Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Nafoceno

Na Velikonoce do Lednice

26. dubna 2013 v 23:01 | Elisis
Zdravím vás po hodně dlouhé době. Nebudu se vymlouvat, zkrátka jsem si nějak potřebovala dát od blogu pauzu, a více si užívat příchodu jara, sluníčka, více být s kámoškami :) Jen poslední dva dny mě chytly křeče do břicha, takže nevím, co se to se mnou děje, prášky trochu pomáhají, ale stejně se to znovu vrací. Takže doufám, že ty bolesti brzy odejdou a nebude se to muset řešit nějak složitěji, pokud to nebude nutné. Ale k původnímu motivu článku.

Připravila jsem si pro vás takové krátké povídání o letošních Velikonocích, doplněné fotkami :)
Jako předminulý rok jsme se i tento vydali na chatu do Lednicko-Valtického areálu a musím vám říct, že je tam opravdu krásně, stojí za to se tam podívat aspoň jednou :) A i když většina přírody ještě ležela pod sněhem, nebo se stále ještě nedokázala vzchopit z jeho tíhy, když se na nás usmálo sluníčko, hned se celý den rozjasnil a člověk měl lepší náladu :) Teď je sluníčka naštěstí dostatek a jaro je konečně-oficiálně tady :)

Vzpomínka na podzim

29. března 2013 v 9:40 | Elisis
Vzpomínám na podzim. Bylo v něm více sluníčka, více tepla, více barev. Chybí mi to. Přemýšlím nad tím, že my, lidé zkrátka nejsme nikdy spokojení. Nelíbí se nám, že v zimě nesněží a když zase sněží, naříkáme, že už je pozdě a že ta zima je nekonečná. Když už máme teplo, zase si stěžujeme, že je velké horko a znova vzpomínáme na zimu. Zlatá střední cesta? Asi ano, možná nás chce příroda potrestat, abychom si konečně přestali stýskat nad počasím a začali si ho vážit a raději to vidět optimisticky, než z té horší stránky. Proč je to tak těžké?

aneb podzimní fotky z archívu

Magické Alpy

14. února 2013 v 20:49 | Elisis
Zdravím vás z kouzelných Alp! :) Ještě teď pořád nemůžu uvěřit, že jsem se ocitla opravdu v těch horách, o kterých jsem vždycky snila. Tedy, jak se to vezme. Začala jsem o nich přemýšlet až když si mě získalo lyžování. A řeknu vám, je to úplně něco jiného, než ty hory doma. Někdy to zahraničí má zkrátka větší přednosti, ale samozřejmě, jak v čem. Vše má své klady i zápory.
A nedivte se, že má mysl to stále nemůže pobrat. Je sice pravda, že už jsme o tom s taťkou polemizovali asi měsíc, ale teprve den před oficiálním odjezdem nám paní z cestovky poslala smlouvu a omlouvala se, že toho má hodně. Přijela jsem z pobytu u babičky a začala se nabalovat. Ráno jsme vyrazili v devět k autobusu. Za hodinku jsme odjeli a pokračovali směr Alpy. Následovalo pár zastávek a při té příležitosti ještě nastoupilo pár cestujících. Trochu jsem se obávala, že mi bude v autobuse špatně, jelikož benzínové výpary mi nedělají zrovna nejlépe, ale všechno bylo naštěstí v pohodě, a všichni jsme v pořádku dorazili. Myslím, že se sešla docela fajn parta, někteří jsou sice trochu uzavření, ale nemůžeme vyhovět každému. Ještě ten den jsme se dočkali výborné večeře, až moc syté, jelikož po osmi hodinách sezení v autobuse vám moc nevytráví. Ale zrovna na dnešek se ta tříchodová večeře hodila, jelikož snad každému vyhládlo. Dnes jsme si totiž naplánovali lyžování (jak to u ski zájezdu bývá) v Dachstein West. Ve ski areálu se nacházelo asi deset sjezdovek s různou obtížností a také jste měli na výběr, jestli se chcete vypravit pomou, kotvou nebo dáváte větší přednost pohodlnější lanovce či kabině. Mě a taťkovi nejvíce vyhovuje lanovka, já jsem ji zkusila poprvé a udivilo mě, s jakou rychlostí nás vezla.

Mrazivé ráno

17. listopadu 2012 v 21:12 | Elisis
Ahooj! Hlásím se Vám po dvou týdnech. Absolvovala jsem dějepisnou olympiádu, takže jsem se na ní musela aspoň trochu připravovat a navíc je teď o trochu více učení. Nakonec nevím, jestli z těch šesti lidí, kteří tam byli, nebudu poslední Smějící se Ztratila jsem asi deset bodů (možná víc) ze sedmdesáti. Uvidíme, dějepis by mě tak nemrzel, důležité je zúčastnit se Mrkající Příští týden mě čeká olympiáda z češtiny, a tam bych prohry litovala mnohem více.
Nu, přináším vám zase fotky, doufám, že už vás s tím malinko neotravuju Smějící se Jenže ta příroda je tak nádherná, že si to nemůžu nechat pro sebe. I když z té zimy se mi trochu klepaly ruce, takže zaostřování šlo trochu hůře. Aspoň těch pět fotek se povedlo.

Mrazík má styl, aneb krajkový okraj letos letí ...


Hadí ocásky

První snížek

28. října 2012 v 11:50 | Elisis
A to ještě oficiálně nezačala zima! Aneb podzim je fuč ...
Ale je to vážně skvělé, mám ráda, když všechno pokryje sněhová peřina a ještě kouzelnější je, že všechny listy nestihly opadat a už je zdobí bílá pokrývka. Nafotila jsem asi sto fotek, ale jenom pár z nich se mi povedlo Smějící se Sára si sněhu také hodně užívala. Ze začátku sice byla taková nejistá, ale potom oběhla zahradu několikrát a dokonce se sněhem i nasvačila Smějící se A hurá jdeme prezentovat sněhové výcvaky.

(Pro zvětšení fotky na ní klikněte).

Zátiší

24. října 2012 v 14:40 | Elisis
Hlásím se vám, abyste věděli, že žiju. Ne, to je jen jeden z důvodů, proč jsem tady. Chyběli jste mi a tenhle blog taky. Dneska jsou to totiž tři roky, co bloguju! Takže všechno nejlepší blogu! Mrkající Nechci, abyste si říkali, že jsem se tady přišla podívat hlavně kvůli tomu. Psaní, přidávání fotek, čtení komentářů a vašich článků (i když už těch jsem se také jednou za čas zastavila), to všechno jsem nechala ležet ladem celý měsíc. Víte, ono ne že by nebyl čas a tolik učení taky nemám. Jsem prostě lenoch a někdy mě přepadla hrozná nechuť. Kde se to ve mně vzalo? Sama nevím. Je to jako nemoc, které se už ale hodně dlouho nemůžu zbavit. A lenost plus moje nedochvilnost zavinily to, že jsem se nezúčastnila soutěže u Vendy a přitom jsem měla docela velké plány. Nakonec se vybil foťák a nemohli jsme najít nabíječku, takže to bylo docela k ničemu. No, nevadí, poučila jsem se a zapojím se příště. Fotky jsem ale nechtěla nechat někde v archívu, takže se o ně podělím s vámi Usmívající se K původním třem fotkám jsem přidala ještě jednu, kterou jsem vyfotila asi předevčírem, když jsem se převlékala ze "školního" do "domácího" (mimochodem, také to máte stejně nebo je nás tak málo? Smějící se) a … No historii fotky se dozvíte níže Mrkající

Z našeho obýváku se stal na malou chvilku můj malinky ateliér k focení a dala jsem se do práce. Obraz zátiší se mi v hlavě sestavoval už nějakou dobu, ale nejsem si jistá, jestli to nakonec dopadlo úplně tak, jak jsem chtěla. Každopádně jsem se snažila a snaha se cení, no ne? :D

Jako první jsem se dala do zátiší s názvem "Vzpomínkové cestování". Nachází se tam všechno, co mi připomíná dovolenou na Korsice. Mušle, knížka, náramek, který jsem si odtamtud přivezla, pohlednice a samozřejmě nesmí chybět můj milý deníček, do kterého jsem si zapsal všechny podrobnosti. Ty jsem ale raději rozostřila, aby si někdo nepomyslel, že jsem negramotná (což je z části pravda :D), protože při psaní deníku moc nepřemýšlím a zkrátka píšu to, co se mi honí hlavou a moc mi nezáleží na tom, jestli se nějaké slovo třikrát opakuje :D


Fotka je nahoře trochu ztmavená, moc se mi nepodařilo vyjít se světlem, ale doufám, že to zas tak do očí nebije.

Pápá Korsiko!- Teď už doopravdy

23. září 2012 v 12:15 | Elisis
Posílám vám pozdrav ze slunečné neděle! Snad je u vás také tak krásně jako tady a pokud ne, můžete si užít článek o Korsice obsahující poslední výcvaky z kouzelné dovolené a doufám, že aspoň tímto prostřednictvím na vás dýchne letní teplý vánek, který se pomalu, ale jistě vytrácí a odnáší si jej podzim.
Nezbývá mi nic, než Vám jen popřát hezkou podívanou a snad vám nevadí, že každý druhý článek skrývá mé fotografické zalíbení Mrkající

(Pro zvětšení fotky stačí kliknout).

Pokračujeme v Bonifaciu..

Racek nám ochotně zapózoval
Vypadá, že to dělá často a očividně ho ta věčná sláva začíná trochu nudit

Pápá Korsiko!

30. srpna 2012 v 13:22 | Elisis
Ahooj! Jsem tu po pěti dnech a zase toho musím spoustu dohnat. Ale to nevadí, protože ten týden za to stál. Přijela kamarádka a skvěle jsme spolu zakončily prázdniny. A ještě mě čekají tři dny na chatě a jelikož přijedeme až v neděli, doufám, že stihnu vše nachystat, nabalit atd.. Prázdniny se zkrátka chýlí ke konci a hurá, škola volá! Sice tenhle výrok opravdu nemám ráda, ale celkem mě vyděsilo, když mi na začátku sprna přišel do srchánky letáček s tímto názvem. Jen po polovině prázdnin! Jasně, že se těším na ty fajn lidi a zážitky s nimi, ale čeho se strachuji, to je ta hora učení, nového a těžšího. Ale tak to bohužel chodí, kdybychom byli stále na jedné koleji, nebavilo by nás to Mrkající Tak jsem se krásně rozpovídala a už jdu k věci.

Slunéčko

9. srpna 2012 v 11:00 | Elisis
Jednoho krásného dopoledne jsem si hrála se Sárou na zahradě, když v tu se mé oči setkají se slunéčkem sedmitečným, jak si tak hoví na maliní a pyšní se svými krásnými krovkami. A to bych nebyla já, abych nedoběhla pro fotáček a něco necvakla Úžasný

Pozoruji to dítko Slunce


Potěšením červená se na sluníčko,
úsměv naň spatříš velmi brzičko...


Moje první archivní beruška Usmívající se Jsem na ni pyšná.

PS: Nezlobte se, ale od pondělí do neděle nebudu aktivní na Vašich blozích, jako doposud, jelikož mě v úterý navštívila sestřenice a hodlá tady zůstat do konce týdne Mrkající Zatím se mějte krásně.

PS2: Také se Vám tak líbí nové téma týdne? Já vážně nevím, kde všechny ty články budu spřádat. Mám jich tolik vymyšlených dopředu Smějící se

Elisis

Večerní procházka k řečišti

31. července 2012 v 11:23 | Elisis
Jak už jsem říkala, pokračuji v odškrtávání seznamu Mrkající V sobotu se na nás sluníčko konečně usmálo a jelikož Sára hrozně ráda chodí na procházky, rozhodli jsme se, že ji teda uděláme radost a vezmeme ji na řečiště. Také jsme chtěli zkusit, jestli umí plavat- nachází se tam totiž starý rybník. Naše procházka vedla podél kolejí a když jsme se od nich vzálili, Sára si užívala chvilku svobody.

Zážitky z Korsiky (pokračování dopisu)

26. července 2012 v 13:46 | Elisis
Hlásím se po hodně dlouhé době. Věřte nevěřte, ale já se o té polovině prázdnin skoro nezastavila. Korsika, poté týden u kámošky, výlety na kole, oslavy, týdenní návštěva sestřenice u nás .. Strašně rychle to všechno uběhlo a za chvíli si zase balíme kufry a vyrážíme objevovat Česko. A jak trávíte prázdniny Vy? Ubíhají Vám, nebo se spíše nudíte? V druhou možnost nedoufám Smějící se
Ale mám tady pár nedokončených projektů. Korsika, ZOO Lešná a plno dalšího. Tak jdeme odškrtávat věci na seznamu Mrkající

Bonjour!

Po návštěvě Nonzy jsme se další den vypravili na Kaskády Anglais. Byla to dlouhá cesta, ale před námi se klenula nádherná krajina Korsiky, která za to stála.


Zřícenina s bývalým majitelem, jenž neměl rád návštěvy. (Ať jsme dumali jak chtěli, nepřišli jsme na to, kudy chodil. Cestička tam je, ale kde přesně začínala?).
Zastávka pro vdechnutí čerstvého vzduchu a vzpamatování se z korsických zatáček

Dopis

29. června 2012 v 19:52 | Elisis



Salut!
Cesta byla únavná a namáhavá, konec konců, cestovat 17 hodin dá docela zabrat (12 hodin autem a skoro 5 hodin trajektem). Ale stálo to za to, je tady opravdu krásně. Sluníčko hřeje, fouká příjemný větřík, moře se vlní do jeho rytmu a ani byste něvěřili, kolik vůní se tady najde. Ať už vůně borovic, datlí, květin, oliv nebo soli, písku ... Vždycky jsem si přála jet do Francie, jenže je samozřejmé, že tady na jihu je to docela jiné, než u hlavního města. Ne nadarmo se Korsice říká Zelený ráj. To po shlédnutí fotek brzy poznáte. Zdejší krajina je opravdu krásná (sice bohatá na serpentíny, ale výsledek je parádní).
Ukážu Vám aspoň něco z toho, co jsem za ty dva dny již zažila.
(Pro zvětšení klikněte na fotky)

ZOO Lešná- lachtani

18. června 2012 v 21:49 | Elisis
Jelikož vidím, že nové téma týdne je cestování, proč bych nemohla přidat recenzi o výlětě v ZOO? Je to přece také cestování do zakoutí ciziny. Přece jen řvoucí orangutany jen tak někde na ulici nepotkáte (a navíc, ZOO Lešná je rozdělena na jednotlivé kontinenty s charakteristickými zvířaty). Když vezmu v potaz to, že někteří lidé se tak chovají. Dobře, nebudu kolem toho zase zbytečně kecat a jdu k věci Mrkající Tento výlet bude rozdělen na několik částí, abyste se do toho více "vžili" Smějící se

Vyrazili jsme celkem brzo ráno společně autobusem. Cesta trvala asi dvě hoďky a společnost mi dělala má MP4, jelikož mi chyběl "spolujezdec", nebo lépe řečeno spolujezdkyně. Jedna nechtěla, druhá nemohla, třetí nebyla. Řeknu to ve zkratce Smějící se Ale musím říct, že škola se tentokrát opravdu vyznamenala. V autobuse nebyl cítit benzín ani žádné jiné výpary (jak to většinou při výletech- i odměňovacích bývá), výborně se sedělo, nikde žádný nepořádek, no, nemůžu si stěžovat. Možná jsme si tento rok zasloužili větší komfort Smějící se Jen se mi ke konci cesty začalo dělat trochu nevolno. Hold moje hlava nemůže vnímat běžící krajinu a seriál do toho.
Dorazili jsme před jedenáctou, takže jsme rychle spěchali na krmení lachtanů, které začínalo v jedenáct. Tudíž tento výlet krásně začal. Něco takovém jsem ještě nezažila Usmívající se

Lachtani se hodně předváděli a vystavovali. Nu, když se na ně přijde podívat tolik zvědavých očí, proč by nemohli vydávat svá těla na obdiv, že? Nikomu to nevadilo.

(Pro zvětšení klikněte na obrázek).

Směr Brno

12. května 2012 v 17:58 | Elisis
V Brně jsem byla snad poprvé v životě a moc se mi tam líbilo (soudím podle centra). Výlet byl zorganizován na poslední chvíli, cestou z chaty na Velikonoce.
Fotila jsem co se dalo, sice sluníčko trochu bránilo, ale aspoň bylo příjemně teplo. Fotky jsou kvůli tomu užší, kryt proti slunci na foťáku zabral hodně místa.

Naše první zastávka se uskutečnila u Mohenova divadla, jež dominuje centru Brna. A to bychom nebyly my, abychom necvakli společnou fotku (té Vás ušetřím Smějící se).

(Kliknutím na fotku ji zvětšíte).

Fůra květinkování

19. dubna 2012 v 21:33 | Elisis
Hlásím se po dlouhé době Usmívající se Jak jste si užili Velikonoce? K některým blogerům jsem ještě nezavítala a budu to muset co nejrychleji napravit, abych jste neřekli, co se ptám, když si to můžu u Vás přečíst, že.
Na chatě bylo skvěle. Legrace u večerních her, jako Activity a Černé historky. Některé hlášky se nezapomenou Smějící se Počasí se docela vydařilo, sice hodně foukalo, ale přece jen bylo tepleji než u nás. A že to kvetlo na každém kroku! A to bych samozřejmě nebyla já, abych Vám nepřichystala palbu rozvektlých fotek, posypanou kouskami duhy a sluncem.
Spoustu květin se mi podařilo vyfotit poprvé v životě, tím je to pro mě víc výjimečné Mrkající
(Stačí kliknout na fotky a objeví se Vám v plné velikosti- vyskytly se t otiž jisté problémy u minulého importu obrázků. Nevadí, takto aspoň nehrozí, že se fotka nezobrazí vůbec- jak se někdy stávalo.)

Sytě žluté květy zlatého deště

První sněženkování

26. března 2012 v 18:39 | Elisis
Nevím, jak často se Vám naskytne pohled na sněženky, ale mě zatím jen dvakrát. Možná jen jednou, ale zatím poprvé s foťákem v ruce. No, jak se to vezme. Je mobil foťák? V něm sice je, ale na kvalitu se podívejte sami a snažte se mi to moc nezazlívat Smějící se
S mamkou jsme totiž jely na výlet na kolech, zrovna druhý jarní den. A ejhle (fíha, tohle slovo jsem už dlouho nepoužila) narazíme na sněženky. A že jich bylo. Podařilo se mi něco vyfotit, ale jen jedna fotka je docela dobře nacvícená a není rozmazaná. Nu což, do archívu sedí Mrkající


Úprava: picnik. Stín vpravo dole: mobil.
Jelikož picnik v dubnu končí, ještě jsem se ho rozhodla trošičku využít. Nějak se mi zalíbil ten efekt rámečku. A co vám?

Jarní probuzení zelení

18. března 2012 v 22:36 | Elisis
Slunce popohání přírodu k tomu, aby se zazelenala, ve vzduchu je cítit jaro, ač popupata zaspaly. Tohoto ráje jsem si užívala celý víkend, krása. Dneska jsme si mamkou vyjeli na kole kolem řeky a nakonec se z té "malé" projížďky vyklubalo asi 25 km, což je na první projížďku na kole v tomto roce docela dost, taky že se to projevilo na části, kde končí záda, abych to řekla slušně :D Ale přišla jsem mluvit, teda fotit nebo spíše Vám ukázat fotky.
Nejsou to zrovna umělecká díla, protože foťák stávkoval, ale jsou to první jarní fotky, tak snad oceníte aspoň to.


Zapomenutá kláda obklíčena mechovím.

Kouzelnice jinovatka

8. února 2012 v 16:17 | Elisis
Sice jsem si poslední dobou zimu moc neoblíbila (vážně, komu se chce mrznout v -15 stupních), ale to co dokáže se sněhem a jinovatkou je vážně nádhera. I když jsem si tu krásu moc neužila (vstát o půl osmé a pak v osm, kdy je největší zima), aspoň se můžu pokochat na fotkách :)


Zima na horách .... jak neobvyklé

28. ledna 2012 v 13:05 | Elisis
Když jsme si na lyžáku udělali takový "malý" výšlap .. no, on byl malý, ale ty kopce, navíc chodit ve sněhu a pak poslední metry ve skoro stejně vysokém jako vy, není zrovna jednoduché. A ještě kdyby to na těch lopatách jelo. No, k věci. Vyfotila jsem pár fotek na památku, ale hlavně protože tam bylo krásně. Výhled na zasněžené stromy, čerstvý vzduch, zkrátka kouzelná krajina. Berte prosím ohled na to, že jsou focené mobilem, takže kvalita není zrovna dvakrát dobrá. Taky jsem je musela trochu odbarvit, protože můj mobil má tendenci dělat fotky hrozně modré, když jde o sníh.



Proč ve středu musí být mezinárodní den, kdy se nemá lyžovat (protože je prý velká pravděpodobnost úrazu), zrovna když se skvěle jelo ... No jo, zákon schválnosti ;)

Venku padá, padá sníh, začneme o bílých Vánocích snít

22. prosince 2011 v 22:50 | Elisis
Byla jsem tak šťastná, když jsem viděla venku poprvé padat sníh, a ještě více, když padal podruhé. Stále víc a víc zakrýval zelený koberec, až se nakonec změnil na bílý jako poleva na dortu. Stromy zdobilo několik těžkých vloček, pod kterými se větve jehličnanů prohýbaly. Když jsem kráčela cestou domů, pod nohama mi to křupalo, díky prvním šlápotám kozaček. Samozřejmě jsem ani nepřekročila práh předsíně a chopila se foťáku. Nechtěla jsem, aby foťák navlhnul, a tak jsem se narychlo snažila blýsknout pár "uměleckých" fotek, a když jsem měla tváře jako jablíčka, vrátila jsem se domů. Několik mnut jsem strávila pozorováním lehkého padání vloček mezi ostatní a snila o bílých Vánocích. Budeme jen rádi, když tento snížek vydrží :)

Poprvé, už napůl proměněný v led a půlka zas roztála.



Nejvíc mě fascinuje ta jiskřička v zamrzlé kapce.

Ta příroda dělá divy

15. listopadu 2011 v 18:08 | Elisis
Když jsme šli tuto neděli na hory, aby jsme na chvíli vypadli (ano, řkenu to takhle) od smogu, který je všude, ani nevíte, jaká to byla krásná procházka. Sice občas zima jak v Rusku, strmé kopce, ale i tak to stálo za to. A moje plíce byly určitě rády se mnou. Navíc ta příroda, to byla prostě pastva pro oči i pro můj objektiv. Sluneční paprsky, podzim do toho, jinovatka, ovečky ... Však posuďte sami :)




Tohle mě okouzlilo snad nejvíc, připadala jsem si jako v zimě, připomínalo mi to čerstvý sníh :)



Ptačí premiéra

8. listopadu 2011 v 20:21 | Elisis
Ještě nikdy se mi nestalo, že by kolem mě najednou lítalo tolik ptáčků. Na jednu větev, na druhou. Snažila jsem se aspoň některé z nich vyfotit a věřte, nevěřte, ono se to povedlo. Sice jen tři fotky, které nebyly rozmazané a zaostřené, ale i tak jsem ráda, protože v mém archívu jsou noví :) Nejsem si ale jistá, co je to za druh, mám dojem, že sýkorka, ale vážně nevím.

Moc hezky vynikli na podzimní přírodě a obdivuju jejich odvahu. Než jsem totiž před vchodem stihla vyfotit straky, které byly až nebezpečně blízko, využili svých křídel a uletěly. Nemám sice fotku ale památku určitě.



Podzimní neděle

19. října 2011 v 17:16 | Elisis
Kdo ví, jestli takových slunných neděl bude víc. Byly to sice takové slabé podzimní paprsky, vál chladný vítr a ve vzduchu už cítím ten vzdálený vzduch podzimu. Jenže i tak mám z toho radost. Tráva se pořád zelená, slunce se třpytí a i částečně zahřívá, takže si nemám na co stěžovat.
A to bych nebyla já, abych tu aspoň trochu nezdokumentovala :) (Nejsou to nějak umělecké fotky, ale nejvíc se mi stejně líbí paví očko, protože je v mém archívu nový ;)

Naše "malá" lovkyně




Krasavec. Díky, že si mi tak hezky zapózoval.


Kapky po dešti .. největší podíl v mém archívu

21. září 2011 v 21:03 | Elisis
Včera hned po škole jsem využila toho, že poprchává a přírodu zdobí ty známe kapky drahokamy. Název mluví za vše. Příroda s dešťem mají v mém archívu snad největší podíl. Líbí se mi moc, je to taková má malá úchylka :)

Pavouček si zachytí, ty krásné perly na síti *snaží se rýmovat*


Já vím samochvála smrdí ale, za tuto fotku se vážně musím pochválit :D

Okamžik, který se cení

7. září 2011 v 19:55 | Elisis
Objeví se, aby nás potěšila, ale rychle zmizí. Nejspíš proto, abychom si toho okamžiku vážili či proto aby se zase znovu objevit mohla. Je to zvláštní jev přírody ... Kapky vody, sluneční paprsky a vznikne z toho něco tak krásného, jako je obraz duhy..


 
 

Reklama