bych se bála bydlet na okraji strmé skály nad mořem. To si může dovolit ten frajer racek. Zlati, ta porucha na povídkovém blogu stále trvá, snad se to brzy opraví.