Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Únor 2013

Moje sestra Jodie

27. února 2013 v 18:56 | Elisis
Rozhodla jsem se, že vám dnes odprezentuju knihu, která na mě za poslední dobu hodně zapůsobila, i když jsem ji četla už docela dávno. Proč? Je to kniha, u které jsem poprvé plakala, a to se mi ještě nikdy u knihy nestalo. Myslím nejen na ni, ale také na spisovatelku, která ve mě vyvolala pocity silné natolik, že mě to zkrátka dohnalo k slzám. Třeba by se tak nestalo, kdybych neměla sestru, ale bez ní už si to představit nedokážu a ani nechci.
Jen bych chtěla upozornit ty, kteří si knihu chtějí přečíst. Objeví se zde pár spoilerů, které vám mohou pokazit to napětí. Ale pokud vás k sourozenci váže silné pouto, tak vám to asi bude stejně fuk. Tím nechci říct, že kdo nemá sourozence, na toho to nemůže zapůsobit. Kamarádka je jedináček a taky brečela. Asi to záleží na to, jak koho kniha zaujme.

Název: Moje sestra Jodie
Autor: Jacqueline Wilsonová

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Mám paní Wilsonovou moc ráda, její knihy mě vždycky dokážou upoutat, takže už se moc nedívám na popis knihy, zkrátka vezmu tu, kterou jsem ještě nečetla. Když jsem si ji vypůjčila, kamarádka mě upozornila na to, co se tam objeví. Byl to pro mě trochu šok, a celou dobu, co jsem knihu četla, jsem se toho okamžiku bála. Ale k tomu se dostanu později.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Sesterství.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Poutat.

Křídla

22. února 2013 v 18:39 | Elisis |  Básničky
Někdy hluboce přemýšlím,
jaké by to bylo mít křídla,
stříbrnými pery protkané,
abych do oblak vesele vzlétla,
hodit za hlavu věci obyčejné,
nezabývat se denními starostmi,
a ponořit se do říše nebeské.

Magické Alpy

14. února 2013 v 20:49 | Elisis |  Nafoceno
Zdravím vás z kouzelných Alp! :) Ještě teď pořád nemůžu uvěřit, že jsem se ocitla opravdu v těch horách, o kterých jsem vždycky snila. Tedy, jak se to vezme. Začala jsem o nich přemýšlet až když si mě získalo lyžování. A řeknu vám, je to úplně něco jiného, než ty hory doma. Někdy to zahraničí má zkrátka větší přednosti, ale samozřejmě, jak v čem. Vše má své klady i zápory.
A nedivte se, že má mysl to stále nemůže pobrat. Je sice pravda, že už jsme o tom s taťkou polemizovali asi měsíc, ale teprve den před oficiálním odjezdem nám paní z cestovky poslala smlouvu a omlouvala se, že toho má hodně. Přijela jsem z pobytu u babičky a začala se nabalovat. Ráno jsme vyrazili v devět k autobusu. Za hodinku jsme odjeli a pokračovali směr Alpy. Následovalo pár zastávek a při té příležitosti ještě nastoupilo pár cestujících. Trochu jsem se obávala, že mi bude v autobuse špatně, jelikož benzínové výpary mi nedělají zrovna nejlépe, ale všechno bylo naštěstí v pohodě, a všichni jsme v pořádku dorazili. Myslím, že se sešla docela fajn parta, někteří jsou sice trochu uzavření, ale nemůžeme vyhovět každému. Ještě ten den jsme se dočkali výborné večeře, až moc syté, jelikož po osmi hodinách sezení v autobuse vám moc nevytráví. Ale zrovna na dnešek se ta tříchodová večeře hodila, jelikož snad každému vyhládlo. Dnes jsme si totiž naplánovali lyžování (jak to u ski zájezdu bývá) v Dachstein West. Ve ski areálu se nacházelo asi deset sjezdovek s různou obtížností a také jste měli na výběr, jestli se chcete vypravit pomou, kotvou nebo dáváte větší přednost pohodlnější lanovce či kabině. Mě a taťkovi nejvíce vyhovuje lanovka, já jsem ji zkusila poprvé a udivilo mě, s jakou rychlostí nás vezla.


2. (ne)malé radosti

10. února 2013 v 21:34 | Elisis |  (Ne)malé radosti
Skoro jsem se nenadála, a jsou tady další radosti, tentokrát druhé :) Tento projekt je opravdu kouzelný. Celý týden si více všímám věcí, které mě rozveselily a těším se, až o tom napíšu další článek do rubriky.

4.-10.2.


Hodnocení blogu Infinity

9. února 2013 v 21:32 | Elisis
Po dlouhé době jsem se rozhodla oprášit rubriku "hodnocení blogů", která opravdu hodně zaostává. Poslední článek do této rubriky byl napsán naposledy asi před rokem a od té doby nějak upadla v zapomnění. Ale chuť psát články je poslední dobou veliká, takže do této sekce přidávám další článek s hodnocením blogu Infinity :)

Název blogu: moje-iluze.blog.cz
Autorka: Infinity
Ikonka blogu:

1. (ne)malé radosti

4. února 2013 v 20:12 | Elisis |  (Ne)malé radosti
Na tento projekt jsem narazila na blogu Lenky (a děkuji Vendy, která nás k tomu nalákala :). Přesto, že projekt již před rokem dokončila, zaujala spousty dalších blogerů, kteří se do projektu pustili teď. Upoutal mě ten originální nápad. Přiměje vás vzpomínat na všechny hezké věci, které jste během týdne zažili. Pokud jste o projektu ještě neslyšeli, malé info: Při příležitosti konce týdne (či začátku) zveřejníte sedm věcí, které vám během týdne udělaly radost. A jak už název napovídá, můžou to být radosti malé či velké. Ale samozřejmě je na vás, v jakých časových intervalech budete články zveřejňovat a v jaké formě :)

28.1.-3.2.


Teddyho příběh

3. února 2013 v 18:51 | Elisis |  Témata
K tématu týdne "Plyšový medvídek".

Plyšovou hlavou jsem narazil o stěnu krabice. I když jsem tady neocitl sám, drkotání pneumatik mi nebránilo v tom, abych cestoval z jedné strany na druhou a zase zpátky. Pozoroval jsem všechny ty nevinné tváře, které někdo přinutil k úsměvu. Můžou se vám zdát šťastní, jenže když nahlédnete do jejich nitra, zjistíte, že zeje prázdnotou. Nevím, kolik z nich zažilo pravou lásku dítěte, ale já mezi ně rozhodně nepatřím. Kam nás to asi vezou? Nejsem zvědavý, jen doufám, že ne na to nejhorší možné místo. Za celý svůj plyšový život jsem nepochopil, proč je člověk tak chladný. Koupí si nás, plní radosti a očekávání, ale pak stejně ležíme celí zaprášení na polici nebo dokonce zavření v temnotě.