23. ledna 2013 v 21:48 | Elisis
|
Zdravím vás. Jakpak se máte?
Tento článek věnuji projektu Blogové letadlo, který jsem poprvé spatřila u
Vendy a moc mě zaujal. Trochu jsem se bála první části, týkající se jedenácti věcí, které bych na sebe měla "prásknout", ale postupně jsem v sobě spřádala různé postřehy, vlastnosti, co se týče mé maličkosti, které bych vám mohla sdělit. Některé jste dost možná postřehli a některé zase ne. Poté v druhé části odpovím na Vendiny otázky a v třetí zase položím otázky já vám (mimochodem otázky nejsou založeny na konkrétním tématu, zkrátka, co vám přijde vhodné). A kdo bude chtít, může se do tohoto projektu vrhnout a buď zodpovědět na otázky mé či jiného blogera, to už je na vás

1, 11 faktů o mě:
1. Vážím si věcí, které mi byly do života naděleny. Rodiny, přátel, domova, vzdělání a spoustu dalších maličkostí.
2. Miluju focení, přírodu, básnění, psaní, děti, zvířata, tanec, hudbu, ráda si prozpěvuju. Mám ráda gumové medvídky, smích, cestování, ráda vařím jednoduchá jídla, ráda mluvím anglicky, ale více se snažím rozvíjet svůj mateřský jazyk, svou slovní zásobu. Ráda komentuji články blogerů, sdílím své názory, ale čtu i ty jejich. Je toho tolik, že by asi bylo trochu barbarské, napsat to všechno do jednoho bodu.
3. Jsem celkem nekofliktní člověk. Snažím se věci řešit tou lepší cestou, ale někdy to hold nejde. Naučila jsem se být upřímná.
4. Dokáže mě potěšit to, když mě někdo pochválí za dobře odvedenou práci nebo třeba jen za drobnosti. Mám pak hned lepší motivaci někdy to zopakovat, usilovat o zlepšení.
5. Jsem stydlivá. Středem pozornosti jsem jen ve společnosti, kterou znám a která je mi příjemná (a která se umí bavit). Třeba ve škole, v rodině. Mezi cizími se cítím nesvá.
6. Nedochvilnost je moje slabá stránka. Toho jste si jistě všimli. Měla bych začít nosit hodinky, které jsem dostala k Vánocům...
7. Maličkosti mi dokáží rozjasnit den, ale někdy je přehlížím.
8. Někdy umím být opravdu líná.
9. Ráda zkouším nové věci, i když z nich mívám často strach.
10. Někdy se mi stává, že mě rozčílí úplné drobnosti, ani nevím, kde se to ve mě bere. To samé se mi stává s žárlivostí.
11. Jsem citlivý člověk. Někdy až moc. Ale patří to ke mě. Většinou se mi po pláči uleví. Jakoby slzy opravdu vzaly část starostí a odplavily je.
2, Odpovídám na Vendiny otázky:
1. Podařilo se Ti splnit letošní novoroční předsevzetí? A jaké?
Umanula jsem si, že si žádná předsevzetí dávat nebudu, ale nakonec se nějaká přeci jen našla. I když zastávám názor, že člověk by si měl dávat předsevzetí po celý rok a ne jen na jeho začátku. Avšak záleží na tom, jestli danou věc chce opravdu změnit, jinak to nemá smysl.
Chci si více užívat života, méně klikat na počítáči a více se věnovat koníčku, který bych chtěla dělat i v budoucnu- psaní. Také jsem přemýšlela nad tím, že bych v roce točila taková videa z různých událostí, které bych pak, na konci roku, vložila do jednoho. Ale to se mi zatím nedaří.
2. Máš nějakou fobii? Pokud ano, jakou?
Někdy mám fobii ze samotného strachu.
Když jsem doma sama, bojím se ticha. Pak slyším každičké šustnutí, a to mi vůbec nedělá dobře.
Bojím se hororů. Když je čtu, sice hltám slovo za slovem, ale pak mívám často strach z věcí, do kterých bych to vůbec neřekla. Možná se teď smějete, ale o prázdninách jsem přečetla knížku Zuby, nehty- soubor strašidelných povídek, ve kterých většinou figurovaly děti a pokaždé to skončilo ... špatně, zle, hrozivě. Myslela jsem na ně po zbytek prázdnin, a docela mi trvalo, než jsem na to všechno postupně zapomněla. Čím to je, že člověk se rád bojí?
Taková, asi úsměvná fobie, která možná ani neexistuje je fobie z bojek, plovoucích na slizkém řetězu nebo lana. Taky se tomu dokážu smát, ale když šnorchluju v moři, a z temnoty náhle zpozoruju onu osudnou bojku, zachvátí mě panika a rychle plavu zpět.
A mimochodem, strach z pavouků u mě taky celkem převládá. Ti malí mi zas tak nevadí, ale ti obrovští... Když vás na podzim vylekají na parapetu okna, to dokážu zakřičet přes celý dům.
3. Jmenuj své tři největší koníčky (pravdaže ne ty čtyřnohé).
Focení, čtení a psaní. Miluju, když můžu zvěčnit krásy přirody, hrát si s barvami, různě zaostřovat, vymýšlet jejich příběh. U čtění mám ráda spoustu věcí. Ráda se ztrácím v knize a vcházím do světa hrdinů. Ráda poznávám nová slova, která mě obohacují. Příběhy postav, které mě inspirují. A psaní, ano, to je můj sen. Chci se stát novinářkou, spisovatelkou, líbí se mi, že můžete stále rozvíjet svůj talent, poznávat nové věci, nové lidi, psát bez zábran.
4. Zpíváš si sama pro sebe, jen tak z chuti si zazpívat?
Ano, ale jen pokud to nikdo neslyší :) Někdy si vyhledávám texty písní a zpívám spolu se zpěváky, někdy se u toho dám i do tance, ale to opravdu jen když nikdo nemá možnost mě vidět a slyšet. Jednou jsem se do konce zkoušela natáčet, jestli ten hlas je opravdu takový, jaký jej slyším já, ale trochu mě to zklamalo. Na zpěv nejsem stavěná, jen na ten ve sboru, kde splynu s davem :)
5. Potkal tě někdy trapas, kterému se dnes směješ?
Trapasů mě potkala fůra, některým jsem se smála již od začátku a některým ne, protože jsem se za ně styděla. Ale dneska se jim také směju, i když ve mě je pořád ten pocit studu.
6. Zažila jsi někdy opravdový strach?
Nevím. Myslím, že zatím ne. Jen takový ten menší a větší. Někdy se hodně bojím i ve snech, protože mi to přijde jako realita, ale pak si vždycky oddechnu a jsem ráda, že ležím ve své posteli a nic z toho není pravda. Jako malá jsem se bála, že z vedlejšího pokoje přijde nějaký bubák. A proto jsem se obložila plyšáky, kteří sloužili jako ochrana, i když to stejně většinou nepomohlo. Pustila jsem si pohádku na přehrávači a snažila se usnout. A když jsem se otočila ke zdi, cítila jsem se bezpečně, ale že mi to vždycky dalo zabrat.
7. Vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi byla nejšťastnější?
Cítím se šťastná pokaždé, když se sejdu se svými blízkými. Když mě podrží rodina a přátelé. Když mě někdo rozveselí. Když se vidím s někým, na koho jsem se moc těšila. Jsem šťastná, že mí blízcí jsou zdraví. Jsem šťastná, že máme doma dva věrné mazlíky, i když jsem nevěřila, že mi toho druhého dovolí :) Jsem šťastná, že mám tento život, že jsem se narodila do této doby a do této rodiny. Ale myslím, že jsem toho zažila ještě málo, abych mohla říct, kdy jsem byla nejšťastnější.
8. Jmenuj tři místa, kdes byla na dovolené (prázdninách) a kde se Ti nejvíce líbilo.
Líbilo se mi, když jsme jeli na dovolenou všichni čtyři, jako když jsem byla ještě malinká. Ségra s náma teď už tak často nejezdí. Korsika. Je to magické místo. Tamější lidé jsou takoví klidní, nikde se nehrnou. Každé místo bylo něčím zvláštní a jiné. Poznali jsme něco nového, nalodili jsme se na trajekt, viděli spoustu památek, zhoupli se na vlnách, užívali si zdejší přírodu.
Ráda vzpomínám na lyžák. I když byl minulý rok a nekonal se o prázdninách, chci se o něm zmínit. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Sešla se skvěle naladěná parta, hodně jsme se nasmáli, zdokonalili se v lyžování, někteří si dokonce osvojili své první základy lyžování. Všechno dokreslovala zasněžená krajina, jezdilo se jako po sametu. Zkrátka na něj nezapomenu :) Mimochodem, nacházeli jsme se v Beskydech, Bílá- Mezivodí.
Také se mi hodně líbilo v Davidově mlýně, když jsme si s kamarádkou zahrály na sebevrahy. Ale ne, byly jsme jištěny lanem, ale i tak se ve mě ten adrenalin stále víc a víc hromadil, a dával mi pocit, že nesmím udělat žádnou chybu. Jakoby ze mě pak spadlo nějaké břemeno, když jsem se svezla po laně a stála nohama pevně na zemi. Byl to opravdu skvělý zážitek.
9. Jmenuj tři místa, kdes byla na dovolené (prázdninách), a kde jsi byla otrávaná, zklamaná a naštvaná.
Musím trochu zalovit v paměti... Ne, opravdu si na taková místa nevzpomínám. Možná mě něco napadne později. Leda, že by se mi na ně podařilo tak rychle zapomenout.
Edit: No, jednu by tu možná bylo. Ne, že by se mi tam nelíbilo, ale byla jsem zklamaná z toho, že při cestě na Korsiku se nám v Brně porouchalo auto, byli jsme nuceni někde přespat, naštěstí u jedné známé, která nám nabídla nocleh, a naši se hodně stresovali s tím, jak to vlastně vyřeší. Ale naštěstí jsme jedno východisko našli a na Korsiku jsme se dopravili bezpečně.
10. Lákají tě adrenalinové sporty? Pokud ano, jaké?
Musím říct, že ani moc ne. Opravdu velký adrenalin, který jsem zažila, bylo ono zmiňované šplhání ve vzduchu přes různé překážky, což byla zkouška pro mou výdrž, sílu a také odvahu :) Jsem ráda, že mě do toho kamarádka vtáhla s sebou.
11. Jak by sis představovala dům snů?
Především bych v něm bydlela se svým manželem a dětmi. Nemusel by být ani moc velký, ale zase ani moc malý. Určitě by se tam nacházela velká záhrada plná ovocných stromů a květin, s bazénem. Nemám ráda velkou modernu, záleží mi na tom, aby tam bylo útulně a bezpečně. Chtěla bych mít nablízku rodinu (myslím tím rodiče, prarodiče..), ale ne zas moc

A také svou nejlepší kamarádku, my už to máme naplánované víte

Chtěla bych bydlet někde, kde je čisté ovzduší, na vesnici, s lesem, hodnými sousedy ...
3, 11 otázek pro případné nadšence :)
1. Chcete, aby vás někdo potřeboval?
2. Jste pověrčiví?
3. Poznáváte rádi nové věci nebo se spíše spoleháte na stereotyp?
4. Jmenujte aspoň dva (či více) zážitky, které se vám vryly do paměti.
5. Máte radost z něčeho, co si sami vytvoříte (uvaříte), nebo to spíše přenecháváte jiným?
6. Jmenujte vlasnosti, které vyhledáváte u lidí.
7. Co vás dokáže rozveselit i v té nejmustnější chvíli?
8. Která kniha (popřípadě film) ve vás něco zanechal/a?
9. Všimli jste si na sobě něčeho, čím se odlišujete od ostatních?
10. Jak byste naložili s jedním milionem korun?
11. Máte strach z létání nebo létáte rádi?
Fíha, nebylo to tak lehké, jak se zdá, ale dotáhla jsem to do konce a doufám, že někteří z vás také

Tak snad jsem někoho přilákala :)
Mějte se krásně!
Elisis
Ty ses do toho pustila s opravdovou vervou, to ti povím
. Když to tak pročítám, ty jsi vlastně děsně štastný človíček, přála bych ti, aby ti to co nejdéle vydrželo
.
.
Nejvíce se mi líbí odpověď jedenáct, manžela a děti mám, tak ještě ten domek by to konečně chtělo