Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Leden 2013

V oblacích

23. ledna 2013 v 21:48 | Elisis |  Blogové projekty
Zdravím vás. Jakpak se máte?
Tento článek věnuji projektu Blogové letadlo, který jsem poprvé spatřila u Vendy a moc mě zaujal. Trochu jsem se bála první části, týkající se jedenácti věcí, které bych na sebe měla "prásknout", ale postupně jsem v sobě spřádala různé postřehy, vlastnosti, co se týče mé maličkosti, které bych vám mohla sdělit. Některé jste dost možná postřehli a některé zase ne. Poté v druhé části odpovím na Vendiny otázky a v třetí zase položím otázky já vám (mimochodem otázky nejsou založeny na konkrétním tématu, zkrátka, co vám přijde vhodné). A kdo bude chtít, může se do tohoto projektu vrhnout a buď zodpovědět na otázky mé či jiného blogera, to už je na vás Usmívající se

Zimní kabátek

21. ledna 2013 v 21:51 | Elisis |  Designy blogu
Ahooj Mrkající Už jste si jistě všimli nového vzhledu, kterým blog oplývá (to slovo jsem si nějak oblíbila). Adventní svíce se mi sice zamlouvaly, ale nějak jsem nemohla přijít na chuť těm barvám. Tak jsem se rozhodla znovu jít do kombinace křišťálově modré, aneb modrá je dobrá. Asi se jí nemůžu nabažit. Rozhodla jsem se zkusit něco jiného, takže záhlaví bylo odstrčeno do pozadí a místo jednobarevné stránky jsem zvolila zasněžený obrázek doplněný blankytnou oblohou Mrkající

Okouzlující zima

6. ledna 2013 v 21:46 | Elisis |  Básničky
Ticho se v krajině rozléhá,
větev smrku tíze podléhá...
Přírodu zahalila peřina sněhová,
stříbrnými vločkami protkaná.

Jak prožívám vánoční svátky

1. ledna 2013 v 20:47 | Elisis |  Ukecanost
Zdravím vás Mrkající Jak si užíváte volna? Koukám, že někteří se léčí z nemoci, což jim opravdu nezávidím, a přeji jim, ať se brzy uzdraví. Zase budu mluvit o sobě, omlouvám se, ale ráda se s tím s někým podělím Smějící se Tak nějak cítím, že tyhle vánoční prázdniny překonají všechny minulé.

Trošku bych odbočila od vánočních svátků a začala o první adventní neděli alias železné. S rodinkou a blízkými přáteli jsme se rozhodli zajet se podívat do blízkého města na rozvěcování vánočního stromečku na náměstí. Účast byla opravdu slušná, možná až moc. To víte, když město požádá o reklamu jedno nejmenované rádio, lidičkové se začnou slézat. No jo, tím rádiem myslím Orion.
Na programu bylo nejen rozsvěcování stromečku, ale táké vánoční jarmark, menší koncerty některých zpěváků a možná i spoustu dalšího, jen kdybych si to pamatovala. Po chvíli našeho příchodu jsem se nechala unášet davem ke stánku ručně vyráběných svíček, kde jsem také mamce koupila dárek. Miluje svíčky, takže mi to přišlo jako dobrý námět pro vánoční dárek. Při mém přemýšlení, kterou z nich mám vybrat, na pódium dorazila zpěvačka Kristina i se svou vánoční náladou a upřímným úsměvem, kterým většinu lidí nakazila (teda spíše menšinu, někteří nebyli schopni ani zatleskat na konci písně, natož do jejího rytmu). Musím říct, že Kristina je opravdu prima človíček, i přes nudný výraz lidí v předních řadách se usmívala, zpívala s radostí a snahou a mile mě překvapila i tím, že její hlas je přesně takový, jako jej slyšíme v klipech Usmívající se
Celou vánoční atmosféru dokreslilo to, když se na zem snesl první snížek. Takový advent jsem zažila snad poprvé v životě, bylo to opravdu kouzelné. Konec celé akce zakončil obdivuhodný ohňostroj, který se mi dokonce podařilo i nafotit (což se mi podařilo poprvé v životě Smějící se). Jsem ráda, že nás taťka zase někam vytáhl.