3. dubna 2010 v 11:00 | Elisis
Píšu další povídku o umělectví.Tak mě to napadlo,když jsem jela autobusem.Je to trochu kratší,doufám že vám to nevadí,píšu jak umím :)
Seděl tam a nudil se.Jeho oči náhle strnuly na malířském podstavci.Podíval se bokem na plátno a rámy.Už to zkoušel hodně krát,ale nikdy se mu to nelíbilo.Jeho matka má umělecké oči,a pozná, co je špatné a co dobré.
Je pro ní těžké,říct mu to do očí,ale on to pozná z výrazu.Chápe to,nenarodil se jako umělec,ale chce jim být.Jeho matka ho drží naděje,aby si věřil a měl vysoké sebevědomí.Je to asi jediná osoba,která si s ním dokáže otevřeně promluvit o životě.
Sice je to máma,pro některé ostatní kluky terč trapnosti.Dělá jim chvíle,při kterých by se nejraději propadli do země.Ale jeho máma je jiná.Je jako nejlepší kamarádka,kterou kdy měl.
Nechtěl jí zklamat.Podíval se z okna a viděl páry krásných motýlů.Mají nejpěknější zahradu z města,a tak se na ní často snímá hodně různých zvířat.Ale tyto motýly tady ještě neviděl.Byli obzvlášť krásní.
Jeho oči se míhali postupně na motýly a na malířský stojan.Rozhodl se je nakreslit pastelovými barvami.Přece jenom ještě není takový zkušený,jako máma.
U tohoto koníčku se pozastavil teprve před rokem.Na stojan postavil plátno a dal se do tvoření.Stále se díval na ty úžasné tvory.Snažil se to co nejvíc vystihnout,i když už nebyli v původní poloze a postupně odlétali.Aby mu lidé aspoň trochu věřili,že takoví motýli vážně existují,rozhodl se je vyfotit.Nastavil si jej na správný obraz a teď už jen zamířit.Na neštěstí se ho motýli polekali a uletěli.
Trochu ho to mrzelo,ale co,může to být i z vlastní fantazie.Pokračoval v obrazu.
Zaslechl zaklepání na dveře.Byla to jeho máma.Přinesla mu něco na svačinu.Nemohla uvěřit svým očím,co to vidí za krásu.Moc jí nevěřil,ale vypadala překvapeně a nadšeně.Pomalu byl u konce,při čemž ho celou dobu máma pozorovala.
Myslím,že to je krásný obraz,mohl by si ho poslat na výstavu,zrovna jedna je ve městě,trvá týden! Zvolala nadšeně,a objala syna.
Nemyslel si,že je to už na výstavu.Někteří umí malovat ještě pěkněji než on a na výstavu nejdou.Ale jeho matka je umělkyně,a tak jí poslechl.Spolu šli obraz odevzdat na schválení.Doufal.Doufal,že se jeho obraz dostane do tak slavné výstavy.
Vešli.Oči návštěvníků strnuly na obrazu.Začali si něco šeptat a dokonce i fotit.Někteří zvedali palce nahoru.Vrátili jim úsměvy a šli k vedoucímu výstavy.
Položil obraz na stůl.Vedoucí se otočil a podíval se na obraz.Je to sice opravdu krásné,ale my vedeme moderní umění.
Zbledl,doufal,že se jeho obraz dostane sem. Návštěvníci se lekli,začali si dávat ruce k ústům.Ale nejspíš jen na vyhlídku.
Nemáte vkus! Naštvala se jeho máma,chytla syna za loket a táhla ho pryč.Tady si můžou říkat co chtějí,tvůj obraz je prostě krásný! Mami,ty se v umění vyznáš,tak proč to říkáš?Myslel si v duchu,ale nic neřekl.
Zavřely se za nimi dveře,ale postupně začali odcházet i ostatní.Nemohli uvěřit,že se obraz nevystavil.
Elegantní lidé si i stěžovali.Moderní umění není všechno..Od té doby moc v umění nevěřil.Věděl,že když se pokusí o další výtvor,skončí to tak,jak nyní ..
Elisis
30. března 2010 v 11:14 | Berry
Pozn: Promiňte. že jsem se tak dlouho neozvala, měla jsem problém s heslem a přihlášením. Snad se vše vrátí co nejdříve do normálu Níže je jedna povídka z archívu mého blogu.
Seděla. Její výraz odpovídal tomu, co se v ní odehrávalo. Nevěděla, jak pokračovat životem. Před očima se jí odehrávalo všechno, v čem chybovala. Chtěla s tím vším skončit. Praštit, skoncovat, netrpět. Byla na louce a sledovala zapadající slunce. Nevnímala tu krásu. Po tvářích se jí koulely šňůrky slz. Bezmocný a odevzdaný výraz nasvědčoval tomu nejhoršímu. Rozhodla se, že s tím skončí.
15. března 2010 v 21:36 | Elisis
A je tady další povídka,kterou jsem vymýšlela v době nemoci.Rozhodla jsem se,že další díl minulé povídky psát nebudu,protože je to povídka,takže prostě jedna část,jako by jste četli pohádku o třech medvědech,ta je taky jenom jedna.Snad jste to pochopili ;D
Psal se rok 1888.Nacházíme se v Londýně.Ulice jsou zašedlé a lidé bledí jako stěna.
Bylo brzo ráno a Frank vyšel do města,aby se trochu najedl.Tu vzal jablko a tam ukradl krapet mlíka.Žaludek ještě plný neměl,tak se ještě vydal do pekařství a pod kabát si strčil jednu housku.
Bohužel ho ale zahlédl pekař.Nadávky se hrnuly,a Frank se dal na útěk.Chyťte zloděje,krade mi pečivo! křičel naštvaný pekař.
Jenže bylo brzo ráno,ulice byly prázdné a ospalí lidé se na nic nezmáhali.Frank zahnul do jedné opuštěné uličky,kde se snažil popadnout dech.Ohlédl se,ale pekař byl ještě daleko.Měl své roky,a taky břicho.
Však já si tě najdu! zahrozil a nabral směr zpět ke svému obchodu.Frank se jen zasmál a ukousl si z kradené housky.Namířil si to ke dveřím jednoho schátralého domu.
21. února 2010 v 21:21 | Elisis
Jako každý jiný den pobývala ve své kanceláři.Stres se kolem ní točil a ona nevěděla,co dřív udělat.Měla ještě tolik práce,i když na hodinách už bylo po desáté hodině.V práci stráví skoro celý den a to protože jí doma nikdo nečeká.Na chvíli se podívala z velkého okna.Byla tak vysoko.Znovu si vzpomněla na ten den,kdy chtěla spáchat sebevraždu.Bylo to tady,na tom místě.Udělala krok vzad,posadila se na studenou pohovku a upřela zrak na tu hromadu papíru,co ještě neměla vyřízenou.Hlavu si dala do dlaní a chvíli přemýšlela.
Po několika minutách se pomalým krokem vydala ke dveřím z kanceláře.Bylo tam prázdno.Všichni její spolupracovníci byli už pryč,doma,se svou rodinou.Raději se vrátila zpět,dodělávat papíry.Trochu jimi prolistovala a narazila na papírek.Nezapomeň vyřídit ty šanony stálo tam.Ach ne,vzdychla a opřela se o křeslo.Uvědomila si,že tady nemá co dělat.
18. února 2010 v 14:30 | Berry
Než začnete číst: toto je jedna z mých povídek. Proč jsem přidala zrovna tuto? Zdá se mi nejpovedenější. Předem také upozorňuji, že je delší. Pokud neradi čtete, asi se nesnažte rokzklikávat. Pokud rozkliknete a přečtete, budu vděčná za vaše názory. Pokud ale pod článek budete psát jiné s prominutím hovadiny (koukni na můj blog apod.), okamžitě mažu a myslím, že Elisis bude souhlasit. Protože drzost některých nezná hranice (ani si nepřečíst článek a napsat si reklamu). Omlouvám se těm, kterých se to netýká a níže je už slíbená povídka.
P.S: pokud by vás to zaujalo a chtěli byste si počíst, koukněte ke mně na blog do rubriky Mé výtvory a tam najdete jiné věci - od zamyšlení přes povídky až k povídce na pokračování na přání.