Po dlouhé době vás zdravím :) Bylo toho na mě hodně, ale sluníčko mi dodalo energii, kterou jsem potřebovala. Doufám, že vám také. Už mi ohromně chybělo.
Na chvíli se odpoutám od napínavé knihy, i přesto, že to jde těžce a pohlédnu na krajinu, která pomalu otevírá své rozepsalé oči. Neskutečně si tento okmažík vychutnávám. Slunce mé tělo naplňuje pozitivní energií. Tento pocit jsem již dlouhou dobu postrádala. Teplé paprsky mě šimrají na tváří a oči se mi při pohledu na blankytnou oblohu, na které si líně hrají bělaví beránci, šťastně zajiskří. Srdce lehounce roztává a prosí Jarní vílu, aby už nedcházela. Ta se jeho přání snaží vyhovět, ale Ledová královna se svého postavení nehodla předčasně vzdát. Nevidí ráda, že lidé si brzkého příchodu tepla tolik váží.
I přesto, že Jarní víle na okamžik vypůjčila své žezlo, neopomněla ji tuto chvíli trochu znepříjemnit a dá si záležet na tom, aby do teplých dnů vdechla také trochu svého ledového já. To lidem naznačuje, že zimní období stále svou vládu Jaru nepředalo. Její ledový vítr si pohráva s pramínky mých vlasů a jelikož se nedají usměrnit, raději se schovám pod bavlněnou čepici. Tok mých myšlenek to ale nepřeruší.
Podzimní princezna už dávno propadla hlubokému spánku, avšak její suché drahokamy zde stále ladně poletují, jako poztrácené perličky z její listové korunky. Tráva má oči stále zaslepené a pod tíhou sněhu, která ji utlačovala skoro celou zimu, nenachází sílu k tomu začít se zelenat a vztyčit svá slabá stébla ke slunci. To jim podává pomocnou ruku a mě to připomíná první krůčky batolete. Zima je ale neúprosně po očku pozoruje a tím je nabádá, aby se bředčasně neradovali.
Náhle přes pomněnkovou oblohu přelétnou ptáci a já začínám vnímat jejich zpěv vycházející z korun stromů, jenž lahodí uším i duši. Copak si asi prozpěvují? Kdo se přestěhoval na vedlejší větev? Nebo si také vychvalují krásné počasí a vyzývají Jaro, aby zůstalo? To se jejich přání snaží splnit, ale Zima má srdce z ledu, tvrdé, jako kámen a proto se tento boj zdá být nerovný.
Přestala jsem s rozmotáváním klubíčka myšlenek a vrátila jsem se zpět k osudům Jitky v Metráčkovi. Sluníčko se již pomalu schovává za stromoví a popohání mě, abych se vrátila domů. Kdo ví, jak dlouho se Jaru podaří udržet se na trůně a znovu nastolí vládu Zima? Mám pocit, že to bude zanedlouho a do té doby bychom si těchto dnů měli vážit. Tolik bych si přála, aby se Jaru podařilu Zimu přemluvit, uchlácholit ji a aby už se svého místa nepustila. Kéž se Jarní víle podaří brzy zvítězit.
Knížka, čokoláda a sluníčko. Existuje ideálnější kombinace? :)
Toto líčení jsem sepsala ve středu a zatím můžeme docela dobře pozorovat, že Jaro tento boj zatím prohrává. Jen doufejme, že ne na dlouho ;)
Elisis
Vendy | 
Dneska bylo tak v Praze nevlídně,že by psa nevyhnal. Jinak článek jako vždy máš pěkný! 
Ale naštěstí ještě chvíli doma svítilo. Jen se musí najít to správné místečko 
Luné | 
Sluníčko, to mi moc chybělo. Jenže vykouklo na dva dny a konec. Čokoládu nesmím a na knížku teď nemám čas. Chjo, není to se mnou lehký
.