Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Básničky

Křídla

22. února 2013 v 18:39 | Elisis
Někdy hluboce přemýšlím,
jaké by to bylo mít křídla,
stříbrnými pery protkané,
abych do oblak vesele vzlétla,
hodit za hlavu věci obyčejné,
nezabývat se denními starostmi,
a ponořit se do říše nebeské.

Okouzlující zima

6. ledna 2013 v 21:46 | Elisis
Ticho se v krajině rozléhá,
větev smrku tíze podléhá...
Přírodu zahalila peřina sněhová,
stříbrnými vločkami protkaná.

Černobílý sen

14. srpna 2012 v 11:00 | Elisis
K tématu týdne: Černá


Víčka se mi pomalu klíží,
přede mnou se otvírá brána světa snů,
ocitám se za železnou mříží
obvyklých všedních dnů.

Lehce mne zahalil jemný šátek,
hladil mou tvář znavenou,
byl černý, jako noci plátek,
a šeptal: Připrav se na říši snovou.

Abeceda

6. srpna 2012 v 14:28 | Elisis
Díky Akčnímu blogu jsem narazila na jednu opravdu skvělou "soutěž", která nabízí šanci projevit se každému kreativnímu člověku, malíři či básníkovi s názvem: "Zvířata světa, které můžete potkat v ZOO!" aneb Staňte se spoluautorem nové eknihy. Už jsem dávno chtěla něco zveršovat a tenhle článek mě k tomu dokopal a dokonce jsem se přitom i pobavila. Některé mé výplody se můžou očekávat vážně jenom ode mě Smějící se
Poskládala jsem krátké básničky na tyto zvířata: hroch, ježek, pštros a žížala. U některých to šlo samo a u jiných jsem musela kapku popřemýšlet. A doufám, že to nejsou první ani poslední básničky, které jsem na tohle téma sepsala.

Výlet

22. dubna 2012 v 22:14 | Elisis
Už dlouho jsme se chystali
na výlet plánovaný,
před dveřmi jsme stáli, čekali.
Jsi připravený?

Batohy se usadily na zádech,
kráčeli jsme statečně.
Po pár bolavých pádech,
vdáli objevil se les, konečně!

Kočičí štěstí

23. března 2012 v 16:45 | Elisis
Tvé zelené oči na mě upíráš,
když na parapetu hovíš si.
Černou srst lesklou máš,
a přitom na slunci nejsi.

Náhle malé rány uslyším,
to jen ocasem boucháš lehce.
Že by si dala přednost myším?
To ty bys neudělala přece.

Nervózně díváš se na mne,
myslíš si, že chápu tvé touhy.
Najednou venku se zableskne,
na nebeské tabuli objeví se šedé šmouhy.

Nový život v sobě vidím, sama se tomu v zrcadle divím.

3. března 2012 v 18:58 | Elisis
Zrcadlo, zrcadlo,
co mě to jen napadlo,
když jsem ti nevěřila,
a úsměv vykouzlit jsem nechtěla.

Však ten je zdrojem štěstí a radosti,
ukázala jsem tvář mých starostí.
Ne, že bych najevo dala své pravé já,
to jen ono mě tak dobře zná.

Bedna pro tchýni

9. ledna 2012 v 21:34 | Elisis
Básnička inspirovaná článkem u Berry, naprosto mě to nadchlo a ihned jsem začala něco skládat. Číslovky měly jít postupně, takže to mělo vypadat asi takto:

Bedna- jedna
tvar- dva
psí- tří
tchýni- čtvrtými
lpět- pět
trest- šest
sekt- sedm
moc- osm
nelpět- devět
přece- deset

(teda jestli tuším správně) A tady je dílko .. trošku kostrbaté a bláznivé, pro pobavení. Snad, Jak to vidí muži s tchýní (jak to vidím já)?

Byla jednou jedna bedna.
A proč byla ta bedna, jenom jedna?
Vyráběli je páni dva,
proto měly zvláštní tvar.
Někdo by řekl: ,,Je to bedna psí",
koukne pořádně: ,,Jenže ona je ze stěn tří!"
Snad originální dárek pro tchýni?
Když projde dveřmi čtvrtými,
manželka s vážným výrazem mě kárá: ,,Na tom dárku musíš si lpět?"
Odpovím: ,,No tak, stála jen korun pět."
Tchyně chce mi dát trest,
,,Kde je těch stěn šest?"
Nechce mi nalít do sklenice sekt,
na hodinách teprv sedm,
Tohle už je na mě moc,
kráčím si to k domu číslo osm.
Manželka sklesle se mne ptá: "Nebylo lepší na tom dárku nelpět?
Chovej se na svůj věk, je ti dvacet devět!"
povídám: "Chlap nemůže být bez alkoholu přece!
zvlášť, když má jen procent deset!"

Jak jsem napsala u Berry: Tchýně mě nebude mít ráda :D

Elisis

Vánoční čas

25. prosince 2011 v 14:53 | Elisis
Za okny sníh očima hledám,
když ztěžkhlé rolety zvedám.
Zbylo už jen pár zmrzlých vloček,
jak ona okně mourovatých koček.

Modré zvonečky na zácloně,
cinkají tiše ale vědomě,
že Vánoce nastaly,
a koledy nám zahrály.

V domě voní cukroví,
též oříšek lískový.
Salámek si jistě odepřeme,
a zlaté prasátko večer uvidíme.

Odpoledne procházka nás čeká,
a štědrovečerní večere nás láká.
Kapr, ten je smažený,
a bramborový salát míchaný.

Když zvoneček zazvoní,
je to pro nás znamení,
že pod stromečkem dárky máme,
a společně si je rozdáváme.

Čekají nás krásné svátky,
v televizi pohádky,
s blízkými se sejdeme
a vánoční čas spolu strávíme.

K výročí školy

18. listopadu 2011 v 20:48 | Elisis
Jelikož se nebezpečně blíží výročí naší školy, a my jsme měnili naší třídu od základů, sepsala jsem takovou vystižnou básničku ... neproseděla jsem nad ní moc dlouho, zkrátka mě nakopla múza a bylo to .. ségra mi ještě pomohla některé sloky vylepšit, hlavně poslední. Bála jsem se, že se to češtinářce nebude líbit, ale smála se :D Navíc řekla, že nikdo jiný ji ještě nic nedal. Tak uvidíme, jsem zvědavá na váš názor :)

Dnes je to už 40 let,
co naše škola stojí.
Hodně se za tu dobu posunula vpřed
a mnoho vzpomínek nás k ní pojí.

Stromy

26. září 2011 v 21:12 | Elisis
Poskytujeme stín,
i ochranu.
Jen při dešti nás chytá splín,
že jeden z nás může dostat velkou ránu.

Většina je obklopena zelení,
pichlavým jehličím až po listy.
Až na výjimky jarní,
růžovým kvítím posety.

Vítr nás často navštěvuje,
říkáme mu trenér našich těl.
Protože každý z nás,
do rytmu se pohupuje
a korunu svou rád měl.

Děti si s námi často hrají,
jsme pro ně dobrým útočištěm.
Nebo z nás lehkou schovku mají.
Je to pěkné, udělat radost dětem.

V létě či na podzim,
jsme zdobeni ovocem šťavnatým.
Až na ty jehličňáky,
kterými si já cestu razím
a nestanu se sladkým.

V zimě shodíme naše obleky,
až na mně a ostatní.
Hodíme na sebe bílé slušivé převleky,
které navrhla královna zimní.

To byla ta dobrá stránka věci.
Co způsobují lidé jsem vynechal.
Ale jsem rád, že jsme tady přeci.
Stromy jsou součást přírody,
kterou bychom měli zanechat.

Můj výtvor, který jsem poskládala včera. Chtěla jsem, aby to bylo něco jiného. Když jsem skládala o podzimu, o jaru, proč by to nemohly být stromy? Napadalo mě k nim tolik přirovnání, veršů, a tak jsem se do toho dala. A vidíte, co z toho vzniklo. Možná je taková trošku dětinská, ale snažila jsem se ... po dlouhé době aspoň nějaká básnička :)

Elisis

Báseň jaro

18. dubna 2011 v 19:10 | Elisis
Ze zimního spánku,
všechno se probouzí.
Cítím teplý dotek vánku,
květiny, otevírající se s nouzí.

Přiroda nás překvapí
svou zelení přenádhernou,
sluníčko už pospíchá, kvapí
na oblohu líbeznou.

Pozoruji jaro, to děvčátko spanilé,
jak jediným mávnutím prstu
umí být pěkně umíněné.
Není pro ní problém, udělat svěží zelenou vrstvu.

Ráno mě na tváři
paprsky sluníčka probudí,
a svou teploučkou září,
do krásného dne mě povzbudí.

Zahradu zdobí květiny různých druhů,
vůně se line po celém domě,
jejich barvy jsou rozděleny do vzorných pruhů,
jaro se začíná projevovat i tady, ve mně.

Čekali jsme na tebe dlouho,
konečně jsi tu,
a za chvíli pouhou,
předáš svůj šat létu,
sestře tvé, milované.

P.S.: Není to nic moc, ale celkem jsem se snažila, tak snad to oceníte. V básničkách se nevyžívám, ale měla jsem takový pocit, že po dlouhé době, bych pro vás něco složit mohla :)

P.S.2: S básničkou podzim jsem byla v literární soutěži, a vyhrála jsem 1.místo. Nedávno jsem zase byla v recitační soutěži, a vyhrála druhé místo (J. Seifert-Než přijde jaro). Díky za gratulace :)

Elisis

Podzim podle mě

4. října 2010 v 18:59 | Elisis
elisis-diary.blog.cz
Dneska jsem si sedla na houpačku a začala skládat nějaké verše do sebe. Někdy to možná nebude dávat smysl, ale snažila jsem se. 
Básničku dávám do téma týdne- podzim. Tak bych se k němu vyjádřila, ale je plno dalších věcí, tak se možná dočkáte i dalšího článku v podobě názoru .. Chápete snad co tím chci říct (?) :D 

Houpu se na houpačce
a slunce zapadá. 
Třepu se zimou
a pár veršů mě napadá.


Poslouchám šumění stromů,
vítr se mi do vlasů dostává.
Listy padají na střechu domu,
a poslední ovoce dozrává.

Bajka o ježkovi

13. května 2010 v 14:24 | Berry
Opět jsme měli hodinu, kdy jsmemuseli sami psát, takže pokus o veršovanou bajku :-). Jen ukecejteElisis, má dvě fotky z ŠVP a nechce je sem dát, že jsou obyčejné.Tak jestli chcete ;-). (ta jedna je sice mázlá, ale tadruhá... mě zaujala)

Chodívali lesem ježci dva
byli jako dvojčata
nepoznáš je od sebe
až osudného dne.

Sešli se ti u stromu
na svolanou poradu
že ježci bodliny nenosí
to prý trend je světový.

Loudají se pomalu
myšlenek maj´ hromadu
bodliny je v mysli mučí
rozhodnout se brzy musí.

Okno života.

10. února 2010 v 19:07 | Elisis
Já vím,už jste tento název slyšeli několikrát,ale mě to nedalo a složila jsem o tom takovou menší báseň.Není to lepší jako ta předtím ... Uvidíte sami.


Na začátku
ráda otevíráš jej.
Ale po všech těch zkušenostech
radši jho zavíráš.
Nejde to však,
je to okno života,
které nemůžeš zavřít jen tak.
Ukazuje tvou náladu,
tvoji lásku k ostatním.
Mění barvu,
tvar i čistotu.
Tak buď ráda,
že je otevřeno dokořán
a nestrádá.

Ujde to ... Brána do světa snů je rozhodně lepší,ale tak posuďte sami ..

Elisis

Básnička ispirovaná Romeem

3. února 2010 v 21:20 | Berry
Dnes jsme v češtině měli pokus o poetickou chvilku a některým spolužákům se vydařil. Jak mně, to nemůžu posoudit, ale přidám to sem. A proč inspirace Romeem? Pointou bylo vybrat dvojverší z Hamleta nebo Romea a Julie. Já si vybrala druhou variantu. Nebudu napínat, tady to máte.

Brána do světa snů.

29. ledna 2010 v 22:41 | Elisis
Potrhaný sešit,
jako moje srdce je,
ale že je v něm plno chyb,
na tom nikomu nesejde.
Každý list,
je jako rána,
každé slovo,
je jako brána do dalšího světa snů.
Tak jdi spát,
a nech si zdát
o světě bez bolesti.

Donutila mě k ní nuda.Díky.Aspoň k něčemu vedou mé schopnosti.Neříkám,že je to umělecký dílo.Ale snad se vám to líbí aspoň trochu.Nejsem žádný básník,ale s básničkami jsem začala už před rokem a od té doby se snažím vymýšlet a vymýšlet..Možná,že ještě zítra přibude další báseň.Kdo ví,jestli na něco přijdu.Ale teď už mě napadl název básničky ..

Elisis
 
 

Reklama