Jaro, s prosbou se k tobě obracím,
nenech nás už čekat dál.
Kde jsou ty dny,
kdy jsi všechno kolem probudilo,
kdy všechno pod tvými dlaněmi rozkvétalo...
Místo toho nosím kabát svěrací,
kolem krku dlouhý šál..
Jaro, nenech nás už čekat dál.

Ukecanost

Co je moc, to je příliš

2. dubna 2013 v 21:44 | Elisis
I když trochu peprnější píseň, naprosto vystihuje danou situaci ..

(jen si trochu upravtě rozměry sněhu..)

Brr.... Venku pořád zima, sněhu skoro až po kolena. To bylo ale překvapení, když jsme z chaty přijeli zpátky domů. Zahrada celá zasypaná, obě borovice polámané, vrba taktéž, živý plot, který rostl asi dvacet let se klaní skoro k zemi a o skalce ani nemluvím. Bylo to zajímavé, no, aspoň že Sára měla radost, když si pěkně ve sněhu, který ji byl po břicho, pohopsala Smějící se Achich ouvej, co to s tím počasím jen je? Kdo to kdy viděl, půl metru sněhu v dubnu? To má být apríl? Dnes sice vykouklo sluníčko, asi, aby si nás trochu usmířilo, ale stejně má zase sněžit. Už zítra. Mám té zimy pokrk, a to na tom nejsme zdaleka nejhůř. No, nejsme, samozřejmě jsou mnohem horší věci, a to je třeba si říkat. Borovice by taťka stejně brzy posekal a živý plot nás asi nabádá, abychom nechali postavit ten normální, dřevěný, pro dobro (a větší bezpečí) domova, i pro Sáru, kterou stále občas volá divočina, ale naštěstí se nezapomíná vrátit zpátky domů. Už i ji ten sníh unavuje a to je co říct. Stačí, aby se v něm parkrát proběhla, jelikož ji nebavilo se v tom jen tak brodit a už měla jazyk na vestě Smějící se
Chtěla bych, aby sluníčko konečně zůstalo, a už tu Ledovou královnu z trůnu vyhodilo. Jak? Na tom mi nezáleží, jen ať už jde prostě pryč. Vždyť tady vládne už skoro půl roku, ať si taky Jaro trochu dupne, a Léto se jistě přimluví.

Prý je letos v zimě snad nejméně slunečných dnů vůbec. Lidé jsou smutní, v depresích. ,,Tolik sněhu ani já nepamatuju", povídá děda a ségra na to ,,Ani já ne" Smějící se No, dejme tomu, že rozdíl je jen o dvě generace, nebo to taky mohla být legrace. Marně se snažím na těchto dnech najít nějaká pozitiva, a když už, jsou opravdu tak malinkatá, že bych si na ně musela vzít babiččiny brýle. Nesmíme přestat doufat, že Jaro brzy přijde a nenechá nás napospas zimě. Co ti ubozí ptáčci? Vždyť už se vrátili a znovu mají odlétat či co? To přece není v jejich silách, ani instinktu. Co včelky? Ty jsou přece hlavním zdrojem života květin a stromů.

Už mě začíná omrzet i můj design. Stále jsem naivně čekala na nějakou tu pravou jarní fotku, ale nejspíš budu muset vyštrachat něco z archívu, protože, jak dlouho ještě budeme čekat? Ne! Nebudeme, Jaro nás návštiví, brzy, spoléhám na něj, Léto mu domluví, přece taky na něco musí navázat! Copak něco takového příroda dovolí?
Dobrá zpráva je, že i když je venku stále zima, můžu zůstat doma v pelíšku, popíjet čajík, i když už bych si ráda sedla jen v mikině na lavičku a vyhřívala se na sluníčku. Kdo ne?
Jak dlouho to bylo? Snad měsíc, to jsem ještě posedávala s knížkou a čokoládou na klíně a paprsky mi tančily po tváři. Kde je těm dnům konec?

Vykecávám se a vykecávám a přitom vím, že skoro každý obyvatel naší republiky to cítí stejně. Ale už jsem to vše ze sebe vyplavila a je mi fajn. Vlastně není. Bude, až se konečně dočkáme Jara.


To bylo někdy v dubnu ... ? A to už jsem tehdy říkala, kdo ví jak dlouho u nás zima zůstala. Poznali jsme pravý význam slova ,,dlouho".

Elisis

Jak prožívám vánoční svátky

1. ledna 2013 v 20:47 | Elisis
Zdravím vás Mrkající Jak si užíváte volna? Koukám, že někteří se léčí z nemoci, což jim opravdu nezávidím, a přeji jim, ať se brzy uzdraví. Zase budu mluvit o sobě, omlouvám se, ale ráda se s tím s někým podělím Smějící se Tak nějak cítím, že tyhle vánoční prázdniny překonají všechny minulé.

Trošku bych odbočila od vánočních svátků a začala o první adventní neděli alias železné. S rodinkou a blízkými přáteli jsme se rozhodli zajet se podívat do blízkého města na rozvěcování vánočního stromečku na náměstí. Účast byla opravdu slušná, možná až moc. To víte, když město požádá o reklamu jedno nejmenované rádio, lidičkové se začnou slézat. No jo, tím rádiem myslím Orion.
Na programu bylo nejen rozsvěcování stromečku, ale táké vánoční jarmark, menší koncerty některých zpěváků a možná i spoustu dalšího, jen kdybych si to pamatovala. Po chvíli našeho příchodu jsem se nechala unášet davem ke stánku ručně vyráběných svíček, kde jsem také mamce koupila dárek. Miluje svíčky, takže mi to přišlo jako dobrý námět pro vánoční dárek. Při mém přemýšlení, kterou z nich mám vybrat, na pódium dorazila zpěvačka Kristina i se svou vánoční náladou a upřímným úsměvem, kterým většinu lidí nakazila (teda spíše menšinu, někteří nebyli schopni ani zatleskat na konci písně, natož do jejího rytmu). Musím říct, že Kristina je opravdu prima človíček, i přes nudný výraz lidí v předních řadách se usmívala, zpívala s radostí a snahou a mile mě překvapila i tím, že její hlas je přesně takový, jako jej slyšíme v klipech Usmívající se
Celou vánoční atmosféru dokreslilo to, když se na zem snesl první snížek. Takový advent jsem zažila snad poprvé v životě, bylo to opravdu kouzelné. Konec celé akce zakončil obdivuhodný ohňostroj, který se mi dokonce podařilo i nafotit (což se mi podařilo poprvé v životě Smějící se). Jsem ráda, že nás taťka zase někam vytáhl.

Kulturní zážitky

23. listopadu 2012 v 23:27 | Elisis
Zdravím Vás a to pěkně pozdě, já vím, ale co, při pátku mi je snad odpuštěno Mrkající Tento týden byl opravdu skvělý, co se týče nových zážitků a zkušeností, jak už vypovídá název článku. Všechno to přišlo nečekaně a neplánovaně, ale o to větší zábava to byla Ještě si dovolím na chvilku odběhnout od tématu, v dějepisné olympiádě jsem se umístila jako 1.! Opravdu jsem valila oči, jelikož jsem čekala větší konkurenci a navíc jsem ztratila 12 bodů. Ale kamarádka byla jen o 2,5 bodů za mou, takže jede se mnou na okresní kolo, které se bude konat na konci ledna Mrkající Děkuji všem za podporu a ještě mi držte palce na středu, to píšeme olympiádu z češtiny. Takže tento víkend je věnován připravám a učení Smějící se
Vrátím se zpět k původnímu záměru. V pondělí měla původně jen ségra s kamarádkou jet do blízkého města na Tomáše Kluse. Myslím, že většině z vás to jméno něco říká (český zpěvák, většinou vystupující se svou kapelou, vydal již několik alb). A já jsem si plánovala učit se do češtiny. Asi půl hodinku před odjezdem se mě ségra zeptala, jestli nechci jet taky, že kamarád té kamarádky má jeden volný lístek, jelikož mu to někdo odřekl a nikoho nemůže sehnat. Docela dlouho jsem přemýšlela, jelikož Toma moc neposlouchám, ale jeho písně mám ráda. Nechtěla jsem tam vypadat jako naprostý neznalec. Nu, nakonec jsem se teda rozhodla, že pojedu. Čekala jsem nějakou ponurou halu, kde budeme všichni natěsnění, ale konalo se to v jednom divadle, v pěkném sále, ale natěsnění jsme tam byli tak i tak. Nevadí, opravdu to předčilo mé očekávání.

Konverzujeme

2. listopadu 2012 v 21:40 | Elisis
Zdravím vás při pátku! Vyčerpávájící týden máme za sebou, a čeká nás zasloužený víkend. Nevím proč, ale na tenhle víkend jsem se opravdu hodně těšila. I když mě nečeká žádné setkání, návštěva, cestování .... Spíše mám radost z drobností jako shlédnutí nových dílu Dextra, dojít k závěru s rozečtenou knížkou s čokoládou po ruce, úklid pokoje a také se těším, až se Sára zabydlí v nové boudě, která by měla být zítra doma. Sice nevím, jak si tam bude zvykat, když byla doteď v předsíni, a tam je naprosto šťastná, protože je blízko nás. A teď má jít zase ven? Kdo to kdy viděl? No, zase jsem se rozpovídala o něčem, o čem jsem vlastně původněm mluvit nechtěla. Ale na co tu mám rubriku jménem ,,Ukecanost" no ne? Smějící se

Shon

10. června 2012 v 15:50 | Elisis
Ahoj Mrkající Ozývám se Vám po dlouhé době. Nemoc, škola, všechny testy do toho a ještě školní akce, na kterou mimochodem dělám hudbu. Ale ty jednčky za to stojí .... No, jen je škoda, že se ještě nezapočítávají. A taky mě překvapuje některé chování učitelů. Proč nejsou rádi, že si chce žák opravit známku a neocení jeho snahu? Proč jim dělá radost kazit známky? Už v úvodu Vás komanduju našim učitelským sborem. Začnu jinak.
○Těšíte se na prázdniny? Smějící se

Jaro, je to v suchu

3. května 2012 v 18:31 | Elisis
Určitě všichni znáte text známé Svěrákovy písně :) Teď bych spíše řekla, že je léto- podle počasí. Teploměr je z toho taky očividně v šoku. Výhoda je, že už se aspoň můžeme koupat. Myslím tím v bazénu.
Sára je méně hyperaktivní, sluníčko ji unavuje. Ale přitom stihla už asi čtyřikrát utéct- sice se většinou vrátila, ale i tak ji musíme hlídat. Navíc do toho hárá, kolem pobíhá opovážlivý krysářík, který nám bloudí po pozemku a když si představím, že by Sára porodila štěnata... vůbec nevím, co bychom s nimi dělali. K tomu už stihla pohryzat lavičku, venkovní stůl, rozdrápat polštář na houpačce, zahrabat si pískací hračku, se kterou se vždycky zabavila minimálně na hodinu. Zvláštní to psí instinkty.
Víte, že každý kdo má psa, musí mít ze zákonu cedulku, pozor pes či nějaký nápis, který na psa upozorní? (Nějakou jsem se pokusila vytvořit). Protože když pes poškodí cizího člověka, může Vás i zažalovat. Co nám má kdo lézt na pozemek?

Zatoulaná kráska

6. dubna 2012 v 16:34 | Elisis
Měl to být obyčejný den (to je ale otřepaná fráze), šli jsme na groble, už jsme byli skoro u konce, všichni na pokraji sil .. A ejhle, tam si běhá nějaký pes! Vžďyť mu jdou vidět žebra jak na rentgenu! Na tu máš křupky ... koláč, tatranku, vodu, rohlík, sušenky ... Běž za páníčkem! Ne? Ptám se kámošky: Nechcete si ho vzít?
Mě to bohužel nedovolili .... Tak s ním asi zajdeme do útulku. No, první půjdeme pro diplomy, na guláš, a zkusíme se poptat, jestli o něm někdo neví. Jí! Je to fena! No jó ..
Ty jsi krásná! Nechcete ji? My už psy máme .. já taky ... vy taky? ... Mamí, nemůžeme si ji nechat? A kde ji dáme? Koukej na ní, jak je hodná. Tati? Jo, jo, můžeme si ji nechat.
A od té doby máme Sáru (ne, že by mě naši nepřekvapili tím, že mi to dovolili). Zatím spí v šopě, kde má kožešiny, misky. Má docela velký výběh, ale jelikož hlídá, spí co nejblíže hlavnímu vchodu. Akorát je hrozně zvědavá a snaží se utéct, teda, když je co nejblíž mezerám mezi stromy, kde není plot. Třeba dneska jsme ji dalí žrát, ségra nesla maso, a najednou Sára nikde. Naštěstí utekla k jednomu známému, kousek od nás, ale přes cestu ..
Je poslušná, ale taky se ji někdy nechce. Štěká jen když je sama, jinak ne, nevím proč, asi je tak zkrátka naučená. Je 3 a půl roku stará, ale hrozně hravá, což mě osobně nevadí. Patřila nějakému pánovi, který se o ni nestaral a kolem toho místa, kde jsme ji našli prý pobíhala už hodně dlouho. Byl jen pěstoun, takže mu ji mohli kdykoli vzít a navíc do 24 hodin nezavolal, že se mu ztratila.
No, snažila jsem se to shrnout. Teď se můžete podívat na fotky z nedělního slunečného odpoledne.

Místečko u garáže


Sladký pocit vítězství

1. března 2012 v 20:55 | Elisis
Vůbec jsem to nečekala. Já, v matematice a takto umístěná? My, naše škola, nejlepší ze soutěže? Jelo nás tam pět za druhý stupeň a čtyři jsme se umístili (pátý byl čtvrtý, ale prý o kousek). Byla jsem hrozně nervózní, ale nebylo to nejhorší. Něco jako logický test, který trval jako ve škole 45 min. Bylo tam plno chytáků a ve většině vám kalkulačka nepomohla, ale samozřejmě jsem si příklady raději kontrolovala (jistota je jistota).
No, nebudu vás napínat. Vyhrála jsem 1. místo v matematické soutěži za kategorii 7. třída. Vůbec jsem to nečekala, já a matika+ logické myšlení= výsledek nenalezen! :D, se mnou to nejde dohromady. Ale samozřejmě mě to potěšilo :) Gratulovala jsem i ostatním, zasloužili si to. Ceny se mi líbí, protože jsou užitečné a jsou tam i nějaké potřeby do matematiky ;D
Takže jsem se vám chtěla pochlubit vám to chtěla oznámit, protože je to snad poprvé, co jsem v olympiádě vyhrála 1. místo, k tomu matematické :)

PS: Mám pro vás básničku na téma týdne (zrcadlo), tak jsem zvědavá, co na ni řeknete :) (Kresba je má, odkaz zde.)

Elisis

Konečně chvílí oddych

24. února 2012 v 18:17 | Elisis
Je fajn, když jste konečně doma, nemusíte se stresovat tím, co se musíte ještě naučit, jen tak relaxujete, odpočíváte, čtete si, chodíte na své oblíbené blogy a sdílíte názory.. Konečně je tady pátek, zasloužený svátek (bláznů) a jsem osvobozena z okresního kola v angličtině. Učila jsem se šest témat a k mému štěstí, jsem jako v koverzační soutěži ve škole (mezi třemi lidmi z naší třídy a ostatními z nižšího ročníku) dostala téma My family (moje rodina) :D Vážně jsem se musela usmát. A oplatilo se to, že jsem si řekla: chci My family. Neříkala jsem si nechci to téma a tamto téma, protože bych si ho vybrala. Takhle to je u mě vždycky. Stalo se to i kamarádce, která si ke mě v třídě sedla. Nechtěla My hobbies, ale vybrala si ho.
Jako první bych poslech, měli jsme doplnit informace, pak jsme losovali čísla pořadí, podle kterého půjdeme na konverzaci. Měla jsem číslo 21, takže jsem docela dlouho čekala. Pak, když jsem přišla a sedla si před ty tři porotkyně, přišlo mi to trochu jako u maturity. Čekáte, čekáte, pak se dočkáte, povídáte si dané téma, následují otázky a pak jste propuštěni.


Jedné otázce jsem nerozuměla. No řekněte, když se vás zeptají na to, jak slavíte s rodinou své narozeniny a pak na vás spustí: Co děláš? (what are you doing?), byla jsem zmatená, jestli to souvisí s tématem nebo ne. Takže jsem se zmateně zeptala. Where? What? (Kde? Prosím?), nakonec jsem z té otázky nějak vyklouzla a zmateně se smála. Dostalo se mi věty: Ji to přijde směšné, od paní, která se na mě celou dobu dívala s rukama na tváři, jakoby říkala: Pohroma se řítí!, takže tak. Konec konců jsem zašla s mamkou na oběd, teď jsem doma, užívám si volna a nejspíš se kouknu na nějakou komedii se sýrovým popcornem v ruce.
Znáte ten pocit svobody, když stejně víte, že zachvilku vás z té budovy zase propustí do reality?
.....
Znáte ten pocit, když vám učitel napíše do ŽK (žákovská) známku 1-2, jen kvůli toho, že nevíte jedno dějepisné datum?

Znáte ten pocit, když už se konečně těšíte na jaro, na teplo a ze zimy už vám jde hlava kolem?

Znáte ten pocit když vám na ruce vystoupne žíla z toho, jak zuřivě pleskáte do kláves a znamená to, že by jste měli končit s projevem?

zdroj obrázku: netuším, ale jistojistě vím, že je od Denie*- ceny za soutěž Photography. Připomíná mi pohodu a jaro.

Elisis

Lyžák, zažije si snad každý žák

23. ledna 2012 v 17:06 | Elisis
Zdravím vás po dlouhé době :) Celý víkend jsem tak nějak odpočívala a vůbec se mi nic nechtělo, akorát tak koukat na činžák (sims seriál, u kterého se vždycky zasměju), číst Harryho nebo hrát sims (ségra sice nainstalovala Hrátky osudu, ale dvojka stejně je a bude lepší :)). To je zase zážitků. Máme dokonce i své stránky a videa. Taky u toho hlavní fotograf a programátor proseděl hodně času. Ale dobrovolně!
Trošku mě zarazilo, že šlo hlavně o to, aby nás bylo na pokoji málo, protože tam, kde se jezdilo minule, bylo prý hodně lidí na pokoji, takže si moc nemohli odpočinout. A nakonec se naše třída rozdělila jen po tři pokoje. Ale nestěžuju si.
První den jsme vyšli půlku svahu nahoru, s lyžáky na nohou a lyže v rukou, takže docela fuška. Pak následovaly základní lekce, jako stromeček, šlapání do kopečka, sjezd po jedné lyži ("koloběžka"), pak po obou. Uteklo to rychle. Každý večer jsme měli naplánovaný program, takže jsme se (většinou :D) nenudili.


Druhý den jsme skoro všichni, až na některé zkušené a nezkušené (naše skupina byla takový průměr), zařezeni do skupiny. Učili jsme se obloučky, přenášet váhu na druhou lyži, abychom nemuseli plužit a další a další. Konečně třetí den jsme už jeli na vleku a sjížděli svah, sice společně, ale přece. Jelikož jsem uměla v zatáčkách jen plužit, jsem ráda, že už umím přenášet tlak na dolní lyži. A ano, padala jsem, asi třikrát na konci vleku a jednou uprostřed, tím jsem byla pověstná :D Taky občas na sjezdu (z většího kopce a pak než jsem si zvykla na sjezdovku), ale spíše jsem ztratila rovnováhu, když jsme stáli nebo jsem si stoupla na lyži. Taky se mi jednou odepla lyže, když jsme jeli jinou cestou, nikdo tam nejezdil, ale pak se tam najednou všichni slezli, tak jsme jezdili normálně. Ale byly tam fajn skokánky :D
Jídlo bylo dobré, akorát na menší komplikace s žaludkem u některých ... To se nám snad nikdy nevyhne.
S holkama byla na pokoji legrace, je dobře, že jsme nemusely jít spát přesně po večerce, to by nás stejně nedonutili :D A co se tam všechno řešilo, ty školní lásky, a rozhádáné holky, no, nejspíš to znáte.

Ale byla krásná příroda :) Když jsme jeli jednou na lopatách (ano, jednou, vyšlapali jsme kopce a pak si sjeli sjezdovku) a zabořili jsme se do 1,40 cm sněhu, byl nádherný výhled. Mám pár fotek na mobilu, uvidím, jaká bude kvalita a můžu je vám sem dát. Pořád sněžilo, takže všechno bylo pokryté sněhem, ale v den odjezdu sníh začal tát, takže by asi nestálo za to tam zůstat, protože by byla pořádná ledovka.

Ještě bych tam zůstala a zalyžovala bych si, hrozně to uteklo. Navíc to byl můj poslední lyžák s kámoškou, než se bude stěhovat .... nebezpečně se to blíží.A jak jste se měli vy? ;)

PS: Moc nevím co si mám myslet o minulé povídce. Jelikož jsem ji psala pozdě večer, tak možná některé části (nebo celek) jsou trochu pomotaný nebo to nedává smysl .. Protože jsem se nedočkala moc názorů, tak netuším. (Obrázek od Denie* za účast v soutěži). Frčím na zumbu.


Elisis

LK

14. ledna 2012 v 17:55 | Elisis
Konečně mám za sebou všechno to školní šílenství ... Zítra totiž odjíždím na LK (lyžářšký kurz), což znamená, že tento týden nám, jakožto třídě, uzavřeli známky. Ještě si nejsem moc jistá, co budu mít za známky. Jestli budou samé jedničky, to nevím. Ale jsem tak neskutečně ráda, že jsem dostala jedničku z testu z matiky! Já totiž z velkých testů mám obvykle dvojku, jen z celých čísel byla jednička a to jsme to psali po druhé ... Ale nejlepší ze třídy?! To se mi snad nikdy nestalo! Celkem jsem měla 54b. myslím, že z 56b. nebo tak nějak. Akorát jsem se zase divila, co byla v opravě .. Kámošce neuznala dobrý příklad, a spolužačce zase uznala špatný ..(ne, že bych se bála, že tu jedničku nemám zaslouženě, psala jsem totiž příklady na tabuli, když tam byl náš matikář z šesté třídy a ten by si toho všiml ;) Možná je fajn, že každému z nás dá lepší známku, protože potom musela řešit nějakou důležitou věc, ale horší je, že na konci roku, když budeme mít na rozmezí, dá nám horší známku .. Spravedlnost? Kdo ví ..
Z fyziky jsem měla taky na rozmezí, takže jsem psala test, ze kterého mám 1-, ale prý ještě neví, co mi dá na vysvědčení. Jsem se známkami docela spokojená, ale nechci to zakřiknout ;)

Jak já se těším na lyžák! Strašně moc. Možná je to můj jediný. Budu totiž v začátečnicích, a ti, co byly v začátečnicích minulý rok, nejeli. Jede jen naše třída a pár lidí z vyšších tříd. A asi šest lidí z naší třídy jde do pokročilých :D Aspoň bude větší legrace v začátečnicích .. Jen doufám, že nebudu moc padat, na lyžích už jsem sice stála, ale před třemi roky, a chci si to zopakovat, určitě nechci do pokročilých. Navíc nemám své lyže, ale půjčuju si je tam. Mám jen helmu, červenou, se žlutými ohníčky, znáte to: "rychle a zběsile" :D a modré brýle.

Vůbec nevím, jak to bude s aktivitou. Poslední dobou nemám nápady ... I když mám námět na jednu povídku, v ději by nebyl žádný zvrat. Ale nic víc, už jte si snad všimli, že já a aktivita nejsme kamarádi.

Tak se mějte krásně, skládejte básně, a držte nám palce, ať nebude žádná zlomenina, ani náraz do stromu ;)

Elisis

Ne facebook, ale lidi ..

3. ledna 2012 v 20:19 | Elisis
..jsou závistiví, chamtiví, a kdo ví co ještě. Jsem jen naštvaná a potřebuju se vypsat, ne víte co, vyřvu se do polštáře .. Ne, ani to nepomohlo .. Asi mnoho z vás zná facebook ... Doteď jsem na něj měla docela kladný názor, ale, já vím, že to není žádným facebookem, ale lidma .. Já se jen přidám do obyčejné skupiny a aniž bych něco udělala, zveřejní mě na zdi jako "Tohle je nejhezčí člověk v naší skupině" a dají odkaz na můj profil ... Tak vám vážně móc děkuju, že teď můj profil bude kolovat facebookem, všichni se budou smát a ukazovat si a možná si říkáte, proč to tak řeším, když jsou to cizí lidi. Jenže v té skupině jsou i nějací mí známí a mezi nimi jedno děvče, které by tenhle kec v pohodě mohlo rozšířit dál a samozřejmě ji to všichni uvěří. To vypadám tak hrozně? To si tady člověk ani nemůže dát svoji fotku, aby mu ji někdo nezveřejnil, to se nemůže přidat do žádné skupiny .. Aspoň mám poučení pro příště, nepřidávat se do skupin, ve kterých jsou jen fotky na pobavení, a nejspíš i admini, kteří zneužívají přízně svých návštěvníků...

A co vy, máte facebook? Jaký na něj máte názor?

Edit: Teď jsem zjistila, že já nejsem jediná oběť, bravo!

Elisis ..

Jak je to s city ..

17. prosince 2011 v 20:10 | Elisis
Poslední dobou bych pořád jen přemýšlela a přemýšlela. Psala úvahy a vylévala vám tady srdíčko. Jenže já se zkrátka musím svěřit. Sdělit vám něco slovy, protože tak mi to jde nejlépe.
Proč je to všechno najednou tak složité. Znáte takový ten pocit, když se v druhém člověku nevyznáte, ale máte na výběr jen dvě možnosti? Nevíte jestli k vám něco cítí nebo se před druhými jenom předvádí? Proč mi tohle dělá. Proč zrovna mě, mě která v sobě všechno drží a jednoho dne to vyklopí. Právě kvůli toho si dělám další škody, teda spíše někomu jinému.
Není jediný večer, kdybych o tom nepřemýšlela. Jenže já nechci, chci se jen zaspolouchat do písně, protože jen ta mě přesně vystihuje.
Coldplay- Paradise


Někdy si ani neuvědomíme ..

1. prosince 2011 v 21:07 | Elisis
Kolik toho vlastně máme ...

Myslela jsem, že to bude den, jako každý jiný. Ale jak jsem se mýlila. Co vás nečekaného během všedního dne může potkat, a zasáhne vás to tak, že si to nedokážete představit... Možná to znáte, možná ne. Ale já jsem to poznala. Má mě to těšit, nebo nemá, nevím. Uvědomila jsem si, jak si vlastně někteří nevážíme toho, co máme. Spoustu věcí bereme za samozřejmost. Ano, já vím, že takových myšlenek tady bylo už spousta, ale jen málo z nich si to zažilo. Nerada vidím, když jeda z mých dobrých kamarádek trpí. A prosím, nehádejte, co se stalo. Protože já sliby držím..
Nevím, co bych dělala na jejím místě. A jsem ráda, že je tak silná a zvládá to. Víte, ona není ten typ člověka, který chce, aby ho někdo litoval. V tom ji chápu. Proto jsem se snažila co nerozebírat a vidět ji co nejvíce úsměv na tváři. Horší ale je, že to, co se stalo se může maximálně zhoršit, ale pevně doufám, že to tak nebude. Nevím, jak psát dál. Vy nevíte, o čem mluvím, ale jen jsem vám chtěla trochu přiblížit, co se vlastně dneska stalo. Některé věci zkrátka přijdou tak náhle, že máme chuť se probudit z té noční můry...


Jenže je to ještě jedna věc. Znám takový ten pocit, když projdete kolem chudého člověka, a uvědomíte si, že mu vlastně nemáte co dát, protože aspoň já u sebe věčně peníze nenosím.. A přejde vámi takový pocit úzkosti. Jenže jedna věc je to, když tu pomoc člověk vážně potřebuje nebo když toho jen využívá.
Dneska se totiž v naší vesnici takový člověk objevil. Šlo vidět, že neví co má dělat, že neměla peníze. Ale s holkama jsme si to neuvědomily, a zašly do obchodu koupit si něco dobrého... Kdyby nás to trklo, mohli jsme vzít aspoň rohlíky nebo něco podobného. A tak, když kolem nás prošla, holky ji nabídli, jestli si nechce vzít ten zbytek, že už nechceme, ať si klidně vezme. Sice jsme věděly, že ji z toho bude maximálně sušit, ale vážně vypadal bezmocná, navíc jsme ji tady nikdy neviděly. Potom jsme ještě přelily pití a daly jí ho, ať má aspoň něco. Byla taková sympatická, vypadala jako herečka navíc měla i příjemný hlas. Potom odjela autobusem potom, co jí nějaká paní dala peníze. Měly jsme z toho takový dobrý pocit, že jsme někomu pomohly.. Sice jsme toho neudělaly moc, ale pokusily jsme se aspoň o něco.

autor oddělovače: Denie* odměna v soutěži

Elisis

A teď je to po třinácté

26. listopadu 2011 v 14:56 | Elisis
Třináct. Moje šťastné číslo :) Někdo možná říká, že je to symbolika pátku třináctého, ale pro mě ne. Třináctého se totiž narodila mamka a není to jen proto. Zkrátka jsem si ho vybrala. nejde ničím dělit a je liché. Ale nepřišla jsem tady povídat o matice. Dneska je mi třináct!
Nedokážu tomu věřit .. Vůbec si tak nepřipadám. Navíc je zvláštní, že s mou nejlepší kámoškou jsme o dvanáct dní (já jsem starší :) a naše mamky byly spolu v porodnici. Taky že jsme se bavily, pak se na chvíli rozešly, a pak zase sešly ... Ale i když se bude stěhovat, budeme se navštěvovat, i když to už nebude tak, jako dříve.

Hudební láska

2. listopadu 2011 v 20:46 | Elisis
Tomáš Klus- Nina

Ano, přesně tak, jak říká název. Zamilovala jsem se do jeho hlasu, do jeho textu, do slov, do citu, co do nich vkládá. Když se do písně zaposlouchám, už se nejde odthnout. Ta kytara, ty tóny, a hlavně hlas. A co víc, je to český zpěvák. Takže rozumím každému jeho slovu. Líbí se mi, že to nejsou jen tak nějaké věty, slova, ale jsou o životě, navíc, jeho text bych poznala na první pohled i poslech.
Někdo si možná myslí, co to má být, nikdy jsi ho neviděla na vlastní oči, nikdy si s ním nemluvila, ani ho neznáš. Ale víte, ono to jde. Není to taková ta láska, mezi dvěma lidmi, ale taková ta fanouškovská. Samozřejmě nejsem ten typ, co by pro něj omdlívalo, vykřičelo si hlasivky a pro jeho podpis a dotek by se utloukly. To vážně ne. Jen by bylo fajn, ho uvidět, slyšet na živo. Navíc ten jeho úsměv. No, nebudu básnit.
Balada

Dostala jsem se k němu přes ségru. Ona mě totiž přivede k mnoha věcem. Až se odstěhuje, tak budu nejspíš trochu mimo .. :D To víte, sestry se zkrátka nezapřou.
Jsem prostě v objetí hudby, a nikdo mě z něj nedostane. Někdy přesednu na jinou větev, někdy se tam usadím a někdy se nebepzpečně rychle přesouvám. Možná, že bych pro jednou udělala výjimku? :)

Elisis

Únava je jako nemoc. Jen se jí nikdy nezbavíme.

9. října 2011 v 18:24 | Elisis
Tyto věty mě napadly při prvním pohledu na sebe, pomyšlení na své oči, hlavu.. Kde se poděly ty časy, kdy jsem na blog měla každou volnou chvíli. Prázdniny ... jsou pryč. Ale nechci si stěžovat, tohle si snad říká každý. Má to taky své výhody, samozřejmě. Jen mě občas nebaví cpát si do hlavy nepotřebné informace, které mi v životě k ničemu nebudou, a po několika týdnech je tam cpát znovu.

Brooke Frase- Something in the water


Tento týden byl hodně nabitý. To víte, škola, koníčky. Nechci ale říct, že by blog nebyl můj koníček. Blog není moje povinnost, ale radost, zdroj mých pocitů, kousky mě. Přece si nebudu říkat, dneska jsem nic nepřidala, co si návštěvníci pomyslí ..... Ještě nedávno jsem si myslela, že když nebudu často přidávat, ztratím návštěvníky. Ale pochopila jsem, že ta srdečná hrstka co jich mám, mi jsou věrni a nezáleží jim na tom, že pět dní nic nepřidám. Jsem jim vděčná za to, že to chápou a i přesto se obtěžují ke mě přijít a napsat komentář, svůj názor :) Proto díky všem, kteří mají tak svatou trpělivost.

PS: I love you ..

24. září 2011 v 23:44 | Elisis
Možná, že tento článek nebude dává smysl .. Ale chci se s vámi podělit se svými pocity, říct vám, jak krásný je tento film, protože stojí za to, se na něj podívat.
Vlastně jsem ho viděla už po druhé. Ale nevím proč, mi to přišlo krásnější. Možná krásnější, jako jejich druhý polibek. Poprvé to bylo jen o filmu, o hezkém filmu. Po druhé to bylo o krásných pocitech, o životě, že existuje i kousek spravedlnosti. To je jen málo z toho, co jsem si uvědomila.

Skoro od začátku do konce jsem byla dojatá a plakala. Jako by se ve mě uvolnila jakási zábrana. Mám smíšené pocity. Možná to je tím, že doufám, že jednoho dne taky někoho tak skvělého potkám. Ale na konci jsem se usmála. Možná mě k tomu přiměla Patricie a její smích, možná tím, že mi došla celá pointa filmu. Byl to konec, ale pro Holly vlastně začátek. Možná si říkáte, proč si to tak beru, je to jen film. Ale když se na něj podíváte, všechno vám dojde. To je nejspíš moc možná najednou ... Asi tím, že už je po půl dvanácté večer, a já napůl spím. Ale pořád vím, o čem mluvím, a píšu.

Bylo mi líto toho, že ty dva šťastlivce potkal tak smutný konec ... Ale, jak řekl Jerry, byla to jen jedna kapitola v jejím životě. A ta tečka na závěr ... I will always love you ...

Elisis

The sims 2 zpátky doma

23. srpna 2011 v 21:13 | Elisis
Ani nevíte, jak jsem byla ráda ... Jak jsem skákala radostí a vracela jsem se zpět. Do té doby, kdy jsem hrála sims 2. Zdá se mi to jako hodně dávno, a přitom to bylo tak před dvěmi-třemi lety... Brouzdala jsem po internetu, stahovala různé krsné downloady, které mi zkrášlovaly hru. Starý počítač sice občas protestoval, a rozhodl se, že se prostě sekne, ale nakonec byl tak hodný a znovu se rozjel. Byla to taková volná hra. Vytvořila jsem rodinku, ženu a muže ... Nebo jen svobodnou dívku, co se tak fláká. Dělala jsem takové ty věci, so simíci potřebují.

Ano, uhodli jste. Máme sims 2. Všechny datadisky, kolekce, jsou tam (musím pochválit ségru, že měla tu trpělivost, a všechno stáhla a instla :) ). Sims 3 jsem totiž sekla nějakým špatným donwloadem. Už se nerozjelo, a teď tady je dvojka. O něco starší, a slabší, ale přece mi připomíná tu dobu, kdy jsem ji hrála. Možná si říkáte, proč to tak prožívám, je to jenom hra.... Já vím, je to jenom hra, ale já k ní mám svázané vzpomínky s dětstvím. Jo, asi jsem trochu bláznivá ... :D Ale prostě, užívám si to.
Asi tři hoďky jsem zařizovala byteček mým spolubydlícím a psovi. A myslím, že to celkem stojí za to. Bydlím ve stejné bytovce jak ségra, takže mám hned přátele :D
Jasně, sims 3 má mnoho výhod. Můžete si volně chodit, jezdit po městě. Lépe se ovládá .. a vůbec takové ty detaily. Jenže, nechci říct, že sims 2 je úplně špatné, už kvůli tomu, co vám tady píšu. Stáhla jsem pár krásných recolorů od Lowi, a taky kvůli toho jsem tak ráda! Protože ty její recolory jsou něco úžasného :) Ale stjeně mě hodně mrzí, co se ti teď stalo .. :(


Očekávejte pár fotek ze hry, ale ještě nevím kdy, takže nic neslibuju :) Možná je tenhle článek trochu o ničem, ale snad jste mě pochopili. Stejně jako všechny články do rubriky ukecanost .. ;)

Elisis

Sluníčko, sluníčko ... popojdi maličko

6. srpna 2011 v 21:52 | Elisis
Zdravím :) Už jste dlouho neměli nějaké to delší počteníčko, že? Takže se usaďte, a ponořte se do mých žblebtů.

Počasí si s námi celkem hraje. Poslední dny si sice nemůžu stěžovat, bylo teplo a sluníčko. Ale zítra má zase pršet, a potom se to bude zhoršovat a zhoršovat. Řeknu vám, že to jsou prázdniny na nic. Jsem ráda, že nám aspoň vyšlo to Chorvatsko a Londýn.
Jenže těžko věřt všem těm předpovědím. "Zítra bude hezky, chystejte plavky, a opalovací krémy!" Samozřejmě tomu všichni uvěří, a už se kdoví jak se těší. Potom se podívám ven a vidím hustý liják ... Ano, chápu, že se můžou zmýlit, ale se slunce na hustý déšť? (Kdyby ze slunce na srážky, nebo ze srážek na déšť..) Takže si s námi počasí i předpovědi trochu hrají, a očividně je to baví.
Jenže víte, co by mně naštvalo ještě víc? Půjdu do školy, a bude hezky. To by mně naštvalo .. a dost. Sedět ve škole a venku hezky. Snad se tak nestane.

Miciny, hafíci, koníci, prostě zvířecí maniaci ..

25. července 2011 v 17:07 | Elisis
Zravím :) Narazila jsem na jednu fajn stránku, která se jmenuje http://www.miciny.cz/. Je to taková stránka pro zvířecí maniaky, milovníky koček, kteří chtějí svým micinám založit profil. Vžijete se do duše svého mazlíčka, posíláte dárky, komentujete ostatní miciny, soutěžíte, sbíráte body, přidáváte fotky videa. Zkrátka ukážete ostatním jaké máte krásné a roztomilé mazlíčky. Samozřejmě, že jsem naší Terce založila také profil. Jestli se chcete mrknout, tak zde prosím :) Založily jsme jí ho se ségrou včera, takže je zatím nováček. Je takové zajímavé, docela mě to chytlo ;)

A pokud máte psa, nevadí, klidně mu založte profil na hafici.cz či pokud máte koně, na koníčci.cz.
Snažím se vžít do Terčiny duše, napsala jsem i příběh (dostáváte za to body) v její "ich" formě :D
Ale když se mi nějaká číča líbí, ohodnotím, okomentuju.

Tak jestli vás to zaujalo, tak tvořte, jestli ne, tak ne. Mě to přijde jako zajímavý nápad. Navíc tam máte i poradnu s veterinářem, v soutěžích vyhráváte různé hračky pro kočky nebo knížky o nich. Takže si myslím, že je to škoda nevyužít. No, jak chcete :)

P.S.: Byla bych ráda, kdyby jste byli tak hodní a hlasovali pro Terku (teda pokud se vám líbí, jestli ne, klidně hlasujte pro jinou číču ;) sem. Díky.

Elisis

Harry Potter-Poslední část

24. července 2011 v 11:12 | Elisis
Tak jsem pro vás připravila takovou recenzi .. no spíše názor na poslední díl Harryho Pottera- Relikvie smrti 2.

Na poslední část Harryho jsme jeli s kámoškou do kina (samozřejmě). Trošku jsem litovala, že jsme nešli ve 3D, ale nemohla jsem o tom rozhodovat (jelikož mně pozvali). Ale i tak to byl velký zážitek. Začínalo to, jak Voldemort získal bezovou hůlku. Hůlku ze všech nejmocnější. Což jsme mohli vidět na konci první části. Začínalo to pomalu ale jistě. Nebudu vám zmiňovat detaily, to není zapotřebí. Buď je už víte nebo budete vědět. Harryho parta postupně scháněla viteály a dva z nich zničila. Poslední viteál byla Nagini (Voldemortův had), jenže bylo těžké ji zabít, když si ji Voldemort stále chránil.

Jenže Voldemort musel zabít Snapea a to proto, že ho bezová hůlka nehtěla poslouchat. Totiž Snape s ní naposledy zabil Brumbála, a tak Voldemort musel zabít Snapea, aby mu hůlka patřila. Podřízl ho, a tak umíral v bolestech. Harry si vzal jeho slzy, protože mu to Snape poradil. Později je odnesl k melánce a díval se na jeho vzpomínky ... A náhle přišlo hrozné zjištění. Kousek Voldemortovy duše byla v Harrym, protože když On zabíjel jeho matku, odrazila se od něj. Celou dobu udržovali Harryho při životě a všelijak ho chránili, jen aby ho pak mohl Voldmort zabít ... Takže Harry musel zemřít.
Snapeovy vzpomínky byly dojemné, zjistila jsem, že miloval Lilly (Harryho matka), jenže ona si poté nakonec vybrala Jamese (otec). A když náhle Lilly zemřela, Snapea to ranilo.
Také ho bolelo zjištění, že musel Brumbála zabít a připojit se k Voldemortovi (to mu radil sám Brumbál).
Od všech těch vzpomínek jsem čakala trochu víc, ale budiž.

Všude dobře, doma nejlépe

11. července 2011 v 19:54 | Elisis
Tak už jsem doma, a užívám si pohody :) Ani neuvěříte, jak jsem se těšila na rodinu, postel, kočky, a vůbec celý domov. To víte, slimáci ve stanech není nic příjemného. A že bych celkově byla z táboru nějak nadšená, to se nedá říct. Jediné, co mě tam bavilo, bylo být s kámoškama. Jelikož tam byli samí maloši, do osmi let, a jenom tak sedm děcek od 10 do 12 let. A představte si, že jedna kámoška se narodila stejný den jako já, jen jinou hodinu. Ale později, takže jsem byla druhá nejstarší. Mezi těma malýma jsme se citíly s holkama jako dospělé. Ze začátku jsme byli pět dní v budově, a jeden pokoj holky, jeden kluci. Samozřejmě malé holky se bály, takže jsme uspávaly, a ani jsme si nemohly povídat.
Vařili dobře, program byl docela v pohodě, ale přece jenom kvůli těm malým jsme někdy neměli co dělat, tak jsme byli na hřišti a hráli pořád to samé-vybíjenou.

Ve stanu to bylo trochu lepší, ale své mouchy to taky mělo. Ale že by to bylo něco hrzoného, co bych já nepřežila, to ne :) Byli jsme i u ledové řeky, a tím ledové myslím vážně ledové! :D Nohy jsem málem necítila, takže plavat se určitě nedalo. Ale aspoň jsme se schladili.
Kluci sice malí tak třetí, až pátá třída, ale jinak fajn :) Hlavně jeden, takový srandista, ten jeho kukuč. Stačilo se na něj podívat a už jsem se smála. Hlavně když vykouzlil včelu z trička :D No, kdyby jste ho viděli..... Jen když přijel syn od vedoucího, chovali se jako frajírci. Už jsem se poté vážně těšila domů, ještě mě docela naštvala jedna kuchařka. Myslím, že je snad moje věc, co nosím, a jí to může být ukradené. No, nebudu na to znova myslet.

Mám z toho takové smíšené pocity, myslím, že příští rok pojedu na jiný, možná H+H, protože jak to popisuje segra, bude zřejmě lepší. No, mám na to celý rok, tak uvidím. Ale kámoška by prý nejela, jenom kvůli takových kravin. Ale co mě vážně zklamali na táboře, to byla poslední diskotéka. Samý hip hop, jsme se nudili, a až poslední dva songy byly dobré a potom dobrou ... kámoška říkala, že nejspíš nepojede, ale to chci vážně vidět. Protože jsem se jí ptala 10x jestli to myslí vážně ale že nepojede. Protože mohla být někde jinde, s někým jiným, a to by si užila více. A v tom má teda pravdu, no.

Ale nechci to jen kritizovat, mělo to i své kladné stránky, třeba se mi líbil barevný den, jen mi roztrhli sádrovou masku a po slepení to vypadalo docela divně. Kámošce tam ani nevyřízli oči. Ale byla sranda, s holkama, s nimi mě to tam bavilo nejvíce.

P.S.: Očekávejte fotky z Chorvatska a jednu kresbu z táboru, podobné téma z minulých avatarů :)

UŽÍVEJTE SI PRÁZDNINY!

Elisis

Dobrý den a nashledanou

30. června 2011 v 21:34 | Elisis


Zdravím vás :) Tak jsem se vrátila ze slunného Chorvatska a přijela jsem do aprílového počasí. Super. Proč? Protože zrovna zítra nastupuju na další autobus, směr: tábor Krásná. Já vím, asi si myslíte, že si teda žiju v blahobytu, ale bohužel, všechno to přišlo tak narychlo a poté už bude klid, domov, sladký domov :)

V Chorvatsku bylo super, nádhera. Teplé počasí, na člunu jsme jezdili na krásné pláže, vítr krásně vál. No, nemám, na co bych sdi stěžovala. Jen postele byly trošku tvrdé. A vlny nás kapku zlobily.



A ani jsem se nenadála a už se z mé měkké postýlky přenesu do spacáku. Ale už se těším :) S mojí ztřeštěnou dvojnicí bude aspoň lerace :D Podle toho, co se událo dneska. Ještě jsme se vyřádili na diskotéce, a je to. Nohy mě bolí, a samozřejmě také krk, jak jinak. To mám místo zumby.
Nu, nějak jsem to tady hodně shrnula, všechno na hromadě, tak snad jste to nějak pochopili.

Jó, a vysvědčení. Samé jedničky :) Jsem za to ráda, ale trocha taháku pomohlo nu. Ale nejsem na sebe pyšná, to mi věřte. Zkrátka už to nezměním, ale příští rok se budu holt více snažit. Ale teď nemyslet na školu, ale na prázdniny!! Konečně jsou tady, těšili jsme se na ně. Vydřeli jsme si těch 10 měsíců a konečně jsou zde :)) Takže si pořádně užívejte, i když je venku počasí pod psa, čtěte, odpočívejte, zkrátka užívejte si svobody! :)

A nebojte, mám pro vás přednastavených pár článků, tak se snad budou líbit :) A co vy a vysvědčení? A zeptám se. TĚŠÍTE SE NA PRÁDZNINY?! :)

Elisis

Dovolená v Chorvatsku

18. června 2011 v 21:44 | Elisis


Tak se mě na chvíli zbavíte, a to na deset dní :) Jedu totiž do Chorvatska, sice je ještě škola, ale stejně bychom tam teď nic moc nedělali (kromě pondělí a úterý), takže o nic nepřijdu. Už se těším, na sluníčko, moře a dopočinek. Takže si dělám prázdniny o dva týdny dřív. Nezáviďte :)

Možná tady objevíte nějaké jednoduché články, jako vtipy a něco na poslech, ať máte co komentovat. Takže kdo přijde? Ano, nehlaste se všichni :D K ničemu vás nenutím, jen nechci, aby to tady strádalo deset dní prachem. Možná bude i nějaká soutěž, ale jen jednoduchá, a až přijedu bude vyhodnocení :)

Takže se s vámi loučím, a nezlobte tady, mějte se :)
 
 

Reklama