Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Prý dokonalý

7. dubna 2013 v 22:24 | Elisis |  Témata
Poslední dobou docela hodně přemýšlím nad tím, jak se ostatní lidi litují, jak si myslí, že všechny dobře znají, i když o nich vlastně neví skoro nic. Také jsem četla spoustu článků, co se týče tohoto tématu a to mě přimělo o něčem takovém dumat ještě více.
Opravdu nemám ráda (možná spíše nesnáším, ale nechtěla jsem článek začínat takhle), když někdo říká ,,Ty máš dokonalý život ... Ty se máš dobře, nic ti nechybí..". I kdyby mě někdo "znal" třeba dvacet let, přece nemůže říct něco
takového. Dobře, kdyby to o vás řekl někdo, kdo vás doopravdy pozná, třeba nejlepší kamarád/ka, někdo z rodiny... Něco takového mě dokáže vytočit. Skoro nikdy nemůže vědět, jestli se ten člověk necítí sám, jestli neprožívá nějakou bolest. Každý není takový, že své rány potřebuje sdílet s ostatními, proč taky? Skoro u poloviny lidí si můžete být jisti, že něco takového pošlou dál. Třeba svůj zármutek nechtějí nikomu sdělovat proto, jelikož mají raději, když lidé, kteří ho obklopují nic netuší a chovají se přirozeně, "jakoby se nic nestalo". Díky tomu můžou na svou bolest aspoň na chvíli zapomenout. Schovat se za jakousi masku.
Někteří se mohou bát, že když se někomu svěří, daný člověk se mu vysměje, neopětuje to, nebude mu chtít nabídnout pomoct, odkopne ho. Kde má potom najít sílu říct to někomu dalšímu?


Proto si většinou nejsem moc jistá, jestli lidé, kteří svůj žal dávají tolik najevo, kteří se tím doslova "chlubí", jestli to opravdu myslí vážně. Podle mě lidé, kteří v sobě drží zármutek jsou většinou uzavřenější a nemluví o tom na počkání. Neříkám, že to tak musí být v každém případě, jen se pořád vyjadřuju k tomu "dokonalému" životu, že nemáme soudit jen podle toho, jak člověka známe my, skoro nikdy nemůžeme vědět, co se děje mimoto, když jsme s ním. Také si spoustu lidí myslí, že když je někdo bohatý, tak se prostě musí mít dobře, ale bohatství není všechno. Lépe řečeno peníze nejsou všechno. I když se někdo topí v penězích, může se v tom všem cítít hrozně osamocený a raději by měl pravé přátelství nebo lásku, která by jej udělala šťastným mnohem více, než peníze.
V minulém odstavci jsem se zmiňovala o tom, jak se lidé svou bolestí přímo "chlubí" a tím se hodně nabádají, aby je někdo litoval. Někdy jsou tou lítostí zaslepení tolik, že si ani neuvědomují, že i ostatní lidé potřebují pomoc třeba i více než oni. Ale tím si zase pročiřečím, jelikož jsem mluvila o tom, že takoví lidé jsou zase uzavřenější, takže nemají moc možnost to poznat. Jen u některých typů lidí to dosáhne až toho, že si začnou vymýšlet a pak už prostě neví, co je pravda a co ne. Existuje samozřejmě i lítost jiná. Například lítost toho, co jsme v životě nestihli.
Je pravda, že někdy asi sami chceme, aby nás někdo politoval, aby si všimnul našeho trápení, aby se o nás začal zajímat, aby nám třeba nabídnul pomoc, podpořil nás. Asi je to lidské, stejně jako posuzování, tak jako většina populace soudí podle prvního dojmu. Stejně tak, jako nedokážeme přestat myslet na něčí minulost a nedokážeme uvěřit tomu, že se někdo změnil ... Ale to už je zase něco jiného.


Jaký je váš názor na toto téma?

PS: Asi mě toho napadne daleko více, jako skoro vždycky po zveřejnění článku. Každopádně se těším na vaše názory :)

Zdroj obrázku

Elisis
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 8. dubna 2013 v 8:05 | Reagovat

Je to krásná úvaha a hluboká sonda do lidského nitra. Je opravdu mnoho pózérů, kteří chtějí upoutat pozornost a být litováni. Já osobně se nesvěřuji, protože určitě vím, že můj problém by byl brzy veřejným tajemstvím. Protrpím si všechno sama, jsem velký introvert.
Ten článek jsi napsala výborně; četla jsem ho dvakrát, protože má velkou vypovídací hodnotu a naprosto s tebou souhlasím ve všech bodech.
Přeji ti celý hezký úspěšný týden. ♥♥♥♥♥

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 9:40 | Reagovat

Když mi někdo řekne, jé, ty se máš dobře, tak mu to nevyvracím. Proč taky? Raději řeknu "No jo", které mi zabere pár vteřin a nechám ho žít v blahé nevědomosti, než mu dvě hodiny vyprávět o těch tunách, s prominutím, "sraček", které mi život naložil na záda ;-).

3 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 13:01 | Reagovat

:-)  Souhlasím s tebou v tom článku :)

Někdo to,ale myslí hezky.. jako,že ty máš tak dokonalý život nebo já bych chtěla být tebou .. nebo tak.Myslí si,že to potěší nebo tak něco,ale uvnitř duše to člověka dokáže rozbublat.Protože si uvědomí,že se tak perfektně jak vypadá nemá!A ostatní to myslí jen hezky..

Prostě staršně pěkná úvaha.. sobře ses nad tím zamyslela :) líbí se mi to :)

4 Kariol Kariol | Web | 8. dubna 2013 v 15:38 | Reagovat

Inu, tohle je zajímavá úvaha, která jistě stojí za pár minut přemýšlení.
Přiznám se, že sebelítost se mi do hlavy pořád vtírá. Ale vlastně nevím, jestli je to právě litování záporů, nespokojenost nebo jen nadávání. Každopádně mi ani nejde o to slyšet něco pozitivního, protože mám v sobě reflex, že když řeknu "Jsem ošklivá", tak prostě jsem a nikdo mě nepřesvědčí. (to jsem vzala jen jako příklad, já si nepřipadám až tak moc ošklivá, i když ani ne hezká :-))
Určitě by mě k tomuhle tématu napadlo ještě milión věcí, ale tohle máme podobné :-D

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 18:20 | Reagovat

Jéé, tady je to nějaké nové :) Já vůbec koukám, že na mnohých blozích jsou nové jarní kabátky :) tolik překvapení! Je vidět, žeuž jsem asi opravdu dlouho neblogovala.
Jinak vím, že jsi mi něco takového říkala. A plně s Tebou souhlasím. Mám jednoho kamaráda, který mi to říká téměř denně: "Ty se máš dobře." On se totiž strašně lituje. Je teda pravda, žeon nepatří zrovna mezi ty lidi, kterým bych se chtěla svěřovat, takže neví, co sama prožívám, ale lituje se tak moc, že i když mu říkám, že to není pravda, že se mám líp než on a pořád mu to vysvětluji, nemůže si pomoct a pořád mi to musí předhazovat, kdyby jen věděl...
Ta sebelítost... přiznám se, že se taky někdy chovám dětinsky a někdy se snažím, aby mě někdo politoval. Člověk má pak totiž pocit, že není sám, že jsou lidé, kteří se o něj zajímají. Takže někdy je ta lítost také zapotřebí. Ale zase "vocamcaď pocamcaď" a tak to vlastně platí se vším.
Opravdu zajímavá úvaha :)

6 Vendy Vendy | Web | 10. dubna 2013 v 19:51 | Reagovat

To je hodně dobrá úvaha, hodná zamyšlení.
Asi máme všichni tendence odsouvat problémy ostatních jako ne tak palčivé, protože naše vlastní problémy nám připadají daleko horší, bolavější.
Možná, že když ti někdo řekne "ty se máš dobře", nemusí to znamenat, že tě podceňuje, ale možná že by chtěl být na tvém místě, že vypadáš vyrovnaně, spokojeně a že se nemusíš trápit s běžnými trablemi nebo dokonce s vyjímečnými trablemi, jako je nevyléčitelná nemoc blízkých nebo exekuce na krku. To neznamená, že nemáš vlastní starosti, které nejsou určitě malicherné.
K těm penězím. Ano, majetný lidem tak trochu závidím, zejména tu bezstarostnost, kterou díky zajištění mají a taky že si můžou ledacos dopřát. Ale i tak si říkám - ani ten nejbohatší nabob nemůže sedět ve víc než jednom autě, nemůže sedět najednou na víc než jednom křesle a dívat se na víc než jednu obrazovku. Může poslouchat jen jednu skladbu, jíst jen jedno jídlo a v noci snít jen jeden sen. Může mít šatnu plnou hader, ale může si obléct jen jedny spoďáry, jednu košili, jedny kalhoty a jeden pár bot. Může samozřejmě nosit na ruce třeba patery hodinky, jestli mu to udělá radost, ale to zas vypadá tak pitomě, že se spokojí nakonec s jedněmi...
A stejně, kolik skutečných přátel kolem sebe může mít? Na koho se podívá, o tom si může myslet, že je s ním jenom kvůli penězům.
Samozřejmě, jsou lidi, kteří se těmito myšlenkami nezabývají a užívají si svých milionů. Ale až jim bude zle, dostane se jim jen profesionální, nikoliv lidské péče.

7 Berry Berry | Web | 10. dubna 2013 v 20:13 | Reagovat

Na to, kolik máš let, klobouk dolů, na tyto myšlenky nedojdou ani lidé o dost starší a hledají je celý život...
Asi ve většině s tebou souhlasím, ale v jedné věci to mám maličko jinak - když je někdo okolo mě strápený nebo i já, osvědčilo se mi, když se s tím člověkem obejmeme a začneme povídat o hloupostech, o počasí, o něčem úplně odlišném. A postupně samovolně dojdeme k tomu trápení, pořešíme a pak pozvolna zase odplujeme do veselých krajin. Zažila jsem takové rozhovory s velmi málo lidmi, ale mnoho mi to dalo a velmi ráda na to vzpomínám. Ale řekla bych, že je to dar ze strany těch lidí...
A ještě jsem si vzpomněla na jednu věc - poslední dobou jsem byla velmi utrápená a uslzená. A maminka mi na 19. narozeniny připomněla, že bych měla být tolik vděčná a začala jmenovat... I když jsem narozeniny probrečela, opět, po tomto mi něco došlo a týden po nich a i měsíce po nich se snažím oslavovat vděčnosatí, hledat, za co všechno mohu být vděčná. Něco jsou hlouposti, ale něco jsou tak velké věci, které i přesto bereme jako každodenní chléb...

8 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 21:20 | Reagovat

ONK(Odepisuju na k.) : Moc děkujeme.No zrovna včera jsme se dost pohádali a od té doby si nepíšeme :( Ale jinak moc díky za nzáor na mě! :) .. Jinak tvoje přezdívka se čte dobře,o tom žádná,jen jsem se bála,abych nepokonila...

Video jsem shlédla a né jen ,že mi naskočila strašně moc velká mrazivá husí kůže,ale bylo to krásné a málem jsem se rozbrečela :)Jinak díky :) snad si sen vyplním popřemýšlím.Jinak toho máme tedy hodně společného :)

A ten dokument o Demi Lovato se jmenuje Stay Strong ;)

9 Beatricia Beatricia | Web | 11. dubna 2013 v 10:43 | Reagovat

http://marijakes.blog.cz/galerie/masky-do-pf
Reaguji na tvůj komentář, že máš nedostatek masek do Photofiltre Studio X. Přikládám ti link na množství masek a určitě si vybereš. Minule jsem ti popsala, jak se masky vkládají do složky Masky. :-)

10 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 16:47 | Reagovat

Btw : Who you are od Jillian Jensen si tedy poslechnu,protože já ještě Who you are slyšela od Demi Lovato :) tak tedy uvidím.Třeba se mi taky bude líbit více :)

Girl on fire.. ta je bezpochybně skvělá.Od GG se mi teda taky líbí,ale přesně.Moc odvážný klip a hlavně k té písničce se moc nehodí :)

A zvedám je prostě moje ♥ nu :P

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 14:31 | Reagovat

Souhlasím s hlavní myšlenkou článku. To jak něčí život na první pohled působí neznamená všechno. Protože takový člověk může zažívat spoustu pocitů a stavů, do kterých ostatní nevidí. A někdo nedokáže být šťastný, i když má k pocitu štěstí podle ostatních všechny předpoklady.
S tou sebelítostí je to složitější. Taky se občas lituju, nimrám ve špatných náladách, atd. Ale určitě nestojím o to, aby mě někdo litoval. Možná tak o milá slova někoho, kdo ve mně dokáže zažehnout kousek optimismu, nebo spíš radu, jak z tý temnoty ven, nebo jen pocit, že mi někdo rozumí a nejsem na to sama.

12 Luné Luné | Web | 15. dubna 2013 v 15:45 | Reagovat

Nikdy nevidíme pod záclonu úsměvů. A možná.. kdybychom viděli s přáním zachránit celou lidskou říši, srdce by se roztříštilo do jedné, největší bolesti. Uzavřenost konejší nejenom samotáře, ale veškerá souhvězdí očí rozsvícená jako sedmikrásky při jarním jitru. Neumím si představit celý svět bez přetvářky.. tolik bolesti, roztrhnutých provázků korálků deště slz.
Ano, človíček, co stále přemítá o svém životě naprosto bez mlčení, volá po objetí. Ale i tak ho nikdo nevyslyší..
Sebelítost je jako koukat do zrcadlení ve studánce, když na její hladinu přiletí úlomek skla a celá se změní v mozaiku vln pocitů. Nikdy nám však neukáže pravdu.. protože mi se chceme litovat, ubližovat si..

Tvé rozkvetlé psaní je nádherné :)

13 Elisis Elisis | Web | 20. dubna 2013 v 20:39 | Reagovat

[1]: Děkuji za chválu :) Také jsem introvert, ale existují lidé, kterým důvěřuji a nebojím se jim říct cokoli.

[2]: Je fakt, že to člověk aspoň nemusí zbytečně řešit ... Jen mě dokáže vytočit, když to řekne někdo, kdo o někom skoro nic netuší.

[3]: Ano, samozřejmě to může být myšleno i v tom kladném slova smyslu, ale kdyby se třeba postavil na něčí místo, nakonec by změnil názor ;) Protože by třeba poznal i tu druhou stranu mince.

[4]: Nemyslím jsi, že si ošklivá, a budu Ti to vyvracet! :-D Když už o tom mluvíš, taky jsem si vzpomněla na některé věty, které se často šíří naší třídou: ,,Jsem tlustá" ... Vím, že to trápí spoustu holek, ale když to řeknou ty, které jsou hubené jako lunt, potom si říkám, co jsou teda Ti lidé, kteří jsou vážně tlustí? A ještě někteří to řeknou jen proto, aby je všichni ujišťovali, že nejsou, a jak si to můžou myslet? Jenže, když to někomu musíš opakovat pořád dokola, už to zkrátka odbudeš nebo mu to vyčteš, protože třeba já nemám pohár trpělivosti bezedný :-D Někteří s tím ale mají opravdu problém. Někde v hlavě mají zkrátka tu myšlenku, že tlustí jsou, i když nejsou, ale to už je pak porucha.

[5]: Je to tady jarní, je fajn slyšet, že je to pro návštěvníky příjemná změna :) Škola je důležitější, než blog, Tví návštěvníci (mezi které samozřejmě také patřím) na Tebe počkají a jistě Ti drží palce ve všech testech, zkouškách a učení ;)
Je to s takovými lidmi složité. Kdybychom se jim svěřili, tak to zase pošlou dál nebo tomu neporozumějí, a když jim nic neřekneme, budou pokračovat dál ve své písničce, že se máme dobře. Takže ono je to těžké ..
Asi každý někdy chceme, aby si náš někdo všiml a trochu nás politoval, naslouchal .. :) Ano, co je moc, to je příliš :)

[6]: Přesně tak, nebo se někdy nedíváme na další možnosti... Třeba, když nám někdo nebere telefon- automaticky si myslíme, že na nás kašle/neudělá si na nás čas/ignoruje nás. Přitom v tom může být něco složitějšího, důležitějšího.
Ano, samozřejmě se to dá vzít i z té lepší stránky, ale když to řekne někdo, kdo mě skoro nezná ... Moje problémy jsou miniaturní oproti jiným, třeba rakovině, dětem bez rodičů ... Ale pro nás jsou tyhle naše problémy vlastně těmi ,,největšími"..
S těmi penězi jsi to pěkně vystihla, máš naprostou pravdu, nemám co dodat :) Až přijdou do úzkých, pak teprve vyjde najevo, kdo je pravý přítel a kdo ne.

[7]: Děkuji za pochvalu, v mém okolí je ale více lidí, kteří takhle smýšlejí, hlavně jeden, a to je ve stejném věku jako já a umí se nad věcmi tolik zamyslet, že tenhle článek by prodloužil ještě o několik odstavců :)
Tvá myšlenka se mi líbí, na něco takové jsem zapomněla a máš samozřejmě pravdu, když začneme mluvit o věcech, které s problémem nesouvisí, dáme mu najevo, že o něj máme zájem jako o člověka a ne jen o jeho problém.
To mě mrzí, ale maminka Ti jak se zdá hodně pomohla a je jistě krásné si uvědomovat věci, za které jsme vděční. Člověk se pak dívá na svět jinýma očima :)

[11]: Vystihla jsi to naprosto přesně :) Ano, o sebelítosti by se dalo mluvit asi hodně dlouho. Skoro každý člověk to vidí jinak, ale to se mi na úvahách líbí :)

[12]: Krásně jsi to napsala. Někdy se schováváme za masku, abychom toho druhého neranili, někdy ji sundáváme pomalu, někdy ji přímo strhneme ... Obdivuju lidi, kteří umí být opravdu upřímní, ale někdy zase neumí neranit city druhých, moc nepřemýšlí nad tím, jak tu pravdu formulují, někdy je zkrátka dobré trochu zalhat.

Děkuji vám všem za komentáře, nádherně jste se zamysleli, nečekala jsem tolik názorů a jsem příjemně překvapená :)

14 Beatricia Beatricia | Web | 26. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

Moc ti děkuji za všechny ty úžasné a poetické komentáře. Každý je maličké literární dílko, ale pro mne velké významem. Velice si tvých komentů vážím.
Přeji ti hezoučké a líbezné jarní dny. ☼☼☼☼☼

15 ellnesin-blog ellnesin-blog | E-mail | Web | 2. září 2013 v 14:22 | Reagovat

Zajímavá a pravdivá úvaha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama