Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Březen 2013

Vzpomínka na podzim

29. března 2013 v 9:40 | Elisis |  Nafoceno
Vzpomínám na podzim. Bylo v něm více sluníčka, více tepla, více barev. Chybí mi to. Přemýšlím nad tím, že my, lidé zkrátka nejsme nikdy spokojení. Nelíbí se nám, že v zimě nesněží a když zase sněží, naříkáme, že už je pozdě a že ta zima je nekonečná. Když už máme teplo, zase si stěžujeme, že je velké horko a znova vzpomínáme na zimu. Zlatá střední cesta? Asi ano, možná nás chce příroda potrestat, abychom si konečně přestali stýskat nad počasím a začali si ho vážit a raději to vidět optimisticky, než z té horší stránky. Proč je to tak těžké?

aneb podzimní fotky z archívu


Nová práce

23. března 2013 v 21:49 | Elisis |  Mischelle Lauren

Od té doby, kdy jsem vám vyprávěla příběh Mischelle, už je nějaký pátek pryč, jelikož proběhla menší sims pauza. Ale pak se mi navrátila chuť a mám nafoceno spoustu screenshotů dopředu, takže se máte na co těšit :)

Život Mischelle od jejího posledního vypravování plynul klidně, ale zase se nedá říct, že by se nestalo něco zásadního. Tak se pojďme podívat, co nového se v Sims City přihodilo.

3. (ne)malé radosti

17. března 2013 v 22:21 | Elisis |  (Ne)malé radosti
Už dlouho jsem zde nezveřejnila mých dalších sedm radostí. Zkrátka jsem nenacházela sílu je vnímat. Ale jaro mi tu pozitivní energii dodalo a doufám, že vám také :)


11.-17.3


Dotyk slunce

9. března 2013 v 15:35 | Elisis
Po dlouhé době vás zdravím :) Bylo toho na mě hodně, ale sluníčko mi dodalo energii, kterou jsem potřebovala. Doufám, že vám také. Už mi ohromně chybělo.

Na chvíli se odpoutám od napínavé knihy, i přesto, že to jde těžce a pohlédnu na krajinu, která pomalu otevírá své rozepsalé oči. Neskutečně si tento okmažík vychutnávám. Slunce mé tělo naplňuje pozitivní energií. Tento pocit jsem již dlouhou dobu postrádala. Teplé paprsky mě šimrají na tváří a oči se mi při pohledu na blankytnou oblohu, na které si líně hrají bělaví beránci, šťastně zajiskří. Srdce lehounce roztává a prosí Jarní vílu, aby už nedcházela. Ta se jeho přání snaží vyhovět, ale Ledová královna se svého postavení nehodla předčasně vzdát. Nevidí ráda, že lidé si brzkého příchodu tepla tolik váží.