Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Říjen 2012

První snížek

28. října 2012 v 11:50 | Elisis |  Nafoceno
A to ještě oficiálně nezačala zima! Aneb podzim je fuč ...
Ale je to vážně skvělé, mám ráda, když všechno pokryje sněhová peřina a ještě kouzelnější je, že všechny listy nestihly opadat a už je zdobí bílá pokrývka. Nafotila jsem asi sto fotek, ale jenom pár z nich se mi povedlo Smějící se Sára si sněhu také hodně užívala. Ze začátku sice byla taková nejistá, ale potom oběhla zahradu několikrát a dokonce se sněhem i nasvačila Smějící se A hurá jdeme prezentovat sněhové výcvaky.

(Pro zvětšení fotky na ní klikněte).


Zátiší

24. října 2012 v 14:40 | Elisis |  Nafoceno
Hlásím se vám, abyste věděli, že žiju. Ne, to je jen jeden z důvodů, proč jsem tady. Chyběli jste mi a tenhle blog taky. Dneska jsou to totiž tři roky, co bloguju! Takže všechno nejlepší blogu! Mrkající Nechci, abyste si říkali, že jsem se tady přišla podívat hlavně kvůli tomu. Psaní, přidávání fotek, čtení komentářů a vašich článků (i když už těch jsem se také jednou za čas zastavila), to všechno jsem nechala ležet ladem celý měsíc. Víte, ono ne že by nebyl čas a tolik učení taky nemám. Jsem prostě lenoch a někdy mě přepadla hrozná nechuť. Kde se to ve mně vzalo? Sama nevím. Je to jako nemoc, které se už ale hodně dlouho nemůžu zbavit. A lenost plus moje nedochvilnost zavinily to, že jsem se nezúčastnila soutěže u Vendy a přitom jsem měla docela velké plány. Nakonec se vybil foťák a nemohli jsme najít nabíječku, takže to bylo docela k ničemu. No, nevadí, poučila jsem se a zapojím se příště. Fotky jsem ale nechtěla nechat někde v archívu, takže se o ně podělím s vámi Usmívající se K původním třem fotkám jsem přidala ještě jednu, kterou jsem vyfotila asi předevčírem, když jsem se převlékala ze "školního" do "domácího" (mimochodem, také to máte stejně nebo je nás tak málo? Smějící se) a … No historii fotky se dozvíte níže Mrkající

Z našeho obýváku se stal na malou chvilku můj malinky ateliér k focení a dala jsem se do práce. Obraz zátiší se mi v hlavě sestavoval už nějakou dobu, ale nejsem si jistá, jestli to nakonec dopadlo úplně tak, jak jsem chtěla. Každopádně jsem se snažila a snaha se cení, no ne? :D

Jako první jsem se dala do zátiší s názvem "Vzpomínkové cestování". Nachází se tam všechno, co mi připomíná dovolenou na Korsice. Mušle, knížka, náramek, který jsem si odtamtud přivezla, pohlednice a samozřejmě nesmí chybět můj milý deníček, do kterého jsem si zapsal všechny podrobnosti. Ty jsem ale raději rozostřila, aby si někdo nepomyslel, že jsem negramotná (což je z části pravda :D), protože při psaní deníku moc nepřemýšlím a zkrátka píšu to, co se mi honí hlavou a moc mi nezáleží na tom, jestli se nějaké slovo třikrát opakuje :D


Fotka je nahoře trochu ztmavená, moc se mi nepodařilo vyjít se světlem, ale doufám, že to zas tak do očí nebije.